autor: ophelia_seven
Dar přátelství
Papír v jeho kapse se zdál být horký a těžký, jak stál v koupelně svého bytu a zíral na svůj odraz, napjatý a plný obav. V obývacím pokoji byl černý telefon, který ležel na rohovém stole a zvonil a zvonil a zvonil. Zvonil od chvíle, kdy se dostal zpět z Billova světa, a Tom byl rád, že Andy je pryč, protože už by to určitě zvedl. Byly to hodiny. Tom věděl, že je v průseru – že existuje vysoká pravděpodobnost, že bude převeden na jiný úkol – ale byl tady dárek, který měl v kapse pro Billa, a který musel být doručen předtím, než se Tom nechá odtáhnout pryč. Ten kus papíru byl Tomovi bez Billa k ničemu. Byl jen a jen Billův.
Tom si nervózně uhladil horní část svých vlasů a pak zvedl červenou čepici, která ležela na umyvadle. Zvažoval, jestli jít s čepicí nebo bez čepice – nebo snad jen v červeném šátku? – Nakonec si vybral čepici. Věděl, že je to úplně jedno; stejně jen zdržoval.
Na jedné straně měl VS, který mu dýchal na krk, takže bylo jen otázkou času, než jej ten velký muž za stolem dostihne. Na druhou stranu byl nervózní z návštěvy Billa, protože naposledy, když mu nesl ten dárek, byl na něj Bill tak naštvaný, že Tom ani nedostal příležitost mu to dát. Ale to je důvod, proč Tom dal věci zase do pořádku – riskoval sebe a svůj úkol s Billem, aby se věci napravily. Když už nic jiného, Tom potřeboval dát Billovi ten kus papíru, který byl složený a tížil jej v kapse. Dokonce, i kdyby se na něj Bill ještě zlobil, i kdyby všechny jeho pokusy byly marné a byla by to ta poslední věc, kterou by bylo možné mu dát, Tom se tam musel dostat.
Telefon ve vedlejší místnosti přestal zvonit a on vzdychl úlevou a snažil se mrkáním odstranit palčivou bolest hlavy, kterou mu ten neustálý zvuk způsoboval. Když si protáhl dredy zadním otvorem v čepici a nechal je volně viset na zádech, uzamkl sám se sebou pohled v zrcadle a pokusil se zatvářit statečně, aby sám sebe oklamal. Z koho si dělal srandu? Byl stejně tak nervózní ve ztichlém bytu, jako byl při zvonění telefonu. Bylo to teď nebo nikdy. Dělal to pro Billa; vše, co dosud udělal, bylo pro Billa. Alespoň většinou.
Tom vyšel z koupelny, zhasnul světla a celý byt se zahalil do děsivé, zlověstné záře. Bylo to, jako by celý vesmír přesně věděl, co Tom udělal, a všechno to měl na talíři. Nebylo pro něj žádného úniku. Byl odsouzencem bez soudu, s vědomím, že utíká tak rychle, jak jen může, dokud nebude chycen. Bylo to jen otázkou času.
Rozhodl se, že nebude vyčkávat kolem Billa neviditelný, aby nejprve zjistil, v jaké náladě je, protože věděl, že kdyby našel Billa ve špatné náladě, jen by jej to přinutilo se chtít otočit a utéct se staženým ocasem. Nepotřeboval, aby se mu v žaludku hromadily ještě nějaké další obavy před skutečným střetnutím, a rozhodně nepotřeboval nic, co by jej odrazovalo od toho, co bylo potřeba udělat.
Takže Tom zavřel oči a doufal v to nejlepší.
Ocitl se v Billově pokoji, sám, se zřetelným zvukem sprchy dopadající na podlahu. Hodiny na Billově nočním stolku mu potvrdily, že je ještě příliš brzy na to, aby byla jeho máma doma, takže vše, co Tom mohl udělat, bylo sedět na posteli a čekat. Bylo to hodně podobné jako minule, a Tom zjistil, že netrpělivě čeká na okamžik pravdy.
Zatímco čekal, vytáhl z kapsy kus složeného papíru a nervózně s ním otáčel mezi prsty. Dosud jej neotevřel, protože to nebylo pro něj, ale bylo to rozhodně něco, o čem doufal, že se to s ním Bill bude sdílet. Tom si prošel spoustou potíží, když to získával, opět riskoval svou hlavu, a doufal, že to všechno bude stát za to. Tak trochu usoudil, že bude, ale opravdu tam nebyl žádný způsob, jak by to mohl říct, aniž by to otevřel a sám si to přečetl, což se nechystal udělat.
Uplynulo několik minut čekání, než Tom uslyšel Charlieho zřetelné škrábání na dveře. Ten pes byl chytrý a dokázal Toma vystopovat během několika minut pokaždé, když se objevil. Anděl se zvedl, aby psa pustil do místnosti a mohli tan na Billa počkat spolu, ale jakmile se dveře otevřely, Bill stál před ním, oblečený a čerstvě osprchovaný a stejně tak polekaný Tomovou přítomností, jako byl Tom z toho, že Bill stál hned za dveřmi.
Tom zadržel dech, zatímco ubíhající vteřiny se zdály být jako hodiny, a čekal jako na jehlách, aby určit Billovu náladu. Fungoval vůbec jeho pokus o napravení věcí? Během těch pár vteřin, kdy Tom nedýchal, doufal nade vše ostatní, že je opět všechno v pořádku. Nesnesl, když byl Bill díky němu rozrušený nebo naštvaný.
Konečně, po krátkém okamžiku Bill prolomil ticho. „Snažíš se, abych dostal infarkt nebo co?“ Zeptal se, ale tón jeho hlasu byl lehký a úsměv na tváři se mu rozšířil až k očím.
Tom vydechl vzduch, který držel, a ustoupil stranou, aby Billa pustil do svého pokoje hned po psovi, který se už dovnitř protlačil. Bill za sebou zavřel dveře a poté se postavil před Toma, andělovy ruce se automaticky usadily na jeho bocích a přitáhly si jej blíž. Nárůst energie, která mezi nimi proudila, byl hustý a hmatatelný jako dva magnety, které byly přitahovány k sobě navzájem.
„Ty víš, že bych nikdy neudělal nic, co by ti ublížilo,“ slíbil Tom a Bill uznale zabručel, položil si bradu na Tomovo rameno a vdechl jeho vůni. Billovi to přišlo úžasné, jak jen před několika týdny se dohadoval sám se sebou a snažil se najít výmluvy pro to, co je Tom skutečně zač a snažil se dát dohromady všechny věci, které by Tom nikdy nemohl být. Ale teď – teď měl Toma ve svém náručí, mohl cítit jeho vůni a teplo, a mohl s ním mluvit a dotýkat se ho a cítit ho, a už se ani neptal proč nebo jak. Tom prostě byl. Byl jeho, když věci byly dobré, a byl jeho, když věci byly zlé.
Tom, jeho přítel. Tom, jeho strážný anděl.
„Ale kdybych zemřel, mohl bych být jako ty a mít tě po celou dobu,“ zamumlal Bill a omotal ruce kolem Tomova pasu, ale Tom se rychle odtáhl a pevně chytil Billa za ramena.
„Ne,“ řekl a v jeho očích nebyl ani gram hravosti. Tom si nedokázal ani představit, co by se s Billem stalo, kdyby začal přemýšlet nad takovými věcmi v případě, že by Tom byl převeden od svého úkolu. „Na něco takového ani nemysli, takhle to ani nefunguje.“
Bill svraštil obočí nad Tomovou reakcí a koutky jeho úst se zkroutily do úsměvu, o kterém doufal, že je utěšující. „Neboj,“ slíbil s očima pevně upřenýma do Tomových, aby mu ukázal svou upřímnost. Jsem šťastný, když tě můžu mít právě takhle.“
Tom přejel rukou po Billově hlavě a prsty propletl přes jeho jemné, mokré vlasy. „Jen na něco takového ani nezačínej myslet, okay?“
Bill se zazubil nad Tomovými obavami a souhlasně přikývl. „Jo.“
„Slib mi to,“ dožadoval se anděl, jeho tón byl stále vážný a jeho postoj ztuhlý.
„Slibuju,“ řekl Bill rychle, bezstarostně a vesele. Naklonil se kupředu pro cudný polibek, a když se odtáhl, Tom se usmíval taky. „Ale, jen ze zvědavosti…“
„Bille…“ varoval ho Tom, stále nesvůj, ačkoliv už značně uvolněný.
Bill ho vzal za ruku a propletl s ním své prsty, jak tam stáli přitisknutí k sobě. „Kdybych měl zemřít, jakým andělem myslíš, že bych se stal?“
Tom těžce polkl, neoceňující dokonce ani tu představu toho, že by zemřel. Nechtěl ani přemýšlet o tom, co by se s Billem stalo, nebo s ním, když už na to přijde. A pak si vzpomněl na kus papíru ve své kapse a na to, kolik měl problémů, aby ho získal, protože měl dobrou představu, jak moc to pro Billa bude znamenat.
„Něco pro tebe mám,“ řekl chlapci před sebou, zatáhl jej za ruku a přitáhl blíže k posteli. Tom se chtěl posadit, ale Bill odmítal, s úšklebkem na tváři.
„Vyhýbáš se otázce, jo?“
„Ne, já-“ Tom zavrtěl hlavou a odstranil si několik dredů z ramene. Všechno se zdálo být těžší, když byl člověk tváří v tvář nebezpečí, nad propastí toho, jestli to pro toho chlapce před ním bude potěšení, nebo zklamání. Tom doufal, že udělal dobře. „Já – něco pro tebe mám, a souvisí to s tím.“
Jedno z Billových obočí se zvědavě vyklenulo a Tomovi se třásly ruce, když zalovil v kapse pro dárek, kvůli kterému strávil tolik času při jeho získávání. Sevřel ho mezi prsty, vytáhl z kapsy a rychle natáhl ruku Billovým směrem, nervy jej začínaly pomalu zrazovat.
Bill se uchechtl a zavrtěl hlavou, jeho hbité prsty snadno rozkládaly malý čtvereček papíru z poznámkového bloku. Anděl zadržel dech a čekal na okamžik pravdy. Bude to buď milovat, nebo nenávidět, ať tak či onak, bude to velká reakce.
„Tome, prázdný kus papíru?“ Řekl Bill a Tom prudce otočil hlavu, aby se na něj podíval, druhý chlapec se na něj uculoval. Nebyla to přesně ta reakce, kterou očekával. „Tos opravdu nemusel.“
Tom Billovi papír vytrhl z ruky. Nebylo možné, aby byl prázdný. Viděl slova, která na něm byla napsaná, viděl je na vlastní oči. „Já to nechápu,“ zašeptal, když našel papír stejně prázdný jako Bill. Musel tam být na stránce inkoust, minimálně přes půlku papíru. „Proč to tam není…?“ Tom papír otočil, prozkoumal každý centimetr a hledal nějaké pozůstatky vybledlých slov, ale nenašel nic, ani sebemenší šmouhu inkoustu.
Bill si vzal papír nazpět a sám si ho prohlížel. „Byl to milostný dopis pro mě?“ Zeptal se se zajiskřením v očích, které ukazovalo jisté známky uznání a netypický nedostatek vyslýchání.
„Ne, to-“ Tom se ohlédl zpátky na Billa, jehož rozšířené oči byly zaměřeny na něj, jak čekal na odpověď. Tom mu nemohl lhát. Vypustil ze sebe rychlý povzdech, který zněl hodně podobně jako frustrované zavrčení. „Byl to dopis od tvého otce.“
„Od-“ Začal Bill a stejně rychle i skončil. „Od mého otce?“ Horečně otáčel papír ve své ruce tam a zpátky a hledal stejné důkazy, které předtím nenašel ani Tom. „Tome, co tam bylo?“
„Já nevím,“ přiznal lítostivě, a Billovy oči na něj temně zaplály. „Nečetl jsem to.“
„Proč ne?“ Chtěl vědět, povystrčil bok a oči mu plály.
Tom se zastyděl, ačkoliv měl dobré úmysly. Měl pro Billa dokonalý dárek a zpackal to. Co se pokazilo? Proč nedokázal udělat nic správně? „Nebylo to pro mě, abych to četl.“
Bill poraženě dosedl na okraj své matrace a Tom jej brzy následoval. Cítil se tak hloupě, kdyby si ten dopis přečetl, kdyby si jej dokonce zapamatoval, mohl ho Billovi přečíst ze své paměti. Ale ani se nemohl vinit za to, že ho nečetl. Byla to soukromá věc, a kdyby si ho přečetl, Bill by mohl být právě tak naštvaný. Mohlo tam být něco, co by Bill nechtěl, aby to Tom věděl, ačkoliv tam bylo velmi málo věcí, které by Tom o Billovi nevěděl. Pouze ty malé zvláštnosti, které se lze naučit jen tím, že někoho poznáte na osobní úrovni, byly ponechány v temnotě, a Tom se o nich každým dnem dozvídal více a více.
„Je mi to opravdu líto.“
Billovi se roztřásla ramena emocemi, ale z toho, co Tom mohl vidět, jeho oči nebyly vlhčí, než obvykle. „To je v pořádku,“ zašeptal nakonec, aby Toma zbavil viny, ale moc to nefungovalo. „Tohle je… děkuju. Za snahu, myslím.“
Tom polkl, omotal ruku kolem Billových ramen a přitáhl si jej k sobě. Bill se o něj opřel a jeho tělo se uvolnilo pod tíhou paže kolem něj. „Je to opravdu milý chlap,“ řekl Tom, aby nabídl jakoukoliv útěchu, kterou mohl.
Bill k němu vzhlédl zpod hustých řas. „Ty ses s ním setkal?“
„Šel jsem ho hledat,“ přiznal Tom s přikývnutím, jen trochu v rozpacích, že vložil tolik úsilí do něčeho, v čem tak těžce selhal. „Prošel jsem všechny zdroje, které jsem měl, dokud jsem ho nenašel.“
„Ach, Tome,“ Bill se rozesmál, hrdlo se mu sevřelo a přiškrtilo ten zvuk, který měl být šťastný.
„Věděl, kdo jsem,“ konstatoval Tom, a Bill na něj zůstal zírat, jako by nechápal význam jeho slov. „Okamžitě mě rozpoznal jako tvého přítele. Je s tebou po celou dobu, přesně jako jsem ti říkal, že je.“
„Opravdu?“
Tom přikývl a přitáhl si k sobě Billa ještě blíže. Teplo z jejich těl v místech, kde se dotýkali, vyzařovalo a balilo je do teplého zámotku. „Je na tebe tak pyšný, Bille,“ řekl Tom, když si vzpomněl, jak ten muž mluvil o svém synovi. „Měl bys vidět, jak se mu rozzářily oči, když jsme o tobě mluvili.“
Bill mírně zvedl hlavu, aby na Toma znovu pohlédl a jeho oči byly rozšířené a vnímavé. „Ty… tys mluvil o mně? S ním? Vy…“
„Pozval mě dovnitř na šálek kávy.“
Bill popotáhl, rozesmál se a otřel si oči, které se začínaly plnit slzami. „Miloval svou kávu.“
„Pořád ji miluje,“ Tom se zazubil a pohrával si se stříbrným kroužkem v koutku úst, zatímco Bill vedle něj vibroval energií. „A je z něj Průvodce. Pomáhá novým andělům najít cestu a usadit se ve svém novém životě, a je to jeden z mála andělů, který stále má některé ze svých vzpomínek.“
Bill, s roztřeseným výdechem, ovinul prsty těsně kolem prázdného kusu papíru a poté se otočil, aby omotal obě paže kolem Tomova krku, až se papír pokrčil pod jeho těsným sevřením. Zhluboka se nadechl a vstřebával teplo a vůni svého anděla a celkový dobrý pocit. „Děkuju ti, Tome,“ zamumlal proti jeho krku a rameni, než i sám Tom omotal paže kolem Billových zad a vzpamatovával se z dobře odvedené práce.
Bill si povzdechl, když se spustil jeho budík, a naklonil se přes Toma, aby ho rychle vypnul. Byl vzhůru už hodinu, sledoval spícího Toma a snažil se poskládat si věci dohromady. Nemohl si pomoct, aby ho nezajímalo, proč se Tomovi děly všechny ty změny. Když se s ním poprvé setkal, Tom prohlásil, že nepotřebuje jídlo nebo spánek nebo sex. A přesto Bill viděl důkazy něčeho jiného u všech tří případů, jak jejich společný čas postupoval. A Tom se z celé té věci zdá být stejně tak zmatený, což Billa jen vedlo k tomu, aby se cítil ještě více nesvůj.
Bylo s Tomem něco špatně?
Tomovy oči se zachvěly a otevřely se jen vteřiny poté, co Bill vypnul budík, a první věc, kterou uviděl, byl Bill, jak na něj zírá. Roztáhl rty do úšklebku, protáhl si pod dekou nohy a přitáhl si k sobě Billa blíž.
„Je až moc zima na to, abys byl až tak daleko,“ zamumlal, jeho hlas byl stále v těžkém útlumu a Bill se navzdory všemu zazubil. Věděl, že musí vstát a uvést se do chodu, ale touha zůstat po celý den v posteli s Tomem byla lákavá.
„Víš, že mám dneska hodně věcí na práci,“ zašeptal Bill a vtiskl polibek do koutku Tomových úst.
„Jako zůstat tady a udržet mě v teple?“ Kňoural Tom se zavřenýma očima a ani se nepokusil od Billa odtáhnout nebo jej pustit. Bill zahučel a vynaložil trochu úsilí, aby se vymotal z andělova sevření.
„Promiň,“ omluvil se, když si Tom dlouze, útrpně povzdechl. „Pojď dolů a dej si se mnou snídani.“
„Ale tvoje máma…“
Bill stál nad Tomem u okraje postele a díval se dolů na chlapce, se kterým by nejraději zůstal navždy, kdyby mohl. Tak strašně moc se chtěl vzdát, mít školu na háku a strávit den lenošením s Tomem, ale nemohl. Měl školu, měl věci, které musel udělat. Stejně tak moc, jako si to nechtěl připustit, jeho život se nemohl točit jen kolem anděla.
„Ty víš, co tím myslím,“ řekl, natáhl se a plácl Toma po paži. „Pojď se tam ke mně posadit.“
Bill se otočil a sklonil se, aby z podlahy zvedl své kalhoty a Tom se natáhl a plácl jej po zadku, takže Bill současně vyskočil a vyjekl. Otočil se na patě, aby po dredatém mladíkovi střelil pohrdavým pohledem, ale potěšený úšklebek na jeho tváři jej okamžitě prozradil.
„Teď jdu dolů,“ řekl a koketně zavrtěl pozadím. „Buď se ke mně připoj, nebo ne.“
Tom zasténal a zakryl si rukama obličej. „Jediná věc, která mě přinutí chtít něco udělat, je přitáhnout tě zpátky do postele ke mně,“ zavolal za Billem, ale ten už zavíral dveře a zamával na něj prsty v tichém rozloučení.
Dole se Bill setkal se svým vlastním hrníčkem horké kávy a výběrem mezi vločkami a Cheerios. Vklouzl na židli naproti své matce a bezmyšlenkovitě odkopl jednu pro Toma, pokud by se rozhodl se k nim u snídaně připojit.
„Spal jsi dobře, miláčku?“ Zeptala se ho matka a posunula ke svému synovi přes stůl smetanu. Bill uznale zabroukal.
Bojoval s vnitřní touhou zčervenat. Spal velmi dobře, po celou noc propletený s Tomem, obalený kuklou bezpečí a spokojenosti. „Docela dobře,“ řekl a snažil se bagatelizovat svou euforii. Stále se vzpamatovával z myšlenky, že Tom mluvil s jeho otcem, že jeho otec byl kolem dost na to, aby věděl o Tomovi, a z prázdného papíru, který jednou obsahoval slova určená Billovi.
Billovi to téměř dávalo smysl, že se slova nepřenesla mezi dvěma světy, ale zároveň, kolem Toma se stalo tolik jiných věcí, o kterých si Bill nemyslel, že dávaly smysl, a přesto o ničem z toho nepochyboval.
Bill si do kafe zamíchal trochu smetany a poté zvedl hrnek k ústům, aby polkl první nebeský doušek, zatímco si prohlížel své možnosti výběru obilovin. Přikláněl se směrem k Cheerios, protože by mu mohlo projít, kdyby si do nich přidal více cukru, když v tom uviděl koutkem oka Toma, který se loudal směrem do kuchyně a na sobě neměl nic více než jen samolibý úsměv a boxerky. Bill se málem zadusil kávou, zatímco se Tom posadil vedle něj a střelil po něm doutnajícím pohledem.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se jej matka starostlivě, její lžíce s cereáliemi zůstala viset ve vzduchu nad miskou, jak se dívala přes stůl na Billa.
„Hmm,“ zamumlal rychle s přikývnutím, polknul horkou kávu a natáhl se pro krabici s cereáliemi. Cíleně se vyhýbal pohlédnutí Tomovým směrem. „Bylo to žhavější, než jsem čekal,“ řekl, a jeho matka netušila o dvojitém významu toho prohlášení.
„No, buď opatrný,“ pokárala ho a Bill obrátil oči v sloup a ignoroval zakývání obočím, které Tom poslal jeho směrem. „Ach, víš, koho jsem včera potkala v obchodě?“
Bill si nasypal do misky dostatečné množství obilovin a vynakládal vědomou snahu věnovat svou pozornost matce a ignorovat Tomovy sugestivní pohledy. „Uh, koho?“ Zeptal se, a mohl vidět, že Tom se tvářil až příliš samolibě i přes Billovo zjevné rozptýlení.
„Maminku Clary Thompson, pamatuješ si na ni?“ Billovou myslí v tom okamžiku probleskla Clařina tvář. Jeho společnice v knihovně, které řekl o svém tajném příteli, a ta, která ho pustila k vodě na párty, ale taky ta, ke které ho to táhlo jednoduše proto, že byla přátelská a jemu známá. „Znával jsi ji na základní škole.“
„Pořád se s ní bavím,“ přiznal a přidal si do své misky mléko, než vše zamíchal, aby se ujistil, že žádný kousek cereálií nezůstal suchý. „Její máma pracuje taky ve škole,“ dodal Bill jako příležitostnou myšlenku.
„Jo, zmínila se o tom.“ Billova matka zvědavě zvedla obočí. „Nebude brzy školní ples?“
„Já – ehm, jo – myslím, že jo?“ Nebylo to něco, čemu by Bill skutečně věnoval pozornost a opravdu se mu nelíbil sugestivní tón v matčině hlasu.
„No, měl bys ji pozvat! Její máma říkala, že stále čeká na pozvání od milého chlapce.“
Krátce, jen instinktivně Bill pohlédl směrem k Tomovi a Tom pohlédl zpátky na něj, jeho vlastní zájem byl patrný na jeho jinak andělské tváři. Tom se kousal do piercingu ve rtu, zatímco Bill hledal odpověď, která by uchlácholila jeho matku, a zároveň uhasila ten nápad. „Mami, já nejsem.. Chci říct…“
„Jen jako přátelé, zlato,“ navrhla, vstala se svou prázdnou miskou a přešla přes kuchyň, aby ji položila do umyvadla. „Jsem si jistá, že by od tebe nic více neočekávala. Ona ví…?“
„Jo,“ vydechl Bill a sklonil hlavu. Clara věděla víc, než vůbec věděla i jeho vlastní matka, což jej nutilo cítit se jako příšerný syn.
Jeho matka se postavila za něj, pocuchala mu jeho ranní neučesané vlasy a přitiskla mu rty na vrcholek hlavy. „Jen o tom popřemýšlej, ano?“ Zeptala se, stiskla mu rameno, a když přikývl, omluvila se, že se musí jít připravit do práce a Bill si těžce povzdechl.
Bill vzhlédl ke svému andělovi a pevně potřásl hlavou. „Já nejdu.“
„Proč ne?“
„Nechci,“ řekl tak pevně, jak se jen odvážil, vzhledem k neznámému místu přesného pobytu jeho matky v domě. „Raději bych strávil večer s tebou než s polovinou všech těch idiotů, se kterými už tak musím trávit každý den.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
S každým dílem vždycky čekám, kdy Toma dostihne jeho trest. Vracet se v čase, navštěvovat Billova otce a i samotný vztah s Billem.. to jsou věci co jsou hodně za hranicí jeho povinností. Tuším, že i na tom plese se něco semele. Tahle povídka mě udržuje v neustálém napětí. Už aby byl další díl.
Díky Zuzu za překad.
Jsem zvědava jestli Bill půjde na ples a Tom s ním jen mám obavu co se stane až bude muset konečně jít za VS.
Zdá sa mi, že je už treba len málo času a Tom sa bude môcť zviditeľniť aj pred ostatnými?… alebo ak nie, tak sa blíži čas veľkého trestu?
Som zvedavá či spolu pôjdu na ples:)
Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Jo jo, tiež ma prekvapuje, ako všetko Tomovi zatiaľ prechádza, keď na začiatku mal problém aj s maličkosťami. A si myslím, že keby VS skutočne chcel, tak by sa Tom už za Billom nikdy nedostal. Ale možno ani on nie je vsemocný. Je to celé veľmi zaujímavé. Som zvedavá, ako to nakoniec celé dopadne. Ďakujem za príbeh a aj za to, že je tu tak často.
Woow, stále mě nepřestane překvapovat, jak moc je Tom kvůli Billovi ochotný porušovat pravidla. Na jednu stranu mě to neuvěřitelně těší, protože to ukazuje jen to, jak moc Billa miluje ♥, jenže na stranu druhou vím, že si Tom s VS pekelně zahrává. Já už jenom doufám, že VS vidí tu lásku mezi nimi a že to třeba přestane řešit a ještě klukům pomůže. 😀 No dobře, přestanu snít, protože tohle se rozhodně nestane, ale bylo by to hezké, ne?! 😉
Tenhle díl byl opět nádherný, protože jsem si dosyta užila lásky mezi klukala, ale o to horší bude pravděpodobně čekání.
Moc děkuji za překlad a těším se na pokračování! ♥
Visí nad nimi, hlavně nad Tomem, Damoklův meč a já stále čekám, kdy definitivně dopadne. Jsou to děsné nervy. Tohle Tomovi prochází už dost dlouho a já nevěřím, že by VS neměl žádné páky, aby ho skřípnul.
Díky, těším se na pokračování.