autor: ophelia_seven
Majetnictví a žárlivost
Bill pocítil v žilách nával pýchy, lásky a vzrušení, když si spolu propletli prsty hned vedle Tomovy pronajaté černé Toyoty. Kolem se hemžili lidé, všichni mířili směrem k tělocvičně za nocí plnou hudby a tance, jídla a smíchu, a zábavy. Bill si sám sebe nikdy nepředstavoval, jak se baví na nějaké školní akci, ale měl po svém boku Toma, a bez ohledu na to, co se po dnešní noci stane, Bill bude tuto vzpomínku vždycky ctít. V předchozích dnech byl hodně proti, ale mít rande s někým, jako je Tom, jak by mohl říct ne?
„Jsi připravený na nějaký ten tanec?“
Bill si odfrkl, opřel se do Tomova boku a uvelebil se pod andělovým ramenem. Společně udělali první krok směrem ke škole jako skutečný, viditelný a hmatatelný pár. Jejich objetí přitahovalo pohledy, některé z nich byly zděšené, ale Bill nemohl dělat nic jiného, než zářit. Měl Toma po svém boku, a každý to viděl. „Já rozhodně netancuju.“
Krátký pohled směrem k Billovi Tomovi prozradil, že to myslí naprosto vážně. Opravdu si myslel, že se mu podaří se tanci s Tomem zcela vyhnout po celý večer. „Tak jaký má potom smysl chodit na ples?“ Vyzval jej Tom zvědavě, aniž by se obával promarněné noci. Věděl, že mohl Billa na taneční parket dostat, a i kdyby nemohl, žádný čas s ním strávený se nedal pokládat za promarněný.
„Abych tě mohl ukázat jako svého kluka.“
„Takže jsem trofej,“ dobíral si jej Tom, zatímco se přibližovali, a prohlížel si přední část školy a všechny páry, které vstupovaly dovnitř předními dveřmi. Byl uvnitř školy vícekrát, než to vůbec dokázal spočítat – sledoval Billa na chodbách, mluvil s ním na záchodech, seděl nepozorovaně na prázdné židli vedle něj – ale tohle bylo poprvé, kdy vcházel dovnitř předními dveřmi jako všichni ostatní.
Náhle se Bill zastavil a obrátil se tváří k Tomovi, ke svému andělovi ve smokingu. Zvedl ruku, aby jej pohladil po tváři, s náhlým pocitem láskyplnosti. „Jsi si jistý, že to chceš udělat?“ Zeptal se tiše, jeho oči nikdy neopustily Tomovy, aby sledoval procházející páry kolem nich. „Ty problémy, které bys mohl mít-„
„Už jsem porušil dost pravidel, abych se dostal do vážných potíží, Bille,“ odpověděl Tom, ovinul prsty kolem Billova předloktí a držel jeho pohled. „Měl bych problémy, i kdybych za tebou dnes večer nepřišel. Chci ti tohle dát, v případě, že je to naposledy-„
„Ne,“ umlčel jej Bill už podruhé toho večera.
„Chci se s každým potkat. Chci, aby všichni věděli, že jsem tady s tebou.“
Bill zvedl ruku, aby přejel po vršku Tomových dobře udržovaných dredů a pak přes jeho čelist a dolů po přední části saka a přes květinu, která mu vykukovala z kapsy. Zastavil se s rukou na Tomově hrudi a Tomova vlastní dlaň ji překryla, jejich překrývající se prsty chránily tlukoucí srdce pod nimi.
Bylo těžké vědět, že to může být poslední noc, kterou spolu měli, ale Bill by to jinak ani nechtěl. To, že znali důsledky, dělalo celou tu noc mnohem speciálnější a nebyl si jistý, jestli by dokázal andělovi sdělit, jak moc to pro něj znamená, že tohle dělá.
„Miluju tě,“ zamumlal do malého prostoru mezi nimi. Tom mu to řekl už předtím a on neměl šanci mu to oplatit a nechtěl si myslet, že to bylo jen naznačeno. „Ani nevím, kde bych byl, kdybys ne-„
„Ššš,“ umlčel ho Tom, přitiskl mu prst na ústa a poté mu jej zahákl pod bradu, aby mu ji zvedl. Billovy rty se pootevřely a Tom se naklonil a spojil jejich ústa, než mohl cokoliv říct. Billovy rty byly měkké, poddajné a otevřené. Tomův jazyk zatlačil pro vstup a Billovi se podlomila kolena, ale Tom mu okamžitě zahákl paže kole pasu, aby jej udržel na nohou.
S boky přitisknutými k sobě Bill bojoval s nutkáním s těmi svými zakroužit proti Tomovi – svému příteli – a odtáhl se od polibku, když se mu hlava začala točit natolik, až si byl jistý, že by spadl v okamžiku, kdy by jej Tom pustil.
„Já nemůžu-“ zalapal po dechu skrz své oteklé rty, když se od sebe odtáhli dost daleko na to, aby mohli dýchat.
„Nepustím tě,“ řekl Tom, jako by četl Billovy myšlenky a všechno, co Bill dokázal udělat, bylo zírat nazpět. Neřekl to nahlas, nebo ano? Tomovy paže pevně omotané kolem jeho pasu byly důkazem toho, jak vážně bral svou povinnost Billa chránit.
„Možná bychom měli jít dovnitř,“ řekl Bill a naklonil hlavu směrem k budově za nimi. Dav lidí pohybujících se tím směrem už zřídl, ale Bill s Tomem pořád stáli na parkovišti, zabaleni v náručí toho druhého. „Nebo bychom se mohli vrátit zpátky ke mně domů a začít pracovat na té části se zahráváním si?“
Bill zvedl obočí, jak ten návrh vypadl z jeho úst, a pak zrudl, když se v Tomových očích objevil záblesk odpovídající úšklebku na jeho tváři. „I když jsem pro,“ začal Tom, stiskl Billovy boky a přitáhl si jej blíž, „myslím, že bychom tomu měli dát pravděpodobně nějaký čas, než tvá máma usne.“
„Ach,“ Bill se zamračil a poté přikývl. Mohli by stejně tak dobře jít někam jinam, ale Bill nechtěl. Pokaždé, když u něj Tom přespal, zůstala mu po něm v posteli andělova vůně. Pokud tohle bylo naposled, kdy bude Tom spát v jeho posteli, Bill chtěl, aby s ním ten pocit vydržel, co nejdéle to bude možné. Nechtěl, aby si zadní sedadlo nějakého auta nebo nějaký náhodný hotelový pokoj vzal to, co bylo po právu jeho. „Máš pravdu.“
„Tak pojď, bude to zábava,“ povzbudil ho Tom, přitiskl nos k Billově tváři a poté opět vyhledal jeho rty. Bill nastavil ústa k polibku, ale jakmile jejich jazyky vyrazily ven pro rychlé ukojení touhy po ochutnání sebe navzájem, byli vyrušeni.
„Bille?“
Bill se od Toma rychle odtáhl a otočil hlavu, aby spatřil Claru, jak k nim míří, oblečená v roztomilých, vypasovaných černých šatech s načesanými vlasy. Po jejím boku byl Georg – ten kluk z párty, který bez rozmýšlení připravil Billa o panictví – jeho paže byla zaháknutá s její. Jeho oči byly na Billovi, ale Billovy oči byly na Claře, zatímco Tom udržoval bdělé oko na jejím rande.
Bill se k andělovu zděšení odtáhl z Tomova objetí, aby pozdravil svou kamarádku. Clara pohlédla na Toma a pak zpátky na Billa, oči se jí rozšířily překvapením.
„Neuvědomila jsem si, že přijdeš,“ řekla sladce, zatímco se před nimi zastavila.
Bill pokrčil rameny a překřížil si ruce přes břicho. „Bylo to rozhodnutí na poslední chvíli.“
„A tohle je…“ Pobídla ho Clara a téměř plaše ukázala na Toma. Bill mlčel a čekal, až bude pokračovat. Cítil se nesvůj v takové blízkosti s Georgem, který na něj upřeně zíral. Bill se ho snažil ignorovat a soustředit veškerou svou pozornost na Claru nebo Toma, ale Georgův pohled byl těžký a ostrý. Zdálo se, že Tom něco vycítil – buď Billovo nepohodlí, nebo Georgův těžký pohled – a přitáhl si Billa zpátky, zatímco stále sledoval toho dlouhovlasého kluka, dokonce i když pohlédl na dívku, se kterou Bill trávil zvyšující se množství času. Když si uvědomila, že od Billa nedostane odpověď, Clara přesunula svou pozornost k dredatému chlapci po Billově boku. „Tom, správně?“
Tom napřáhl ruku na přivítanou. „Přesně tak. Rád tě poznávám.“
„Nápodobně,“ mladá brunetka se zazubila a poté do Billa hravě šťouchla loktem. „Je roztomilý!“
Bill se díky tomu komplimentem uvolnil a dovolil si nasměrovat k ní svůj úsměv. „Já vím,“ řekl a poté otočil hlavu, aby pohlédl na Toma stále tvrdým pohledem sledujícího Georga. V břiše mu šťastně zavířilo při pomyšlení, že je o něj tak dobře postaráno. Tom si jej držel majetnicky blízko, zatímco s nedůvěrou zíral na Georga.
„Všechny ty řeči, ale přitom nikdy žádná možnost ho vidět,“ řekla Clara v lehké, přátelské konverzaci, „začínala jsem si myslet, že neexistuje.“
Bill se podíval na Toma a Tom konečně přestal zírat a podíval se zpátky na Billa. Vědoucně se na sebe usmáli. Nikdo nemusel vědět, čím si museli projít, než se dostali do této fáze, kdy představují Toma lidem a dotýkají se, drží se za ruce a líbají uprostřed parkoviště.
„Rozhodně existuje,“ řekl Bill s pohledem stále upřeným na Toma. Natáhl se pro Tomovu ruku, a když se jejich prsty propletly, ucítil v andělově těle napětí. Zjevně byl rozčilený a on si byl jistý, že to souvisí s Georgem. Dokonce i Bill cítil napětí v jeho přítomnosti. Osobně Georga před párty neznal a od té doby s ním nemluvil.
„Měli bychom se už vydat dovnitř,“ řekl Bill, když se rozhodl skoncovat s tím tichým sporem. Chtěl si s Tomem prožít speciální noc bez obav, viny a negativity.
„No jo, my taky,“ souhlasila Clara, odstoupila dál od Georga a blíž k Billovi. Když znovu promluvila, bylo to tiché a určené pouze pro jeho uši. „Opravdu se omlouvám za…“ Mírně naklonila hlavu ke Georgovi stojícímu za ní, oči měla plné upřímné omluvy. „Pozval mě a já si nemyslela, že přijdeš, a…“
„To je v pohodě,“ řekl Bill a dal dohromady úsměv. Bylo těžké v sobě chovat pocit křivdy, když se mu Toma nakonec podařilo získat. A nebyla to všechno jen Georgova vina, Bill mu nikdy neřekl ne, dobrovolně jej následoval, poddal se všem jeho dotekům a sípavým šeptaným slovům. Bill zvedl jeho a Tomovy propletené ruce a stiskl je, když se zeptal: „Že, Tome?“
„Hmm,“ zamumlal Tom souhlasně, ale bylo to se sevřenými rty a příkré. „Naprosto v pohodě.“
„Uvidíme se, lidi, později, okay?“
„Jo, bylo hezké tě poznat, Tome,“ odpověděla Clara a její výraz stále obsahoval trochu soucitu, když ustoupila zpátky ke Georgovi.
„Rád jsem tě znovu viděl, Bille,“ zavolal Georg, když Bill a Tom poodstoupili a Bill se pootočil, aby nabídl zamávání a lehký úsměv, i když Tom podrážděně sevřel prsty na druhé ruce.
„Zelenáš žárlivostí, a mně se to tak nějak líbí,“ rozesmál se Bill vesele, přestože Tom se zdál být napjatý. „Ale můžeš se uklidnit.“
„Díval se na tebe jako…“
„Jako?“ Bill si odfrkl, zatímco přešli chodník, který by je zavedl přímo do školy.
„Jako kdyby si vzpomínal a chtěl to udělat znovu.“
Bill protočil oči, spojil svou ruku s Tomovou a vedl ho k tělocvičně již plné ruchu, jak v ní jeho spolužáci tančili a užívali si. Nebylo to tak, že by s Tomem nesoucítil, kdyby Bill viděl, jak se někdo dívá takhle na něj, určitě by se cítil obranně a ochranářsky. Ale věděl, že Tom se nemá čeho bát; Bill patřil pouze jedné jediné osobě, a ta osoba byla pevně připojena k jeho boku.
Čím dál se dostávali od Clary a Georga, tím víc se zdálo, že se Tom uvolňuje, a ve chvíli, kdy si Bill všiml stolu pro ně na druhé straně místnosti, který byl přesně uprostřed ostatních stolů – pro maximální viditelnost, protože Bill chtěl, aby každý viděl, s kým přišel – se Tom uvolnil dost na to, aby si pohrával se svým kroužkem ve rtu, zatímco pozoroval Billa prodírajícího se davem a táhnoucího Toma za sebou pomocí jejich spojených rukou.
„Kdy budeme tančit?“ Zeptal se anděl s úsměvem na tváři, když se konečně přiblížili ke stolu, ke kterému měl Bill namířeno. Nebylo to tak, že by snad byli na tanečním parketu sami, nebo že by na ně každý zíral. Snadno by si mohli vybrat nějaký roh mimo pohledy většiny ostatních návštěvníků plesu a Bill si tak mohl zachovat svou důstojnost, pokud by se jeho tanec ukázal být katastrofální.
„Nebudeme,“ řekl Bill lehce, když se postavil před stůl a zvedl cedulku s všeobecnými připomínkami toho, jak se bavit, ale zůstat přitom v bezpečí. „Jsem tu, abych tě ukázal.“ Bill se ušklíbl, položil cedulku zpátky na stůl a pohlédl na anděla zpod namalovaných řas. Poté, co strávil tak dlouhou dobu schovaný ve stínech, Bill si užíval představu, že má něco, co stojí za to se s tím pochlubit.
„To uvidíme,“ odvětil Tom přes hudbu z reproduktorů. Na okamžik se ohlédl přes rameno a skenoval místnost, než se otočil zpátky k Billovi. „Zůstaň tady a minutku nám hlídej stůl, půjdu sehnat něco k pití.“
„Takový dobrý přítel,“ zamumlal Bill proti Tomovým rtům, jak se dredatý anděl naklonil, aby jej na rozloučenou políbil. Byl tak dobrý v tom, jak se o něj staral, jak byl sladký, a jak poskytoval Billovi dostatek příležitostí se s ním pochlubit. Bill začínal být opilý z veřejných projevů náklonnosti a Tom mu to celkem ulehčoval.
„Hned jsem zpátky,“ slíbil Tom a pak byl pryč.
Bill se za ním díval, dokud i jen vrchol jeho hlavy nezmizel v davu, a poté se rozhlédl po lidech v místnosti, které znal, nebo kteří mu alespoň od pohledu připadali povědomí. Všichni byli tak nastrojení, vypadali tak pěkně, na rozdíl od civilu, který nosili každý den do školy. Viděl několik známých tváří lidí, se kterými měl společné hodiny, několik učitelů jako dozor a pár lidí, které jednou nebo dvakrát potkal na chodbách. Žádný z nich ale nevyčníval jako někdo významný.
Tak dlouho se mu dařilo být neviditelný, že už ho nikdy nikdo ani neviděl, a on tak byl šťastný. Nebo alespoň nevěděl, jak prázdně se cítil. Ale pak poznal Toma a Tom se o něj postaral a začal se na něj dívat, jako se na něj nikdo jiný nikdy nedíval.
Když se na něj Tom díval, Bill se cítil úplný. Tom způsobil, že všechny chybějící kousky – o kterých Bill ani nevěděl, že chyběly – náhle zapadly na své místo. S andělem náhle vše dávalo smysl, což bylo ironické, protože byla také pravda, že na Tomovi nic nedávalo smysl. Dokonce i poté, co Bill přijal Toma takového, jaký je, i takového, jaký není, věci stále nedávaly smysl.
Ztracený v myšlenkách, zatímco se rozhlížel po davu, si Bill vůbec nevšiml Georga, který se k němu blížil s vyčítavým pohledem v očích. Menší, zavalitější mladík s dlouhými vlasy se k Billovi vplížil stejně snadno jako tenkrát poprvé, když se setkali. Tentokrát byl ale záměr jiný.
Georg omotal paži kolem Billových ramen a přitáhl si jej blíž. Aniž by se podíval, Bill mohl říct, že po jeho boku není Tom, a když se rychle otočil a zjistil, kdo to je, byl vyděšený ze zjištění, že je to Georg. Pohled v jeho očích Billa přinutil pokusit se odtáhnout, ale menší mladík jej držel pevně. Ta těsná blízkost přivolala zpátky vzpomínky, které se Bill snažil pohřbít. Chlapecká pižmová vůně mladíka vedle něj Billa zavedla zpátky do ložnice v domě Jacoba Deana, kde byl Georg nad ním, přirážel dovnitř a ven a chrochtal a sténal, zatímco Bill zadržoval slzy a zíral na flekatý strop.
Nyní, když stál vedle něj, oba v obleku nastrojení na ples, pocítil Bill podobně stažený žaludek. Polkl strach a odtlačil rozpačitost, aby mladíka pozdravil, jako by byli staří přátelé.
„Jak se máš?“ Zeptal se a Georg přikývl, jeho úsměv nebyl nepříjemný, ale ani ne opravdový.
„Budu se mít dobře, když budu vědět, že naše tajemství je v bezpečí.“
Bill zmateně naklonil hlavu a tázavě na menšího mladíka zíral. „Naše tajemství?“
„Však víš,“ řekl Georg a opatrně vrhl pohled kolem sebe. Jeho hlas byl tichý, když pokračoval, jeho zelené oči mnohem vážnější, než je kdy Bill viděl během jejich krátkodobé známosti. „To, co se stalo na párty.“
Bill si odfrkl a podle Georgova rozzlobeného pohledu si uvědomil, že to byla chyba. „Je mi líto, ale jsem si docela jistý, že už to každý ví a já jsem to rozhodně nikomu neřekl.“
„Co to má znamenat?“
„Podívej, Georgu,“ řekl Bill a snažil se odtáhnout, ale Georgovo sevření jeho ramene bylo pevné a držel si tak Billa v přátelském bočním objetí, které ale vůbec nebylo až tak přátelské. „V případě, že sis toho nebyl vědom, já tak úplně běžně nechodím na párty a ani tam s lidmi nespím. Byla to chyba.“
Georgovo sevření zesílilo a Bill frustrovaně vydechl. Dostával smíšené signály. Georg si nemyslel, že to byla chyba, ale ani nechtěl, aby o tom lidé věděli? To bylo pokrytecké, pokud by to Bill chtěl nějak nazvat.
„Pusť mě, prosím,“ řekl laskavě v reakci na Georgovu rostoucí frustraci. „Naše tajemství je v bezpečí před každým, kdo o něm zatím ještě neví. Nikomu jsem to neřekl.“
„Tvůj kluk to ví,“ vyprskl Georg nazpět a bolestivě zaryl prsty do Billova ramene. Bill zakňučel a přikrčil se. Tak o tohle tu šlo? Zřejmě jej Tomovo dřívější zírání varovalo.
„On byl-“ začal Bill, ale rychle se zarazil. Nikdo nemohl vědět, že tam Tom byl, Bill tam šel pod záminkou, že je sám. „Řekl jsem to jen jemu, okay? Nikomu jinému. Kurva, uklidni se.“
„Kurva, uklidni se,“ odplivl si hořce Georg, jeho hlas byl stále tichý, když se otočil čelem k Billovi.
Bill se ocitl v pasti mezi Georgem a stolem, zadní strany jeho nohou se už dotýkaly okraje. I když byl druhý mladík menší, převyšoval Billa svou přítomností, svým hněvem, svým strachem. To je vše, co to bylo – byl velký drsný fotbalista a nechtěl, aby někdo věděl, že na párty připravil o panictví nějakého knihomola.
„Ty, kurva, chceš, abych se já uklidnil? Tady jde o mou reputaci.“
„Bez urážky,“ odsekl Bill a přimhouřil oči. Cítil se být statečný, na vrcholku světa. Měl toho za sebou už tolik, že už mu nic nemohlo ublížit – zejména s Tomem po svém boku. „Ale tvoje tajemství už je venku. Tvoje reputace už je v prdeli, stejně jako jsi byl ty. Případ uzavřen. Takže pokud ti to nevadí, rád bych se teď vrátil k trávení času se svým přítelem.“
Dřív, než Bill mohl zaznamenat, že se to děje, Georg zvedl pěst a namířil ji přímo do Billova obličeje. Plný adrenalinu, Bill držel svůj pohled pevně uzamknutý s Georgovým. Byl přišpendlený na místě, nemohl se hýbat a jedinou další možností bylo zavřít oči a čekat, až se to stane. Místo toho se zaměřil na Georgovy oči a vyzýval jej, aby ho udeřil, ochotný dovolit, aby se to stalo. Georgova pěst se pohnula a Bill sebou trhl, ale než se mohly klouby srazit s jeho obličejem, Tomova vlastní pěst se setkala s Georgovým obličejem a Georg se skácel k zemi, kde si dlaněmi přikrýval nos.
„Páni,“ zamumlal Bill s široce rozevřenýma očima, zatímco se snažil pochopit, co se to právě během těch dvou vteřin stalo.
A poté Tom přiskočil k němu, zatímco se kolem nich začínal shromažďovat dav. Andělovy ruce byly na jeho obličeji a ve vlasech a na každém viditelném místečku hledal nějaké zranění. Bill se zaměřil na obavy v těch tak známých hnědých očích. „Jsi v pořádku?“
Bill zvedl ruce, aby omotal prsty kolem Tomových zápěstí, která jej držela za čelist. Trochu se třásl z toho náhlého rozruchu, ale nikdy předtím se necítil lépe. „Je mi fajn. Já-„
„Nechte toho!“ Bill a Tom se podívali na stranu a našli tam jednoho z učitelů, jak se prodírá davem.
„Jdi,“ řekl Tom Billovi a ten na něj jen ohromeně zíral. Andělovy oči ztvrdly, když se ani nepohnul. „Jdi. Já se o to postarám, není třeba, aby ses ty dostal do problémů. Sejdeme se u auta.“
Bill rychle prokličkoval davem pomocí své neviditelné taktiky, ve které se v průběhu let tak zdokonalil. Sotva si jej někdo všiml, zatímco vyšel ven a zamířil zpátky k autu, jak ho instruoval Tom. Tolik k plesové noci, pomyslel si pro sebe, když jej do vyhřáté tváře udeřil chladný jarní vzduch. Usmál se, když se zvedl vítr a rozcuchal mu vlasy.
Ne že by si mohl stěžovat. Tom kvůli němu někoho praštil.
Bill se zamračil. Tom praštil někoho, kdo žil.
Z toho bude mít takové potíže.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Od Gea som také svinstvo nečakala, vydýchla som si, že sa tam Tom objavil práve včas:) a teraz sa už môže začať ozajstný večierok:) ďakujem za preklad.
No… ten ples si moc neužili. Škoda. Ale snáď si užijú aspoň zvyšok večera. Ešte šťastie, že Toma nemôžu len tak "odniesť" preč z Billovho sveta späť do toho jeho. Aspoň dúfam.
Wow, Tom je jako princ na bílém koni a ne anděl. Dokonalý přítel. Typuju že ta zábavná část večera přijde až teď. 😀
Díky za překlad Zuzu
Tak tohle jsem opět nečekala! 😀 Ono se semele vždycky něco, co by mě an ve snu nenapadlo. Georg je ještě horší, než jsem si původně myslela a tímhle si totálně pokazil celou svou reputaci. Vůbec nechápu, oč mu šlo, ale dobře. Najednou se stará o nějakou špatnou pověst, kterou by díky Billovi mohl mít?! Nechápu!!!
Je mi trochu líto, že se jim ples tolik pokazil. Doufala jsem, že by si jej Bill mohl užít plnými doušky, ale bohužel po větši u času nejse, aby všechno fungovalo jako po drátkách. Věřím, že oni dva tuhle noc ještě zachrání a když budou jen sami spolu, tak to teprve pak bude perfektní.
Tom je nejúžasnější anděl na světě! ♥ Bylo kouzelné, když se koukal na Billa a zkoumal, zda mu bylo ublíženo nebo ne.
Moc se těším na pokračování a snad se klukům povede noc zachránit.
Děkuji za překlad! ♥
Georg je prevít a Tom je starostliví.
Bože, Georg je takový pitomec! 😀 Celé to pokazil a navíc mu to k ničemu neprospěje. Místo, aby se držel dál, tak vyvolá rvačku. Billa zachránil Tom, jak jinak, ale teď už to bude asi poslední kapka.
Ale na druhou stranu, tohle si říkám po každé kapitole a pořád se nic neděje. To natahování je nervy drásající.
Díky, těším se na pokračování.