autor: ophelia_seven
Nebe a peklo
Dvě nádherné noci, kdy byl schopný se Toma dotknout, přišly ke svému konci následující ráno, kdy Billa probudily sluneční paprsky a pípání budíku. Natáhl nohy a protáhl si prsty u nohou směrem ke konci své postele, převalil se a zamáčknul alarm, jen aby našel sám sebe, jak je přitlačen tíhou ochranné ruky kolem svého pasu. Trvalo to jen pár vteřin, než si vzpomněl na svůj víkend s Tomem, páteční párty byla prakticky zapomenutá až do okamžiku, kdy opustil ložnici, kde předtím odevzdal něco vzácného někomu, koho neznal, jen aby našel Toma, jak sedí na chodbě a čeká na něj.
Tehdy se všechno změnilo. Tehdy dostal svou první ochutnávku toho, jaké to bylo cítit Toma. A jen sotva by to nechal během celého víkendu jít, kdyby to bylo na něm, což často nebylo, protože vesmír dokázal být krutá a nemilosrdná entita, když chtěl být.
Bill se přetočil, aby vypnul pronikavý zvuk budíku, a poté se naklonil nad svého anděla a sledoval, jak sebou jeho oči pod víčky škubou, zatímco spal. Ačkoliv mu Tom dříve řekl, že nepotřebuje jíst nebo spát a nikdy k tomu ani neměl žádné nutkání, Bill jej přistihl, jak ty věci v poslední době dělá čím dál častěji a Tom pro to opravdu neměl žádné použitelné vysvětlení. Zdál se z toho být stejně tak zmatený jako Bill, ačkoliv bylo snadné zapomenout na nejistoty, když Bill mohl cítit teplé andělovo tělo pod svým vlastním.
Jak se jeho oči ve spánku pohybovaly a řasy se zatřepotaly přes jeho porcelánovou tvář, Bill uvnitř pocítil horkou vlnu hlubokého citu. Přemýšlel, co se Tomovi zdá. Na okamžik si přál, aby mohl vstoupit do snů svého anděla a vidět svět tak, jak jej viděl on. Věděl, že tam jsou věci, které Tom mohl vidět, pocítit a zažít, které Bill nikdy nebude schopen prožít, a i když trochu žárlil, že mu uniknou některé aspekty, také věděl, že má velké štěstí, že může mít to, co má.
Když se znovu spustil alarm, Bill se natáhl, aby ho kompletně vypnul a poté se předklonil, aby vtiskl polibek na Tomův spánek. Tom se pohnul a mírně sklonil hlavu ke straně, zatímco se mu rty zkroutily do úsměvu, až se z toho Billovi zachvělo srdce. Aby to mohl spatřit znovu, Bill přitiskl rty na Tomovo čelo a pak na jeho tvář a špičku nosu. Každý z těch doteků vyvolal drobný pohyb, který koutky andělových rtů zvedal k jeho očím a zvyšoval rychlost Billova tepu.
Když Tom konečně otevřel oči, setkal se s Billovým pohledem směřujícím dolů na něj, s rozšířenýma a zvídavýma očima, jako bývaly často.
„Na tohle je ještě moc brzo,“ zamumlal, víčka mu znovu poklesla a hlava se mu otočila na polštáři do jiného směru.
„Moc brzo na mě?“ Zeptal se Bill co nejvíce uraženým tónem a Tomovy oči se znovu otevřely. Natáhl krk, aby se podíval na chlapce, který se nad ním stále nakláněl, a usmál se.
„Hmm,“ podařilo se mu zamumlat a olízl si rty, zatímco si protáhl ruce nad hlavou a jeho mysl se stále snažila dohnat jeho tělo. „Na tebe není nikdy moc brzo.“
„Dobrá odpověď,“ odpověděl Bill s drzým úsměvem na tváři, jak zatahal za jeden z Tomových dredů. Jakmile Bill pustil jeho vlasy, protáhl si své vlastní tělo a odhodil si přikrývku z nohou, než se vytáhl z postele. Tiše přešel místnost a postával u svého šatníku, kde se prohraboval hromadou různých triček, zatímco jej Tom sledoval a dál lenošil mezi přikrývkami v Billově posteli, která voněla sladkou směsicí jich obou.
„Já nechci jít do školy,“ zasténal Bill, když se otočil s černým tričkem v rukou a nespokojeným výrazem ve tváři. Jeho oči zalétly k Tomovi, než položil tričko na postel a zůstal stát v pevném postoji. „Jaké jsou tvoje dnešní plány?“
Tom se poškrábal na hlavě, tupé nehty se pohybovaly přes husté vlasy, než se dostaly na vlasovou pokožku. „Mám doma pár věcí, které potřebuju udělat,“ řekl po chvilce přemýšlení. Sotva se tam během celého víkendu ukázal, a i když se chtěl vyhnout VS a hněvu, o kterém si byl jistý, že se na něj snese za porušení ještě více pravidel, věděl, že Andy pravděpodobně zuřil taky. Dlužil svému nejlepšímu příteli přinejmenším vysvětlení. „A Andy pravděpodobně přemýšlí, co se se mnou stalo.“
Bill se otočil ke svému šatníku, aby našel zbytek svého oblečení pro ten den, zatímco poslouchal Tomovu řeč. Přál si, aby mohl jít Tom do školy s ním, sedět vedle něj ve všech hodinách, rozptylovat ho při obědě a poté s ním jít domů. Ale neměli spolu tento druh vztahu; Tom tímhle pro Billa být nemohl. Tak to prostě bylo a Bill se to učil přijmout, jak nejlépe uměl.
„Samozřejmě, že ano,“ souhlasil Tom a Bill jej přes zrcadlo sledoval, jak rychle přešel místnost a postavil se za něj. Jeho úsměv se proměnil v nedbalý, což Billa jen přinutilo usmát se taky. „Ve tvém pokoji taky začíná být pěkný binec. Budu si to muset přidat na svůj seznam úkolů.“
„Jak chceš,“ odfrknul si Bill s protočením očí, ale rozhlédl se po pokoji a zdálo se, že se vrací do stavu, v jakém býval před tím, než ho Tom s Andym uklidili. Nebyla to žádná katastrofa, ale byly tam věci mimo své místo, rozházené boty, oblečení a knihy. Nepořádek, který oba přehlédli ve prospěch trávení času ve vzájemném objetí.
Bill sledoval, jak k němu Tom zezadu přistoupil a omotal mu paže kolem ramen a Bill byl šokován zjištěním, že jej necítí. Necítil tíhu jeho paží ani teplo Tomova břicha přitisknutého k jeho zádům, ani horký vzduch Tomových výdechů na svém krku. Nic z toho necítil, ačkoliv ještě před chvílí svého anděla probouzel polibky.
Tom zachytil Billovy oči plné paniky a pevně sevřel jeho ramena, protože věděl, aniž by se musel ptát, v čem je problém. „Co se děje?“ Zeptal se stejně proti Billovu uchu a Bill nemohl ani cítit dech vycházející z jeho úst.
„Necítím tě.“ Ta slova vyšla ven přiškrceně a poraženě.
„Vrátí se to,“ ujistil jej Tom, položil si bradu na Billovo rameno a uzamkli spolu smutné pohledy skrz zrcadlo. Nejistý pohled Tomových očí přemohl jeho slova a Bill jej nevěřícně setřásl.
A nevrátilo se to. Tom za Billem odpoledne přišel poté, co se vrátil ze školy, a nic se nezměnilo. Billovo tělo stále procházelo skrz Tomův hologram, bez ohledu na to, jak moc se snažil, nebo jak moc se soustředil. Odpoledne strávili společně, snažili se předstírat, že to není velký problém, že se věci mohou vrátit zpátky tam, kde byly, že Bill svého anděla poprvé ucítil, ale celá ta věc je v myslích tížila. Bylo tam zřejmé napětí.
Poté se Tom začal více držet dál, přicházel k Billovi méně a méně. Bill se snažil chovat, jako by jej to netrápilo, jako by byl v pohodě předtím, než Tom vstoupil do jeho života a byl naprosto v pořádku bez něj i po této skutečnosti. Během čtvrtka si už byl Bill ale jistý, že pomalu začíná bláznit.
Škola byla jeho vlastní soukromé peklo. Párty, na které byl, ačkoliv to bylo už před týdnem, se stala včerejší novinkou. Horkým tématem hovoru bylo Billovo dostaveníčko s fotbalistou za zamknutými dveřmi, ačkoliv neměl snad ještě před týdnem přítele? Všichni si nyní byli ještě více jistí, že Tom byl jen vymyšlená postava, ubohý pokus o to být cool.
Občas si Bill přál, aby mohl přiznat, že si to jen vymyslel. Věci by pak byly o mnoho jednodušší.
V ty chvíle během týdne, kdy se Tom ukázal, i když jen krátce a s odstupem, Bill nikdy neuváděl dění ve škole jako důvod pro svou kyselou náladu. Vždy z toho vinil neschopnost Toma cítit, příliš mnoho domácích úkolů a příliš málo času. Proč Tomovi přidělávat obavy s něčím, nad čím stejně neměl kontrolu? Bill prostě dál vytrval, plahočil se skrz denní výsměch a těšil se na večery, kdy jej Tom navštíví, v naději, že bude schopný znovu pocítit kůži svého ochránce a pokaždé byl nakonec o trochu více zklamaný než ten předchozí den.
Bill vydechl úlevou, když ve čtvrtek zazvonilo na odpolední pauzu. Sklonil hlavu, zatímco si balil své věci a vyklouzl ze třídy za všemi svými vrstevníky. Potřeboval se stáhnout, odpočinout si od neustálých posměšků, úšklebků a natažených ukazováčků, které na něj byly namířeny po celý týden.
Hlavní téma celé školy bylo, že Bill byl břídil, který si musel vymyslet, že má přítele. Co mohlo být horší než tohle?
Jakmile Bill vyšel ze třídy, zastavil se uprostřed kroku a pozoroval moře lidí před sebou. Jediné, co mohl vidět, byl Tom stojící na druhém konci haly. Jeho přítomnost byla pevná a uklidňující a neměnná, ačkoliv kolem něj všichni procházeli a nikdo z nich jej neviděl.
„Pojď se mnou,“ zavolal Tom přes chodbu a Bill ani na okamžik nezaváhal a rozpohyboval se skrz dav, následoval hlavu plnou dredů jako Severku. Vydal ze sebe unavený povzdech, když sledoval, jak Tom zapadl na záchodky v naději pro trochu soukromí.
Tom se opíral o protější stěnu chlapeckých záchodů, když jej Bill konečně dohonil. Všechny dveře do kabinek byly otevřené, celé to místo bylo prázdné, a Bill nemohl pocítit větší úlevu. Bylo ironií, že Bill pokládal ty chvíle, které mohl strávit s Tomem – ať už byly jakkoliv krátké – za těch pár okamžiků vlastního duševního zdraví, které v posledních dnech měl.
„Jaký je tvůj den?“ Vyptával se Tom tiše, jeho hlas se rozléhal tím malým prostorem.
Billův obličej uvadl a on zavrtěl hlavou, zastrčil si několik pramenů vlasů za ucho, zatímco se díval dolů na své boty. Nechtěl Toma zatěžovat tím, co se dělo, ačkoliv mu došlo, že Tom už o tom nejspíš stejně ví. Stále o tom nechtěl mluvit, když měl Toma přímo před sebou, když přišel právě za ním. Věděl snad, jak moc byla jeho přítomnost potřebná, aby natankovala Billovu motivaci přežít celý tento den?
Ve stejném okamžiku Tomův zúčastněný pohled Billovi prozradil, že to před ním nemohl skrýt. Tom věděl, co Bill cítil, a lhaní by nepomohlo žádnému z nich. Takže spolkl svou hrdost a trochu zlehčil pravdu.
„To… není to moc dobré. Vůbec tady nechci být,“ přiznal a Tom se pro něj okamžitě natáhl, zvedl mu bradu vzhůru a zastrčil mu vlasy za uši. Bill zalapal po dechu nad tím pocitem. Tomova ruka byla teplá proti jeho tváři. Nebyl schopný cítit svého anděla po celý týden a najednou mohl, cítil Toma a opřel se do toho doteku. „Tome,“ zamumlal jen několik momentů před tím, než odhodil tašku na zem a vrhnul se andělovi kolem krku.
Tom omotal paže kolem Billových zad a rukama se pevně chytil jeho trička. Držel Billa pevně a lehce s ním pohupoval. „Můžu to nějak zlepšit?“ Zeptal se a Bill pokrčil rameny proti jeho široké hrudi. Nevěděl, jak by to mohlo být ještě lepší, než to aktuálně bylo.
„Už to děláš,“ zamumlal Bill, ale Tom jej už táhl do nejbližší kabinky ve vzdálenějším konci místnosti a zamkl za nimi dveře.
„Nech mě udělat víc,“ řekl Tom a bez váhání klesl na kolena. Billovi se rozšířily oči, když si uvědomil, co to Tom dělá. Nikdy nezašli tak daleko a Bill nemohl uvěřit, že se to děje právě teď a tady, ze všech ostatních míst a časů. Ale nemohl popřít, že to potřeboval a Tomovy ruce už rozepínaly jeho kalhoty a natahovaly se pro svou cenu. Vše, co mohl Bill udělat, bylo zhluboka se nadechnout a proplést své prsty skrz vlasy na vrcholu Tomovy hlavy pro udržení rovnováhy.
Tomovy prsty přejely přes nepatrné kadeře kolem kořene Billova penisu a Bill pevně zavřel oči a zadržel dech. Tom byl tak opatrný a nesmělý, tak trýznivě pomalý, že to bylo vše, co Bill mohl udělat, aby se násilím nevtlačil do andělových úst. O pár okamžiků později byl odměněn sladkým, vlhkým dotekem Tomova jazyka po celé délce spodní části jeho penisu, než omotal rty kolem špičky. Billova hlava spadla dozadu, kde bouchla do cihlové zdi, zatímco ze sebe vydal potěšené zasténání. Ten pocit byl lepší, silnější než cokoliv, co za celý svůj život cítil, a chtěl, aby to nikdy neskončilo. Ale se způsobem, jakým jej Tom zpracovával, věděl, že to nebude trvat věčně.
„Sakra, Tome,“ zasyčel Bill a sevřel pevně Tomovy vlasy, zatímco Tom pokračoval v pravidelných pohybech své hlavy. Bill pohlédl dolů a cítil, že ještě více ztvrdnul, téměř do bodu, kdy už to ani víc nešlo. Jak vůbec bylo možné, aby se to stalo tak rychle, pro něco, co bylo tak dobré?
Tom zabručel s ústy kolem jeho erekce a Bill tlačil svými boky dopředu, ty vibrace posílaly brnění až do jeho nohou. Stěží to dokázal zvládnout, nedokázal udržet na uzdě své hlasivky. Zalapal po dechu pokaždé, když jej Tom vzal celého do úst a Bill cítil, jak při tom polknul, zasténal pokaždé, když Tomovy hbité prsty promnuly jeho varlata, a prakticky vykřikl veškeré obscénnosti, které jen dokázal vymyslet, když se jeho nohy napjaly a on vyvrcholil přímo do Tomova krku.
Bylo to jako nebe, usoudila jeho zamlžená mysl. Tomova ústa kolem něj byla nebeská.
Bill se se zavřenýma očima opřel hlavou o zeď, zatímco Tomovy hbité prsty znovu zapnuly jeho kalhoty, než vstal a přitiskl jemný polibek na Billovy rty. „Musím jít,“ zašeptal anděl, a když Bill otevřel oči, Tom už byl pryč. Zanechal za sebou Billa v post orgasmické blaženosti a s druhou polovinou dne před sebou.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Vím že se opakuju, ale sakra takového anděla bych si taky nechala líbit. 😀
Díky za překlad.
Tohle je tak nespravedlivé. Každou chvilku si musí doslova ukrást a navíc nikdy není jisté, že Tom bude "hmotný". Bill se ještě, i vlastním přičiněním, stal terčem posměchu svého okolí.
Děsím se, co se stane, až Tom nebude schopen uniknout VS a půjde na kobereček.
Díky, těším se na pokračování.
Nemají to lehké a doufám že Tom nedopadne zlé u VS.
Tak veľmi mi je Billa ľúto. Som zvedavá ako to vlastne funguje. Prečo sa Tom občas vráti…
Uff, tohle je tak složtité! Nejen pro Billa, ale i pro mě, protože trpím pokaždé s nim, když se Toma nemůže dotknout a nemůže jej cítit. Je to tak frustrující! Vůbec netuším, proč se tohle děje a o to víc mě to štve!
A štve mě i to, že netuším, jak tohle nakonec dopadne. V jednu chvilku vypadá všechno nádherně, ale pak začnu mít černé myšlenky. Mám vážně strach!
Povídka je ale nádherná, o tom není žádných pochyb. ♥ Moc děkuji za překlad, Zuzu! ♥
Woohoo 🙊 Kde se sakra shání takový sexy pomocníci, kteří zlepšují blbej den? 😁☺️