autor: Zarlina
Jak to?
„Takže, setkáváš se někdy s lidmi, které fotíš?“
Tom, Bill a Georg seděli u bazénu, kde Tom s Billem trávili společně většinu svých večerů, a Tom mohl říct, že Georg jen čekal na okamžik, kdy bude moct přestat s malým zdvořilým rozhovorem a přeskočit rovnou na kladení otázek.
Tom se příliš nebál. Gustav vzal děti s sebou do svého domu a Tom věřil Georgovi mnohem víc v tom, jak se držet dál od témat, která by mohla mladšího muže naštvat, než Gustavovi.
„Jen zřídka,“ usmál se Bill a napil se ze svého nápoje. Georga měl rád, to mohl vidět každý, a nezdálo se, že by měl nějaký problém s ním mluvit. „Snažím se držet si odstup, opravdu nechci být ten druh stalkerského paparazzi, který to dělá celebritám mnohem nepříjemnější, než je nutné.“
„To jsem si všiml,“ přikývl Georg. „Nemyslím si, žes byl někdy blíž než deset metrů nebo tak nějak.“
„Možná trošku blíž,“ rozesmál se Bill, ale pak souhlasně přikývl. „Ale jo, většinou se držím tak daleko, jak jen můžu, abych měl stále skvělé snímky.“
„To obdivuju.“ Řekl Georg s přátelským úsměvem. „Když byl Tom ještě pronásledován prakticky každým časopisem ve městě, byli všude. Ale ty vždy na opačně straně ulice.“
Bill se usmál a sklopil oči, zjevně trochu v rozpacích nad tím rozhovorem.
„Já vím, že mě, kluci, nemáte rádi,“ řekl tiše a oči obrátil ke svému pití, které stále pomalu promíchával brčkem. „Ale je to moje práce a já nějak musím zaplatit nájem.“
„Necítím k tobě ani nenávist,“ řekl Tom s úsměvem. „Možná dřív, ale mohl jsem tě poznat a myslím, že jsem si tě docela oblíbil.“
Bill se kousl do rtu, tiše se rozesmál a na tváře se mu vplížil slabý ruměnec, když jen přikývl, protože tentokrát nenašel způsob, jak nesouhlasit. A zatímco držel pohled na svém pití, Tom se přistihl, jak si jej zblízka prohlíží, se rty zakřivenými v úsměvu.
Bylo tady pár malých věcí, kterých si na Billovi v poslední době všímal, věcí, na které nikdy dříve u nikoho ani nepomyslel. Jako třeba, jak jsou jeho řasy dlouhé, až se dotýkaly jemné kůže pod jeho očima pokaždé, když zamrkal, nebo jak si vždy odhrnoval prameny vlasů z očí, když se cítil trochu rozpačitě, nepohodlně, nebo polichoceně. Také si všiml, jak pokaždé, když mladší muž zčervenal, byla jeho pravá tvář mírně červenější než ta levá, což by ostatním mohlo připadat divné, ale jemu to přišlo docela roztomilé.
Roztomilé.
Nenáviděl si to přiznat, ale ano, Bill byl… roztomilý ani nebylo dostatečné slovo na to, jak to vysvětlit, ale bylo to jediné slovo, kterým to Tom chtěl popsat. Všechno ostatní se zdálo, jako by to bylo řečeno, nebo dokonce myšleno s trochu přílišnou náklonností, a pokud tam bylo něco, co Tom odmítal přiznat, bylo to to, že ve skutečnosti začínal mít rád toho muže, kterého ještě před pár dny nenáviděl.
„Ale musíš se s nimi někdy setkat?“ Zeptal se Georg a vracel se tím k původní otázce. „Nebo se vážně vždy držíš dál?“
„No, jsou tady některé příležitosti, kdy se s někým setkám,“ řekl Bill pomalu. „Většinou na udílení cen a podobných akcích. Moje nadřízená ví, že je nenávidím, ale přesto mě tam obvykle pošle. Říká, že mám na to perfektní vzhled nebo tak.“ Zamračil se a zavrtěl hlavou. „Nerad mluvím, omlouvám se za ten výraz, s nafoukanými pitomci, se kterými jsem vždy nucen tam mluvit, a vždycky se cítím tak mimo mísu okolo lidí, kteří mohou jen tak rozhazovat peníze kolem, aniž by si to uvědomili.“ Podíval se na Toma. „Bez urážky, ale z bohatých lidí jsem nesvůj.“
„Jak to?“ Zeptal se Tom. Rád o sobě přemýšlel jako o slušném chlapovi, alespoň po většinu času, a nemyslel si, že jeho peníze jej dělaly o něco méně sympatickým než kohokoliv jiného. „Nejsme tak špatní.“
„No, ty nejsi,“ řekl Bill pomalu a opatrně volil slova. „Ale někteří z lidí, které jsem potkal… si myslí, že můžou jednat s ostatními jako s odpadky jen proto, že náhodou mají hodně peněz. Dívají se na nás, jako bychom byli…“ povzdechl si a pokrčil rameny. „Nevím přesně, jak to vysvětlit, ale oni zatraceně dobře vědí, že jsou lepší než my, a neváhají to i ukázat.“
„Peníze tě nedělají lepším, než je kdokoliv jiný,“ zamračil se Tom, kterému se vysoce nelíbilo, co slyšel. „Já vím, že někdo si to možná myslí, ale to neznamená, že mají pravdu.“
Bill přikývl, ale neodpověděl a Tom měl pocit, jako by celá konverzace nabrala poněkud ošklivý obrat.
„Můžu se zeptat…“ řekl pomalu, nejistý, jestli je na to opravdu ten správný čas, ale pak se rozhodl, že lepší chvíle už stejně nebude. „Proč neskončíš?“
Viděl, jak se Bill chystá odpovědět, ale než dostal šanci, Tom rychle dodal.
„Já vím, že jsi nám řekl, že nemůžeš, ale očividně to neděláš rád. Co tě tam drží?“
Bill se kousl do rtu, váhal, a pak pohlédl na Georga, který rychle vstal a oběma věnoval omluvný úsměv.
„Potřebujeme dolít,“ řekl rychle. „A viděl jsem, že ti v baru došla Billova limonáda,“ dodal. „Půjdu se podívat, jestli je v kuchyni nějaká další.“
S těmito slovy se otočil, rychlými kroky je opustil a Bill ze sebe vydal něco, co by se dalo téměř považovat za smích, kdyby nebylo vážného výrazu na jeho tváři, než se obrátil zpátky k Tomovi.
„Zdá se, že je to dobrý chlap,“ řekl. „A dobrý přítel.“
„To je,“ souhlasil Tom, jako vždy vděčný za to, jak jeho kamarád vždy věděl, kdy je čas opustit scénu.
Bill přikývl, pak si zhluboka povzdechl a svýma tmavýma očima se setkal s Tomovým pohledem.
„Když jsem… ehm… když jsem se přestěhoval do města s Eithanem, použil jsem většinu svých peněz na vysokou školu, abych si koupil svůj fotoaparát,“ řekl. Každé slovo opouštělo jeho rty pomalu, váhavě. „Tehdy to byl jeden z nejdražších na trhu, a pořád stojí docela dost. Nevěděl jsem, proč bych sakra potřeboval tak drahý, ale Eithan na tom trval. Pořád říkal, že už stejně nebudu peníze potřebovat, tak proč si nekoupit to nejlepší? Chtěl jsem se stát fotografem, ne? Měl bych mít velké cíle a jen to nejlepší bylo dost dobré.“
Znovu svůj pohled odvrátil.
„Pak mi našel práci ve společnosti jeho otce. On tam pracoval taky, ale na jiném oddělení, a já jsem byl přidělen, abych sledoval takové ty drobné celebrity. Ty, které ještě nebyly příliš slavné, nebo tenkrát teprve začínaly. Ty, které už věky nic nevydaly, nebo už lidi začaly prostě nudit. Nebylo to ani vzdáleně podobné tomu, kde jsem chtěl pracovat, ale Eithan mi slíbil, že je to jen na krátkou dobu, že prostě chvíli budu muset tvrdě pracovat a budu povýšen a pak budu moct dělat důležitější věci.
„Jako co?“ Zeptal se Tom opatrně.
„No, chtěl jsem jednoho dne pracovat ve skutečném časopise. Ne v takovém, kde se psalo jen o celebritách a zbytečném dramatu.“ Bill zavrtěl hlavou. „Chci pracovat někde, kde můžu fotit skutečné věci. Jako, já nevím… přírodu, nebo významné události… cokoliv kromě těchhle zbytečných hovadin. Taky bych chtěl ke svým fotkám psát něco smysluplného, ale jak víš, tam kde pracuju teď, se většina lidí stejně nestará o článek. Chtějí jen fotky a nějaké dobré drby.“
„Tak proč nehledáš něco jiného?“ Tom byl trochu zmatený. Bill byl ve své práci očividně nešťastný, tak proč tam stále byl?
„Protože on teď převzal společnost,“ řekl Bill s povzdechem. „Celá ta věc mu patří, včetně časopisu, pro který pracuju. Možná není šéf, se kterým přímo mluvím, ale je hlava všeho a je odhodlaný mě vidět, jak selžu.“
„Ale pokud chce, abys selhal, proč tě nevyhodil?“ Tom byl, pokud to bylo možné, ještě více zmatený.
„Protože ví, jak moc jsem zoufalý,“ Bill si povzdechl a znovu zavrtěl hlavou. „Nemám žádné vzdělání, Tome. Všechno, co mám, je můj fotoaparát, a každé jiné místo, kam se přihlásím, kontroluje, kde jsem pracoval předtím, než cokoliv rozhodnou, a když se dostanou k tomu, aby si promluvili s ním… no, nikdo mě nechce zaměstnat.“
Bill znovu pohlédl na Toma a tentokrát měl v očích velmi smutný a unavený pohled a Tom si poprvé uvědomil, v jaké posrané situaci se ten muž ocitl a jak moc sám sebe za to musí nenávidět.
„On ví, že se tam odsud nikdy nemůžu dostat, ne, pokud si chci nechat svůj byt, a on miluje tu moc, kterou nade mnou pořád má.“
„Ale někdo tě musí chtít zaměstnat,“ řekl Tom a cítil se hrozně, aniž by věděl proč. „Dokonce i když to není něco, co bys chtěl, cokoliv musí být lepší, než zůstat na místě, kde tě může pořád kontrolovat.“
„Je mnohem mocnější, než si myslíš,“ povzdechl Bill. „Zná každého a já nevím, kde ještě bych mohl pracovat. Nikdo mě nevezme bez vzdělání nebo bez toho, aby věděli, jaké mám zkušenosti a já jim nemůžu říct, jaké mám zkušenosti, aniž bych jim přitom řekl, kde jsem předtím pracoval. Věř mi, zkoušel jsem to.“
Znovu se odmlčel a Tom vycítil, že rozhovor je u konce. Bill už o tom nechtěl víc mluvit a Tom potřeboval nějaký čas, aby to všechno vstřebal.
„To je mi líto,“ řekl, a opravdu to tak myslel.
„Jo,“ povzdechl si Bill a otočil hlavu, když uslyšel Georga, jak se vrací zadními dveřmi. „Mně taky.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Tak a je to venku. Bill je prostě v podělané pasti. Musí zůstat tam, kde je a dělat práci, kterou nemá rád, protože všude jinde jsou pro něj dveře zavřené. Pokud nechce skončit na ulici, nemá jinou možnost.
Co se to proboha mezi ním a jeho bývalým přítelem stalo, že má potřebu ho tak ničit ? A jak z toho teď ven ? Chtělo by to Gustava a jeho silácké řeci. Schválně, ať Billovi poradí…
Mě napadají jen dvě možnosti. Všechny ty fotky a informace o Tomovi, které se Billovi podařilo nashromáždit, mají i bez fotek Nikki cenu zlata a jistě by se našel jiný časopis, který by je uveřejnil výměnou za pracovní pozici bez ohledu na to, co o něm kdo rozhlašuje za pomluvy. Ale to je docela riskantní a vzhledem k tomu, že Tom stejně nemá v plánu nechat Billa to uveřejnit…
No a pak je tu druhá možnost a to ta, že Billa zaměstná sám Tom. To by mělo řadu výhod. Především by se Tom už nemusel bát o své soukromí, protože Bill by určitě nešel proti člověku, který ho platí. A měli by moře a moře času na to, aby se mohli dál poznávat a sbližovat 🙂
Díky za překlad
Chudák Bill. Ocitol sa vážne v pekelnej situácií.. pokiaľ by nechcel prísť o všetko a doslova skončiť na ulici musí robiť to čo robí. Zaujímalo by ma,čo je ten Billov ex zač,že má taký veľký vplyv -okay,beriem,že je majiteľom celej redakcie ale aby mal taký dosah aj na ďalších ľudí ? Každopádne dúfam,že sa Tom s týmto čo sa od Billa dozvedel zdôverí Georgovi a ten mu nejako pomôže vyriešiť Billovu ťažkú situáciu ..ako Ireth spomenula – nebolo by odveci keby ho Tom sám zamestnal 🙂 Ktovie.. som naozaj zvedavá ako to bude pokračovať.
Ďakujem za dnešnú kapitolku 🙂
Ten Eithan je asi ten prevít co mu ublížil doufám že mu bude moc Tom pomoct a Bill by nemusel ten článek psát.
Byla jsem strašně moc zvědavá na to, jak je možné, že Bill prostě nemá jinou možnost, než pracovat tam, kde je. A teď je mi jej strašně líto! Tohle by mě asi nenapadlo a celkem by mě zajímalo, co všechno se mezi Billem a Eithanem stalo.
Na stranu druhou se mi ale líbí, že Billovým svěřením se, se kluci zase o něco málo sblížili. Jen se mi začíná svírat srdce, když si pomyslím, jakou léčku na něj Tom čeká. A jestli to Bill zjistí, zlomí mu to srdce. Bože, já mám takový strach! 🙁
Moc se těším na pokračování a děkuji za překlad! 🙂
Ak Tom Billovi ublíži, bude mať čo do činenia so mnou! 3:-) Ďakujem za príbeh.
Chudáček Bill, je fakt v pasti. Doufám, že to obměkčí Tomovo srdce a nepodnikne svůj plán. I když z tohohle dílu je jasné, že se mu Bill dostává pod kůži.Už to pro něj nění jen otravný paparazzi, ale někdo na koho se dívá se zalíbením. To že si všímá takových detailů jako jsou jeho řasy to jen potvrzuje.
Moc pěkný díl. Děkuji za překlad Zuzu
Tom Billimu určite pomôže… jechudacikaluto strašne luto…. Ďakujem za kapitolu.
No tak tohle je pěkně podělaná situace. Jediná šance snad je, odstěhovat se na míle daleko. Ale i na to člověk potřebuje prachy, aby si zajistil bydlení a zkusil nový začátek. Kdyby Bill skončil na ulici, Eithan by byl zřejmě blahem bez sebe. Z práce ho zřejmě nechce vyhodit jenom proto, aby ho Bill nemohl označit jako viníka. Nevidím jiný důvod, proč ho tam nechává. Sice je to trochu podivínské, ale je to psychopat s narcistickými sklony jako vyšitý.
Díky, těším se na pokračování.
Wow tak toto som necakala, pri kazdom dieli som premyslala preco to Bill robi ale toto….ma zaskocilo :O. Chudak,je v hroznej bezvychodiskovej situacii,chvalabohu je tu sexos Tom 😀 urcite mu pomoze,musi !!! Krasny diel 🙂