autor: ophelia_seven
Poslední šance
Tom uzamkl svůj pohled s Celií přes celou halu a snažil se zpomalit tempo. Obdržel další hovor od VS a tentokrát věděl, že má vážné potíže. Bylo to už slušné množství času od chvíle, kdy musel přijít do této kanceláře – i když ne pro nedostatek vytrvalosti ze strany VS – a seznam věcí, za které se dostal do problémů, vzrůstal. Věděl to, a věděl to moc dobře.
Chumel nervů v jeho žaludku se utáhl pokaždé, když o tom přemýšlel. Nemohl být od Billa přeložen. Prostě nemohl, to bylo nepřijatelné. Bill ho potřeboval, to byl jeho argument. Bylo toho stále ještě tolik, co pro něj chtěl Tom udělat, aby jej udržel v bezpečí a udělal mu radost.
„Ahoj, Tome,“ pozdravila ho Celia, jakmile byl dost blízko, aby nemusela křičet přes celou halu. „Jak se máš dnes ráno?“
Tom se nervózně kousal do kroužku ve svém rtu a pokrčil rameny. „Už mi bylo líp,“ připustil, hlavně proto, že mu třeštila hlava, a nervy v jeho žaludku se utáhly ještě víc a bolestně, když stál tak blízko u těch dveří, za kterými věděl, že leží jeho osud. Chtěl se na celou tu návštěvu vykašlat, ale měl něco, o čem chtěl s VS mluvit, takže si myslel, že přijme trochu toho slovního napadání a poté bude klást své vlastní otázky, pokud přežije.
„Vždycky vypadáš tak nervózně, když sem přijdeš,“ poukázala Celia, jako svůj první pokus o navázání skutečného rozhovoru, a Tom si pro sebe nevěřícně odfrkl.
„Vždycky když sem přijdu, tak se mám dostat do problémů,“ odsekl, ne nevlídně, a třel si spánky, zatímco Celia se zazubila.
„Je to dobrý člověk. Velmi férový.“ Tom tázavě zvedl obočí, ale mladá žena už zvedala telefon a mluvila s VS, aby ho informovala, že tam za ním přišel jistý mladý muž. Když zavěsila, přesměrovala svůj vědoucí úsměv a utěšující slova na podrážděného anděla před sebou. „Nebuď nervózní, budeš v pořádku.“
Jo, Tom pokýval hlavou. Bude v pořádku, ale co jeho přiřazení k Billovi nebo jeho vztah s ním? Jak by to ovlivnilo Tomovo nutkání vždycky muset být s ním a dělat pro něj věci, které dělat nemusel? „Díky,“ zamumlal a vykročil ke dveřím, už znal tu rutinu. Zhluboka se nadechl a otočil klikou, vrhl se pod pomyslný autobus.
Ten muž se na něj nepodíval, když Tom otevřel dveře, ani se nehnul, když se dveře zavřely s cvaknutím dostatečně hlasitým na to, aby sebou Tom trhl. Tom stál ve dveřích a čekal na vyzvání, ale to nepřišlo, a ten muž se vůbec nehýbal. Nepsal nebo neklepal prsty, ani nepohnul jediným svalem. Dokonce i spící člověk se pohyboval víc, než v tuto chvíli VS.
Tom nervózně polkl a odkašlal si, aby získal mužovu pozornost.
VS se podíval na Toma svýma ocelově šedýma očima a tiše mu naznačil, že se má posadit, což rychle a poslušně udělal. Cokoliv, co mohlo zmírnit ránu, o které věděl, že se ji chystá přijmout. Otřel si ulepené dlaně do stehen a čekal, až se do něj muž naproti němu pustí, ale žádná slova nepřišla. Tikání hodin v místnosti byla jediná věc, která vyplňovala prostor mezi nimi dvěma, dělala jim společnost a připomínala Tomovi, že život jde dál, i když on seděl v kanceláři vyšší síly a čekal, až se něco stane. V jeho prostoru se ani čas nezastavil.
„Pane,“ řekl konečně po několika minutách, kdy napětí už bylo příliš ohromující, a VS zabodl oči do Toma, ale stále nic neříkal. „Já vím, že jsem v průšvihu, mohli bychom…?“
„Mohli bychom co, Tomasi? Jít k věci?“ Tom polkl kolem vzniklého knedlíku v krku a zjistil, že pokyvuje hlavou, a to navzdory zdrženlivosti, kterou cítil ke skutečnému dostání se k věci. „Možná bys chtěl vypíchnout to, za co ses dostal do problémů tentokrát?“
Tom si propletl prsty dohromady na klíně a bojoval s nutkáním prokřupat si každý ze svých kloubů. Věděl, jak hlasitý by ten zvuk byl v té napjaté místnosti, a že by to prozradilo, jak nervózní je. Otevřel ústa a doufal, že svůj hlas udrží v klidu. Nikdy by si neudržel svůj úkol s Billem, pokud by nedokázal zachovat chladnou hlavu, při tom, jak za něj bude bojovat. To věděl.
„Pořád vytvářím silnou náklonnost,“ začal Tom, záměrně se vyhýbající složitějším záležitostem. „A ukazuju se Billovi.“
„Něco dalšího?“
Tom ryl nohama do koberce, který pokrýval velký kus bílé dlažby. Věděl, že tam toho bylo víc – samozřejmě tam bylo víc – ale vyjmenovat dlouhý seznam věcí, které vědomě udělali špatně, bylo jako přiznat porážku a podříznout si vlastní hrdlo. Nemohl to udělat – a to nejen kvůli sobě, ale i kvůli Billovi. Ať už to věděl, nebo ne, Bill byl závislý na tom, že Tom bude bojovat za jejich vztah. Tom vědomě zvedl bradu vzhůru a s očima upřenýma na VS pokrčil rameny tak nedbale, jak jen to šlo, než tiše odpověděl: „Jsem si jistý, že tam bylo něco dalšího.“
VS energicky rozevřel složku, která ležela na stole před ním, tlustý dokument, který obsahoval stovku stránek, nebo více. Tom doufal, že nebyly všechny o něm, ale měl pocit, že byly. Sevřel se mu žaludek, když se napětí v místnosti proměnilo v něco hmatatelného.
„Vytváření náklonnosti a projevy před Billem, pro začátek,“ řekl VS, aniž by vzhlédl od papírů před sebou. Držel špičku ukazováčku na horní straně, jako by tam byl napsaný celý seznam věcí, které Tom udělal špatně. „Několik případů sexuálního chování se svým svěřencem, hledání jeho otce, pokus o přenesení něčeho z našeho světa do Billova – něčeho od jeho otce, který už zemřel – cestování v čase a měnění událostí,“ u toho se VS zastavil a podíval se na Toma tvrdýma a neúprosnýma očima. Tom pod tím pohledem zvadl, všechna jeho pevná vůle prosakovala ven přes všechny bílé stěny kolem něj. Starší muž zavřel složku a zkřížil ruce na vrcholu. „Nemluvě o tom, jak jsi mi to zavěsil, když jsem se tě snažil kontaktovat, a jindy mě úplně ignoroval.“
Za jiných okolností, by se ty poslední z nich mohly zdát triviální a vtipné, ale ničemu na této situaci, ve které se Tom ocitl, se mu nechtělo smát. „Vím, že to všechno vypadá opravdu špatně,“ začal a plně očekával, že ho VS přeruší, a zaváhal a zakoktal se, když muž mlčel. „A Já– já vím, že jsem udělal spoustu věcí, které byly hloupé, věci, které jsem neměl dělat. Ale pane-“ Zoufalý touhou pro šanci na vysvětlení, se Tom ocitl zmítající se v ospravedlněních svých činů. Otočil prsty kolem lemu svého mimořádně velkého trička a nechal své oči pohybovat se po místnosti, zatímco se snažil. „Já– nedokážu se od Billa držet dál. Fyzicky – Chci říct, že jsem se snažil. Nemyslíte, že bych se o to aspoň pokusil?“
„Já nevím, Tome,“ řekl vážně VS a přitáhl tak k sobě zpátky pohled mladého anděla, „pokusil?“
„Pokusil,“ ujistil ho Tom, ačkoliv se zaváháním v hlase, u kterého si nebyl jistý, jak moc důvěryhodně jeho slova zněla. „Záleží mi na něm, ta poslední věc, kterou chci, je být přeložen. Udělal bych cokoliv-“ Polkl a ostře se nadechl, jak se mu stáhla hruď. „Udělal bych cokoliv, abych ho ochránil.“
„Tohle pouto, které sis s ním vytvořil,“ řekl VS, zapřel se dopředu o lokty a zíral na Toma, přímo skrz něj, „pro něj není zdravé. V dlouhodobém horizontu mu to ubližuje.“ Tom slyšel tahle slova už dřív, ale nějak jej stále stejně bolela. Bylo to jako nůž v jeho žaludku, bodající, kroutící se a řezající ho na malinké kousky. Nelhal, když řekl tomu muži, že by udělal cokoliv, co bylo v jeho silách.
„Snažil jsem se,“ řekl Tom a proklínal sám sebe za to, jak slabý byl náhle jeho hlas, jak zranitelným jej to dělalo před tou jedinou osobou, která měla tu moc vzít mu vše, co pro něj něco znamenalo. Jak mohlo být očekáváno, že někdo tak slabý, jako je on, by vůbec někoho mohl chránit, natož někoho tak vysoce rizikového? „Snažil jsem se, ale zlepším se v tom, abych se stáhnul. Jen potřebuju čas-„
„Snaž se víc,“ řekl VS, a pokud tato slova sama o sobě nedávala Tomovi naději, pak už nic. Jeho tón byl chladný, balancoval na hraně vzteku, ale ta slova sama o sobě – ta, kterými mu řekl, aby se snažil víc – Tomovi také pověděla, že dostává další šanci. Uvidí Billa znovu. Sklopil bradu k hrudi a kousl se do rtu, zatímco VS pokračoval. „Tohle je poslední varování. Dám ti čas, který potřebuješ, abys pomalu přerušil ten vztah, který jste si vytvořili, protože se domnívám, že by pro něj nebylo dobré, aby ses od něj odříznul úplně, ale Tome – Tomasi.“
Tom prudce zvedl hlavu a jeho oči se setkaly s druhými kamennými a vážnými. „Ano, pane.“
„Jakmile bude porušeno další pravidlo, můžeš sám sebe považovat za přeloženého. Už mám po ruce někoho, kdo může navázat tam, kde jsi skončil.“ Tom si nervózně olízl rty a ochutnal kovovou příchuť. Ta myšlenka byla děsivá, ale stejně souhlasně pokýval hlavou. Fér bylo fér, a Tom věděl, že mu bylo dáno víc, než byl jeho podíl šancí.
„Rozumím,“ řekl a žvýkal si koutek rtu.
„Já tě nechci přeložit, Tome. Myslím si, že jsem tě k Billovi přiřadil dobře. Máš to v sobě, abys byl skvělý ochránce, a Bill potřebuje někoho s takovou energií a odhodláním, jaké máš ty.
„Děkuju,“ odpověděl Tom, i když ani ve své vlastní mysli si nebyl jistý, jestli to bylo za kompliment, anebo za obdržení další šance.
„To je všechno,“ řekl muž, a Tom s úlevou, že bude moct odtamtud vypadnout, se okamžitě postavil na nohy, které měl z těch nervů stále ještě trochu jako želé. Opět si otřel zpocené dlaně o kalhoty a obrátil se ke dveřím, připraven vrátit se domů, dát si pivo a zapomenout na celý tenhle příšerný den.
Sáhl po klice, když si vzpomněl, že měl své vlastní otázky, na které se chtěl zeptat, a tak svou ruku stáhnul a otočil se. VS už vytáhl jinou složku, menší, než byla Tomova, a listoval v ní se stálou vráskou mezi očima.
„Ehm, Pane?“ Muž Tomovi vzhlédl a Tom pocítil, jak se uzel nervů v jeho břiše opět obnovil. Ale musel se zeptat, protože jinak by se to nikdy nedozvěděl. A co když s ním opravdu bylo něco špatně? „Občas – chci říct – však víte, jak bychom neměli potřebovat jídlo nebo spánek nebo-“ Tom se zarazil, neschopný šéfovi skutečně přiznat, že má někdy sexuální touhy. VS přikývl, jak si doplnil prázdné místo sám, a urgoval Toma, aby pokračoval. „Někdy dostanu hlad, nebo jsem unavený a usnu – je to normální?“
Ruce vyšší síly se přestaly pohybovat mezi papíry, zatímco na Toma zíral. Jistě, věděl, že Tom jedl a spal, ale možná, že si neuvědomil, že to nebylo čistě z vlastní vůle. Tom cítil bodavou bolest z hladu i vyčerpání takovým způsobem, o kterém si byl jistý, že by neměl, způsobem, o kterém ho Andy ujistil, že on to necítí.
„Stává se to, jen když jsi s Billem?“
Tom zavrtěl hlavou při vzpomínce, jak mu kručelo v žaludku v jeho vlastním bytě. Andy vypadal, že má obavy, což způsobilo, že si i Tom začínal dělat starosti. Také přemýšlel o své chvilce ve sprše, se svým penisem v ruce a s myslí u Billa, nebo o okamžiku, kdy zjistil, že podřimuje na pohovce, zatímco čekal, než se Andy vrátí z kontroly Henryho, aby mohli jít ven a něco dělat. „Stává se mi to i doma.“
„A jsi si jistý, že to není jen proto, že chceš být víc jako Bill?“
„Ne,“ odpověděl Tom a litoval svého nevrlého tónu hned, jakmile dorazil k jeho uším. Uhladil si košili a napřímil se. „Není to něco, co můžu kontrolovat. Snažil jsem se. A taky-“ Tom těžce polkl a přemýšlel, proč je tak nervózní. Bylo to, jako by se bál, že za tohle všechno bude taky obviněn, i když nad tím neměl žádnou kontrolu. „Někdy mě cítí.“
„Mnoho lidí dokáže vycítit přítomnost-„
„Ne,“ přerušil ho mladý anděl rychle. „On mě dokáže cítit, moji kůži a mé vlasy a – mě celého.“
Místnost několik dlouhých chvil vířila tichem, zatímco VS a Tom dál zírali na sebe navzájem, každý z nich testoval hranice a čekal, kdy druhá strana řekne něco víc. Nakonec VS tu chvíli přerušil s mírným zatřesením hlavy.
„Děkuju, že jsi mi to řekl,“ odpověděl, ačkoliv jeho oči prozrazovaly ten nejmenší nádech zvědavosti. „Jsem si jistý, že to nic není, ale podívám se na to.“
„Děkuju,“ řekl Tom, sklopil hlavu a zamířil ven z místnosti dřív, než by měl šanci říct něco, co by mu mohlo uškodit. Takže opustil kancelář se stejným množstvím informací, s jakým přišel, ale aspoň se něco hnulo, pokud s ním bylo něco špatně. Nicméně, skutečnost, že VS se zdál být stejně nevědomý jako Tom, byla znepokojující.
Tom prudce otočil hlavu nad sladkou příchutí a našel na sobě Celiiny usmívající se oči. „Přežil,“ souhlasil, ale neměl žádnou energii, aby tam zůstal a klábosil. Byl připravený se dostat domů, aby byl co nejdál od této budovy, a posadil se v klidu a v zamyšlení nad tím, co se udělá. „Přeju hezký den.“
„To je moje věta,“ rozesmála se žena, zatímco Tom kráčel pryč, zvedl ruku k zamávání a rty se mu zkřivily do úsměvu, který ona nikdy nedostala šanci spatřit.
Unavený – mentálně a fyzicky vyčerpaný – se Tom opřel o dveře svého bytu a vahou svého těla je zavřel. Zavřel oči, vděčný za svatyni svého domova, kde mohl sedět a odpočívat, nebo sedět a užírat se, nebo ležet a spát bez vědomí, že by někdo sledoval každý jeho pohyb a soudil ho za věci, co udělal a co dál dělal.
Možná byl paranoidní, ale někdy si byl jistý, že to mohl vidět v očích ostatních andělů. Bylo to, jako by nějak věděli, že si vytvářel nezákonný vztah s jedním z žijících, s jeho vlastním svěřencem. Je to úchylné, by možná řekli, nebo vyšinuté. Definitivně špatné a už vůbec ne něco, čím by se někdy chlubil.
Zároveň se však Billem chlubit chtěl. Chtěl o něm všem říct všechno, o tom, jak je chytrý a vnímavý. Jak nádherně vypadal, když byl celý naparáděný, nebo jak rozkošně vypadal, když se ráno poprvé probudil s červenou skvrnou na tváři a rozcuchanými vlasy. Chtěl to lidem říct, chtěl Billa ukázat, protože si byl jistý, že nebyl nikdo v celém vesmíru, ke komu by se dal přirovnat.
A možná to bylo kýčovité, možná to bylo špatné a vyšinuté, ale v žádném případě nebyl způsob, jak by to Tom mohl změnit.
Kromě toho, že musel. Pokud by Tom byl přeložený, věděl, že by mu už v žádném případě nebylo nikdy umožněno, aby i jen pohlédl znovu Billovým směrem. To už bude konec, bude po všem. Ale bylo toho ještě tolik, co Tom chtěl s Billem dělat, zejména jedna věc, která jej v hlavě tížila. Měl by to riskovat s novými varováními od VS? Bylo by to úžasné, to si byl jistý, ale riziko bylo velké a Tom prostě nevěděl.
„Drsný den v kanceláři?“
Tom pomalu otevřel oči a našel Andyho, jak leží stočený do klubíčka na pohovce s lahví piva a dálkovým ovladačem. Na stolku vedle piva leželo pípátko, hned na dosah v případě potřeby. Tvářil se soucitně, pokud nic jiného, a to Toma nutilo mu chtít vysypat každou myšlenku, která mu nekontrolovatelně pobíhala hlavou.
S nevolí se šoural přes obývací pokoj a posadil se na opačný konec pohovky, kde několik okamžiků zíral na televizi, ačkoliv cítil, jak se k němu jeho spolubydlící otočil a opatrně jej sledoval, zatímco čekal na odpověď. Když se zdálo, že Tom nemá co nabídnout, Andy pečlivě zvolil slova a tón, a nejdříve Tomovi podal svou láhev piva.
„Co říkal?“
Tom držel oči přilepené k televizi, jak si zvedl okraj láhve ke rtům a naklonil ji, aby si nalil dostatečné množství tekutiny do úst. Polkl a otočil hlavu k Andymu, a mezi těmi dvěma věcmi – alkoholem a soucitem v očích jeho přítele – už to Tom v sobě nemohl déle držet.
„Ještě jednou něco podělám a skončil jsem,“ řekl Tom, sklopil si hlavu na hruď a snažil se konečky svých prstů rozetřít tenzní bolest hlavy ze svého čela. „Chci říct, ne skončil jako skončil, ale budu přeložený. Jedno další porušené pravidlo-„
„Takže už nebudeš moct být dál s Billem?“
Tom roztřeseně vydechl, aby uvolnil trochu napětí zašitého hluboko v těle. Pokrčil jedním ramenem a znovu se napil piva. „Dává mi čas, abychom se pomalu oddělili, ale to nestačí. Potřebuju víc než jen trochu času s Billem. Potřebuju-„
„Potřebuješ se stáhnout, Tome,“ řekl Andy, ačkoliv udržoval svá slova jemná a neobviňující, aby Toma nijak nepopíchnul.
„Je tady něco, co chci udělat.“
Andy se napřímil a opřel se zády o loketní opěrku pohovky. Vážnost v Tomových očích byla znepokojující, alarmující, že stále plánoval něco udělat, dokonce i poté, co mu VS řekl. Kdyby ho Andy neznal – ačkoliv ho až moc dobře znal – tak by si myslel, že je Tomovi jedno, jestli bude přeložený, nebo ne.
„Pravděpodobně bys o tom měl dlouze a těžce popřemýšlet, než to uděláš.“
„Myslíš si-“ Tom se přemýšlivě kousal do piercingu ve rtu a pak namířil pohled zpátky na Andyho. „Myslíš si, že bych to měl udělat? Myslíš si-„
„Bude to porušení pravidla?“ Zeptal se Andy, dokonce i když si byl jistý, že už odpověď zná.
„Jo,“ vydechl Tom a oči se mu zaleskly s myšlenkou na cokoliv, co právě probíhalo jeho myslí. „Několika.“
„A ty chceš, aby tě od Billa přeložil?“ Tomovy oči potemněly a okamžitě nad tím zavrtěl hlavou. „Pak – pokud VS řekl, že za další porušené pravidlo budeš přeložený, a tohle bude porušení pravidel a ty nechceš být přeložený, tak bys to pravděpodobně neměl dělat.“
„Stejně mě nakonec přeloží,“ podotkl Tom pevně. Andy si byl jistý, že nakonec udělá něco, za co se opět dostane do potíží. „Tak proč Billovi nedat tuhle poslední věc?“
„Stojí to za to, Tome?“
To byla skutečná otázka, a Tom stále nevěděl.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Tom má víc štěstí než rozumu! Myslím, že VS jej musí mít určitým způsobem rád a opravdu musí být hluboce přesvědčen, že Tom je k Billovi tím pravým andělem, protože jinak pochybuju, že by dovolil, aby to zašlo až tak daleko a neustále Tomovi všechno promíjel a dával mu šance. Jsem za to samozřejmě strašně ráda, ale na stranu druhou za tohle všechno může tak trochu i VS. Kdyby to utnul hned v začátku, Bill by se na Toma tolik neupnul, takže by si měl uvědomit, že v tom má neúmyslně prsty i on sám.
Navíc mě relativně překvapilo, že ani VS netuší, jak to, že se Tomovi dějou tyhle věci. Úplně se k tou teď upínám a doufám, že to by mohlo změnit celkový závěr povídky. Netuším jak – jestli bude Tomovi třeba povoleno stále pokračovat v tom, co dělá..nebo se Tom třeba stane zpátky člověkem..nebo něco jiného. Ovšem je to teď moje poslední záchrana, která mě tak nějak udržuje při pozitivním nadhledu. Jinak to totiž dopadne špatně.. 🙁
Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂
To jsem si teda myslela, že bude mnohem větší kravál. Tom dostal nečekaně další šanci, ale všichni víme, že je to jen odklad nevyhnutelného. Tom se nedokáže od Billa držet dál. Už to nebude dlouho trvat a pohár definitivně přeteče. Navíc už za něho zřejmě mají náhradu. To budou nervy.
Díky, těším se na pokračování.
Vyvázl z toho až moc snadno, chlapeček. Ale je otázkou času, než poruší pravidla znovu. Nedokážu si představit, že by se měl vzdát toho, co spolu mají. Doufám ve šťastný konec. Prosím hlavně nic depresivního.
Děkuji naší překladatelské bohyni Zuzu.
Som fakt zvedavá, čo má Tom na pláne, že je pre to ochotný obetovať aj svoju poslednú šancu. Ale stále verím, že jeho telesné potreby súvisia s tým, že s Billom nakoniec bude môcť ostať. Ďakujem za úžasnú poviedku!
Tiež som strašne zvedavá ako to celé môže dopadnúť. Mám z toho strach a veľmi by som chcela aby mohli zostať spolu, ale nie ako anjel a jeho klient alebo čo to je, ale ako dvaja normálni chalani…
Jsem zvědavá co to bude a doufám že jej VS nepřeloží.