autor: ophelia_seven
Ještě jednou
Tom musel něco udělat. Když opustil Billův pokoj spolu s těmi rozzlobenými slovy, které jej následovaly a odrážely se do všech zákoutí jeho mysli, vše, na co dokázal myslet, bylo, že musí něco udělat. Musel to dát do pořádku. Zpackal to, naštval Billa víc, než kdy chtěl a muselo tady být něco, co mohl udělat, aby to napravil.
Na jednu stranu si Tom myslel, že to Bill přeháněl. Jistě, bylo to trapné a nemohlo to být vysvětleno, ale nebyl to konec světa. Jeho život nebyl v ohrožení a za pár měsíců na to lidé úplně zapomenou. Zároveň to ale bylo tvrdé setkání s realitou. Tom náhle mohl vidět, jak odlišným se Billův život stal, když mu do něj vstoupil.
Když si o Billovi četl, než mu začal jeho úkol, viděl, jak neviditelný se ten chlapec zdál být. Jeho přátelé sotva věděli, že tam je, jeho matka nebyla nikdy kolem a jeho učitelé jej viděli jako dobrého studenta, ale nic víc. A pak se objevil Tom a najednou Bill pro někoho něco znamenal.
Bill znamenal něco pro Toma.
To byl důvod, proč musel napravit, co způsobil. Už nikdy nechtěl znovu v Billových očích vidět ten výraz smutku a porážky, a to zejména s vědomím, že to zapříčinil on.
S vědomím, že nezíská příliš pomoci od Andyho, vlastně ani od nikoho jiného, obrátil se Tom k té jediné věci, která jej napadla – manuál strážného anděla na veškerá pravidla a ochranu. Každý strážce obdržel tu stejnou knihu hned první den výcviku, ale Tom ji ve třídě sotva otevřel, natož později. Kniha byla plná textu, obsahovala více než dva tisíce stran pravidel a toho, co nedělat. Naštěstí pro Toma, obsahovala také instrukce, co mohl dělat, i když většina věcí měla svá omezení. Neměl tušení, co hledal, když se usadil na pohovce v prázdném bytě s knihou na klíně, ale musel věřit, že ta odpověď tam někde je.
Procházel přes stránky a stránky nesmyslů, věcí, které se netýkaly jeho ani Billa, nebo které by jim vůbec nepomohly. Nepotřeboval vědět, jak dostat svůj úkol z nepříjemné situace – ačkoliv to by bylo užitečné předchozího dne – ani neměl zájem o čtení historie či vzniku ochránců. Jediné, co chtěl vědět, bylo, jak napravit to, co udělal, jak-
„… se vrátit zpátky v čase,“ zašeptal si Tom pro sebe, když jeho pohled padl na velké, tučně vyznačené záhlaví. V žaludku se mu nad tou myšlenkou vzneslo hejno motýlů. Věděl, že to bude fungovat, pokud by to udělal správně, ale také věděl, jak riskantní to je. Když už nic jiného, tak se při svém výcviku naučil Ta Pravidla, která neměla být nikdy porušena, a měnění událostí, které se už staly, bylo jedno velké ne-ne. Ale nemohl tam prostě jen tak sedět a nechat Billa, aby byl ponížen. Nebylo to ani o tom, že na něj je Bill naštvaný, ačkoliv to také dokázal těžce strávit.
Tom listoval textem, pročítal si instrukce krok za krokem. Bylo to určeno pro starší ochránce, jak se dočetl, s větší mocí a zkušenostmi a dobrými úmysly. Bylo tam jasně uvedeno, že je to možné použít pouze jako poslední možnost, když se něco pokazilo a bylo potřeba to udělat ještě jednou, a to pouze až po konzultaci s vyšší silou. Tom sám sebe přesvědčil, že má dobré úmysly a že se něco definitivně pokazilo. Pokud to bylo určeno pro starší ochránce s větší mocí a zkušenostmi, pak toho on sám možná ani nebude schopen, takže čemu mohlo ublížit, když se o to pokusí?
Vše, co musel udělat, bylo soustředit se a říct několik slov, která by jej dostala tam, kde potřeboval být. Poskládal si nohy na gauči pod sebe, pevně si podržel knihu v klíně a zavřel oči, nechal do své mysli proniknout obrazy Billa. Snažil se soustředit na to, kam jde, na to, co dělal, když byl udělán ten chybný tah. Byl s Billem na záchodech, pamatoval si, jaké to bylo, když se Bill vrhl kupředu, jakmile si uvědomil, že anděla může cítit. A pak byli v kabince za zamčenými dveřmi a Tom byl na kolenou. Někdo musel vejít dovnitř, ale oni byli až příliš pohlceni jeden druhým, aby si to uvědomili.
Tom cítil, jak se jeho tělo uvolnilo do vzpomínky toho, co se stalo, a pak-
Přední dveře se rozlétly a klika bouchla silně do zdi. Tom prudce otevřel oči se strachem, že už byl přistižen, jak dělá něco, co by určitě dělat neměl, ale namísto toho našel ve dveřích stát Andyho, o nic moudřejšího z Tomových nerozvážností.
Blonďatý anděl si stáhl bundu a pověsil ji na věšák vedle dveří. „Člověk by si myslel, že je svátek nebo tak něco, se všemi těmi lidmi venku,“ zabručel a potřásl svými rozevlátými vlasy. „Nemyslím si, že většina z nich mířila vůbec za něčím důležitým.“
„Jo?“ Zamumlal Tom souhlasně, ačkoliv jen sotva poslouchal. „Kam jsi šel ty?“
„Právě jsem se vrátil od Henryho,“ prohlásil Andy a pak zahlédl knihu v Tomově klíně. Oči se mu rozzářily a on rychle přešel místnost a skočil na pohovku vedle Toma. „Konečně ses rozhodl pro nějaké to dobré studium, jo?“
„Ehm, jo,“ souhlasil Tom a rychle zavřel knihu, když se Andy naklonil, aby se podíval, co čte, pouze nechal mezi stránkami zastrčený palec. „Myslel jsem, však víš-„
„Tome, co to děláš?“ Ta slova byla otrávená a vyčerpaná, unavená z neustálé snahy udržet Toma dál od problémů. Andyho oči byly obrovské, kulaté talíře, zaměřené výhradně na Toma a Tom mohl cítit, jak sám sklapnul pod tím zkoumavým pohledem.
„Jen si tak trochu čtu,“ lhal Tom, ale Andy mu na to neskočil.
Blonďatý anděl se natáhl a knihu Tomovi násilím otevřel, dokonce i přes Tomův pevný stisk a snahu udržet ji ukrytou. Kniha se otevřela a velká, tučná písmena vykřikovala všechny Tomovy pošetilé záměry.
Andy zalapal po dechu a Tom se rychle natáhl zpátky pro knihu. Neobtěžoval se to před Andym nadále skrývat, protože ten už věděl, na co se chystá. „Tome, to nemůžeš.“
„Já musím,“ odpověděl a opravdu tomu věřil. Nebyl tam žádný jiný způsob, jak napravit to, co udělal. „Jen si nedělej starosti, okay?“
„A co mám dělat, prostě tě nechat, abys to udělal?“ Zasyčel Andy tiše, jako by snad jejich soukromý rozhovor byl odposloucháván. A možná byl, nikdy nevěděli, co bylo soukromé a co ne. „Já nemůžu prostě jen-„
„Prosím,“ žadonil Tom, znovu očima projížděl text a vyhýbal se pohledu svého spolubydlícího. „Jen… nic neříkej, okay?“
Rozhořčený Andy ze sebe vydal frustrovaný zvuk. „Ty si myslíš, že to nezjistí?“
Tom trhl hlavou vzhůru a pohlédl na Andyho. „Samozřejmě, že to zjistí, ale pak už bude příliš pozdě, aby s tím něco udělal.“
Andyho tvář povadla, jeho rysy změkly v něco, co bylo více podobné obavám než odsouzení.
„Proč tohle opravdu děláš, Tome?“
„Je na mě naštvaný, Andy,“ vymlouval se Tom. Nemohl ze své mysli dostat Billovy oči, to, jak vypadal ta poraženě a zbitě, tak naštvaný na Toma, to, jak vrhal slova, o kterých Tom ani nechtěl věřit, že je myslel vážně, ale nedokázal vymyslet žádný jiný důvod, proč by je řekl. „Já nemůžu-“ V Tomově krku se vytvořil solidní knedlík a blokoval všechna ostatní vysvětlení.
„Pohádali jste se?“
„Tak nějak.“ Tomův hlas trapně vykvikl, ale on se ani neobtěžoval se starat o něco jiného než o Billa a o to, jak moc to zpackal.
Andyho ruka se mu soucitně objevila na rameni. „Tome, pokud chceš být ve skutečném vztahu, pak se budeš muset naučit, jak zvládat hádky jako skutečný člověk.“
Tom zavrtěl hlavou, vytlačil veškeré další argumenty ze své mysli. Chystal se to udělat bez ohledu na to, co Andy řekl. „Posral jsem to. Musím to udělat.“
Tomův pohled padl zpátky ke knize před ním a on zavřel oči, vyprázdnil svou mysl a nechal ji otevřenou a tmavou, nic kromě místa, kde by měl napravit události toho dne. Po několika minutách ucítil pohyb pohovky a uslyšel tiché zvuky nohou, jak Andreas odcházel pryč.
Tom se zhluboka nadechl a soustředil se na události, které jej vedly ke špatnému odbočení.
Nad Tomovou hlavou zazvonilo, když se zmaterializoval na chodbě naproti Billově třídě angličtiny. Byla to poslední hodina před obědem, anděl býval s Billem ve škole dost na to, aby to věděl. Trpělivě čekal, ale byl nervózní, zatímco sledoval, jak všichni ostatní studenti vycházejí ze třídy. Jelikož si to prožil jen o několik hodin dříve, věděl, že Bill vyjde jako poslední s neodolatelně kyselým výrazem vyčerpání ve tváři.
Tom sledoval, jak se Bill náhle zastavil těsně za dveřmi učebny, okamžitě jakmile zahlédl anděla přes chodbu skrz pohybující se masu těl. Tom ucítil příval energie, která proudila jimi oběma jen při pohledu na toho druhého.
S vědomím, že dokonce i když kniha říkala, že to bylo určeno pro zkušenější anděly, tak byl schopen vyvolat to, co bylo třeba, aby mohl cestovat zpátky v čase, Tom byl odhodlaný toho dobře využít. Chystal se napravit to, co udělal. Chystal se strávit kousek obědové přestávky s Billem, ale nebude tam žádná sexuální úchylka v kabince bez ohledu na to, jak moc mu krev vířící v jeho břiše a níž říkala, že chtěl dělat mnohem více.
„Pojď se mnou,“ zavolal přes hlavy studentů, kteří jej dělili od Billa. Billovy oči se na okamžik rozzářily, a poté jej Tom vedl chodbou přímo na záchody. Anděl se tam dostal jako první a zkontroloval všechny kabinky, aby se ujistil, že jsou opravdu sami – stejně jako to udělal předchozího dne, a poté se opřel o zeď a čekal, až se k němu Bill připojí.
Když Bill o několik okamžiků později prošel dveřmi, Tom jej sledoval, jak nakoukl do všech otevřených kabinek a poté se zastavil na délku paže před andělem. Vypadal vyčerpaně, opotřebovaně. Tom to viděl i předchozí den, ale vidět to podruhé se zdálo být těžší ke strávení.
„Jaký je tvůj den?“ Zeptal se tiše, když si vzpomněl, jak hlasitě se jeho slova odrážela od stěn. Musel si být jist, že je nikdo mimo záchody neuslyší.
Billův celý obličej zvadl nad tou otázkou. Sklopil svůj pohled k podlaze, zastrčil si několik pramenů vlasů za ucho a Tom ucítil, jak je náhle plný ochranářských pocitů a chce Billa navždy uchránit před tím, aby měl ještě někdy na tváři tento výraz.
„To… není to moc dobré. Vůbec tady nechci být,“ odpověděl přesně tak, jak si Tom pamatoval, že odpověděl i dřív. Bylo to úplně stejné. Cítil se stejně, jen smutek v Billových očích jej bolel desetinásobně víc.
Tom se k němu natáhl a zvedl mu bradu, aby mu pohlédl do očí, zastrčil Billovi hedvábné prameny vlasů za uši. Po uvědomění, že Toma mohl cítit – ačkoliv pro Toma to nebylo žádné překvapení – se Bill ostře nadechl, odhodil na zem svůj batoh a vyrazil vpřed, aby se andělovi vrhl do náruče. „Tome,“ zašeptal do těžkého vodopádu dredů, a Tom kolem něj omotal své paže, ochotný dát Billovi vše, co potřeboval.
Bill se k Tomovi tisknul, jejich těla byla spojená od ramen až po kolena, a Bill zatlačil proti Tomovi svými boky. Jeho rty se zkroutily do úsměvu proti kůži na Tomově krku, když ucítil rostoucí erekci, se kterou Tom bojoval už od chvíle, kdy se zjevil na chodbě, a vzpomněl si, co dělali předtím.
Bill se vplížil rukou mezi jejich těla a dlouhými prsty popadl bouli na Tomových kalhotách, zatímco Tom couval a přitiskl se ke zdi. Jemně Billa odtlačil a chytil jej za ruku, než jej odtáhl do té nejzazší kabinky od dveří a zamkl za nimi dveře. Původní plán byl, že to nebudou dělat vůbec, ale nutkání bylo příliš velké, příliš silné na to, aby si to nechal ujít. Cítil, jak se Billova nálada tou jednoduchou akcí zvedla a chtěl to udělat znovu.
Ale tentokrát to udělá jinak.
„Bude to lepší,“ zašeptal Tom k Billovi a přitiskl k sobě jejich těla, „ale musíš být potichu.“
Bill polkl a přikývl a Tom poté klesl na kolena a rozepnul Billovi džíny. Bill byl stejně tak tvrdý a připravený pro tento okamžik jako Tom, a anděl neztrácel ani vteřinu a ovinul své rty kolem jeho dlouhé erekce, zatímco oči nechal upřené na Billovu tvář.
Tom bojoval s nutkáním se v tom daném okamžiku ztratit a místo toho se soustředil na to, aby se Bill cítil dobře, a zároveň dával pozor na všechny zvuky kolem nich. Přejel jazykem přes špičku Billova penisu, poslouchal, jak Bill tlumeně zasténal, a přitom měl nastražené uši na kroky hned za dveřmi na záchody.
Když zaslechl, jak se kroky přibližují, Tom zpomalil a čekal, dokud neprojdou, než opět zrychlil. Bill zapletl prsty do kořínků Tomových vlasů, zatímco Tom přijímal do úst vše, co mu Bill nabízel.
A konečně to Tom uslyšel. Kroky přišly přímo až ke dveřím od záchodů a Tom se okamžitě odtáhl, vstal a položil ruku na Billova ústa, aby mlčel. Když se dveře od záchodů otevřely, Billovi se rozšířily oči překvapením a Tom ucítil proti své dlani, jak se zazubil. To, co dělali, bylo tak špatné, až to byl úžasně dobrý pocit.
„Já vím, ale pan Johnson je takový kretén.“
Tom nakoukl přes vršek kabinky a našel tam jediného studenta, jak stojí u pisoáru a mluví do svého telefonu. Když se otočil zpátky, Bill byl přitisknutý ke stěně, erekce mu trčela ven z pootevřených kalhot a jeho oči byly zamlženy chtíčem a uspokojením. Tom se nedokázal dostat přes skutečnost, že to způsobil on, že on vyzdvihnul Billovu náladu ze dna kanálu až na vrchol během několika minut.
„Ten chlap si na mě zasednul, přísahám.“
Bill se kousl do rtu, když se Tom natáhl k jeho penisu a začal po něm pomalu přejíždět nahoru a dolů, neschopný se jej nedotýkat, dokud vetřelec nezmizí. Bill byl potichu a Tom se dmul pýchou. Měnil věci k lepšímu a Bill už na něj nebude naštvaný.
Několik minut poslouchali, jak student mluví do svého telefonu, dokončuje svou potřebu a myje si ruce.
Když se dveře zavřely, Tom vykoukl ven, aby se ujistil, že jsou stále sami, a poté klesl na kolena, aby dokončil, co začal. Rukama sevřel Billova stehna, zatímco jazykem přejel po celé délce Billovy erekce a Bill zavrčel a povystrčil boky vpřed, ve snaze dát Tomovi najevo, co přesně chce.
A Tom Billovi nikdy nedokázal nic upřít, takže kolem něj znovu ovinul rty, navlhčil jej slinami od kořene až po špičku a sál, tahal a vířil svým jazykem. O několik minut později ucítil, jak se Bill nad ním napjal, a modlil se, aby Bill mlčel, přestože si byl Tom docela jistý, že nebezpečí už je zažehnáno.
„Sakra, Tome,“ zasyčel Bill, prsty zamotal do kořenů Tomových dredů a Tom dále pevně sál jeho penis. Zabroukal uznale nad Billovým potěšením s vědomím, že vibrace budou už jen dalším malým pošťouchnutím, které bylo potřeba, aby Billa přivedlo k vrcholu. Jen o pár vteřin později ucítil teplý proud v zadní části svého krku.
Tom to vše spolkl, aby nezanechal žádný důkaz pro nikoho, kdo by mohl přijít později, a pak se postavil zpět na nohy. Bill byl trochu zpocený a lapal po dechu, ale omámený, šťastný výraz na jeho tváři nemohl být pro Toma už o nic víc lákavější. Zvládl to, udržel Billovo i jejich tajemství v bezpečí.
Tom Billa bezpečně zapnul zpátky do kalhot a poté mu otřel pot z čela a kořínků jeho vlasů, než se naklonil pro cudný polibek.
„Musím jít,“ zamumlal proti Billovým rtům. Nechtěl, ale věděl, že je to nezbytné.
„Ne, zůstaň,“ požádal Bill, jeho přivřené oči se otevřely jen natolik, aby v nich Tom mohl spatřit zoufalství.
Opravdu to chtěl, ale nemohl. Bylo to příliš nebezpečné. „Nemůžu,“ řekl smutně, „ale budu kolem. Okay? Vyhýbej se problémům.“
Bill se na Toma líně zazubil. „Uvidíme se večer,“ odpověděl, jednoduše se tak vzdával Tomovým dobrým úmyslům a Tom přikývl a doufal, že jeho druhá návštěva a papír, který stále schovával v kapse, budou vítanější, než tomu bylo poprvé.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Tome, Tome, Tome… Tohle bude mít zlé následky. To nedopadne dobře. Mám teď fakt strach z dalšího dílu. Snad se mé obavy nenaplní.
Děkuji za díl Zuzu.
Kolikáté pravidlo to už Tom porušil? Už to nějak nezvládám počítat. Divím se, že proti němu ještě nikdo nezakročil. Akorát Andy tam krouží jako ztělesnění špatného svědomí.
Jsem zvědavá, jestli to tentokrát proběhne lépe než posledně.
Chudák Tom ale doufám že to dobře dopadne.
Ačkoli Toma naprosto chápu a vím, že měl jen ty nejlepší úmysly k tomu tuhle událost vracet, i tak si myslím, že to bylo až přespříliš riskantní! Dalšího dílu se doopravdy bojím, protože mám pocit, že VS už tohle nenechá jen tak. Tom permanentně porušuje pravidla a tohle bylo už rozhodně přes čáru. Nejen, že šlo, dalo by se říct, o blbost, kterou Tom vrací, ale hlavně neměl dovolení! Já si prostě neumím představit, jak by tohle mohlo pokračovat a hlavně jak by tohle vůbec mohlo dobře skončit. 🙁
Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂
Prekvapuje ma, že Tom už dávno nebol u VS 😀 po tomto výkone ale asi príde trest. Mám strach aký:( Ďakujem za kapitolu, za super preklad Zuzu.