autor: Becs
Bill překvapeně vzhlédl, když ve dveřích své kanceláře spatřil vousatou tvář svého bratra.
„Ahoj, co tady děláš?“ vydechl s očima široce otevřenýma. Vstal, vtáhl Toma za ruku dovnitř a rozhlédl se chodbou na obě strany, než za nimi zavřel dveře, aby jej na ně vzápětí přirazil. Přisál se na jeho rty a spokojeně zamručel.
„Jedu pro Bell do školky, tak jsem si říkal, že se stavím a řeknu ti, jak to šlo s Riou,“ vysvětlil, když se od sebe odtáhli, stále ještě lapaje po dechu.
„Aha, chudáčku. Ty máš teď vlastně zlomené srdíčko, že?“ popíchl jej Bill. Přešel ke stolku, na kterém stál kávovar a začal jim oběma připravovat vroucí nápoj. Tom si sedl na gauč, zálibně si prohlížel bratrovo pozadí a jeho předchozí poznámku nechal bez komentáře. V tom se doširoka rozletěly dveře a dovnitř vpadla Melanie, až za ní dlouhé vlasy divoce vlály.
„Bille, přišly ty fotky z londýnské přehlídky, které jsi chtěl… Ach Tome, omlouvám se. Nevěděla jsem, že jsi tady,“ zavzdychala s hraným překvapením a zamrkala dlouhými řasami.
„Ahoj, Mel,“ pozdravil Tom zdvořile.
„Jak se máš?“ usmála se na něj a koketně si strčila pramen vlasů za ucho.
„Jde to,“ odpověděl bez zájmu, snaže se omezit konverzaci na minimum.
„To je fajn,“ zčervenala dívka a nadechovala se k dalším otázkám, když jí do toho skočil Bill.
„Děkuju, Mel. Polož to na stůl a běž,“ snažil se neznít moc naštvaně, ale v duchu přímo zuřil. Jak dlouho Mel trvalo, než zjistila, že je Tom tady? Pravděpodobně něco málo přes dvě vteřiny.
„Jasně,“ přikývla. Odložila tlustou obálku, naposledy se svůdně zaculila na Toma a odešla.
„Kráva,“ ulevil si Bill, když za sebou zavřela. Přešel k bratrovi a podal mu černý hrnek.
„Nech ji. Nemůže si pomoct,“ zakřenil se Tom sebevědomě, když si bratr sedal vedle něj.
„Byla by ochotna si to s tebou rozdat hned teď a tady. Ani by jí nevadilo, že jsem v místnosti,“ brblal si Bill pro sebe s čelem nakrčeným.
„Kašli na ni. Víš, že ty jsi jediný, s kým chci smilnit kdykoliv a kdekoliv,“ uklidňoval jej bratr a pohladil ho po stehně.
„To je milé. Chtěls mi říct, jak to šlo s Riou,“ připomněl mu a usrkl horkou kávu, dlouhé nohy složil pod sebe.
„Šlo to dobře. Neočekával jsem, že by to mohlo být jinak. Vysvětlila mi, co se stalo. Já jsem dělal, jakože jsem naštvaný, ale jen trochu, aby si moc nemyslela. Pak jsme to ukončili. Žádné drama,“ pokrčil nakonec Tom rameny. „Ale upřímně cítím úlevu. Jsem rád, že už nemusím nic předstírat.“
„Teď už musíš předstírat jen to, že nešukáš svého bratra. Maličkost,“ zažertoval Bill a mávl při tom rukou, jako by se jednalo o nejlehčí věc na světě.
„Jo,“ pousmál se Tom. „Nicméně říkala, že to teď bude mít v práci volnější, takže by si chtěla brát Bell častěji. Navrhovala, že si ji odveze na celý měsíc.“
„Cože?“ vyprskl Bill spršku kávy na Tomovo tričko. Ten se jen nepřítomně otřel a přikývl.
„Jo, prý to teď bude častější. Nic jsem jí na to neřekl. Nechtěl jsem nějak protestovat, než si o tom promluvím s tebou,“ pokračoval.
„Já jí dám, že to má volnější. To se teda vmžiku změní. Hned zítra bude mít tolik práce, že se nebude stačit divit. Stačí jeden telefonát a bude klid,“ pěnil Bill.
„Pššt, uklidni se,“ tišil jej Tom a přitáhl si ho do objetí. Pod dotykem bratrových horkých dlaní Bill okamžitě zkrotl.
„Nedovolím jí, aby nám ji vzala,“ procedil skrz zatnuté zuby.
„Nevezme,“ konejšil ho stále Tom. „Ale je to její matka. Potřebuje jí. Dopřej jí alespoň tenhle malý ústupek. Bell bude pořád naše malá holčička. Většinu času bude s námi, ale pokud začneme proti Rie bojovat, nemuselo by se nám to vyplatit. Mohla by chtít víc než jen měsíc.“ Bill se zamračil a vyvinul se mu z náruče. Vstal a přešel až ke svému stolu. Potřeboval se dostat pryč z Tomova pole působnosti. Nechtěl teď být rozumný a dospělý. Chtěl se vztekat a nadávat.
„Já vím jak je pro tebe těžké, když všechno není přesně tak, jak sis to vysnil, ale v tomhle mě zkus poslechnout. Prosím,“ zkoušel to znovu Tom.
„Zavolám tam hned teď,“ rozčiloval se a sahal po mobilu. Věděl však, že hovor nikdy neuskuteční. Mohl se ještě nějakou dobu čertit a prskat, ale jeho bratr měl pravdu. Někdy je potřeba ustoupit, aby dostal to, co chce.
„A ber to z té druhé stránky. Teď už se musíme schovávat i před Bell, aby ta její malá drzá pusinka něco omylem neprokecla. Takhle na nějakou dobu zase budeme jen my dva. Zase si tě budu moct vzít v kuchyni, opřeného o linku.“ Tom vstal a se šibalským úsměvem přešel až k němu. Položil mu dlaně na boky a začal je mnout dlouhými uklidňujícími pohyby.
„Chceš se jí zbavit, jen aby sis mohl…“ nedokončil, protože mu do toho Tom skočil.
„Ani se nepokoušej tuhle větu doříct. Víš moc dobře, že takhle to není. Miluju Bell a bude mi chybět každou vteřinu, co bude pryč, ale jsem realista. A ty bys měl taky být. Není to tak, že se jí chci zbavit. Já nejsem ten, kdo ji posílá pryč. Ria je její matka a má právo být s ní v kontaktu. Tohle nikdy nezměníš: Buď teď uděláme jeden malý ústupek, anebo se dáme do války, kterou nemáme šanci vyhrát,“ pronesl přísným tónem. Jen velmi neochotně byl na bratra tvrdý, ale nechtěl se pouštět do dalších dramat s Riou. Chtěl si konečně vychutnávat, že je to vše za nimi.
„Bude se mi po ní hrozně stýskat,“ zakňučel Bill a opřel si hlavu o bratrovo rameno.
„Nikdo neříká, že jí celý měsíc neuvidíme. Můžeme si do Paříže zaletět, nebo pozvat Riu, ať přijede na víkend,“ přemlouval dál Tom o poznání mírnějším tónem. Cítil však, že už má vyhráno. Měl nad bratrem velkou moc, přestože jí nemusel moc často uplatňovat.
„Fajn,“ rozhodil nakonec Bill rukama na znamení rezignace. „Nechám to tedy tak, jak to je.“
„Dobře, dej mi pusu,“ přikázal Tom a stáhl si bratra do náruče.
„Chci se tě na něco zeptat,“ nadhodil najednou Tom. „Ty jsi naplánoval i tu věc s tím chlápkem? Najal jsi tam někoho, aby ji svedl nebo něco takového?“ zeptal se opatrně. Billova reakce byla velmi nečekaná. Zaklonil hlavu a začal se mocně smát. Musel se přidržet hrany stolu, aby neupadl.
„Tome, pane bože,“ řehtal se jako blázen a držel se při tom za břicho. „Ty jsi někdy tak sladký. Jasně, že ne. Co si to o mně myslíš? Že jsem nějaký kuplíř? Tohle byla čistě jen náhoda. Na jednu stranu ne tak překvapivá náhoda. Vždyť s tebou si toho moc neužila. Nedivím se, že skočila do postele prvnímu chlapovi, co měl zájem.“
„Takže v to nemáš prsty?“ ujišťoval se Tom, zatímco si jeho bratr utíral slzy smíchu do rukávu.
„Ne, zlato. Prostě jsme měli štěstí,“ řekl Bill už klidně a omotal své dlouhé paže kolem Tomova krku. Zálibně si prohlížel jeho tvář, tolik podobnou té své a přesto tisíckrát krásnější.
„Já to beru jako znamení. Je nám souzeno být spolu a Ria má odejít,“ zašeptal mu do ucha. Tom jen protočil oči ke stropu. Bill a jeho teorie Všechno se děje z nějakého důvodu. Na něco takového on nevěřil. Věděl, že za vším stojí tvrdá práce a spousta úsilí. Dokazoval si to dnes a denně. Bill si myslel, a Tom ho při tom nechával, že většinu intrik, plánů a úskoků provedl on sám. Skutečnost však byla poměrně jiná, i on sám se pustil do své vlastní akce. Získal spojence, o kterém se mu ani nesnilo a dokázal tak Riu systematicky vytlačit z jejich života. Trnul hrůzou při představě, že by se o tomhle Bill dozvěděl. Tom chodil po hodně tenkém ledě a uvědomoval si to.
„Proč tady vůbec tvrdnu?“ zeptal se najednou Bill a přetrhl tak proud Tomových myšlenek. „Pojedu s tebou pro Bell a pak můžeme jít třeba do parku nebo na zmrzlinu. Co ty na to?“
„Proč ne?“ věnoval mu malý úsměv.
„Tak na mě počkej venku. Jen jim řeknu, že odcházím a přijdu za tebou,“ vtiskl Bill bratrovi na ústa něžný polibek. Tom jen přikývl a poslechl.
Venku před budovou se opřel zády o dveře auta a zaklonil hlavu. Nebe bylo nádherné, sytě modré a naprosto bez mráčku. Vzduch voněl mořem a létem, přesně tak jak to miloval. Musel se pro sebe usmát. Přestože tento den nebyl úplně dokonalý, cítil se šťastný jako dlouho ne. Čekal na tento okamžik několik let. Na den, kdy to s Riou ukončí a jeho tělo bude náležet opět jen Billovi. Tím, že se odstěhovala, jim vše značně usnadnila, nicméně až teď měl pocit opravdové svobody.
Z klidného přemýšlení ho vyrušil zvuk mobilu, který se mu rozvibroval v kapse. Sáhl pro něj a v břiše mu nepříjemně zatrnulo. V duchu si nadával do idiotů za svou lehkomyslnost. Dovolil si na vteřinu představit, že teď už bude všechno jednoduché. Ale mohlo to tak skutečně být, když jste vedli zakázaný vztah se svým bratrem? Každé štěstí je po zásluze potrestáno, blesklo mu hlavou. Na pouhou sekundu si dovolil pomyslet, že už všechno bude, jak má být a realita se mu připomněla v podobě dívčího jména blikajícího na jeho telefonu. Jména, na které myslel jen před pár okamžiky.
„Tak jaká jsem?“ zazpívala dívka místo pozdravu.
„Co tím myslíš?“ zeptal se Tom a nakrčil čelo.
„Právě mi volala Ria a řekla, že jste se rozešli. Čekala jsem, že mi zavoláš sám,“ vysvětlila.
„Promiň, je to jen pár hodin. Ještě jsem to nechtěl roztrubovat do světa,“ hájil se Tom spěšně. Obával se nejhoršího. Po celou dobu, co byla Ashley jeho tajným manipulátorem, se děsil toho dne, kdy za svou oddanost bude chtít odměnu. A on tušil, že ta chvíle měla právě přijít.
„Tak já nejsem jen tak někdo, ne?“ řekla vesele. „Víš, co mě to stálo úsilí, než jsem Riu přesvědčila, aby se s tím chlápkem vyspala?“
„Co žes udělala?“ vyhrkl překvapeně Tom.
„Tohle jsi chtěl, ne?“ odpověděla otázkou.
„Ashley, o něco takového jsem tě rozhodně nežádal. Chtěl jsem, abys ji přemluvila, ať se se mnou rozejde, protože pro ni nejsem dost dobrý a ne, že ji nacpeš do postele nějakému chlapovi,“ zhrozil se.
„Cíle jsme dosáhli, je jedno, jaká k němu vedla cesta. Ria je teď šťastná a ty taky, tak na tom nezáleží, ne?“ nedělala si s tím těžkou hlavu. Tom musel uznat, že se Ashley stala skvělým spojencem. Podsouvala Rie nenápadné náznaky o tom jak je Tom hrozný, dokázala ji dostat z domu, když s Billem potřebovali trochu soukromí, a příliš se nevyptávala. Přesto to Tom nikdy nechtěl nechat dojít takhle daleko, aby ji někdo do něčeho nutil.
„Asi máš pravdu,“ pronesl nakonec smířeně. Stalo se. Teď už to zpátky nevezme.
„Takže jak se cítíš jako svobodný člověk?“ švitořila dívka.
„Ashley,“ rozhodl se Tom nakonec jednat dřív, než se do toho pustí ona. „Já myslím, že tušíš, že tohle všechno jsem po tobě nechtěl jen tak bezdůvodně.“
„Někoho máš,“ řekla zklamaným hlasem.
„Ano,“ potvrdil Tom a vyčkával. Teď se mělo rozhodnout o jeho osudu. V tuhle chvíli mohlo jít všechno do kytek. Ashley vyjde s pravdou ven a přizná všechno Rie. Ta začne pátrat, a pokud bude důvtipná, dojde jí, o koho jde. A Ria nebyla typ člověka, který by řešil věci v klidu, pokud by si přišla podvedená a zneužitá. Prozradí je světu, vezme jim Bell. Jak mohl být takhle hloupý a vložit jejich osud do rukou někoho jiného? Tomovi se stáhlo hrdlo úzkostí.
„Aha. No, to je škoda,“ šeptla Ashley a v přístroji zavládlo ticho. Tom si všiml skrz prosklené dveře, že se k němu blíží Bill. Mávl na dívku za recepcí a něco k ní vesele zavolal. Žaludek mu udělal kotrmelec, když viděl jeho rozzářenou tvář.
„Ashley?“ zkusil to opatrně.
„Doufám, že ví, jaké má štěstí,“ pronesla po chvíli, která se Tomovi zdála jako věčnost.
„Ne takové, jako mám já,“ odvážil se přiznat. Bill k němu mířil dlouhými kroky a nepřestával se zářivě usmívat. Tomovi se sevřelo srdce láskou. Byl jako anděl, jen z pouhé jeho přítomnosti cítil chvění po celém těle. Nemohl si dovolit o tohle přijít.
„Kdyby se to někdy změnilo, ozveš se mi?“ zeptala se s nadějí dívka.
„Nemyslím si, že by se to mohlo stát, ale pokud náhodou ano, dám ti vědět,“ usmál se Tom a na prsou se mu pomalu rozlévala úleva. Nejančila, byla rozumná. Mohl mít takové štěstí?
„Stav se na kafe. Rádi tě s Billem uvidíme,“ dodal, když už byl bratr na doslech a se zvědavým pohledem na něj koukal.
„Ráda. Nepustím tě z radaru, Kaulitzi,“ zachichotala se, ale Tom v tónu jejího hlasu zaznamenal hravost. Nebral to jako výhružku.
„Beru na vědomí. Měj se,“ rozloučil se a zastrčil mobil zpět do kapsy.
„Koho rádi uvidíme?“ zeptal se Bill zvědavě a Tom měl chuť sevřít jej v náručí nad jeho roztomilou nevinností.
„Ashley. Ptala se na Riu, Bell a tak,“ lhal rychle a modlil se, aby ho bratr neprokoukl. Nedělal to často, protože Bill měl perfektní schopnost vycítit lež na sto honů.
„Tak u toho být nemusím,“ zažertoval Bill a přecházel ke dveřím. Posadil se na místo pro spolujezdce a s úlevným povzdechem se zavrtal do sedačky. Tom jej napodobil a posadil se na místo řidiče, vycouval z parkoviště a odbočil vlevo na rušnou silnici.
„Všechno teď už bude jen krásné,“ vydechl Bill a proplet jejich prsty dohromady. Tom k němu jen natočil tvář a věnoval mu pohled plný lásky. Ano, teď už by mohlo být vše jen krásné.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Myslím že se oba pletou.
Ta poslední věta zní skoro až výhružně. Už jsem vážně uvěřila, že se v téhle povídce žádné tragédie dít nebudou, tak snad mi to dalšími díly nezkazíš!!! Moc se mi nelíbí, že má Tom před Billem nějaké tajemství, ale zase, pokud jim to pomohlo… Snad v tom nebylo nic špatného…
Tak tenhle díl byl nádherně pozitivní! ♥ Úplně to čišelo až ke mně, že jsem i já uvěřila tomu, že teď už to pro ně bude jen pohádka. Ačkoli mám z posledních pár řádků divný pocit, jakoby se mělo něco v brzké době pokazit. Doufám, že ten pocit je tu jen proto, že vždycky čekám nějaké trable, a můj pocit není ani trochu oprávněný! Kluci si zaslouží už být jen spolu a šťastní. 🙂
Tom mě strašně pobavil, když se Billa vyptával, zda na Riu nastražil i jejího současného přítele. 😀 I když není divu, že to Toma napadlo! Bill měl všechno tak perfektně promyšlené, že bych se nedivila, kdyby počítal i s novým přítelem.
No a z Ashley mám trošku zvláštní pocit. Nevypadá, že by chtěla Toma dostat za každou cenu, což je fajn, ale jeden stejně nikdy neví. Asi si na ni pro jistotu budu dávat pozor, a Tom by měl taky! 😉 Mám totiž zvláštní pocit toho, že by na kluky mohl někdo přijít. :-/
Každopádně tenhle díl byl vážně moc hezký a já se už moc těším na další pokračování! ♥♥♥
Ta Billovo asistentka je marná 😀 ještě štěstí, že její idol je totálně a neodvratně zamilovaný do jejího šéfa 😀 takže holka smůla, nemám ji ráda 😛
To s Riou chápu. Mají strach, že o malou přijdou, ale tady nejde jenom o to, že chce být Ria s malou, ale hlavně by mělo jít o Bell… vždycky to bude její maminka.
A Tom? Ten mě dostal. Tak on si taky rozehrál svůj intrikánský boj? Wow. Teď se mi vybavila scéna Rii a Ashley na pláži a její snaha očernit Toma… teď už to dává větší smysl, předtím jsem si jenom říkala kyselé hrozny holčičko…. 😉
Tak snad z toho kluci vyváznou pohádkově a nedočkáme se žádných podpásovek 🙂
Děkuji za krásný dílek
Paaani, tak konecne se otevrela cerna skrinka! Tak Tom v tom ma taky prsty, no nekeeee…
Ja to vedela! Vedela jsem, ze Ashley se tam nekde jeste musi objevit! Ale ze to bude takhle obracene, nez jsem si predstavovala, to se mi nesnilo!:-)
Kazdopadne zvrat radny, mam pocit, jako bych vylustila egyptske hieroglyfy, tak objevny tento dilek byl!:) a mam uprimnou radost za udalosti, ke kterym doslo:-)