autor: Zarlina
Myslím to vážně
„No tak,“ prosil Tom už asi potřetí. „Já vím, že chceš.“
„Jak můžeš vědět, co chci?“ Zasmál se Bill a podíval se na druhého muže, který v současné chvíli relaxoval v až příliš ozdobné vířivce. „Už jsem ti říkal, že opravdu nemám rád vodu.“
Pokud by měl být zcela upřímný, bylo to lákavé. Venku byla skoro tma, byl to dlouhý den a sledovat Toma, jak si užívá teplé vody, nutilo Billa trochu žárlit. Možná nebyl ten největší fanoušek téhle věci, ale přece jen, vypadalo to tak zatraceně hezky, a on cítil, že by si na chvíli mohl potřebovat odpočinout.
„Protože nikdo nemůže nemít rád vířivku,“ zazubil se Tom. „A neopovažuj se ji urážet, může tě slyšet.“
„Idiote,“ Bill se zasmál a zavrtěl hlavou, jak se Tomův úsměv rozšířil. Pak trochu zaváhal a jeho úsměv uvadl, jak se snažil rozhodnout. „Já nevím…“
Tom se na něj zadíval, pak se zvedl z vody a vydal se k místu, kde Bill stál, aniž by přerušil oční kontakt. Zastavil se přímo před ním, a Bill musel použít veškerou svou vůli, aby se neotočil a dál hleděl do očí staršího muže.
„Řekni mi, co tě obtěžuje,“ řekl Tom po krátké chvíli ticha. „Ve skutečnosti to není voda, že?“
Bill si povzdechl a sklopil pohled, oči se mu náhle zastavily na Tomově nahé hrudi, a on začal mít problémy si pamatovat, jak správně dýchat. Opravdu nebylo fér, jak druhý muž mohl mít takový vzhled a zároveň takový talent. Lidé často říkali, že Bůh nikdy nedává oběma rukama, ale když přišlo na Toma, zcela jistě udělal právě to. Ten muž nebyl jen hudebně nadaný, ale stejně tak i neuvěřitelně hezký, a to způsobovalo, že se Bill, pokud to bylo možné, cítil sám se sebou ještě hůř.
„Pověz mi,“ řekl Tom znovu, a Bill vypustil další povzdech nad tím, jak byl jeho hlas hřejivý a starostlivý. Stupidní, okouzlující chlap.
„Myslím, že se prostě necítím moc spokojený sám se sebou,“ zamumlal tiše, skoro čekal, že se mu Tom vysměje. Ale on se nesmál, a když Bill znovu zvedl hlavu, setkal se s Tomovýma očima a vážným výrazem na jeho tváři.
„Já si nemyslím, že bys byl cokoliv jiného než nádherný,“ řekl Tom pomalu a Bill si málem odfrkl nad tím, jak moc se mýlil. „Ale nebudu tě soudit, bez ohledu na cokoliv,“ pokračoval. „Nezáleží mi na tom, jak vypadáš, Bille,“ řekl jemně. „Jen chci, aby sis dal pauzu a trochu se uvolnil, a myslím, že se ti to bude líbit.“
Bill si znovu povzdechl, pak se kousl do rtu, zatímco hleděl do Tomových očí a přemýšlel, zda byl opravdu tak milý, jak se zdál být, anebo byl jen zatraceně dobrý herec.
„Musíš s tímhle přestat,“ zamumlal tiše.
„S čím?“
„S tím, že mě nutíš ti říkat různé věci,“ odpověděl Bill se zamračením. „Já o sobě nemluvím, nikdy.“
„Možná bys měl,“ řekl Tom jemně. „Někdy je dobré vpustit někoho dovnitř.“
Bill zavrtěl hlavou a udělal krok vzad, aby u sebe nestáli tak blízko.
„Fajn,“ vydechl, rozhodl se vzdát to a doufal, že unikne tomu, aby toho o sobě řekl tomu stupidnímu chlápkovi ještě více. „Půjdu se převlíknout.“
„Dobře,“ usmál se Tom. „Já počkám.“
***
Když se Bill vrátil, nesvůj jen v plavkách, setkal se s Tomem, který se uctivě díval na druhou stranu, než se mladší muž spustil do horké vody, a se dvěma sklenicemi a lahví šampaňského na okraji vířivky. Cítil se trochu zmateně, když to uviděl, a když se k němu Tom obrátil, přimhouřil na něj oči.
„Co to má znamenat?“
„No,“ řekl Tom s úsměvem. „Já vím, že opravdu nepiješ, ale myslel jsem, že to se mnou možná budeš chtít trochu oslavit.“
„Oslavit co?“
„No, opravdu to není něco, na co se já těším,“ zasmál se Tom. „Ale myslím, že tebe ty novinky minimálně potěší.“
Bill byl, pokud to bylo možné, ještě více zmatený, ale neřekl nic a místo toho čekal, až mu Tom poví, co se děje.
„Letadlo je opravené,“ řekl Tom po krátké odmlce. „Zítra můžeme letět domů.“
„Aha,“ řekl Bill a překvapeně zamrkal. Nebyl si jistý, jestli jej ta zpráva potěšila, nebo ne, ale usoudil, že tam nemohli zůstat věčně a že Tomova dovolená byla stejně pravděpodobně u konce. „Skvělé.“
„Jo,“ ušklíbl se Tom, ale neunikl mu podivný pohled v Billových očích a přemýšlel, jestli se mladší muž skutečně chce vrátit ke svému normálnímu životu. „Vydáme se na cestu někdy v odpoledních hodinách, myslím,“ řekl s přikývnutím. „Kdykoliv budeme připraveni.“
„Okay,“ přikývl Bill, jak si nebyl jistý, co dalšího k tomu říct, a tiše sledoval, jak jim Tom nalil jejich nápoje, než podal jednu ze sklenic Billovi. „Nemůžu uvěřit, že už je to týden.“
„Hmm,“ přikývl Tom souhlasně. „Co ti řekla šéfová, když jsi jí nedal nic ke zveřejnění?“
„Ve skutečnosti ani nic nečekala,“ Bill pokrčil rameny. „Tys byl mimo město a já jsem si vzal týden volna. Ale raději bych měl přijít s něčím příští týden, jinak mě uškrtí.“
Tom potlačil úsměv. Přijít s něčím. Věděl, že si nemohl být úplně jistý, ale připadalo mu to, jako by Bill začal celou tu věc přehodnocovat a možná by si nakonec mohl nechat Tomova tajemství pro sebe.
Nějakou dobu seděli mlčky a tiše popíjeli své nápoje. Bill si to očividně užíval, protože po několika minutách svůj drink odložil, opřel si hlavu o okraj vířivky a se zavřenýma očima si dlouze vydechl, jako by se konečně mohl uvolnit.
Tom věděl, že by na něj neměl zírat, ne poté, co mu řekl, že se sám o sobě cítí nejistý, ale opravdu si nedokázal pomoct. Neměl ponětí, jak se někdo tak krásný, jako byl tenhle mladý muž, mohl cítit špatně z toho, jak vypadá, a i když se sebevíc snažil dívat na druhou stranu, jeho oči neustále cestovaly zpět na jeho štíhlé tělo.
Byl dost hubený, ale slušelo mu to, měl na boku tetování hvězdy, které Tom nikdy předtím neviděl, a jeho bledá pokožka byla téměř bílá pod osvětlením z bazénu a několika lamp okolo. Tom se to už mnohokrát snažil popřít, ale opravdu tam nebyl žádný jiný způsob, jak ho popsat. Byl nádherný, a Tom si uvědomil, že se mu vysoce nelíbí pomyšlení na to, že by s ním už nikdy nemluvil.
Přemýšlel, jestli by byl nějaký způsob, jak by se po tomto týdnu mohli i nadále vídat. Nemělo by to být nemožné, bez ohledu na to, co se Bill rozhodne udělat. Jistě, Tom se možná bude cítit trochu ublíženě, pokud se rozhodne zveřejnit jeho příběh, ale nakonec… no, byla to jeho práce, a mohl jej Tom opravdu nenávidět, kdyby to udělal?
Přišlo mu těžké uvěřit, že by mohl Billa ještě někdy nenávidět. Ať už by udělal cokoliv.
Ale byla jedna věc na Billově vzhledu, která jej znepokojovala. Další jizva na bledé pokožce. Vypadala o hodně hůř než ta na jeho paži a táhla se téměř přes celou hruď, od levé klíční kosti až na břicho. Nedělalo jej to méně přitažlivým, to vůbec ne, ale Toma štvalo pomyšlení, že to byl pravděpodobně ten Billův kreténský ex, kdo mu to udělal.
„Šeredné, že,“ zamumlal Bill náhle a Tom vzhlédl, jen aby spatřil, že má otevřené oči a dívá se na Toma smutným pohledem.
„Jo,“ zašeptal Tom, ale hned toho zalitoval, když uviděl, jak to Billa zabolelo. „Ne ta jizva samotná,“ řekl rychle. „Ale ta myšlenka, že ti to někdo udělal.“
Bill zavrtěl hlavou a sklopil pohled.
„Proč to udělal?“ Zeptal se Tom opatrně. Nemyslel si, že by skutečně dostal odpověď, ale prostě se nedokázal nezeptat. Musel dát Billovi alespoň najevo, že se stará.
Bill byl několik minut zticha a Tom si byl jistý, že nic neřekne, ale pak se zhluboka nadechl a pomalu vydechl, jako by se snažil sám sebe přesvědčit, než pomalu promluvil.
„Chtěl ode mě udržet ostatní pryč,“ řekl hlasem tak tichým, že byl sotva slyšitelný. „Bylo to, když jsme se rozešli. Měli jsme obrovskou hádku a on se rozhodl, že už se mnou nechce být, ale ani nechtěl, aby mě měl kdokoliv jiný.“ Bill trochu pokrčil rameny. „Řekl, že mě zničí, aby se mě už nikdo jiný ani nedotknul. Pravděpodobně by zašel dál, ale někdo zazvonil u dveří.“
Bill se kousl do rtu a pak věnoval Tomovi smutný úsměv.
„Sousedé se ptali, jestli jsme v pořádku, slyšeli náš křik. On jim řekl, že jsme v pohodě a že se právě chystal odejít.“ Bill znovu pokrčil rameny. „Pak odešel a už se nikdy nevrátil.“
„On si myslel, že tohle,“ zamumlal Tom a přisunul se blíž, aby nechal svůj prst opatrně cestovat po dlouhé jizvě, přičemž ignoroval mírné zachvění Billova těla, „bude stačit, aby to od tebe ostatní udrželo dál?“
„No, pořád jsem sám.“
„Nejsi kvůli tomu ošklivý, Bille,“ řekl Tom jemně a setkal se s Billovým pohledem. „Pořád jsi krásný.“
„Ne, nejsem.“
Tom se chtěl dohadovat, ale viděl, že by to nic nezměnilo. Bill mu nevěřil a ani by mu neuvěřil, ať už by řekl cokoliv. A tak se namísto toho přisunul blíž, zvedl ruku z hrudi mladšího muže na jeho tvář a opatrně jej přinutil na něj opět pohlédnout.
„Myslím to vážně,“ řekl a pomalu se naklonil, testoval, jestli se Bill odtáhne, nebo ne.
Neodtáhl.
„Jsi krásný,“ zašeptal Tom, než přitiskl jemný polibek na Billovy rty, až druhý muž překvapeně zalapal po dechu.
Tom se odtáhl a našel Billa, jak na něj zírá s rozšířenýma očima.
„Já-já nechci…“ zakoktal se Bill. „Nechci od tebe žádnou lítost,“ zamumlal.
„Nepolíbil jsem tě z lítosti,“ zasmál se Tom a palcem přejel po Billově tváři.
„Tak proč?“ Vydechl Bill a stále na něj zíral s rozšířenýma očima.
„Protože,“ řekl Tom tiše a znovu se naklonil. „Protože tě mám rád.“
„Ale…“ Řekl Bill a přinutil tak Toma, aby se zastavil. Chtěl ho znovu políbit, ale ne, pokud to Bill nechtěl. „Myslel jsem, že se nerad muchluješ ve vířivce?“
Tom se tiše rozesmál a znovu Billa pohladil po tváři.
„Takže říkáš, že to nechceš?“
„Ne, ne,“ Bill zaváhal a vypadal poněkud zmatený celou tou situací. „Ale co to znamená?“
„Hádám,“ zamumlal Tom a znovu přitiskl své rty na Billovy. „Že to znamená, že jsi speciální.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Konečně!!
Juchů, právě tady tančím vítězný taneček. Konečně se do toho ti kluci ušatí pustili. Teď se opravdu těším na další díl. Dokonalost.
Děkuji Zuzu
Četla jsem správně ? Tom opravdu přemýšlel o tom, že by se chtěl s Billem vídat i po jejich "dovolené" a to i za předpokladu, že Bill nakonec svůj článek zveřejní, protože ho přece nemůže nenávidět za to, že dělá svou práci ? Vypadá to, že během své úporné snahy o to, aby si to Bill rozmyslel, nakonec změnil názor on sám 🙂
Ale já věřím, že Bill si to nakonec taky rozmyslí, pokud bude mít nějakou jinou možnost. A ta jiná možnost už se před ním docela hezky rýsuje… 🙂
Díky za překlad
Ojoooj 🙂 To Tomovi trvalo 😀 ! Veľmi sa teším a oceňujem, akým smerom sa poviedka uberá :)) Ak by Bill aj po tomto chcel uverejniť článok, osobne ho zbijem
Nádherná kapitolka dík za překlad.
Jůůů, při Tomově ´Protože tě mám rád´ jsem málem skákala tři metry do vzduchu, jak nadšená jsem byla. Konečně!!! ♥
Momenty, kdy jsou kluci jen sami spolu mám jednoduše nejraději. Vždycky se totiž o něco sblíží a vytváří si k sobě pevnější pouto. A konečně se Tom vyjádřil a hlavně přiznal i sám sobě, že má Billa rád. A ten polibek! ♥ Jsem z toho dneska úplně mimo, protože jsem už ani nečekala, že by něco takového mohlo přijít.
Ačkoli Billa je mi strašně líto. Neměla jsem ani tušení, jak moc těžké to měl s bývalým přítelem! Je to ještě větší grázl než jsem si po minulých dílech myslela. Je neuvěřitelné, jak šíleně moc Billovi podkopal sebevědomí. Mám chuť jej zaškrtit a myslím, že Tom na tom bude podobně jako já. Teď jen doufat, že by se Tomovi mohlo podařit obnovit Billovu sebedůvěru.
Moc děkuji za skvělý překlad a těším se na další díl! ♥♥
Jasně a je to tu. Nikdy nebyl romantickej a nemá rád muchlování ve vířivce 😀 Jo Billoušku dáme si večeři, Bille dej si semnou šampus ve vířivce a v neposlední řadě pojď se v tý vířivce muchlovat 😀 Holky snad Bill musí vidět, že Tomovi nejmíň PŘESKOČILO 😀 úúú už aby byl další díl. Děkuji za předklad 🙂
Bože, te Bill je ako malé vystrašené šteniatko. Tomu, ak mu ublížiš, osobné ťa prídem nakopať! :-p
No to mu to trvalo. 😀 Ještě že ho Georg nahlodal, protože jinak by na to přišel, až když by Bill byl pryč. (šílené slovní spojení)
Škoda, že už jim to tam končí. Jsem zvědavá, jestli tak budou pokračovat i v běžném světě.
Díky, těším se na pokračování.
Och joj, to bolo silné:) nádherné, ďakujem za prekrásny preklad♥
konečne 😀 ja som všetko zhltla asi za dve hodiny a teraz som nervozna ale musim čakať 😀 super povieedka som zvedavá ako to dopadne 🙂