autor: Zarlina
Nemám
„Alespoň se zdá, že má rád Nikki,“ poznamenal Georg jen pár minut poté, co přišel. Neztrácel čas tím, aby šel do svého vlastního domu a zamířil rovnou k Tomovi, kde se setkal s Gustavem i Tomem, a nyní co nejdiskrétněji sledovali černovlasého muže, který vypadal, že získal obdivovatelku.
„A ona ho miluje,“ povzdechl si Tom. „Otravuje ho už celé dopoledne, ptá se ho na otázky o jeho práci, žádá ho, aby ji fotil, prohlíží si jeho foťák a vymýšlí mu otázky, na které by se mě měl zeptat,“ zavrtěl hlavou. „Musel jsem jim říct svůj názor na jednorožce. Jednorožce!“
„Takže ona ví, že on o tobě píše?“ zeptal se Georg a uvažoval, kolik jí toho vlastně řekli.
„Ne tak docela,“ odpověděl Tom pomalu. „Zeptala se Billa, na čem pracuje a on se jí pokusil dát tak nějak upřímnou odpověď, aniž by jí to skutečně řekl, ale viděla jeho sešit s otázkami, takže jsem jí řekl, že je tady, aby se mě zeptal na pár věcí. Není to celý příběh, ale stačí jí to, aby se přestala ptát.“
„Ale předtím ho neměla tak moc ráda,“ podotkl Gustav. „Co se stalo?“
„Bill jí řekl, že jeho expřítel k němu nebyl moc milý a jí ho okamžitě začalo být líto,“ Tom si odfrkl. „Je to, jako by byl nějaké odkopnuté štěně, které ona chce zachránit. Dokonce mu ráno nakreslila obrázek, na kterém byl on a anděl, a řekla mu, že ho ten anděl bude chránit před zlými lidmi.“
„Ach bože,“ zasténal Gustav. „Tohle není dobré, Tome. Ona by ho neměla mít ráda.“
„Já vím,“ povzdechl si Tom. „Ptala se mě, jestli bude kolem, až se vrátíme domů, a když jsem jí řekl, že pravděpodobně nebude, začala být smutná a řekla, že chce, abychom byli přátelé. Já nevím, kluci. Prostě ho z nějakého důvodu má ráda.“
„On vypadá, že ji má taky rád,“ podotknul Georg znova. „Možná změní svůj názor na ten článek kvůli ní.“
„S tím bych nepočítal,“ zamumlal Gustav. „Možná dodrží slovo, že o ní nic nenapíše, ale co ten zbytek? Nemyslím si, že se všeho vzdá kvůli dítěti, které zná jen pár dní.“
„Když už o tom mluvíme,“ řekl Georg a otočil se k Tomovi. „Kdy by to měl poslat své nadřízené nebo tak něco?“
„Ve čtvrtek večer.“
„Ty vole, to je zítra!“ Vykřikl Georg a pak pohlédl na Billa, který překvapeně zvedl pohled nad tím výbuchem. Nemohl slyšet jejich rozhovor, ale rozhodně mohl slyšet Georgův výkřik. „Jak bys ho k čertu měl přesvědčit, aby nic nezveřejnil, během jednoho dne?“ Zasyčel.
„Pracuju na tom,“ Tom se zamračil a pak si tiše povzdechl. „Ale mám plán, pokud se to pokusí poslat.“
„Jo?“ Georg se na něj podíval. „Mohl bys nám ho objasnit?“
„Měl jsem někoho, kdo pracoval na takovém druhu viru,“ odpověděl Tom pomalu. „Pro jeho laptop. Zadá heslo pro hifi, pak otevře prohlížeč, kde bude muset zadat další heslo, a to spustí vir, který se začne stahovat až o několik minut později.“
„Bude to vypadat, jako že to přišlo z jeho webové stránky,“ řekl Gustav, který už věděl o plánu, se kterým Tom a jeden z jeho známých přišli. „Takže nebude podezírat Toma.“
„Správně,“ řekl Tom. „A je nemožné to zastavit. Až se všechno stáhne, jeho pevný disk se celý vymaže.“
Georg zamrkal. Ještě nikdy neslyšel, že by Tom přišel s něčím takovým. Byl jedním z těch dobrých lidí, nikdy nechtěl nikomu ublížit, a teď byl připravený někomu všechno smazat. Možná to neznělo jako velká ztráta, ale laptop byl osobní věc, a přijít o všechno, co na něm bylo… No, Georg souhlasil, že to bylo nezbytné, jen to neznělo jako něco, co by udělal Tom, to bylo všechno.
„A foťák?“
„Jeho foťák zmizí,“ řekl Tom. „Ještě si nejsem jistý jak, ale zmizí.“
„Ty to myslíš vážně,“ řekl Georg prostě, podíval se na Toma a nebyl si jistý, jestli se mu líbilo, co viděl. „Vážně se to chystáš udělat?“
„A mám jinou možnost?“ Povzdechl si Tom. „Nechci, aby o mně všichni lidé věděli věci, do kterých jim nic není.“
„Ale většina z toho není tak špatná,“ řekl Georg. „Možná ho můžeš požádat, aby nepsal o tvé exmanželce, nebo o Riley, ale ten zbytek… sakra, co na tom záleží, jestli budou znát tvůj názor na jednorožce nebo na cokoliv? Jsou to tvoji fanoušci, chtějí o tobě něco vědět.“
Tom s Gustavem na něj zírali, Gustav s pohledem, který jasně říkal: „O čem to kurva mluvíš?“ a Tom s letmo zamyšleným pohledem v hnědých očích, jako by skutečně rozmýšlel to, co Georg právě řekl.
Ale žádný z nich neměl čas odpovědět, protože právě v tu chvíli k nim přicházela Nicole a Billa táhla s sebou.
„Tati, tati!“ Vykřikovala. „Podívej, co mě Bill naučil!“
Držela v rukách malý fotoaparát, ne ten drahý, který Bill obvykle používal, se zářivým úsměvem vyfotila Toma s jeho přáteli a poté jim šťastně ukazovala, jak použila nějaký druh nastavení, které způsobilo, že vše, kromě modré barvy, bylo černobílé.
„Není to cool?“ Ptala se vzrušeně. „Funguje to i se zelenou a červenou!“
„Opravdu cool,“ uchechtl se Tom a poté pohlédl na Billa.
„Můj foťák pro případ nouze,“ vysvětlil Bill a odpověděl tak na Tomův tázavý pohled. „Když jsem dost hloupý a nenabiju si extra baterky pro ten druhý, nebo když mi dojde místo na paměťových kartách.“ Usmál se na Nicole, která byla zaneprázdněna focením všeho kolem. „Chtěla to zkusit, ale neodvažoval jsem se nechat ji používat můj hlavní. Nikdy bych ho nemohl nahradit, kdyby se mu něco stalo, a bez něj… no, bych byl bez práce.“
Tom ignoroval pohled, který mu věnoval Georg, a místo toho se na Billa usmál.
„Jsi si jitý, že chceš, aby ho používala? Určitě by se mi podařilo někde v domě najít jiný.“
„To je v pořádku,“ řekl Bill, setkal se s jeho pohledem a usmíval se. „Málokdy ho používám, takže kdyby se mu něco stalo, nebude to velký problém, a neboj se, dostaneš paměťovou kartu, až skončí.“
„Já se nebojím.“
„Jo, jasně,“ odfrkl si Bill. „Nemusíš mi lhát.“
„Já ti nelžu,“ řekl Tom s vřelým úsměvem. „Věřím ti.“
Mohl slyšet, jak Gustav tiše zasténal a Billův úsměv trochu povadl, ale neřekl nic, místo toho se znovu podíval dolů na Nicole a sledoval ji, jak si hraje s fotoaparátem.
„Půjdu pro Dani,“ řekl Gustav po krátké chvíli trapného ticha. „Z nějakého podivného důvodu chtěla pomoct naší služebné stlát postele, ale už je to věčnost a ona slíbila, že přijde hned, jak skončí. Hádám, že ji zaujalo něco jiného.“ Vykročil směrem k bráně. „Brzo budu zpátky.“
„Skvělé,“ řekl Tom s úsměvem. „Za pár minut by měl být hotový oběd.“
Gustav při odchodu zamával a Tom a Georg zůstali s Billem, který stále zíral na Nicole a silně se kousal do rtu.
„Jasně,“ řekl Tom rychle. „Bille, tohle je Georg. Georgu, tohle je Bill.“
„Rád tě poznávám,“ řekl Georg vřele a Bill k němu překvapeně vzhlédl. „Takže ty jsi ten ne-pronásledovatel.“
Bill se zatvářil trochu zmateně a Tom se rozesmál.
„Řekl jsem mu to, co jsi řekl ty mně,“ vysvětlil. „O tom, že mě ve skutečnosti nepronásleduješ.“
„Aha,“ Bill se nervózně zasmál. „Jo, to jsem já.“
„No, těším se, až tě u oběda lépe poznám.“
„Jo, ehm…“ začal Bill pomalu. „Já se k obědu nepřipojím. Možná u večeře, pokud tady ještě budeš?“
„No, když už jsi mě pozval,“ řekl Georg se škádlivým mrknutím. „Tak rozhodně budu.“
Bill se znovu nervózně zasmál, kousl se do rtu a podíval se na Toma.
„Proč se k nám nepřidáš u oběda?“ Zeptal se Tom zmateně. „Ty nemáš hlad?“
„Myslel jsem si, že budete potřebovat nějaký čas k tomu mě pomlouvat,“ řekl Bill s napůl upřímným úsměvem. „Tak radši ať už to máme za sebou a pak si s vámi můžu dát večeři, u které budu vědět, že nebudete raději, abych byl pryč, a vy jste tak mohli o mně mluvit.“
„My tě nebudeme-„
„Ano, budete,“ přerušil ho Bill. „A je to v pohodě, opravdu. Já jen nechci, abyste ty a tví přátelé museli hledat způsob, jak mě něčím zaměstnat. Takhle budete mít tolik času, kolik potřebujete.“
„Bille…“
„Je to okay, slibuju.“ Řekl Bill s úsměvem, ale Tom si vůbec nemyslel, že vypadá okay. „Uvidíme se později, ano?“
Poté se otočil k odchodu a Tom se obrátil ke Georgovi, který vrtěl hlavou s pobaveným úsměvem na rtech.
„Já tomu nemůžu uvěřit,“ uchechtl se a díval se na Toma s výrazem, o kterém si Tom nebyl jistý, jak ho v jeho zelených očích přečíst. „Ty ho máš rád.“
„Nemám,“ Tom zalapal po dechu a zíral na něj.
„Ach ano, máš,“ smál se Georg. „Možná to nechceš přiznat, ale věř mi, znám tě celý svůj život. Vím, jak se díváš na někoho, koho máš rád, a to, jak ses na něj usmál, když jsi mu řekl, že mu věříš, tak to byl přesně ten stejný úsměv, který jsi měl vždy schovaný pro Riley.“
„Ne,“ Tom zavrtěl hlavou a odmítal poslouchat. „Nemyslím si, že je tak špatný, jak jsem si nejdřív myslel, ale nemám ho rád. Ne takhle.“
„Jen se o tom dál přesvědčuj,“ uchechtl se Georg a rozešel se směrem k domu. „Vím, co jsem viděl a mám pravdu.“
„Ne,“ řekl Tom znovu a rychle ho následoval. „Nemáš.“
„To uvidíme,“ ušklíbl se Georg. „To uvidíme.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Jo, jo Tome, máš ho rád. Nalhávej si co chceš, ale je to tak.
Věděla jsem, že Georg pohne dějem tím správným směrem. Jen tak dál Geo.
Moc pěkný díl. Děkuji za skvělý překlad Zuzu.
Toho Georga mi poslalo samo nebe 🙂 Bála jsem se, že bude na Billa taky hnusný, ale vypadá v pohodě. Víc než v pohodě. Konečně někdo, kdo přemýšlí aspoň trochu jako já. Ano, pokud Bill vynechá informace o Nikki a její matce, tak opravdu není důvod, aby svůj článek neuveřejnil. Fanoušci budou mít radost, až se dozví, jjaký má Tom názor na jednorožce 🙂 Mě by taky zajímal. A Tomovi něco takového určitě nemůže ublížit. Tak snad dostane rozum…
Jinak tohle byl pro mě zatím nejhezčí díl. Nikky má ráda Billa, Tom má rád Billa, Georg má rád Billa a Gustav se může jít bodnout 😀
Díky za překlad
Georga snad seslalo samo nebe. Naštěstí se dokáže na všechno podívat trochu s nadhledem a ejhle… Vidí věci, které ostatní nevidí nebo úspěšně ignorují. Myslím, že tím Toma aspoň trochu nahlodal. Ten plán, jak Billovi zabránit v jeho práci je dost drsný. V dnešní době je notebook, nebo spíš to uvnitř, dost osobní věc a každý z nás je úplně v háji, když selže. A foťák je pro Billa životně důležitý. No, uvidíme, jak se to vyvine.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Georg asi nasadil Tomovi brouka do hlavy.
Ja mám tak rada Georga ten teda vedel,ako nasadiť Tomovi chrobáka do hlavy. Myslím ,že teraz keď tam budú obaja ako Georg tak Gustav tak Tom tam bude mať ešte pekne veselo 🙂
Teším sa na pokračovanie.
Paci sa mi,ze sa konecne prelomili lady, Bill a Tom viac komunikuju,hovoria si osobnejsie veci,som velmi zvedava na pokracovanie,na dovod Billovej jazvy a co Toma uchvatilo na Billovi…a samozrejme sa neviem dockat prvej pusy 🙂 😉 dakujem krasne sa preklad
Ďakujem za strašne krásnu kapitolu.
Tenhle díl byl báječný! ♥ Strašně moc se mi líbil od začátku až do konce! 🙂 Georg mě naprosto překvapil, protože jsem vůbec nečekala, že by mohl být tak strašně MOC fajn. Doufala jsem, že to s ním bude jednodušší, než s Gustavem, ale tohle je milionkrát lepší než to, v co jsem doufala. 🙂
Moc se mi líbí, že si Nikki Billa oblíbila. Myslím, že to obměkčí Tomovo srdce ještě víc a hlavně věřím, že i Bill si Nikki oblíbí a přejdou ho veškeré myšlenky na to, že by o ní cokoli napsal do tisku.
Tomův plán je..šílený! Nemůžu uvěřit tomu, že by tohle skutečně byl schopný udělat. Stejně jako Georg si i já jsem jistá, že má Tom Billa rád, ale tady ty jeho plány se mi nelíbí ani trochu a pokaždé nevím, co si o Tomovi myslet.
Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂