autor: Zarlina
Jako co?
Tom byl podivně roztržitý, když si nakládal něco z chutného jídla v kuchyni, které pro ně bylo připraveno. Slyšel, jak si spolu Georg a Nicole povídají, ale neměl ponětí, o čem to mluví. Jeho mysl zpracovávala to, co mu Georg řekl, ta slova mu kroužila v hlavě, a on ani za boha nemohl přijít na to, co jimi myslel.
Neměl Billa rád. To bylo nemožné. Ten člověk se mu snažil zničit život, a ještě měl v plánu o něm napsat věci, které nikdo neměl vědět. Jistě, dostal k tomu svolení, ale měl vědět, že Tom stále opravdu nechtěl nic z toho zveřejnit a bylo nemožné, aby Tom měl rád někoho, kdo si vydělával pronásledováním lidí, jako byl on sám, někoho, kdo žil z focení celebrit, které se snažily vést normální život.
Ale na druhou stranu… Bill vůbec nebyl takový, jako si Tom myslel, že bude. Když se poprvé setkali, tak tím člověkem opovrhoval. Byl dobrý v tom, aby si hrál na milého a tak, ale v duchu ho škrtil. Pak v něm začal vidět jeho lidskou stránku, už když ho urazil, než se dostali do letadla, si uvědomil, že ten muž je ve skutečnosti lidská bytost, a když nedokázal skrýt, jak byl vyděšený z létání, Tom se kvůli němu vlastně cítil špatně.
Místo toho, aby byl bezcitný kretén, jak si Tom zprvu myslel, že je, ukázalo se, že je to člověk, který prostě velmi tvrdě pracoval. Tom nemusel souhlasit s jeho volbou povolání, ale nemohl nic namítat proti jeho odhodlání. Jenom si přál vědět, proč Bill někdy vypadal, že to nemá až tolik rád, a přesto nepřestane. Řekl, že nemůže, ale proč nemůže? Proč by tam dál pracoval, pokud se mu nelíbilo pomyšlení na to, co dělá?
Bylo toho ještě mnohem více, co Tom chtěl vědět, ale začal se obávat, že se to nikdy nedozví. Měli málo času, a pokud se Bill pokusí další den poslat svůj článek a fotky své nadřízené a jeho věci budou zničeny, Tom si byl jistý, že s ním nebude chtít mluvit už vůbec o ničem, a Tomova dovolená byla téměř u konce, brzy se vrátí domů. Zpět do reálného života. Života, kde spolu pravděpodobně už nikdy znovu nepromluví.
„Tome? Posloucháš mě?“
Tom zamrkal a vzhlédl, jen aby spatřil Gustava, jak se na něj dívá. Tom si ani nevšiml, kdy se tam dostal, ale on i Dani seděli u stolu, a Georg a Gustav měli svou pozornost obrácenou k němu, zatímco děti byly zaneprázdněné mluvením o tom, co budou dělat, až dojí.
„Promiň, ne,“ Tom zavrtěl hlavou. „Co jsi říkal?“
„Na co jsi, sakra, myslel?“ Zeptal se Gustav. „Byl jsi v úplně jiném světě.“
„Na nic,“ povzdechl si Tom a ochutnal své jídlo, protože si uvědomil, že úplně zapomněl jíst. „Nic to nebylo.“
„Bill?“ Hádal Georg s úšklebkem a uchechtl se, když se Tom zamračil. „Já to věděl.“
„Proč by měl myslet na-„
Gustav se zarazil, pohlédl z Georgova vědoucího úšklebku na Tomův naštvaný pohled a rozšířily se mu oči, když se zdálo, jako by jim četl myšlenky.
„Oh, neříkej mi, že ho máš rád?“ Zasténal. „Tome!“
„Ne!“ Řekl Tom rychle. „Nemám. To jen Georg…“ povzdechl si. „Nemám.“
„Neuvěřitelné.“ Zasténal Gustav. „Vážně, Tome. Kurva, vzpamatuj se! Ten člověk není žádný milý chlapík, ano? Možná tak vypadá, ale nejspíš je jen zatraceně dobrý herec a ty bys měl-„
„Já myslím, že je Bill hodný,“ řekla Nicole a poté zčervenala, když si uvědomila, že Gustava přerušila. Věděla, že Tom nic nenáviděl víc, než když dospělým skákala do řeči.
Gustav si povzdechl a pak se zhluboka nadechl, aby se přinutil se uklidnit. Nemohl křičet před dětmi, ony nevěděly, co se děje.
„Já vím, Nikki,“ řekl tiše. „Ale Bill není… on je…“
„Je to složité, zlatíčko,“ řekl Tom jemně. „Ale není to nic, s čím by sis musela dělat starosti.“
„Já chci, abyste byli kamarádi,“ Nicole našpulila rty, zatímco si pohrávala se svým jídlem. „Mám ho ráda.“
„Prázdniny ještě neskončily,“ řekl Tom pomalu. Nebudeme si s tím ještě dělat starosti, okay? Nevíme, co se stane, až se vrátíme domů.“
Nicole přikývla, ale už si dál nepovídala se svou kamarádkou, místo toho jedla v tichosti a nálada kolem stolu byla náhle o dost těžší.
„Hej, Nikki, Dani,“ řekl Gustav. „Co kdybyste šly do kuchyně, a vzaly si jako dezert nějakou zmrzlinu? Můžete si ji sníst u bazénu.“
„Jo,“ souhlasil s kývnutím Tom. „Viděl jsem, jak tam Andrew pracuje na růžích, poproste ho, aby si dal přestávku a dával na vás pozor a můžete chvíli plavat, pokud chcete.“
„Okay,“ řekla Dani nadšeně, s radostným vypísknutím vyskočila ze židle a k Tomově úlevě i Nikki náhle vypadala mnohem veseleji. „Pojď Nikki!“
Obě dívky je opustily, když se vesele rozběhly do kuchyně a Tom se opět otočil ke svým přátelům, nejistý, co říct. Dělo se tady toho tak moc, tolik se toho změnilo za posledních pár dní, a on prostě nevěděl, jak to všechno vyřešit. Jedna jeho část už Billovi vůbec nechtěla ublížit, ale věděl, že pokud se ten muž rozhodne o něm napsat, nebude mít moc na výběr. Jistě, možná to nebude tak špatné, pokud se jeho fanoušci dozvědí jeho věk, nebo jaké je jeho oblíbené jídlo, ale jestli od něj někdo začne dostávat odpovědi, ostatní budou chtít taky a on už déle nebude moct vyváznout pokaždé jen s okouzlujícím úsměvem a odmávnutím. Nevzdali by se a nikdy by ho nenechali na pokoji a on si nemyslel, že by takhle mohl žít.
Nyní to bylo tak, že většina lidí začínala vzdávat snahu o to, aby jim o sobě cokoliv řekl a bylo důležité, aby to tak zůstalo. Pro Nicolino dobro, aby je nikdo jiný nepronásledoval tak dlouho, až by se o ní dozvěděl.
„Takže co budeš dělat?“ Zeptal se jemně Georg, který vycítil konflikt odehrávající se v Tomově mysli.
„Já vážně nevím,“ povzdechl si Tom. „Chci říct, že i kdybych ho měl rád, což nemám,“ poukázal, když viděl Georgův pohled, „nezáleželo by na tom, nebo ano?“
Povzdechl si a zavrtěl hlavou, cítil se z celé té situace beznadějně.
„Stejně bych mu nemohl nikdy opravdu věřit, že?“ Znovu vzdychl. „Pořád by to byl novinář, který mi jednou chtěl zničit život.“
„Jo, ale na něco jsi zapomněl,“ řekl Georg a věnoval mu jemný úsměv.
„Jako co?“ Zamumlal Tom. „Na co jsem zapomněl?“
„Že lidé se mění, Tome,“ odpověděl Georg s vědoucím přikývnutím a ignoroval Gustava, který nad jeho slovy vrtěl hlavou. „Někdy k lepšímu.“
Tom se kousl do rtu a obrátil svou koncentraci zpátky na jídlo. Georg měl možná pravdu, ale přesto, vážně na tom záleželo? Chtěl věřit, že Bill je dobrý člověk, ale co když není? Pak co?
„Zítra mu dám heslo na wifi,“ vydechl. „Potom uvidíme, jaký druh člověka je.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Co to má Tom pořád za kecy, že mu Bill chtěl zničit život ? Myslím, že na začátku byl Tom Billovi úplně ukradený, on chtěl jenom nějaký článek, kterým by se zavděčil šéfové a někam se profesně posunul. Ostatně, nechápu, čemu se Tom pořád diví. Měl na soukromí své dcery myslet dřív, než se nacpal do showbusinessu. Bill není o nic horší člověk než on. Alespoň doufám. Opravdu doufám, že Bill nakonec dodrží dohodu a ty fotky smaže…
Díky za překlad
Tom nám do toho zapadá hlbšie a hlbšie. Je roztomilé ako sa snaží sám sebe vyhovoriť,že on k nemu nič necíti,akoby aj mohol za tak krátku dobu a hlavne, skrz Billovu profesiu.. ale – ALE ! Ešteže tu máme Georga,ktorý pekne prispieva k Tomovým protichodným pocitom voči Billovi a mám taký pocit, že Georg by ani nebol proti keby sa dá Tom s Billom konečne dohromady 🙂
každopádne nepredbiehajme.. chápem Tomove obavy ohľadom Billa, predsa len pozná ho krátko ale úprimne dúfam,že sa Bill nezachová ako zradca a predsa len napokon neodošle tie fotky a článok do redakcie – a ak by náhodou aj , tak len také vďaka ktorým vy si to u Toma nepokašlal.
Už teraz sa veľmi teším na pokračovanie 🙂
Tom má pěkně zamotanou hlavu jsem zvědavá jak to na konec dopadne.
Já se dalšího dílu strašně MOC bojím! nebo těch dalších..mám strach, co se stane. Pošle Bill fotky?! Pokud ano, co na to Tom?! Mám miliony otázek, ale mám ohromný strach se na ně dozvědět odpovědi. Mezi klukama to začíná vypadat, že by se mohlo vytvořit i krásné pouto, ale to všechno okolo to jen ničí. Neumím si představit, jak tohle dopadne a modlím se za to, aby to nakonec skončilo všechno dobře!
Děkuji za skvělý překlad! ♥
Napadlo mě, co když Bill vůbec nebude chtít ty fotky poslat? Stačí ale, aby se přihlásil na tu wifi (ať už z jakéhokoli důvodu) a jeho noťas bude totálně v háji. No, doufám, že tenhle katastrofický scénář se neodehraje.
Jinak k Tomovu věčnému fňukání, že mu Bill chce zničit život… Je vidět, že je typický bohatý chlapec, který vůbec netuší, co ve skutečnosti znamená mít zničený život. To je totiž to, co se chystá udělat on Billovi. 😀 Možná mu časem dojde, že z té druhé strany to vypadá jenom jako něco, s čím musel v showbizu počítat.
Díky, těším se na pokračování. Jsem napnutá, jak tohle dopadne.
Vôbec nedokážem uhádnuť, ako sa Bill zachová, či sa v ňom prebudí svedomie, alebo je naozaj tak zaslepený prácou, že zverejní svoj príbeh aj keď vie ako to Tomovi vadí… Strašne moc ďakujem za kapitolu a som zvedavá na ďalšiu.