autor: Zarlina
Připravený?
Bill seděl s překříženýma nohama na posteli v pokoji, který byl po celý týden jeho, a rozhlížel se kolem, jestli něco nezapomněl. Ne, že by snad mnoho z věcí v místnosti bylo jeho, ale Tom se nevzdal, dokud si nesbalil i oblečení, které mu koupil, do kufru, jenž našel někde v domě. Řekl, že by pro to stejně neměl žádné využití, a jestli to Bill opravdu nechtěl, mohl to někde vyhodit, ale Tom chtěl, aby si to vzal.
Bill nejdřív nechtěl souhlasit. Opravdu neměl rád, když mu lidé něco dávali, ale musel přiznat, že to oblečení bylo opravdu pěkné a dobře vypadající, a on sám si něco podobného nikdy nemohl dovolit. Kromě toho, Tom měl pravdu, skutečně to nebyl jeho styl, takže by ho nevyužil.
Byl prakticky připraven k odchodu, ale stále ještě nevstal z postele. Nebyl připravený jít domů, vrátit se do svého běžného života. Být tady, i když ne díky jeho vlastnímu rozhodnutí, byla tak pěkná pauza od reality. Možná ne na začátku, ale většinu času si to vlastně užíval mnohem víc, než si myslel, že bude, a začalo se mu tam líbit.
Pohlédl dolů na svůj laptop, který ležel přímo před ním na posteli. Jeho složky s fotkami a návrhy různých článků z celého týdne byly otevřeny a on si je s povzdechem prohlížel a uvažoval, co s nimi udělá.
Vždy to byl nekonečný boj, pracovat s tím, co dělal. Vždycky si musel vybrat mezi tím, co je správné a tím, z čeho by měl užitek. V minulosti tam bylo spousta fotek, ještě než byl přidělen, aby sledoval Toma, které neměl zveřejnit, ale přesto je poslal své nadřízené skoro ve stejnou chvíli, kdy je pořídil, a více než jednou ho napadlo, jestli je místo toho neměl raději smazat.
Ale nikdy to neudělal. Nikdy nesmazal ani jedinou fotku. Doma, na svém záložním harddisku, měl kopii všech fotografií, které kdy pořídil, a většina z nich byla v různých časopisech. V tom, pro který pracoval, a pak v ostatních, které je od nich koupily. Nikdy se příliš nestaral o to, co si lidé na fotografiích budou myslet. Už věděl, že je nenáviděn prakticky každou celebritou ve městě a příliš se o to nestaral.
On jen dělal svou práci.
Ale tentokrát to bylo jiné. Pro začátek, Tom už ho přestal nenávidět. Mohl by znovu začít, pokud by ty fotky zveřejnil, ale poprvé za dlouhou dobu se Bill cítil, jako že ho někdo možná má rád. Nepřemýšlel jen o předchozím večeru, ale o celém týdnu. Tom s ním jednal jako s lidskou bytostí, ne jen jako s novinářem, a přestože to vše dělalo mnohem těžší, Bill si byl stále celkem jistý, že je nakonec zveřejní. Možná ne tento týden nebo příští, nebo dokonce týden poté, ale nakonec pravděpodobně ano. Až vzpomínky na jejich společný týden vyblednou a Bill se vrátí k normální práci, kde se nestará o to, co si o něm ostatní myslí.
Ale pak nastal včerejší večer a vše se změnilo.
Bill si povzdechl a zavřel oči. Vrátily se mu vzpomínky na jejich první polibek a on zjistil, že se usmívá způsobem, jakým se neusmíval už hodně dlouho.
Bylo to tak lehké, tak jednoduché. Tom byl na něj tak opatrný, a dokonce, i když se tomu Bill nejprve neodvažoval uvěřit, byl to tak… správný pocit. Nepolíbil nikoho od Eithana, nikdy se neodvažoval se s někým sblížit, ale s Tomem… s Tomem to bylo jiné.
Nevěděl, co k němu cítil, pokud vůbec něco, ale věděl, že způsob, jakým jej Tom políbil, byl skutečný. Bylo to upřímné. Bylo tam něco v tom způsobu, jakým si Billa přitáhl blíž, s jednou rukou na jeho krku a druhou kolem pasu, tak sebejistě, jako by ani neuvažoval nad tím, co dělá, jako by si ani na vteřinu nemyslel, že se Bill odtáhne. Zdálo se, jako by jeho ruce přesně věděly, kde mají být, aby se Bill cítil v bezpečí. A když jeho jazyk přejel přes Billovy rty, zaváhal jen na vteřinu, než je pootevřel a Tom jej ochutnal tak lahodným způsobem, že Bill zcela zapomněl na vše kolem nich.
Vůbec to nebylo tak, jako jej kdy políbil Eithan, a Bill začal přemýšlet, jestli ho jeho ex někdy skutečně miloval, protože Bill ani nevěděl, že líbat někoho může být tak dobré. Tak jednoduché. Tak bezpečné.
Znovu otevřel oči a zíral dolů na svůj laptop. Tohle byla ta nejlepší příležitost, jakou kdy měl, aby byl povýšen. Nikdy předtím nebyl tak blízko k něčemu tak úžasnému, co by mohl sdílet se světem, a část z něj to tak strašně moc chtěla poslat, udělat něco, aby na něj jeho nadřízená byla pro změnu pyšná.
To rozhodnutí by mělo být tak snadné, ale dokonce i když věděl, že je to beznadějné, byla tam ta zoufalá část něho, která chtěla věřit, že tohle možná bylo ono. Možná, že by to změnilo nemožné.
Zavřel složku, jen aby zíral na její název na ploše.
Vypadalo to tak nevinně, ale nebylo. Co bylo uvnitř, bylo tak, tak důležité, a tolik věcí to mohlo změnit.
Kousl se do rtu a snažil se rozhodnout, ale jeho myšlenky byly přerušeny tichým zaklepáním na dveře, a on překvapeně vzhlédl, zatímco vykřikl tiché ´dále´, osobě na druhé straně.
Dveře se otevřely a najednou tam stál Tom s hřejivým úsměvem.
„Jsi připravený?“ zeptal se, a v ten stejný moment, kdy se Bill setkal s jeho pohledem, se rozhodl.
„Jen mi dej minutku,“ řekl s malým úsměvem. „Je tady něco, co ještě musím udělat.“
Tom pohlédl na laptop, pak přikývl a řekl mu, že počkají dole, než zavřel dveře a znovu jej nechal o samotě.
Bill se zhluboka nadechl, kliknul na tu obyčejnou složku a se silným stisknutím víček k sobě, aby se nemusel dívat na to, jak ničí něco, co mohla být jeho budoucnost, kliknul na to, co mohlo navždy změnit jeho život.
Odstranit.
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 34
Tak a je to. Tomovi se konečně podařilo Billa přimět, aby ty fotky smazal, i když o tom ještě neví. Snad to bylo spravné rozhodnutí a nebude to mít negativní dopad na Billovu budoucnost. Jenom doufám, že se teď nedozví, jak se ho Tom celou dobu chystal podrazit…
Díky za překlad
Za celou dobu co povídku čtu, se musím přiznat že tohle je první komentář. Povídka je užasná, to určitě sama moc dobře víš. Strašně mě baví jí číst a umíš dokázat čtenáře napnout, dojmout a přivést k takovému tomu stupidnímu úsměvu. První jsem si nedokokázala představit Billa jako toho otravného paparazziho a Toma jako tu "lovnou kořist", ale musím uznat že mě to vážně chytlo. První jsem myslela že Bill bude tak trochu svině a ty fotky nikdy nesmaže, ale pošle, aby si vylepšil reputaci, ale ty bláho, překvapil a smazal. Sice jen z počítače, ale i tak. Povídka je užasná, není nic co bych jí vytkla. Strašně se těším na další díl, hlavně na Tomuvu reakci až mu to Bill řekne, teda jestli vůbec mu to někdy řekne. 🙂
Prečo su tie časti tak krátke 🙁 ale inak super sa rozhodol hrozne som zvedava dalej 🙂
No SLÁVA 🙂 Som rada,že sa Bill rozhodol správne a ten priečinok s fotkami zmazal. Od začiatku som sa dosť obávala,ako zareaguje lebo predsa len – od jeho rozhodnutia, nech by už bolo akékoľvek záležalo ako a či vôbec,bude pokračovať vzťah,ktorý medzi ním a Tomom vzniká. Som zvedavá na to,ako Tom zareaguje keď sa dozvie ako sa Bill rozhodol.
Ďakujem za dnešnú časť 🙂
Mám pocit, že tenhle dílek byl kratší než obvykle, ale zato byl pekelně důležitý. Bill se rozhodl, přesto že vlastně ani neví, jestli vztah s Tomem bude mít nějakou budoucnost nebo to byla jen epizoda. Žádné přísliby věčné lásky zatím nepadly, ale i to málo pro něho tolik znamená.
Díky, těším se na pokračování.
Tak som dúfala, že to urobí, ale dúfam, že sa Tom dozvie, že je v bezpečí… a aj keď mu to Bill nepovie, tak sa dovtípi, keď o ňom žiadny článok nevyjde… a potom dúfam, Billa nájde a postará sa oňho. Bola to nádherná kapitola, ďakujem za preklad:)
Už v minulém díle jsem čekala, že Bill nakonec fotky smaže, ale i přesto mě to dnes moc potěšilo. Moc doufám, že toho Bill nebude litovat a že konečně začne mnohem lepší etapa jeho života.
Vím, že se pomalu blížíme ke konci a jsem strašně zvědavá, jak to bude mezi klukama pokračovat. Budu jim držet palečky a snad všechno dopadne tak, jak má! 🙂
Děkuji za skvělý překlad!! 🙂
Hlavně ať mu teď nikdo neřekne, jak moc ho chtěl Tom "podrazit". To by jeho zlomená dušička nemusela vydýchat 🙁 Třeba takový Gustav… Opravdu super povídka. Děkuji
Tak Bill to přece jen zmazal doufám že se nikdy nedoví co chtěl udělat Tom.
No, rýsuje se nám to dobře. Snad se nic nepo a Tom ocení jakou oběť mu Bill přinesl. Mohl se dostat z průserů a jen kvůli němu to neudělal. Měl by být charakter a nějak hezky mu to oplatit.
Těším se na pokračování. Děku za překlad.