autor: Muckátko :o*
PŘEKVAPENÍÍÍÍÍ!
Ahoj všichni, jak vidíte, tak jsem našla chvilku, abych napsala a poslala díl dříve, než je teď zvykem.
Nevím, kolik z vás si toho všimlo, ale pod posledním dílem jsem reagovala na všechny vaše komentáře, abyste viděli, že je opravdu čtu a přemýšlím nad nimi.
Taky vám musím říct, že mě ty povídky začínají pěkně deformovat. 😀 Před pár dny jsem šla do knihovny vypůjčit si nějakou odbornou literaturu k diplomové práci a na přechodu jsem musela uskočit, když se zpoza zaparkovaných aut vyřítilo auto, a místo abych zanadávala, jak jsou ti řidiči neopatrní a jezdí ve městě víc jak 50km/h, já si vzpomněla na povídku Change of lifestyle, kde se přesně na tom přechodu potkal Bill s Tomem, no není to na hlavu? Stejně jako jsem nedávno míjela dům, ve kterém Tom bydlel v té samé povídce, jela jsem tramvají, kterou k němu Bill jezdil, atd… To je tak, když v povídce používáte skutečná místa, která máte téměř denně na očích. No dost povídání. Hodně zábavy při čtení! 🙂 M. :o*
Jako za starých časů
Tvrdit, že se Tom těšil, že se celá věc někam pohne, by bylo bláhové. Byl na nohou už od brzkých ranních hodin, kdy přecházel po své ložnici sem a tam a vteřinu po vteřině sledoval, jak se za okny pomalu rozednívá. Včerejší telefonát komisaře pro něj sice byl z části úlevou, ale na druhou stranu se nemohl zbavit strachu, úzkosti a veškerých obav.
Den D totiž nastal. Za pár hodin bude eskortován ze svého úkrytu na místo, kde bude terčem nejen novinářů, ale především lidí, kteří mu jdou po krku. Měla ho sice trochu utěšit myšlenka, že bude mít kolem sebe speciální jednotku vycvičených policistů i v civilu, aby nemusel vysvětlovat, proč byl do budovy přiveden policií, i když mu chyběla pouta, ale ani tak se nemohl ubránit pocitu, který mu svíral žaludek. Vždycky se může něco pokazit. I ten nejlepší agent je jen člověk. I kdyby byl robot, ke kterému zrovna Trümper neměl daleko, tak i technika může selhat, proto mu nikdo nemohl zaručit stoprocentní bezpečí. Takhle to ale chtěl. Na veškerá rizika byl upozorněn a byl si jich vědom, když s celou akcí souhlasil.
Než se ale utápět několik zbývajících hodin tím, co všechno by se mohlo pokazit a při které příležitosti by mohl přijít o život, raději rozsvítil lampičku na nočním stolku a přesunul se ke skříni. Zůstal zírat na hromádky oblečení a přemýšlel, co by si měl obléct po tak dlouhé době, kdy se neobjevil na veřejnosti. Zkoušel si představit, co by mu na výběr oblečení řekl David, ale nakonec došel k závěru, že mu jeho manažer do oblečení stejně nikdy moc nemluvil, a pokud na sobě neměl Tom něco opravdu hloupého nebo pobuřujícího, tak to nechával čistě na něm.
Se sarkastickým úšklebkem zvažoval, které kousky jeho šatníku by byly případně hodny toho, aby v nich skonal, ale zase nechtěl hledat nic prvotřídního, co by na sobě neslo díry po výstřelech a stopy krve.
S protočením panenek nad vlastními nesmyslnými myšlenkami nakonec hodil na postel světle šedé džíny, tmavě šedé tričko s krátkým rukávem, světle šedou teplou mikinu s kapucí a z ramínka stáhl vínově červenou bundu, ke které si pravděpodobně obuje červené tenisky, které měl v předsíni v botníku. Tím jeho výběr vhodného outfitu nejspíš skončí. Ležérně se oblékal už několikátý rok, takže nebylo třeba se soukat rovnou do obleku jen proto, že se bude účastnit tiskové konference po takové době. Stejně by se v obleku vůbec necítil svůj a ne, že by zrovna takové oblečení měl u sebe. Veškeré oblečení odsunul stranou a posadil se do rozházené postele, ze které se před půl hodinou vyhrabal, protože už nemohl vydržet jen ležet a zírat do stropu. Možná když vstane, dá si sprchu, nějakou snídani a bude myslet pozitivně, třeba jeho pozitivní vibrace zařídí hladký průběh celého dnešního dne.
A přesně tak i učinil. Osprchovaný a oblečený do vybraného oblečení začal přehrabovat obsah lednice. Extra vařit se mu nechtělo, ale vzhledem k možnosti, že to bude jeho poslední snídaně na tomto světě, se rozhodl, že se nasnídá jako král, takže si vytáhl z lednice vajíčka, sýr a nějakou zeleninu a z chlebníku vytáhl malé bagetky, které rozřízl napůl, pomazal bylinkovým máslem a dal mírně opéct do trouby. Mezitím na pánvi usmažil několik volských ok, přičemž hotové skládal na talíř hned vedle poskládaných plátků sýra. Na stejné pánvičce ještě orestoval nakrájenou zeleninu – rajčata, papriku a lilek a směs poté vysypal do misky. Všechno odložil na stůl a do konvice nalil vodu, kdyby později chtěl Bill na čaj nebo kávu. Jemu pro dnešek stačila jen sklenice pomerančového džusu.
Druhý obyvatel domu se objevil v kuchyni krátce na to, co se Tom pustil do bohaté snídaně. Záměrně udělal jídla víc. Na první pohled bylo jasné, že by všechno sám nesnědl, a právě proto musel zakoulet očima, když Bill vešel do kuchyně a koutkem oka sledoval nejen Toma, ale i uvařenou vodu v konvici a hostinu, která se konala na jídelním stole. Tom otráveně vydechl a rozhodl se promluvit.
„Ano, ta voda je na tvoji kávu a tu snídani jsem dělal pro nás oba,“ vysvobodil agenta z jeho nejistoty. Bill se na Toma podíval s mírně zvednutým obočím. „To, že jsi nic neřekl, neznamená, že jsem si tě nepřečetl. Vzhledem k tomu, jak je brzy, tak jsi unavený, a vzhledem k tomu, co nás dnes čeká, nejspíš nemáš čas ani náladu se crcat se snídaní, ale dal by sis něco víc než jen suché pečivo a něco na to, takže nad tím přestaň dumat, jako by to byla atomová fyzika a vem místo,“ hodil hlavou k volné židli a vložil si vidličku, na které měl napíchnutých pár kousků zeleniny, do úst. Bill chtěl Toma počastovat jedním ze svých smrtících pohledů nebo nepříjemných slov, ale tón, jakým k němu jeho klient promluvil, ho zadržel. Navíc hned sklonil pohled ke svému talíři, takže by jeho ostré pohledy ani nezaznamenal. Bill si tedy nachystal šálek horké kávy, osladil si ji a přisedl si k Tomovi. Prohrábl si prsty vlhké vlasy, které mu padaly do obličeje, a přitáhl si prázdný talířek s příborem k sobě, aby si nabral snídani. Tom na chvíli zvedl pohled a zadíval se na agentovu tvář. Musel před chvíli vylézt ze sprchy, zatímco Tom připravoval snídani, protože jeho vlasy byly vlhké a trčely do všech stran ve skoro až rošťáckém rozcuchu.
I přes události posledních dní a přes ránu pěstí, kterou Bill Tomovi uštědřil, si Tom nemohl pomoct, aby necítil uvolněnou atmosféru. Ačkoli oba mlčeli a agent si zachovával svůj obvyklý nepřátelský přístup, přesto se Tom cítil pohodlně a to ticho si pro jednou opravdu užíval. Kdyby Bill upustil od křečovitě staženého obličeje, ta atmosféra mezi nimi by se skoro dala označit za harmonickou. Bylo příjemné vidět agenta s vlhkými vlasy a v pyžamu s nádechem lehké ospalosti, která se projevovala jeho jemně přivřenýma očima, které byly přes den obvykle otevřené dokořán.
S tím, jak si jeho spolubydlící nabral na talířek všechno, co potřeboval, Tom raději stočil pohled ke své porci.
„Moc si vajíčka nekořením, takže tady je solnička a pepřenka,“ vysvětlil a přisunul k Billovi dvě malé nádobky s různým obsahem, které byly původně moc daleko na to, aby si je mohl Bill podat sám. Ten vzhlédl k Tomovi, který se mu opět vyhnul pohledem, ale přece jen zamumlal tiché a dost neochotné poděkování. „Ty vlasy ti takhle sluší. Měl bys je tak nosit častěji,“ poznamenal Tom ledabyle, aniž by se s Billem setkal očima.
„Až dosnídáme, probereme pár věcí,“ pronesl Bill z jiného soudku, aby nemusel nijak reagovat na Tomova předchozí slova.
„Jestli se to týká toho, co se bude dneska dít, tak do toho. Mám to v hlavě pořád, takže mi tím snídani už zkazit nemůžeš,“ pobídl ho.
„Fajn,“ zabručel Bill a polkl sousto. „Kromě policistů tam budou i jiní agenti – moji kolegové. Já budu neustále s tebou. Co chci od tebe, je, abys vždycky a za jakýchkoli okolností udělal, co ti řeknu. Pokud pět vteřin po zahájení rozhodnu, že končíme, rozloučíš se a odejdeš se mnou. Rozumíš?“
„Nejsi na taková rozhodnutí trochu malý pán? Co když něco jiného rozhodne Leßner nebo Brandt? Jejich rozkazy jsou těm tvým nadřazené, nebo ne?“
„Ti dva rozkazují mně a zbytku týmu. Ty budeš poslouchat jen mě. Nikoho jiného. I kdyby se na místě objevil sám prezident a řekl ti, aby s ním odešel, tak se ty nehneš z místa. Nikdy nemůžeš vědět, kdo se za koho vydává, a jelikož neznáš nikoho kromě mě, komisaře a kapitána, tak budeš poslouchat jen mě.“
„Okay,“ přikývl Tom. „Ještě něco?“
„Všechno ostatní bude moje práce. Nějaké otázky?“
„Na moje otázky mi nemůže dát odpověď nikdo, takže ne. Žádné otázky.“
„Fajn. Máme něco málo přes dvě hodiny, než nás vyzvednou. Čtvrt hodiny před jejich příjezdem přijď do řídící místnosti připravený na odjezd,“ zaúkoloval ho Bill a vstal od stolu, aby sklidil použité nádobí a se zbytkem kávy odešel, aby si znovu prošel plány budovy a okolí.
Po nekonečné hodině a půl vyšel Tom ze své ložnice a nejistým krokem se ploužil za Billem. Symbolicky ťukl na desku dveří a vešel.
„Pojď dál,“ vyzval ho Bill a vstal od stolu. „Máš v plánu jít oblečený takhle?“
„Je na mém oblečení něco špatného?“ zeptal se a sjel agenta od hlavy až k patě. Byl oblečený celý do černého.
„Tu mikinu budeš mít rozepnutou?“
„Asi,“ pokrčil rameny. Nechápal, kam tím vším Bill mířil.
„V tom případě potřebuju, abys donesl cokoli, co by sis mohl obléct ještě pod to tričko. Tílko nebo něco podobného bude stačit.“
„Na co?“
„Prostě to udělej,“ zaskučel Bill bez nálady. Tom se tedy otočil na patě a o dvě minuty později se vracel do místnosti s bílým kusem oblečení bez rukávů.
„Tady je,“ řekl.
„Svlékni se,“ přišel další pokyn.
„Huh?“ zarazil se Tom.
„Svlékni se,“ zopakoval Bill.
„To je trochu divný, nemyslíš?“ zamračil se Tom.
„Neřekl jsem ti, že budeš dělat, co ti řeknu?“ připomenul mu agent. Tom vydechl a poslušně ze sebe začal svlékat postupně bundu, mikinu a nakonec i tričko, dokud nezůstal v místnosti stát do půl těla nahý. Podíval se na Billa a čekal, co se bude dít dál. Byl překvapený, že si Bill nedovolil ani jeden jediný pohled na Tomovu odhalenou hruď, která přímo vybízela k pohledu a možná i dotyku. „Teď si oblékni to tílko.“ Tom nechápavě nakrčil obočí, ale udělal, co se po něm chtělo.
Zatímco se soukal do nadbytečného oblečení, Bill došel k jedné z vysokých skříní, které se nacházely v rohu místnosti, a vytáhl z ní černou věc, která se nápadně podobala tílku, které měl Tom právě na sobě. Vyvlíkl ji z ramínka, které vrátil zpět, a poté přešel k Tomovi.
„Ruce,“ kývl hlavou a přidržel novou součást Tomova ošacení tak, aby do ní mohl mladý muž pohodlně vklouznout. Jakmile byla věc posazena na jeho ramenech, neodolal Tom dotyku.
„Je tohle…?“
„Neprůstřelná vesta,“ dopověděl Bill za něj a začal mu ochranný prvek upravovat podle jeho tělesných proporcí. „Stahuje to někde?“ ujišťoval se, že vestu příliš neutáhl.
„Ne, ale je to dost nepohodlné,“ zašklebil se Tom a v neforemné vestě se ošil.
„Nemáš se v tom cítit dobře. Má tě to chránit. Jestli to nikde netlačí, můžeš se obléct,“ povolil mu Bill a zasedl zpátky za stůl.
„Tímhle vážně nic neprojde skrz?“ ptal se Tom nedůvěřivě. Nikdy nic takové na sobě neměl, tudíž byl zvědavý, jestli to opravdu funguje.
„Myslíš, že by to nazvali neprůstřelná, kdyby tím všechno prošlo skrz?“ zeptal se Bill ironicky.
„Promiň, že jsem se zeptal,“ zakroutil Tom hlavou. S potěšením zjišťoval, že vůbec nejde poznat, že by na sobě měl něco navíc. Povrch vesty byl hladký a dokonale kopíroval jeho tělo. Navíc měl na tričku ještě další dvě vrstvy oblečení, takže nebylo vidět opravdu vůbec nic. „Máš taky jednu?“ zeptal se Tom.
„Ne, na co?“ prohodil Bill lehce.
„Co?“ vyhrkl Tom. „Děláš si srandu?“ Bill vydechl, zvedl hlavu a podíval se na Toma, jako by před ním stál největší idiot na světě. „Haha. Moc vtipný,“ ucedil Tom.
„Co sis jako myslel, že tě budu chránit jen ve spodním prádle?“
„No to by někoho minimálně vyvedlo z míry,“ poznamenal Tom a naposled si upravil svoje svršky.
Krátce na to Bill obdržel informaci, že před domem je přistavené vozidlo, které všechny převeze z domu na místo setkání. Oba se dooblékli, obuli, Bill zkontroloval zbraň, kterou měl schovanou pod oblečením, a poté odkódoval dům, aby je oba vypustil ven.
„Pamatuj, co jsem ti řekl. Ať se děje, co se děje, drž se za mnou nebo vedle mě a beze mě nikam nechoď,“ upozornil ho Bill naposled a po Tomově přikývnutí oba vklouzli do černé dodávky s tmavými skly. Auto se podobalo dodávce, kterou používal Tom pro svoji přepravu, takže nebude nijak nápadné, ani nebude vzbuzovat nechtěné otázky. Stejně tak s ním často cestoval bodyguard i nějaký asistent, takže když z auta vystoupí více lidí, ani to nebude nikomu divné. Tom nesnadno polkl a snažil se soustředit na pravidelné dýchání.
Budovu, u které začalo auto zpomalovat, dokud nevjelo za bránu na soukromý pozemek, Tom nepoznával. Nemohl si vzpomenout, zda už tu někdy nějaké rozhovory nebo tiskovky proběhly, ale na tom koneckonců zas až tak nezáleželo.
„Agente, doprovoďte pana Kaulitze do určené místnosti a setrvejte tam, dokud pro vás nepřijdeme,“ vydal kapitán Brandt pokyn a počkal na agentovo přikývnutí.
„Co se bude dít?“ zajímal se Tom.
„Ujistíme se, že všichni naši lidé jsou připraveni na svých pozicích a po prověření začneme novináře pouštět do budovy,“ obeznámil Toma kapitán a poté již celá posádka auta rychle zmizela v budově. Kapitán se společně s dalšími dvěma muži po pár metrech odtrhl a Bill s Tomem pokračovali chodbami dál, dokud se nezastavili u posledních dveří na konci jedné z chodeb.
„Žádné hlasité projevy,“ varoval ho Bill. Nechápavý výraz z Tomovy tváře okamžitě spadl, když agent otevřel dveře do místnosti a vpustil Toma dovnitř.
„Davide! Darcy!“ vyhrkl překvapeně a rozběhl se k oběma osobám, které se na něj dívaly se stejnou radostí. Tom se oběma vrhl kolem krku a na chvíli si je přidržel u svého těla.
„Tome, tak rádi tě vidíme,“ zaševelila Darcy.
„Nemáte tušení, jak rád vidím já vás,“ dušoval se Tom.
„Jsi v pořádku, Tome?“ strachoval se David jako správný manažer.
„Jsem celý. Alespoň prozatím, ale co vy tu děláte? Nikdo mi neřekl, že tu budete.“
„Já jsem musel přiletět, aby byla ta tiskovka důvěryhodná, no a Darcy se nedala odbýt a přiletěla taky, i když na vlastní nebezpečí.“
„Byl bych radši, kdybyste tu ani jeden nebyli, ale upřímně jsem zatraceně šťastný, že tu jste,“ vydechl Tom úlevně a nechal své tělo naplnit pocitem bezpečí. V ten moment si ale uvědomil, že jeho bezpečí tam měl zajistit ještě někdo, koho při pohledu na známé tváře úplně vypustil z hlavy a zapomněl, že v místnosti nejsou sami.
„Uhm… to je agent Bill Trümper – můj osobní bodyguard. Má na starosti moje bezpečí i mimo dnešek,“ vysvětlil Tom a ustoupil stranou, aby se trojice mohla seznámit. Bill vypadal, že nemá nejmenší chuť se s někým seznamovat, ale neměl na vybranou, protože Darcy i David mu okamžitě nabídli svoje pravačky k řádnému seznámení. Oba mu zároveň poděkovali za jeho služby, a i když Bill nepromluvil ani jedno slovo, obě nabízené ruce přijal, protože kdyby to neudělal, Tom byl rozhodnut, že by mu to dal okamžitě sežrat.
„Takže, Tome, když zapomeneme, co se kolem děje, víš, co máš říkat?“
„Joooo, neboj,“ zakoulel Tom otráveně očima, když David opět přepnul do svého manažerského módu, aby se mu postaral o image.
„Pokud se někdo zeptá na něco, s čím jsme dopředu nepočítali, řekni, že ta otázka bude zodpovězena v písemném vyjádření, které po tiskovce bude ještě vyvěšeno na tvých oficiálních stránkách. Darcy si všechny ty otázky zapíše a vhodné odpovědi pak dám dohromady já, dobře?“
„Okay,“ kývl Tom.
„Oblečení je v pořádku, takže snad jsme připraveni na všechno,“ vydechl David a upravil Tomovi kapuci mikiny.
„Skoro na všechno,“ podotkl Tom.
„Na ten zbytek jsi i ty moc krátký, Davide,“ pousmála se Darcy, která věděla, že David by nejraději všechno vzal do svých rukou a dokázal nemožné.
„Jo, Dave, jaký to je pro jednou nemít nad věcmi kompletní kontrolu?“ rýpal Tom z legrace.
„Zmlkni, nebo ti ze světa pomůžu já,“ zavrčel David varovně, ale všichni cítili z jeho hlasu nadsázku.
„Jako za starých časů, vy dva,“ zasmála se Darcy a oba muže poplácala po zádech.
Nezbývalo jim nic jiného, než poslední chvilky strávit žertováním, aby se nervově nezhroutili.
Neprůstřelná vesta podobná té Tomově.
**
Příště: „Ne tak rychle“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Dnešní díl byl i přes tu tísnivou atmosféru moc hezký. Nevím, jestli to bylo tím, že už jde vážně do tuhého, tak se Bill pro jednou přemohl a choval se slušně, ale v každém případě bylo fajn, že se spolu kluci normálně bavili, aniž by Tom ve finále skončil s rozbitým rypákem… 🙂
Z té tiskovky mám docela strach, předpokládám, že Shaneovi lidi už jsou v pohotovosti stejně jako policie a že se asi strhne pořádná mela…
Díky moc za díl
Děkuji za další díl. Stále me to baví a těším se pokaždé na další a další dílek.
Ty zdlouhavé přípravy jsou nervy drásající, takže chápu Toma, že nemohl dospat. Ani Billa to nenechává klidným, ať už se snaží tvářit jakkoli. Je fajn, že se Tom mohl s Davidem setkat ještě před tiskovkou. Takhle bude mít aspoň podporu a povzbuzení, než to celé začne. Jsem napnutá, jak se do toho vloží Shaneovi lidé.
Díky, už se nemůžu dočkat, co bude dál.
Ach ano, překvapení mělo určitě evidentně úspěch a i zodpovězené komentáře mě minule dost překvapily a dokonce potěšily. 😀 Protože aspoň tak vidím, že si skutečně čteš naše komentáře, stejně tak, jako my polykáme každý díl, co napíšeš a necháš vyvěsit na blogu. 😀
I když je mi jasné, že člověk neodolá a komentáře ostatních si přečte rád. Hrdě se hlásím k těm, kteří čtou jak tvou povídku, tak komenty ode všech. 😀 Musím mít přehled, i když mi do komentářů nic není. 😀
K povídce. Naprosto boží. Pokud pominu to, že jsem právě snědl v tuto hodinu oběd… vlastně pozdní oběd a hned bych si dal opečené bagetky(byť je v nich lepek) a samozřejmě vajíčka a orestovanou zeleninu…doslova jsem díl opět hltal, div se mi nějaký ten odstavec nezadrhl v krku 😀
Výběr oblečení Tomovi schvaluju, dokonce jsem si zadal do Googlu- Tom Kaulitz 2015 red, abych se ujistil, že je to opravdu ten outfit, který na sobě měl 😀 občas jsem magor.
Nicméně můj oblíbenec bude pořád Bill. Sice nechápu JAK se mohl na Toma NEPODÍVAT, když mu ukazoval ten svůj zatraceně sexy HRUDNÍK… 😀 Buď začíná být frigidní, nebo nevím… nicméně, klidně si to s ním vyměním. 😀 Ale to už by ztratilo to krásné kouzlo TWC.
Bože co bude dál? Stejně mám pocit, že se tam něco semele a doufám, že Tom uteče s Billem a nepůjde někam s někým jiným- třeba s komisařem, který by ho tak nedokázal ochránit.
Nicméně, děkuju a těším se na další díl :*
P.S. Davidoff je značka ciaret, takže se to asi skloňovat počesku nebude. 😀
Perfektní jen doufám že se nic zlého nestane.
Uf, už aby se něco dělo. Tyhle přípravy jsou strašně zdlouhavé a já mám z toho nervy až k prasknutí! Moc se mi líbilo, stejně jako předchozím komentujícím, že si spolu dneska kupodivu Tom s Billem i popovídal. Rozesmála mě ta Tomova reakce na to, že by šel Bill bez neprůstřelné vesty a i ten Billův pokus o vtip… 😀
Jsem taky ráda, že se Tom mohl setkat s Davidem. A teď už konečně snad nastane ta dlouho očekávaná konference!!! 🙂
Yassssssssssss! Tak tohle mi zlepšilo náladu o 100% Tomu říkám perfektní dárek k dnešním 18tým narozeninám 😀
Konečně tu mám svýho Davídka, takže jsem spokojená, snad mi ho fakt nenecháš zabít 😀 A k Billovi.. WTF, vážně se nepodíval na Tomovo odhalené tělo? Bille? To myslíš vážně? 😀 Naprosto nepřípustné!!
Davidoff: V klidu, taky jsem hned přemýšlela nad tím, jestli je to fakt ten outfit, co měl na sobě 😀 😀 (Občas si přeju pamatovat i jiný věci, než co měli dvojčata na sobě… :D)
Pecka napsaný.
Tohle byl rozhodně skvělý díl, ačkoli jsem celou dobu napjatě seděla a četla, co bude dál. Neumím ani popsat, jak velký strach mám o Toma a kupodivu i o Billa! 😀 Je to k nevíře, ale pomalu a jistě začínám mít Billa ráda, i přes tu jeho povahu. Asi pořád čekám, kdy se z něj vyklube něco lepšího. 🙂
Tenhle díl byl celkem napívaný, ačkoli se vlastně ještě pořádně nic nestalo. Ale mohla jsem cítit tu nervózní atmosféru a fakt Tom obdivuju, jak to dobře snáší. Bill už je na takhle vypjaté situace zvyklý, ale pro Toma je to novinka a fakt se drží. Věřím, že mu možná trochu pomohl i fakt, že mohl vidět Davida, po kterém se mu určitě stýská.
Uff, dalších dílů se doopravdy obávám! Moc děkuji za pokračování! 🙂
[1]: Musím se přiznat, že i já jsem byla překvapená, že jsem je nakonec nechala mluvit, aniž by někdo přišel k úrazu, ale určitě bylo vidět, že Bill s Tomem stále mluví dost povrchně. Můžu prozradit, že tiskovka bude opravdu stěžejním bodem pro následujících několik dílů, takže se máte v příštím díle na co těšit.
[2]: Nemáš zač a jsem ráda, že se stále dá najít něco, díky čemu s k povídce vracíš. 🙂
[3]: Řekla bych, že Bill by to bral za jiných okolností jako další "obyčejný" den v práci, ale kvůli minulosti se má daleko více na pozoru. Shane se nám určitě na scéně brzy objeví. Stačí si počkat na další díl.
[4]: Odpovídáním na komentáře jsem se nechala inspirovat na fiction.tokiohotelfiction.com, odkud pochází všechny podklady pro překlad povídek, kde autorky odpovídají na každý komentář, tak jsem se rozhodla to dělat taky, když bude čas. Co se týče oblečení, které klukům v dílech vybírám, snažím se popsat outfity, ve kterých jsme se skutečně měli možnost vidět.
Neřekla bych, že je Bill frigidní, spíš zásadový, tvrdohlavý a má hodně silnou vůli na to, aby ho z cesty něco svedlo, ale neboj se. Tomův hrudník ještě určitě sehraje nějakou důležitou roli.
Že se něco semele, to je asi nad slunce jasné, ale počkej si na další díl. 😉
[5]: Že se nic zlého nestanu, to bohužel nemůžu slíbit, takže uvidíš v dalším díle.
[6]: Ano Billův pokus o vtip bychom mohli brát jako drobounký krůček vpřed, co se Billova chování týče, ale zase nechvalme den před večerem. Davida jsem nechala přiletět z Ameriky, protože jsem sama cítila, že on by mohl celou tu vypjatou situaci Tomovi alespoň trochu ulehčit, což se myslím podařilo.
[7]: Opožděně vše nejlepší k 18. narozeninám. Vítej ve světě oficiálně dospělých! Jak už jsem zmínila, Tomův hrudník Billa prozatím nemohl vůbec nijak rozházet, protože jeho hlava je zkrátka dost silně naprogramována na jiné věci. A máš naprostou pravdu, občas bych si taky přála nosit v hlavě potřebnější věci, než ty, co tam obvykle nosím. 😀
[8]: Moc děkuji za pochvalu. Doufám, že se ti budou líbit i budoucí díly.
[9]: S Billem je to těžké, to jsme si všimli všichni a jen tak lehké to v nejbližší době nebude, jestli vůbec. Popravdě ještě sama nevím, co přesně se v dalším díle odehraje, protože i já mám o všechny strach, přitom jsem to já, kdo píše jejich příběhy a osudy. Tom, bych řekla, že je se vším tak nějak smířený. Samozřejmě má strach, ale ta prvotní panika, že ho chce někdo zabít pominula. David byl, jak už bylo řečeno, vítané překvapení a doufám, že na Tomovi bylo poznat, jak z něj spadla pořádná dávka starostí, když se znovu setkal s někým, kdo je mu blízký.
Děkuji vám všem za komentáře! Jen tak dál. Budu se snažit vás potěšit každým dílem, který se zrodí pod mými prsty. 🙂 Uvidíme se příště! 😉