autor: Zarlina
Je to správná věc
Následujícího dne, hned po tom, co se zdálo být jako ten nejdelší oběd ze všech, se Tom vydal pro lístek se dvěma hesly a po dlouhém váhání se vrátil zpět do obývacího pokoje, kde seděl Bill společně s Georgem a Gustavem a vedli spolu poměrně rozpačitou konverzaci.
Bylo snadné vidět, že se Bill v Gustavově přítomnosti necítí pohodlně a Tom mu to neměl za zlé. Zdálo se, že bez ohledu na to, co by Bill řekl, se Gustav už dávno rozhodl, že ho nemá rád, a shodil skoro všechno, co se mladík snažil říct. Georg byl mnohem milejší, ale Bill stále zůstával po většinu času zticha, když byl Gustav kolem.
Tom si unaveně promnul oči. V noci příliš dobře nespal a snažil se rozhodnout, jestli je to opravdu tak dobrý nápad. Strávil hodně času jednáním s různými lidmi a oni se rozhodli, že k ochraně jeho tajemství byl tohle nejlepší způsob, jak to udělat, ale necítil se kvůli tomu příliš pohodlně, už ne.
Povzdechl si, nasadil úsměv a vešel do místnosti, jen aby se téměř opět otočil, když ho Bill přivítal s úlevným úsměvem. Zdálo se, že je šťastný, že je Tom zpátky a Tom se díky tomu cítil ještě hůř.
„Tady je heslo na wifi,“ řekl a dal Billovi lístek. „A druhé, které zadáš při otevření prohlížeče. Je to jen nějaké další zabezpečení.“
„Jasně,“ řekl Bill a jeho úsměv trochu povadl. „Je čtvrtek.“
„Jo,“ přikývl Tom. „A můžeš poslat svou práci své nadřízené, jak jsem slíbil.“
Bill přikývl a podíval se na lístek. Pomalu si prohrábl rukou vlasy, jak na ta hesla zíral. Pak vstal ze svého křesla a věnoval Tomovi ztuhlý úsměv.
„Pak myslím, že bych měla jít na to,“ zamumlal. „Obvykle to posílám ve večerních hodinách, ale proč čekat?“
„Jo,“ řekl Tom a kývl. „Běž na to.“
Bill znovu přikývl a začal opouštět místnost, ale předtím, než došel ke dveřím, Tom řekl jeho jméno, a on se otočil, aby se na něj podíval.
„Můžu se zeptat, jen abych věděl, co očekávat, až se vrátím domů…“ řekl Tom pomalu. „Ehm, už ses rozhodl, co jí pošleš? Ty nové články, nebo ten starý?“
„Nechystám se jim říct o tvé dceři, Tome,“ řekl Bill tiše. „Možná nejsem ten nejmilejší člověk, ale nebudu tak hrozný. Slibuju.“
Tom přikývl, sledoval, jak odchází, a pak padl do křesla, které Bill právě opustil, a tiše zasténal.
„Tohle nenávidím,“ zamumlal. „Opravdu dělám správnou věc?“
„Ano,“ řekl rychle Gustav, neváhal ani vteřinu. „Vím, že ho máš tak nějak rád, nebo cokoliv, ale je to nezbytné pro tvou budoucnost, Tome.“
„Vážně je?“ Zeptal se Tom. Tak strašně moc chtěl najít jiné řešení, ale docházel mu čas. „Možná bych si s ním mohl promluvit…“
„Už několikrát zopakoval, že je to jeho práce,“ zdůraznil Gustav. „Nezmění svůj názor.“
„Ale…“
„Žádné ale,“ povzdechl si Gustav. „Došel ti čas, Tome. Tohle je konec.“
Tom se obrátil na Georga, který ho sledoval se soucitným pohledem v zelených očích.
„Já vím, že mu nechceš ublížit,“ řekl tichým hlasem. „Ale pokud chceš všechny ty věci udržet v soukromí, bojím se, že nemáš na výběr.“
„Je to správná věc, Tome,“ řekl Gustav pevně. „Pro dobro tvé dcery.“
„Jestli je to správná věc,“ povzdechl si Tom, opřel si hlavu o opěrku křesla a zíral do stropu. „Tak proč se cítím jako naprostý blbec?“
Bill otevřel svůj laptop a zíral na ten jediný článek, který se mu podařilo dokončit. Měl v plánu toho udělat daleko více, zatímco byl nucen zůstat v tom velkém domě, ale čas začal utíkat mnohem rychleji, než kdy mohl vůbec snít, a když se konečně trochu uvolnil, začal práci odsunovat stranou. Řekl sám sobě, že to ještě nemusí dokončit a že zůstat u bazénu a povídat si s Tomem byl vlastně taky druh práce, protože se tak dozvěděl víc věcí pro svůj příběh, a tím pádem neplýtval žádným drahocenným časem.
Stále tak měl hotový jen jeden, a napadlo ho, jestli by tam měl napsat něco víc, než to odešle.
Na druhou stranu se rozhodl, že je pošle jeden po druhém. Lidé tak zůstanou zvědaví a budou si dál kupovat jejich časopis v naději dozvědět se víc, a pokud jeho nadřízená uvidí, jak dobře si vede, pak možná, jen možná, promluví s Eithanem a dá mu najevo, že Bill odvádí skutečně dobrou práci. Že stojí za mnohem víc, než za kolik si ho cení.
Bill nevěřil, že by se to stalo. Ne doopravdy. Byla to jen věc, kterou si opakoval, aby se cítil lépe a nepodléhal tak beznadějné situaci, ve které byl. Pořád si opakoval, že nakonec mu budou muset dát na práci něco lepšího. Když bude příliš dobrý na ty mizerné věci, které musí dělat teď, budou ho muset podpořit. Musí!
Zíral na ty fotky. Všechny byly tak zatraceně dokonalé. Celá ta věc byla perfektní. Přidal k tomu přesné množství informací, aby zvedl zájem lidí, a zakončil to slibem do budoucna, že to není vše a že mají očekávat ještě více informací o rapperovi, který byl tak dlouho záhadou.
Jejich čtenáři to budou milovat a jeho šéfová ho bude zbožňovat, ale přesto to nebude stačit.
Nikdy by to nebylo dost.
Povzdechl si, a laptop znovu zavřel. Potřeboval víc času, aby si to promyslel. Věděl, že to nakonec pošle, ale teď to bude muset počkat.
„Nemůžu to udělat,“ řekl Tom a vstal z křesla. „Půjdu tam a řeknu mu, že jsem mu dal špatné heslo. Nemůžu to udělat, nemůžu mu zničit život.“
„Tome,“ řekl Gustav varovným tónem, ale Tom ho neposlouchal.
„Ne,“ řekl krátce. „Slyšel jsi ho včera večer. Nemůžu mu to udělat, zaslouží si něco lepšího. „
„Budeš toho litovat, a už je stejně asi příliš pozdě,“ zamračil se Gustav. „Nejspíš už stahuje ten zatracený virus.“
„Musím se alespoň pokusit-„
Byl přerušen, když si Georg hlasitě odkašlal, a tak se otočil, aby viděli, na co se dívá.
„Bille,“ řekl, když se setkal s mladíkovýma očima. „Hotovo?“
„Ne,“ řekl Bill a zavrtěl hlavou, než se zamračil a vypadal, že je sám na sebe naštvaný. „Neposlal jsem to.“
„Proč ne?“ Zeptal se Tom bez dechu, ale překvapeně a ach tak úlevně.
„Není to dokonalé,“ řekl Bill a kousl se do rtu. „Chci to ještě zlepšit, a taky…“ trochu pokrčil rameny. „Myslím, že chci být u toho, až to má nadřízená poprvé uvidí,“ řekl pomalu. „Je to asi to nejlepší, co jsme měli možnost v posledních letech publikovat, a tak se chci ujistit, že uvidím její obličej, když to bude číst.“
Tom si jej prohlédl více z blízka, ale Bill držel hlavu sklopenou a zdálo se, že se nechce setkat s Tomovým pohledem.
„Dobře,“ řekl Tom s úlevným povzdechem, že má stále trochu více času. Možná by mohl skutečně Billovi celou tu věc vymluvit. Ještě měli několik dní spolu.
„Jo,“ přikývl Bill. „Ehm, mohl bych znovu použít telefon?“ Zeptal se. „Musím své nadřízené říct, že pro ni tento týden nic nemám.“ Znovu se zamračil. „Myslím, že budu mít štěstí, pokud vůbec budu mít zítra ještě kde pracovat.“
„Jo, jen běž,“ řekl Tom. „Víš, kde to je.“
„Ty nechceš tentokrát poslouchat?“ Zeptal se Bill, a tentokrát skutečně zvedl zrak, aby mu věnoval malý úsměv.
„Ne,“ Tom se usmál nazpět a cítil se o něco lépe z celé té situace. „Věřím ti.“
Bill přikývl, pak se otočil a znovu odešel z místnosti.
„On to nepošle,“ řekl Georg, jakmile byl pryč. „Ty možná odmítáš připustit, že ho máš rád,“ pokračoval a podíval se na Toma. „Ale já vsadím svůj dům, že on má rád tebe, a jsem si zatraceně jistý, že o tobě nakonec nenapíše nic.“
„A co, bude riskovat svou práci?“ Zeptal se Tom. „Už mi řekl, že tam, kde pracuje, je zklamáním, protože jsem na pronásledování taková nudná celebrita, a on zoufale touží po povýšení…“
„Jo, ale myslím, že jsi měl pravdu, když jsi říkal, že není tak špatný, jak chce být,“ řekl Georg s jemným úsměvem. „A vypadá to, jako by už kvůli tobě riskoval svou práci tím, že tento týden nic nepošle.“
„Jestli skutečně nic neposlal,“ řekl Gustav pomalu, a pro jednou nezněl, jako by černovlasého muže nenáviděl. „Pak si myslím, že Georg by mohl mít pravdu… musí tě mít rád. Možná ne tím způsobem, ale jo…“ Povzdechl si. „Ale i tak, pořád ještě má ty fotky a informace. Možná tě teď má rád, a může to být celkem dobrý chlap a všechno, ale…“
„Ale ještě není konec,“ Tom si povzdechl a klesl zpátky na křeslo. „Nikdy mu nemůžu opravdu věřit, že je nikdy nezveřejní, nebo ano?“
„Ne,“ řekli Gustav i Georg s povzdechem a zavrtěli hlavou, oba s vědomím, že lidé se mohou změnit, a že i kdyby Bill nechal Toma tentokrát být, tak tam není žádná záruka, že je skutečně nikdy nezveřejnění. „Nemůžeš.“
„Takže se jich pořád potřebuju zbavit,“ povzdechl si Tom. „No, do prdele.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 27
Po tom, co se Tom minule o Billovi dozvěděl, jsem opravdu doufala, že ho konečně pochopí a že se mu třeba pokusí nějak pomoct, ale vidím, že je všechno při starém…
Snad si Tom uvědomuje, že pokud se Bill vrátí domů s prázdnýma rukama, tak velmi pravděpodobně přijde o práci i o byt. A to všechno jenom proto, aby se svět nedozvěděl nějaké nepodstatné pitomosti, které mu stejně nemůžou nijak uškodit…
Díky za překlad
Myslím, že jsou oba řádně nahlodaní. 😀 Ale je to patová situace. Snad jim to oběma docvakne dřív, než jeden nebo druhý udělá nějakou kravinu.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Kdy už konečně Géčka vypadnou a daj jim trošku prostor??? 😀
Máš Ireth pravdu proč mu Tom nepomůže měli by oba po problému.
Ach, tohle byl velmi potěšující díl. Oba jsou pěkné naložení, teď jen aby si to nepokazili. Souhlasím s Nici. Géčka by mohli vypadnout a dát jim prostor pro objevení skrytých emocí. Skvělý díl, nemůžu se dočkat dalšího.
Děkuji za překlad Zuzu.
Mě osobně tenhle díl potěšil, už jsem pomalu čekala nějaký katastrofický scnář, ale alespoň na chvíli se to uklidnilo a já myslím, že jsou kluci na dobré cestě. 🙂 Tom byl rozhodnutý, že půjde za Billem, aby mu dal jiné heslo a Bill si článek zatím netroufl odeslat. Myslím, že je to dobré znamení. 🙂
Strašně moc nechci, aby ze sebe byli ti dva zklamaní. Nejhorší je, že se může pokazit ještě velká spousta věcí a trochu se bojím, že by to nakonec mohlo dopadnout špatně. Bill se může dozvědět o tom, jakou léčku na něj Tom připravil, a jak by mohl Tomovi věřit, když by se mu omlouval, že to vlastně takhle ani nechtěl?! Opravdu mám stále strach, co bude.
Každopádně pro teď je alespoň na chvilku krize zažehnána a já doufám, že se kluci poznají ještě více a nějak to spolu vyřeší. Moc bych jim to přála.
Moc děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Dúfam, že Tom Billovi ponúkne nejakú lepšiu prácu aby už nemusel robiť paparazziho:) som rada, že to Bill neposlal… Ďakujem za preklad Zuzu.