autor: elvisfan
Jak už jste u Zuzu zvyklí, když jeden překlad skončil, začíná hned další. 🙂 Tentokrát si k překladu vybrala povídku od elvisfan z roku 2012. Není dlouhá, má jen patnáct dílů, a budete ji tu mít klasicky dvakrát týdně, takže v úterý a v sobotu. Zuzu vzkazuje, že pro lepší představivost je dobré vědět, že klukům je v povídce 23 a 17. Užijte si to. J. :o)
Dva muži vstoupili do své obvyklé zavlažovací díry, do stejného baru, kam chodili po práci každou sobotu od chvíle, kdy to pro ně bylo legální. Ron, obvyklý barman v tuto denní dobu, před ně postavil jejich obvyklé pivní lahve, aniž by jej o ně museli žádat.
„Tak na co se, chlapi, chystáte po zbytek víkendu?“ Zeptal se.
„Na rande!“ Odpověděl Georg, ten menší ze dvou přátel. „Jistá malá blondýnka, se kterou jsem se tady minulý týden setkal, bude dnes večer poctěná mou společností.“
„Blondýnka?“ Zeptal se jeho přítel Tom zmateně. „A co ta zrzka, která pracuje s Nat?“
„Sešli jsme se na pár drinků,“ odpověděl Georg vyhýbavě. „Je roztomilá, ale znáš mě. Líbí se mi mít své možnosti otevřené.“
„Jak to, že ti jedna z tvých obětí ještě nevyškrábala oči, to nikdy nepochopím,“ zasmál se Tom.
„Na to jsem až moc dobře vypadající.“
Oba muži se zasmáli do svých pivních lahví a sledovali nejnovější sportovní výsledky na televizi nad barem. Po krátké chvíli Georg zabodl pohled do copánkatého muže vedle sebe a sledoval, jak si zapaluje cigaretu.
„A co ty, Tome?“ Ušklíbl se. „Nějaké velké plány?“
„Obrovské plány,“ odpověděl Tom sarkasticky. „Moje manželka se večer vrátí domů. Celé tři dny svobody přišly ke svému konci.“
„A to, můj příteli…“ Georg k němu naklonil láhev, „… je důvod, proč nejsem ženatý.“
Georg si prohlížel svého přítele, když projel prsty své cornrows.
„Věci v domě u Kaulitzů stále nejsou šťastné?“ Zeptal se nakonec.
„A jsou snad někdy?“ Položil Tom řečnickou otázku. „Přísahám, Geo. Některé dny jsme v pohodě, a pak spolu ostatní dny ani nemluvíme. A chvíle, kdy spolu vycházíme, jsou stále dál a dál od sebe. Je to, jako bychom byli spolubydlící a ne manželé. A ano, já vím, co chceš říct.“
„To je dobře,“ řekl Georg a ještě jednou zvedl láhev. „Protože se nerad opakuju.“
„Odpusť mi, že mám potíže zahodit celých posledních sedm let.“
„A kolik z těch let bylo šťastných, Tome? Zhruba polovina?“
Tom neodpověděl, a to především proto, že věděl, že Georg má pravdu. Típl svou cigaretu a dopil zbytek piva předtím, než vstal.
„Balíme to?“ Zeptal se Georg.
„Jo. Natino letadlo přistane za pár hodin. Včera večer volala a říkala, že se mnou potřebuje mluvit o něčem důležitém. Půjdu domů se osprchovat a vymýšlet nejrůznější teorie toho, co by mohlo být tak důležité. Pivo je tentokrát na tebe?“
„Pivo je na mě. Bav se se svou manželkou.“
„Bav se s tou svou blonckou.“
Po vyslechnutí ohlášení letadla své ženy Tom vstal a připojil se ke skupině lidí, kteří také čekali na dorazivší cestující. Nějaká malá část jeho mozku se stále snažila přijít na to, o čem s ním chtěla mluvit, a tak si ani nevšiml její přítomnosti, dokud nestála téměř před ním. Spatřil na její tváři úsměv a sám se musel taky usmát. Ačkoliv před Georgem remcal o jejím návratu domů, musel uznat, že mu na ní stále záleželo a byl alespoň trochu rád, že ji po tolika dnech vidí.
„Hej, ty!“ Natáliin úsměv vzrostl a ona spěchala posledních pár kroků, aby Toma objala kolem krku.
„Jsem rád, že jsi zpátky,“ odpověděl Tom, paže jí omotal kolem pasu a stiskl. Sklonil hlavu k rychlému polibku, než se odtáhla. „Jak bylo v Chicagu?“
„No, byl to pohřeb,“ pokrčila rameny Natálie. „Ne moc slavnostní atmosféra.“ Rychle se ohlédla a obrátila se zpátky k Tomovi, nervózně se kousala do vnitřku tváře. „Ehm, Tome…“
Tom se podíval na dospívajícího chlapce, který stál asi třicet centimetrů za Nat. Tomu se na tváři objevil krátký, nepohodlný úsměv a se svými dlouhými, obarvenými černými vlasy a tmavým očním make-upem Tomovi připadal povědomý. Zvědavě zvedl obočí, když Natálie s mladším chlapcem propletla paže.
„Tome, pamatuješ si na mého bratrance Billa, viď?“ Odpověděla Natálie. „Byl na naší svatbě.“
„Jo. Jistě.“ Podíval se z Nat na Billa a zase zpátky. „On… bude tady pár dní na návštěvě?“
„Ne tak docela.“ Natálie se na chlapce vedle sebe usmála a pak zaváhala, než pokračovala. „Tome, Bill s námi bude bydlet.“
„Co prosím?“ Tom vytřeštil oči a zíral na Billa, který se díval kamkoli, jen ne zpátky na Toma. „Bude s námi bydlet?“
„Všechno ti vysvětlím, až se vrátíme domů,“ řekla mu Natálie, přičemž stiskla manželovu ruku a snažil se neucuknout, když tu její stiskl jako do svěráku. „Pro tuto chvíli, prostě jen… pojďme vzít naše zavazadla, okay?“
Tom se na místě otočil a Natálie spěchala za ním, aby s ním udržela krok, jak se prodírali davem. Popadl Natáliinu tašku a další dvě, na které Nat ukázala jako na Billovy, než zamířil ven ke svému SUV. Jakmile vycouval z parkovacího místa, zapálil si cigaretu a tiše na svou ženu na okamžik zazíral, zatímco hledal cestu ven z parkoviště a na hlavní silnici. Natálie ho ignorovala a otočila se na svém sedadle.
„Vítej ve Phoenixu, Bille,“ usmála se Natálie přes rameno. „Zakuř si, jestli máš co. Jsem si jistá, že by sis po těch čtyřech hodinách dal.“
„Díky.“
Když poprvé uslyšel chlapcův hlas, Tom na něj pohlédl do zpětného zrcátka. Prohrabával se v černé kožené tašce a vítězoslavně se usmál, jakmile vytáhl krabičku marlborek.
„V Tomově náklaďáku můžeš kouřit, kolik chceš,“ blábolila dál Natálie. „Vzadu taky. Ale byla bych raději, kdybys nekouřil v mém autě. Samozřejmě, že tady budeš mít brzy své auto, takže si nebudeš muset dělat příliš dlouho obavy s půjčením těch našich. Taky budeš mít svůj vlastní pokoj. Je to jen starý, nudný pokoj pro hosty, ale můžeme jít na nákupy a nějak to napravit, pokud bys chtěl.“
Natálie nadále Toma ignorovala po celou cestu domů a prolomila ticho vždy jen proto, aby svému bratranci ukázala různé zajímavosti.
„A tohle je střední škola, kam budeš chodit,“ zvolala a znovu se na svém sedadle otočila. „Budeš ve čtvrťáku, že?“
„Správně,“ potvrdil Bill s kývnutím. Vyhlédl z okna na dlouhou, cihlovou budovu, kterou míjeli, a pomyslel si, že nevypadá příliš odlišně od všech těch ostatních středních škol, které kdy viděl.
„No, máš týden, než začne nový školní rok, takže nebudeš muset do všeho skočit moc rychle.“
Zbytek jízdy byl tichý a pro Billa docela nepříjemný. Asi deset minut po odjezdu z letiště zabočili do vilové ulice lemované malými přízemními domky. Tom zastavil na štěrkové příjezdové cestě a Bill se podíval skrz čelní sklo na to, o čem předpokládal, že je to jeho nový domov.
Nebylo to moc.
Přesně tři kroky vedly k tmavě modrým dveřím s okýnkem z mléčného skla v horní části. Samotný dům byl obložen vinylovými deskami v jakési špinavé bílé barvě s tmavě modrými okny po obou stranách dveří.
„Tady jsme doma,“ řekla Natálie šťastně, když otevřela dveře.
Znovu s Billem propletla paže, jak vystoupali po schodech. Odemkla dveře a nechala Billa vejít jako prvního. Ocitl se uprostřed obývacího pokoje, malého, ale pěkně zařízeného, a rozhlédl se.
„Je to hezké,“ usmál se.
„Není to nic moc,“ odpověděla Natálie. „Ale je to naše. Pronajímatel je v pohodě, když cokoliv vymalujeme a tak, takže se nám podařilo to udělat pěknější, než je obyčejný nájemný byt. Pojď, provedu tě a pak ti ukážu tvůj pokoj.“
Bill byl proveden světlou kuchyní, jídelnou, která vypadala, jako by nikdy nebyla použita, krátkou chodbou s pokojem na každé straně a malou koupelnou uprostřed. Billův pokoj byl ten menší v zadní části domu a byl přesně takový, jak ho Natálie popisovala. Čtyři bílé stěny, béžový koberec, závěsy a jednoduchá manželská postel. Naproti posteli byl prádelník a zavřené dveře, o kterých Bill předpokládal, že vedou k šatníku. Postel pokrývala hnědo-bílá přikrývka a Billovo vnitřní ošití se muselo být zřejmě více viditelné, než si myslel. Když se podíval na Natálii, vědoucně se na něj usmívala.
„Není to tvůj styl?“ Zeptala se řečnicky.
„Je to… okay,“ odpověděl Bill diplomaticky.
„Jak jsem řekla, je to nudný pokoj pro hosty. Ale můžeme ti to udělat trochu pěknější.“ Podívala se na Toma, který přinesls Billova zavazadla. „Tom dělá nějaké malířské práce, když jdou stavební práce pomalu. Možná by ti mohl hodit na stěny jinou barvu.“
Po zaslechnutí svého jména Tom pohlédl na další dva lidi v místnosti a pokrčil rameny.
„Jasně,“ odpověděl. „Jestli chcete.“
Natálie se zamračila na svého manžela, který vyšel z pokoje, než se opět obrátila s úsměvem na svého bratrance.
„On není moc šťastný, že tady jsem, že?“ Všiml si Bill.
„Je jenom překvapený, to je všechno,“ ujistila ho Natálie. „Tak trochu jsem to na něj vybalila všechno najednou. No, nechám tě, aby ses usadil. Tohle je tvůj šatník.“ Otevřela dveře, kterých si Bill všiml už dříve. „Dej mi vědět, pokud bys potřeboval ještě další ramínka na oblečení, nebo kdybys potřeboval cokoliv jiného, ano?“
„Dám.“ Bill si pohrával s lemem svého trička. „Natálie, děkuju. Za to, že jsi mě nechala tady zůstat.“
„Ach zlato, není zač.“ Natálie jej zabalila do krátkého, ale pevného objetí. „Doufám, že tady budeš šťastný.“
Sdíleli spolu další úsměv a Natálie odešla do hlavní ložnice, aby čelila svému manželovi. Sotva za sebou zavřela dveře, když se na ni Tom obořil: „Ty ses snad zatraceně zbláznila?“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 25
Wááá no to je pecka:D strašne som rada vedela som že príde poviedka ale už teraz sa hrozne teším čo bude ďalej 🙂 Ďakujem Zuzu za preklad 🙂
Takhle hnusně se Natalie k Tomovi chová běžně ? To se pak nedivím, že jim to v manželství neklape. Mohla se aspoň obtěžovat mu říct dopředu, že si hodlá někoho nastěhovat k nim domů.
Ale však ono se jí to vrátí i s úrokama, až jí bratránek Bill Toma přebere a ona z toho baráku poletí jak špinavý prádlo 🙂
Díky za překlad
Wow, no tohle je rozhodně odvážné téma. Napadá mě spousta situací, které můžou nastat. Jedna nepříjemnější než druhá, hlavně teda pro paní Kaulitzovou. 😀
Nicméně Elvisfan mě ještě ani jednou nezklamala, takže neočekávám, že se to stane teď.
Děkuji za překlad Zuzu.
Prvá časť a hneď jedno prekvapenie za druhým. Informácia, že Tom má už 7 rokov manželku – rozmýšľala som, akým spôsobom tam zapadne Bill. A to sa ukázalo hneď na to.
Vyzerá to rozhodne dosť zaujímavo. Na Natáliino správanie ani nemám slov – ako chápem, že chce Billovi pomôcť a tak, ale mohla to Tomovi aspoň dopredu oznámiť a nie ho tam len takto nasáčkovať. Sa nečudujem, že to ich manželstvo potom za nič nestojí. Ale však jej sa to vráti. Už sa teším, ako jej Bill Toma preberie 😀
Ďakujem za preklad.
No páááni! Tak tohle bych od nové povídky rozhodně nečekala! 😀 jednoznačně je to zajímavé téma, u kterého se ale trochu bojím, jak bude probíhat, protože si dokážu dobře představit, že se může všechno pokazit a skončit nějak tragicky. Každopádně Elvisfan mám strašně ráda a ještě raději mám její povídky, takže je jasné, že i tohle bude bomba! ♥
Ačkoli Natálie pravděpodobně myslela všechno dobře, tak si myslím, že měla dát Tomovi alespoň dopředu vědět, že chce někoho nastěhovat domů. Nedivím se, že je Tom naštvaný! Každopádně si myslím, že si k Billovi velice brzy najde nějakou cestičku a jsem celkem zvědavá na spletité vztahy, které nás čekají. Mám dojed, že tahle povídky bude hooodně zajímavá! 🙂
Zuzu, opět moc děkuji za další překlad povídky! ♥♥
Tak tomu se říká "skočit rovnýma nohama do vody". 😀 Povídka má pěkně dynamický rozjezd, žádné courání kolem horké kaše. Věřím, že Tom bude hodně naštvaný. Kdo by nebyl, protože nastěhovat někoho do společné domácnosti je dost velký zásah do soukromí a Tom jí nastál ani za to, aby ho předem 'aspoň' nevarovala. Jejich manželství už z principu spěje do záhuby.
Díky za překlad a těším se, co bude dál.
Holky vy jste tak přejícní ale já taký moc se těším na další díl.
Nejdřív jsem si říkala, chudáček Tom. Manželka semetrika. Ale jak jsem to dočítala, tak jsem si vzpomněla na chlapy ve svém okolí a tak na jednu stranu chápu, proč je Tom naštvaný, protože oni ti chlapi nejsou schopní akceptovat skoro žádnou změnu v zažitém systému (např.včera, v čem pereš? jenom změna aviváže a už to bylo :D), maj to těžké, takže chápu i Natino chování, že nejlepší je to vybalit až když už je "pozdě". Hodit ho do hluboké vody a plaveme, plaveme.
Takže na konci povídky mi bylo nejvíc líto Billa, protože ten nejen, že přišel o své blízké, tak je nastěhovaný do nudného pokoje v domě, kde ho pan domácí nemůže vystát, aaaaale 😀 už teď se nemůžu dočkat těch situací, které nastanou (protože o čem jiném by to bylo, že?) a hlavně Tom jako heterák a pak se bude třeba potajnu krást do hostinského pokoje? (Tiše v to doufám :D)
Moc děkuju zuzu za úžasný překlad a moc se těším na další dílek 🙂
Potešila som sa veľmi veľmi veľmi, že bude nový preklad a ešte k tomu od tejto autorky:) Prvý diel vyzerá skvelo a už sa teším na pokračovanie:) Ďakujem Zuzu♥