autor: Zarlina
Já nemůžu
„Dobře, takže co se děje?“ Tom otočil hlavu a pohlédl na Georga, který se na něj díval se zvednutým obočím a vědoucím výrazem v zelených očích. „Tenhle výraz máš vždycky, když jsi naštvaný, nebo máš starosti,“ pokračoval Georg. „Tak nám řekni, co se děje.“
Tom protočil oči nad tím prohlášením, ale pak si povzdechl, protože věděl, že ho Georg zná až příliš dobře a že je nemožné před ním něco skrýt.
„Jde o Billa,“ zamumlal a měl rozpolcené pocity ohledně toho, co k němu vlastně cítí. „Mám ho rád, ale…“ Povzdechl si. „Měl otevřený svůj laptop, když jsem k němu dříve vešel.“
Georg svraštil obočí a Gustav s povzdechem potřásl hlavou, a přestože Tom věděl, co se chystají říct, počkal, až promluví.
„Myslíš, že to poslal?“ Zeptal se Georg dřív, než měl Gustav šanci cokoliv říct. „Viděl jsi, co dělal?“
„Nemám tušení,“ povzdechl si Tom. „Doufám, že ne.“
„A co ten vir?“ zeptal se Gustav.
„Včera večer jsem ho odstranil,“ řekl Tom s dalším povzdechem. „Nechtěl jsem být takový, bez ohledu na to, co se rozhodne udělat.“
Gustav se kousal do rtu, jak tvrdě přemýšlel, pak se setkal s Tomovým pohledem a k Tomovu překvapení nebyly jeho oči tak odsuzující, jak si myslel, že budou. Místo toho se tvářil skoro soucitně, jako by mu bylo Toma vlastně líto, než aby jej obviňoval za to, že se nepostaral o celý ten chaos ve chvíli, kdy měl šanci.
„Takže co teď?“
„Já nevím,“ vydechl Tom. „Jestli své nadřízené cokoliv poslal, tak hádám, že to brzo zjistím… a jestli ne… no, nebude na tom záležet, nebo ano?“
„Co tím myslíš?“ Zeptal se Georg zmateně. „Je to skvělé, pokud to neposlal, ne? Řekl jsi, že ho máš rád.“
„Ale nikdy mu nebudu moct věřit, nebo ano?“ Zeptal se Tom, a tak trochu sám sebe nenáviděl za to, že o tom mladším muži tolik pochyboval. „Pořád to bude ten člověk, který byl kdysi připraven sdílet se světem mé největší tajemství, dokonce i potom, co jsem ho prosil, aby to nedělal… A pořád ty fotky bude mít. Dnes by mohl říct, že je nepošle, a zítra by mohl změnit názor.“
Ani jeden z nich neodpověděl, a ani nemuseli. Tom věděl, co si myslí, a bez ohledu na to, jak moc chtěl, aby s ním nesouhlasili, aby mu řekli, že má zariskovat, věděl, že by to neudělali, protože věděli, že má pravdu.
Slyšel otevření a zavření předních dveří a o minutu později tam Bill stál, s jemným úsměvem. Ten pohled byl srdcervoucí, protože bez ohledu na cokoliv, Tom tomu muži před sebou opravdu silně propadl, a zatímco jeho úsměv byla ta nejkrásnější věc, jakou kdy viděl, zároveň jej také zabíjel.
„Můžeme jet?“ Zeptal se a odtlačil tu myšlenku stranou. Mohl si s tím dělat starosti později, ještě měli před sebou dlouhý let, bude mít čas na rozmyšlenou, než se jakkoliv rozhodne.
„Jo,“ přikývl Bill. „Ale ať ten smrtící stroj není tentokrát rozbitý,“ řekl s nervózním úsměvem. „Zabiju tě, jestli umřeme.“
„Slibuju ti, že je v pořádku,“ rozesmál se Tom, protože bylo nemožné se nesmát. „Kromě toho, já jsem moc hezký na to, abych umřel při nějaké havárii letadla,“ mrkl.
„Jasně,“ uchechtl se Bill a dal si své věci do auta. Naštěstí si nevšiml protočení očí, které jim Gustav věnoval, než se obrátil ke svému vlastnímu vozidlu. „Jen si to dál říkej.“
Tom se na oplátku jen ušklíbl a pak se obrátil od Billova úsměvu, než zavolal na Nicole, aby nastoupila do auta a jen o pár minut později byli připraveni k odjezdu, připraveni jet domů.
***
O několik málo hodin později byli na cestě zpátky do města, kde žili. Jeli v tichosti, vlastně toho moc neřekli od chvíle, kdy opustili dům, a to ticho bylo už dávno příliš silné a rozpačité.
Tom věděl, že by měl něco říct, ale nevěděl co. Strávil hodiny v letadle tím, že se snažil rozhodnout, co má dělat, co by byla ta správná věc, co chtěl udělat. Problém byl v tom, že neměl tušení. Nevěděl, co chtěl, nevěděl, co by bylo nejbezpečnější… nevěděl nic, a to jej přivádělo k šílenství.
Měl Billa rád. To věděl. Během těchto dní jej poznal, chtěl mu důvěřovat a dozvěděl se o něm věci, o kterých by si nikdy nemyslel, že by je vůbec chtěl vědět. Spatřil jeho dobrou stránku, stránku, kterou se stále snažil popírat, ale Tom věděl, že tam je, i když ukrytá hluboko uvnitř, a slyšel dost o jeho minulosti, aby věděl, že ta studená fasáda nebyla ani blízká tomu, kým skutečně byl.
Tom to myslel vážně, když řekl, že je Bill speciální, a jeho polibky byly skutečné a upřímné, ale byla tam ta jedna jeho malá část, která měla obavy, že se to celé obrátí proti němu, a on si nebyl jistý, jestli to stálo za to riziko.
Už ztratil jednu osobu, o které si jednou myslel, že to byla před lety jeho pravá láska, a nebyl si jistý, jestli se chtěl zamilovat do někoho, kdo mu mohl zlomit srdce jediným kliknutím na jeho klávesnici.
Bylo to všechno příliš složité a Tom na takový vztah nebyl připravený, bez ohledu na to, jak moc chtěl.
„Nemyslím si, že jsem tě někdy viděl tak moc potichu,“ řekl Bill tiše. Byli už téměř zpátky tam, kde jej Tom před týden vyzvedl, a Tom věděl, že se nadcházejícímu rozhovoru už déle nemůže vyhýbat. „Je něco špatně?“
„Mám toho hodně na mysli,“ řekl Tom pomalu a pak pohlédl na svou dceru na zadním sedadle. Tvrdě spala, takže by mělo být bezpečné mluvit. „Tak trochu si potřebujeme promluvit,“ vydechl.
Bill mlčky přikývl a po dobu několika minut ani jeden z nich nic neřekl. Tom se snažil rozhodnout, jak tomu muži říct, co bylo potřeba, aniž by mu příliš ublížil, a s hlubokým povzdechem zaparkoval před kavárnou, kde před týdnem celá jejich cesta začala.
„Podívej, Bille,“ řekl pomalu a usilovně se snažil svá slova vybírat opatrně. „Mám tě opravdu rád. Věř mi, mám, ale…“
„Ale co?“ zeptal se Bill, když Tom nevěděl, jak pokračovat, a Tom sám sebe nenáviděl za to, co se mu chystal udělat, za to, jak se mu chytal ublížit.
„Ale myslel jsem vážně to, co jsem řekl o vztazích,“ vydechl Tom. „Nemám teď na žádný čas, nebylo by to k tobě fér.“
„Co kdybys nechal rozhodnout mě, co by ke mně bylo fér?“ Řekl Bill šeptem. „Nevíš, jestli to bude fungovat, pokud to nezkusíš…“
„Já nemůžu,“ Tom polkl. Musel se přinutit, aby od Billa neodvrátil pohled, aby se mu alespoň díval do očí, když se k němu chová tak hrozně. „Nejde jen o čas, ale o…“
„Ale o co?“ Zamumlal Bill. „Že jsem novinář?“
„No…“ řekl Tom pomalu. Lidé se nyní začali shromažďovat kolem jeho auta. Bylo zřejmé, že auto poznali, ale neměli tušení, co se uvnitř dělo. Kdyby jen věděli…
„Chápu,“ Bill stiskl rty a natáhl se na podlahu pro svůj laptop a tašku s fotoaparátem. „Tak co to sakra bylo včera večer?“
„Řekl jsem ti, že tě mám rád,“ odpověděl Tom. „A myslel jsem to tak, ale to nemění nic na tom, že bych nikdy nemohl…“
Znovu se zarazil, tohle nebylo to, co chtěl říct, vůbec ne.
„Co?“ Zeptal se Bill unaveně. „Nikdy bys nemohl co?“
Tom se zhluboka nadechl a usilovně přemýšlel, než se rozhodl být k němu upřímný. Ublíží mu to, ale také jej to přinutí odejít dřív, než si to Tom rozmyslí a udělá něco, čeho by mohl později litovat.
„Věřit ti,“ řekl tiše a chtěl sám sebe nakopnout, když spatřil bolest probleskující v Billových očích. „Nikdy bych ti kolem sebe nemohl věřit,“ pokračoval. „Pořád jsi novinář, a já bych ti nikdy nemohl plně věřit natolik, abych s tebou sdílel svůj život i všechna svá tajemství.“
Bill mu věnoval jeden dlouhý pohled a Tom se nenáviděl ještě víc. Musel se silně kousnout do jazyka, aby svá slova nevzal zpět, aby Billa neprosil o odpuštění za to, jak byl příšerný, aby ho nepožádal o to, aby na vše zapomněl a zkusili tomu dát společně šanci.
Musel tohle udělat. V zájmu své dcery. Bez ohledu na to, jak moc chtěl Billovi věřit se vším ve svém životě, nikdy by si nemohl být kompletně jistý, že ho Bill nezradí. Vše, co mohl udělat, bylo modlit se, že Bill dodrží slovo a nezveřejní fotky, které už měl, že udrží Nicole v tajnosti a nikdy o ní nikomu nedá vědět, bez ohledu na to, jak moc mu Tom ublížil.
„Okay,“ řekl Bill, otevřel dveře a vystoupil. Lidé začali rychle přicházet blíž a Tom věděl, že se odtamtud musí rychle dostat, jinak bude muset vysvětlovat víc, než by chtěl.
„Ale jen abys věděl,“ promluvil Bill tiše, přičemž se nakláněl dolů, aby ho mohl slyšet jen Tom a jeho hlas byl tak plný bolesti, až Tom okamžitě litoval, že mu řekl celou pravdu namísto jen poloviny. „Ty fotky jsem vymazal,“ dodal zastřeným hlasem.
„Cože?“ vydechl Tom, jen sotva se tomu opovažoval uvěřit. „Opravdu?“
„Jo,“ přikývl Bill. „Dnes ráno jsem se rozhodl, že nechci mít ve svém počítači nic, co by ti mohlo ublížit, a to ani kvůli sobě, protože, kdo ví? Mohl by mě srazit autobus a našel by je někdo jiný, takže jo, smazal jsem je.“
„Všechny?“
Bill přikývl, pak se znovu postavil zpříma a utrousil tři další slova, než zabouchl dveře a zmizel v davu zvědavců.
„Všechny do jedné.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Neeee, bože. Tohle mi láme srdce. Tome ty jsi vůl. Teď laskavě zvedni svůj slavný zadek a běž se omluvit. Klekni si na kolena a odpros Billa, aby tě vzal zpátky. Dokonalá povídka. Skvělé napsaná, báječně přeložená. Děkuji Zuzu, nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Jak se to říká ? Pro dobrotu na žebrotu ? Chudák Bill. Muselo ho to stát hodně sebezapření, smazat svůj životní článek, ale udělal to kvůli Tomovi, no a teď se mu to takhle vymstilo. Tom mu prostě nevěři a nikdy mu věřit nebude, i kdyby se přetrhnul. Nebo že by se mu po tomhle konečně rozsvítilo ? Snad Tom Billa vyhledá a dá to s ním všechno do pořádku….
Díky za překlad
Ach bože…copak to Tom udělal…měla jsem z toho úplně zimnici,naproto geniální 😉 děkuji za další díl a nemůžu se dočkat příštího 🙂
Tomovy pochybnosti chápu, přece jenom Billa nezná tak dlouho a bojí se mu věřit. Jenže to vypadá, že zlomené srdce budou mít stejně oba.
Ale povídka ještě neskončila, tak snad se to nějak podaří napravit.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Tak Tom to pěkně zkazil Bill možná bude bez práce.
Tom je taký idiot,.. ako na jednu stranu mu rozumie,že sa nedá veriť niekomu koho pozná len týždeň dokopy a k tomu všetkému na Billovej dôveryhodnosti nepridáva jeho profesia no.. za ten týždeň,ako sám povedal zistil aký Bill v skutočnosti je.Že to neni len bezcharakterný novinár, bažiaci po sláve na úkor všetkého. Bill, sa kvôli Tomovi vzdal príležitosti zmeniť časť svojej budúcnosti a to len na základe jedného týždňa a udalosti,ktorá sa medzi nimi stala. Udalosti, ktorej Tom sám bol iniciátorom ! Čo Tom sám zatiaľ nedokázal, a stále mal pochybnosti.. tak len dúfam,že táto posledná veta ktorú mu Bill pri rozlúčke povedal ho nakopne a on sakra zmení svoje rozhodnutie. Fakt v to dúfam 🙂 Teraz má kartu osudu v rukách Tom, a ja dúfam, že s ňou naloží správne.
Ďakujem ti za dnešnú časť. Už teraz sa teším na pokračovanie ♥
Ačkoli to strašně bolí, tak Toma plně chápu. Celou dobu povídky jsem myslela na to, jak by Tom mohl Billovi věřit?! Především v začátcích jejich vztahu. Nejhorší je, že Tom není sám, ale jde mu především o ochranu jeho dcery, čehož si na něm moc vážím. Plně chápu to, že má strach Billovi věřit. Ti dva se neznají natolik dobře, aby mohl Tom Billovi hned věřit a navíc Bill má prostě povolání, u kterého se předpokládá, že by vztahu s Tomem později mohl využít. Vím, že Bill takový není, ale rozhodně Tomovi nevyčítám jeho strach, protože jako známá osobnost to s hledáním vztahu nikdy nebude mít 100% a jednoduché. Všude se najde plno lidí, kteří by alespoň trochu soukromí prodali za člověka, který jim věřil. Sice mě to strašně mrzí, jak smutný byl tenhle díl, ale nemůžu si dovolit Toma z ničeho vinit, protože jej až moc chápu.
Nic to ale nemění na situaci, že je mi to strašně líto. Bill byl totálně zničený, když od Toma odcházel a myslím, že se taky není čemu divit. Tomovi by body mohlo přidat to, že byl k Billovi upřímný, a i když to Billa mrzí, věřím, že si v budoucnu jeho upřímnosti bude vážit. Lepší, než kdyby mu Tom lhal a vykládal mu nějaké pohádky.
Stále ale věřím, že se to nakonec vyvrbí v dobrý konec. Jednoduše to cítím! Tahle chemie, kterou mezi sebou mají, není jen tak pro nic za nic a myslím, že především po zjištění, že Bill smazal všechny fotky, Tom trochu přehodnotí situaci a nakonec to na úkor svého soukromí vyzkouší. Alespoň v to pevně doufám!
Moc děkuji za báječný překlad! ♥♥
Tom to táááák strašne moc posral:( je mi Billa tak strašne ľúto, nedal mu žiadnu šancu a Bill kvôli nemu zahodil celú skvelú možnú kariéru:( je to príšerne smutné. Som zvedavá ako si ho po tomto dokáže získať naspäť…
Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad.
Skvellá poviedka teším sa na dalšie diely 🙂 neviete kolko ich bude? 🙂
[9]: Už jenom jeden 😉