autor: ophelia_seven
Porušení pravidel
„Opravdu doufám, že už na dnešní večer nemáš nějaké plány.“
Bill při zvuku Tomova hlasu prudce zvedl hlavu od knihy a jeho srdce se zachvělo, rozbušilo a roztřáslo, to vše ve stejném okamžiku. Seděl uprostřed postele, s nohama složenýma pod sebou a byl ponořený do jedné ze svých oblíbených knih. Bez jednoho dne to byl týden od chvíle, kdy Toma naposledy viděl a už se smířil s pasivní existencí bez energické přítomnosti svého strážného anděla. Snažil se přijít na to, jak se dostat zpátky k tomu, jaký býval před Tomem.
Ale teď byl Tom tady, stál v jeho pokoji s úsměvem přilepeným na tváři, jako by to nebyl týden, jako by Billa neopustil na šest dní, znepokojeného, vyšilujícího a vyčítajícího si sám sobě andělovo zmizení. Chtěl být naštvaný, a i přesto jej Tomův úsměv zahřál na teplotu odpuštění a on našel sám sebe, jak se přesouvá ze středu matrace pryč z postele, a je přitahován ke svému postrádanému příteli.
„Byl jsi pryč tak dlouho,“ zamumlal, když se postavil před Toma a pokusně zvedl ruku, aby přejel prsty přes Tomovu tvář. Bál se, že jej nebude schopen cítit, ale jakmile se jeho prsty dotkly teplé kůže, jeho tělem projela vlna úlevy a on bezmyšlenkovitě skočil do Tomovy napřažené paže a uvelebil se bradou mezi andělovým krkem a ramenem.
Tom přejížděl dlaní v kruzích na Billových zádech a zatahání v jeho srdci bylo stejně tak silné, ne-li větší než v Billově vlastním. „Je mi to líto,“ omlouval se tónem tak upřímným, až to způsobilo, že se Bill odtáhnul.
Po počátečním překvapení a vlně emocí Bill dostal šanci si konečně anděla prohlédnout od shora až dolů. Měl na sobě černý smoking s odpovídajícími černými botami a květinou v kapse saka. Všechny jeho dredy byly staženy do úhledného ohonu a kolem hlavy měl jednoduchý šátek namísto své obvyklé čepice. Vypadal, pokud by se to Bill odvážil přiznat, hezky. Bill si jej několik dlouhých chvil podezřívavě prohlížel, než vyslovil nahlas své myšlenky.
„Jsi až příliš nastrojený na to, abys strávil večer poflakováním se mnou,“ obvinil ho s opatrným úsměvem. Tomovy rty se zvedly do úšklebku a pomalu vytáhl druhý stejný smoking zpoza svých zad. Bill přimhouřil oči a hodnotil oděv, o kterém si ani neuvědomil, že ho Tom měl s sebou.
„Ne příliš nastrojený na to, abych šel na ples, doufám,“ odpověděl Tom, a přestože jeho slova byla založena na sebevědomí, Bill tam mohl zaslechnout i mírnou nejistotu.
Bill sklopil pohled a nemotorně šoupal nohama po koberci. Říkal, že nechtěl jít na ples, že chtěl namísto toho strávit noc s Tomem, nebo sám, pokud by Tom neměl být kolem. Nebyl si ani jistý, jak by to fungovalo. Pro všechny ostatní by to vypadalo, že sedí sám, tančí sám, mluví sám se sebou. To by nikdy nefungovalo. Založil si ruce na prsou a naklonil hlavu na chlapce před sebou, Tom byl určitě dost chytrý na to, aby si uvědomoval následky.
„Nemyslím si, že je to tak dobrý nápad,“ začal protestovat, ale zarazil se, když na Tomově tváři zahlédl lehce ublížený pohled a zvednuté obočí. Bill si povzdechl a zjemnil svůj postoj. „Já prostě nevidím způsob, jak by to mohlo fungovat.“
„Věř mi trochu, ano?“ Škádlil jej Tom a podal oblek Billovi, který jej opatrně převzal, stále nejistý.
„Opravdu se necítím na-„
„Bille,“ řekl Tom a ostrost v jeho hlase Billa překvapila. Jejich pohledy se v krátkém prostoru mezi nimi setkaly a Bill mohl cítit každý kousek vážnosti svého anděla. Věřil mu, bez pochyby. „Dneska porušuju hodně pravidel – už jsem je porušil.“
Možné důsledky zazněly čistě a jasně. Tom porušoval více pravidel – velkých pravidel, pokud mohl soudit podle obav v jeho očích – aby vzal Billa na ples, aby mu dopřál tuto noc. Pokud se Tom měl dostat do potíží, jak naznačoval posledně, když byli spolu, pak by to mohla být jejich poslední společná noc. To uvědomění Billa přinutilo těžce polknout a prsty se mu třásly, když zvedl svůj smoking, ale jeho oči nikdy neopustily Tomovy. „Já…“
„Prosím, řekni mi, že to stálo za to.“
Bill věděl, že to Tom dělá pro něj, pro případ, že by se něco stalo a už by nemohl být kolem. Věděl, že je to omluva i prosba o odpuštění v jednom. Stále si nebyl jistý, jak to bude fungovat, ale věřil Tomovi a přistihl se, jak souhlasně přikyvuje. „Bude to stát za to,“ řekl, a jeho vlastní slib zapadl k tomu Tomovu jako chybějící kousek puzzle.
S pocitem lásky a naděje Bill položil oblek na postel a vykročil vpřed do Tomova objetí. Tomovy paže se okamžitě omotaly kolem jeho pasu a teplé rty se mu přitiskly na čelo. Spletenec jejich končetin uvolnil napětí z nich obou, a to jednotlivě i jako jedna spojená síla.
„Mimochodem, kde jsi vzal ten oblek?“ zeptal se Bill, užírala ho zvědavost a myslí mu probleskl obraz Tomovy ložnice. Představoval si něco malého a uklizeného, s velkou skříní plnou oblečení, neforemných triček, kalhot a čepic a duhových bot s různě barevnými tkaničkami, ale rozhodně ne se smokingy. „Tys ho ukradl?“
„Ne,“ popřel to Tom upřímně a při tom se pohupoval sem a tam s Billem v náručí. „Šel jsem do obchodu s obleky a koupil ho.“
Bill se odtáhl, pohlédl Tomovi do očí a zmateně nakrčil obočí. „Ty… tys ho koupil? Oni tě viděli?“
A Tom, tvářící se samolibě a tak jistý sám sebou, se usmál, odstoupil dál od Billa, a nervózně si přejel rukou přes temeno hlavy. Bill si byl jistý, že nebyl zvyklý nemít čepici pokrývající kořeny jeho dredů, ale byl více zaujatý přijít na to, jak si anděl mohl koupit smoking, pokud ho nikdo neměl možnost vidět.
„Jo,“ odpověděl Tom, stříbrný kroužek ve rtu se mu zaleskl, jak se zazubil. V reakci na Tomův úšklebek se Bill zamračil a dost brzy jej Tom následoval. „Můžu se zviditelnit komukoliv a kdykoli chci, a z nějakého důvodu mě můžou i cítit stejně jako ty. Testoval jsem to.“
„Ach.“ Bill se oněměle z nějakého důvodu vnitřně zmítal. Tom vypadal tak jistý sám sebou, ale Bill byl ještě stále tak nervózní a nejistý. Byl si jistý, že to bylo něco, co bylo proti pravidlům. Pokud se Tom neměl ukazovat před Billem, pak si byl jistý, že lidé na ulici a v obchodech byli také tabu. A lidé na plese. Bill začal přemýšlet, že by se vlastně mohl Tomem pochlubit, představit ho lidem jako svého přítele. Svého kluka. Ale s porušenými pravidly Bill věděl, že to nebude trvat moc dlouho. Nemohlo to trvat moc dlouho. Musel si to užít. Přikývl, ostře se nadechl a poslal Tomovi uklidňující pohled, že rozumí. „Okay.“
S tichým porozuměním, které mezi nimi proběhlo, oba zjistili, že se cítí těžší a zároveň i lehčí. Těžší s váhou celé té situace, ale lehčí s vědomím, že tato noc byla jejich a oni mohli dělat to, co si přáli.
„Jdi se udělat krásným,“ řekl Tom a odháněl Billa k jeho posteli, kde na něj čekal černý smoking.
Bill ho zvedl a přejížděl prsty po drobných detailech. „Kde jsi vzal peníze, abys koupil oblek?“
„Vyloupil jsem banku,“ prohlásil Tom stejně vážným tónem, jako by Billovi říkal, že si je půjčil, a Bill otočil hlavu a nevěřícně vytřeštil oči. Tom okamžitě vyprskl a celý obličej se mu pobaveně rozsvítil. „Dělám si srandu.“
„A co když ti nevěřím?“
„Budeš mi muset trochu věřit. Kolik času si myslíš, že budeš potřebovat, aby ses připravil? Půlhodiny nebo tak nějak?“
Bill si odfrkl a přitiskl si nové, neposkvrněné oblečení k hrudi. „Alespoň hodinu, proč?“
„Protože tohle uděláme tím správným způsobem.“ Bill se zhoupl na nohou, jeho zvídavé oči se i přes tu vzdálenost uzamkly s Tomovýma, zatímco prsty sevřel smoking. „Teď tě opustím, aby ses připravil, a potom tě vyzvednu u hlavních dveří, a-„
„Ale moje máma,“ Bill okamžitě protestoval, s obočím ohnutým do ustaraného zamračení.
„Rád bych se s ní setkal oficiálně,“ řekl Tom, jazykem si šťouchl do piercingu ve rtu, jako to dělal vždy, když byl nervózní. „Jestli je to v pohodě, myslím.“
„Ach,“ odpověděl Bill tupě, dopad těch slov byl opožděný, ale silný. „Jo, to zní dobře.“
„Dobře,“ opakoval Tom, přešel kousek dopředu, až stál před Billem, a věnoval mu cudný polibek. Bill se proti jeho měkkým rtům usmál, těsně předtím, než se Tom odtáhl. V jeho očích svítila slova Miluju tě, z čehož Billovo srdce vynechalo jeden úder a poté se silně rozbušilo proti jeho hrudnímu koši. „Uvidíme se za hodinu.“
Zazvonil zvonek a Bill sebou před zrcadlem trhnul. Vlasy měl stylizované dolů podél tváře, černý make-up kolem očí měl lehký a nóbl, přesně odpovídající obleku, který mu Tom přinesl. Vše bylo perfektní, vypadal a cítil se perfektně, ale byl nervózní – tak nervózní – a neklidný. Když se zdálo, že všechno jde dobře, tak Bill byl natolik skeptický, aby věřil, že se všechno může pokazit.
Neochotně se odlepil od zrcadla a naposledy si rukou uhladil oblek, než zamířil ke schodišti. S vratkýma nohama, které právě měl, šel se zvýšenou opatrností a pečlivě scházel po schodech. Jakmile dorazil dolů, jeho matka už stála přede dveřmi a zvala Toma dovnitř.
Zastavil se u paty schodiště a sledoval jejich interakci. Nebylo to něco, co si kdy dokázal představit, že by se skutečně stalo, a vzalo mu to dech na dost dlouho, aby Tom vzhlédl, spatřil jej, jak tam stojí, a věnoval mu výherní, vítězoslavný úsměv. „Bille,“ pozdravil ho, jako by se nerozloučil před necelou hodinou.
Billova matka se k němu pomalu otočila, zmatení bylo jasně vepsáno do všech jejích ztrhaných rysů v obličeji. „Bille? Neuvědomila jsem si, že jdeš dnes večer na ples.“
Bill otevřel ústa, aby zareagoval, ale Tom byl rychlejší, jak konečně dostal šanci mluvit za Billa, o čemž měl Bill podezření, že umíral touhou udělat už nějakou dobu. „Rozhodnutí na poslední chvíli,“ řekl. „Doufám, že vám to nevadí. Trvalo to věčnost, než jsem ho přesvědčil, aby šel.“
„Mně to vůbec nevadí,“ řekla Simone s očima stále upřenýma na Billa, a přestože její slova zněla znepokojeně, Bill v nich dokázal rozeznat upřímnost. „Jen bych si přála, abych to věděla.“
„Promiň,“ Bill omluvně pokrčil rameny. „Tom je prostě velmi neodbytný.“
„Tom,“ řekla a otočila se zpět, aby čelila dredatému chlapci ve svém obýváku, se kterým se náhodou setkala úplně poprvé. „Setkal ses s Billem na párty, že?“
Bill okamžitě očekával, že mu Tom pošle tázavý pohled, ale neudělal to. Už znal odpověď. „Ano, potkal,“ lehce se usmál, čímž tomu dodal extra vrstvu šarmu. „Tvářil se tak nešťastně, že jsem si nemohl pomoct a musel jsem ho vzít pod svá ochranná křídla.“
Bill potlačil uchechtnutí, ale jeho tělem se rozlilo teplo. Tom – jeho strážný anděl, ten kluk, který mu zachránil život – stál v jejich obývacím pokoji, oblečený ve smokingu, a okouzloval jeho matku.
Neuvěřitelné.
„No, moc ráda tě poznávám, Tome.“
„Nápodobně,“ odpověděl Tom, a Bill rychle přešel přes obývací pokoj, aby narušil ten kýčo-fest. Ačkoliv si opravdu užíval sledovat interakci mezi nimi dvěma, nebyl si jistý, kolik času s Tomem má, a chtěl si z něj přivlastnit každou vteřinu.
„Asi bychom měli jít,“ řekl tiše s pohledem upřeným na anděla stojícího v obývacím pokoji. „Nechci přijít pozdě.“
„Jak se tam dostanete?“
„Pojedeme,“ odpověděl Tom a namířil palcem ke dveřím, stále pootevřeným z doby, kdy vstoupil do domu. Bill i jeho matka nakoukli ven a našli tam neznámou černou Toyotu zaparkovanou přes ulici. Na Simonině tváři se objevila definitivní známka obav, ale zdálo se, že Tom přesně ví, co říct i na tohle. „Nedělejte si o Billa starosti. Vím, že toho má za sebou hodně, ale já jsem velmi opatrný řidič. Nikdy bych neudělal nic, co by jej mohlo ohrozit.“
Stále se tvářící skepticky, Billova matka pohlédla na Billa, který souhlasně přikývl. Pokud tam bylo ohledně Toma něco, čím si byl jistý, pak to, že by jej Tom ochránil, bez ohledu na cokoliv.
„No, tak dobře,“ připustila, a i když se zdálo, že má stále obavy, v jejím hlase byl i nádech úlevy. Její syn vykazoval známky toho, že je normální. Kdyby jen věděla, že ona sama stála ve svém vlastním obývacím pokoji a mluvila se strážným andělem. „Bav se a zavolej mi, kdybys cokoliv potřeboval, okay?“
Bill zrudl, ačkoliv si byl jistý, že Tom už byl svědkem i daleko trapnějších konverzací. „Mami,“ postěžoval si, přistoupil blíž a objal ji. „Budu v pořádku.“
Poté, co jí Bill umístil na tvář uklidňující polibek, se Tom natáhl pro jeho ruku a vedl jej před dům na verandu, kde rychle zapadající slunce vrhalo stíny přes Billovy výrazné rysy. Chvíli tam stáli a vydýchávali se z toho víru, ze kterého se právě dostali.
„Myslím, že mě má ráda,“ škádlil jej Tom.
„Myslím, že já tě mám rád,“ odvětil Bill, přitáhl si Toma blíž a nastavil ústa k polibku. „Myslím, že tě mám hodně rád, ale opravdu sis na dnešní večer půjčil auto?“
Tomova tvář zvážněla a odtáhl se od toho téměř-polibku, který mu Bill nabídl jen před několika vteřinami. „Ano,“ řekl. „Říkal jsem ti, že to chci udělat správně.“
„Mohli jsme jít pěšky,“ pověděl mu Bill. „Nevadilo by mi se projít.“
„Zničil by sis boty.“ Bill si odkašlal nad tou narážkou, že je nějaká holka, která se stará o takovéhle věci, a Tom se ušklíbl. „Fajn, já bych si zničil boty. Kromě toho, víš, co lidé dělají po plese?“
„Ehm…“ vydal ze sebe Bill, ale tvář se mu rozehřála nad představami všech těch věcí, které mu proběhly myslí. „Možná bys mi mohl osvěžit paměť?“
Tomovy oči potemněly a odhalily, že byli oba přesně na té stejné vlně. „Zahrávají si na zadních sedadlech auta, samozřejmě.“
„Myslel jsem, že si pronajímají hotelové pokoje,“ střelil Bill nazpět vyzývavě tichým hlasem pro případ, že by jeho matka mohla zaslechnout jejich rozhovor z druhé strany dveří. Byli si blízcí a sdíleli spolu hodně věcí, ale byly tady některé věci, které prostě nepotřebovala slyšet.
„To by mohlo být zařízeno,“ slíbil Tom a v jeho očích se objevilo zajiskření, které Billa přinutilo mu věřit. Motýli v jeho břiše ožili a lechtali jej po celých jeho vnitřnostech, dokud nezeslábl v kolenou a nepověsil se pro podporu na Toma.
„Myslím, že bych dal raději přednost své posteli,“ řekl tiše a sklopil oči k černým, lesklým botám na svých nohou, které dokonale zrcadlily boty jeho anděla. S pocitem plným stydlivosti a plachosti, ale zároveň také potřeby a obdivu, měl těžké chvíle setkat se s Tomovým pohledem ze strachu, že všechny ty silné věci, které cítil, nebudou plně opětovány.
Tom mu zahákl prst pod bradu a zvedl ji tak, aby se jejich pohledy spojily, veškerá upřímnost a obdiv mezi nimi volně protékaly. „Cokoliv chceš, okay? Tohle je tvá noc.“ Tom polkl, zatímco se Bill marně snažil přijít s něčím, co by se i jen přiblížilo tomu, co cítí, ale Tom byl rychlejší. „Bille, jestli je tohle naposledy, co-„
„Ne,“ Bill ho rychle umlčel, když přitiskl polštářky prstů na Tomovy rty, aby ta slova zůstala nevyřčená. Pokud je nevyslovil, Bill o nich nebude muset přemýšlet a pak jej nemohly tížit. „Nic neříkej. Pojďme si prostě užít dnešní večer, okay?“
Tom vážně přikývl, jeden sklon brady nahoru a pak zase dolů, a Bill se na něj rozzářil.
Tohle byla jejich noc a on se chystal udělat ji co nejlepší.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Tome, to bude průůůůůšvih. Pomalu se smiřuju s tím, že tahle povdíka neskončí dobře. Doufám, že si kluci užijí alespoň ten poslední společný večer. A snad se stane nějaký zázrak, který je zachrání. Nicméně, jsem připravena na nejhorší.
Děkuji Zuzu za překlad.
Vím, že bych z tohohle dílu měla mít asi tragické pocity, protože Tomovo porušivání pravidel spěje k něčemu hodně špatnému.
Ovšem abych se přiznala, tak na to špatné momentálně vůbec nemyslím a jen jsem si užívala tenhle díl, který byl překrásný! ♥ Potěšilo mě, že Tom může být alespoň na jednu noc viditelný pro všechny a Bill si tak chudák už nemusí připadat blbě, že nikdo jeho přítele neviděl. Myslím, že všem spadnou brady. A navíc si ohromně cením toho, že chce Tom pro Billa připravit tu nejkrásnější noc ze všech a dal si práci s tím všechno zařídit. Věřím, že si ples moc užijí a že se i po plese budou mít moc dobře. 😛 Hlavně doufám, že ani jeden z nich nebude myslet na to, co se posléze pokazí a jaké to všechno bude mít následky, a pořádně si užijí svůj večer. Procitnutí do následné tvrdé reality pak sice bude depresivní a těžké, ale myslím, že si zaslouží alespoň tenhle nádherný zážitek. ♥ Moc jim držím palce, aby se jim noc vydařila dle jejich představ a budu se prostě modlit, že se nakonec stane zázrak. Ono to stejně i bez tohohle spělo k úplnému zániku, protože Tom se stejně musel od Billa postupně stáhnout, takže proč toho nevyužít a alespoň jednou pořádně porušit pravidla a udělat Billa šťastným?! Mám z kluků doopravdy radost a prostě doufám, že VS uvidí, jak moc se ti dva milují a dovolí Tomovi být s Billem už napořád. ♥
Tom byl v tomhle díle okouzlující gentleman, Bill si přesně někoho takového zaslouží. ♥
Moc děkuji za dokonalý překlad, Zuzu! ♥
Doufám že to nebude poslední noc a neskončí to smutně.
Vyzerá to tak, že Tom má dnešný vecer veľké plany. Tak snáď mu to nič neprekazí a nakoniec všetko dobre dopadne.
Od Toma je úžasné, že chce TOHLE udělat pro Billa. Jak by mohl být šťastnější, když může svého anděla objímat a tančit s ním veřejně, aniž by vypadal jako blázen. Mezi námi… kdo by se nechtěl pochlubit Tomem? … a všem zavřít hubu. 😀
Otázka je, jaké to bude mít následky. Bojím, bojím…
Tom to vymyslel a naplánoval nádherne, ale ten trest…. možno keď VS uvidí ako sa milujú tak im nebude môcť ublížiť a rozdeliť ich?… veľmi pekne ďakujem za prekrásnu kapitolu.