Rozhovory II – Becs

Není třeba se ovládat 🙂 Kdybys nebyla ukecaná, nemůžeš být autorkou povídek, to se vzájemně vylučuje, takže klid a pohoda, klidně se vykecávej, co hrdlo ráčí, od toho rozhovory jsou.

Okey, připrav se na dlouhé vyprávění. 😀 Zestárly jsme hodně, jen co je pravda, ale to i naše drahá dvojčátka. Tohle zkrátka nezastavíme. Takže vezmu to hezky od začátku.

A proč jsem se k tomu teď vrátila? Mělo to podobný průběh jako tehdy poprvé. Viděla jsem klip k Feel it all a hrozně jsem se vyděsila, že ten slaďoučký, křehký Bill se sebou udělal tohle. Bylo to tak věrohodné, že jsem měla strach, že je to skutečné. Ty drogy a všechno. Takže jsem opět začala pátrat a na youtube narazila na Tokio hotel TV. Prakticky jsem zhltala všechny díly a znova do toho spadla. Ruskou tour už jsem jela s nimi. 😀 Navíc mě velmi potěšilo, jak Tom zkrásněl, protože jsem vždycky byla Team Bill. Teď je to tak nějak nerozhodně. 😀 A jelikož pro mě jdou THáčka ruku v ruce s twincestem, jen tak z legrace jsem se šla podívat, zda blog stále funguje. A ono ejhle… funguje. Čekala jsem, že to tu bude buď mrtvé, nebo bude blog úplně zrušený. Znova jsem se začetla a postupně se zapojila i komentováním. V jednu chvíli jsem se přistihla, že si v hlavě srovnávám děj povídky. Myslela jsem na to snad dva měsíce, než jsem se odhodlala sednout a sepsat to. A tímto jsem se vrátila zpět. Twincest je pro mě tajným světem, kam utíkám, když mě ten náš nebaví. Tady zapomenu na všechno. Ponořím se do fantazií a nic jiného v tu chvíli není.

Ty sis vážně myslela, že kdyby Bill takhle dopadl, že o tom natočí klip? 😀 I když on je schopen všeho, to je pravda… bůhví, co z něj vypadne v novém hetero projektu s názvem BILLY 🙂 Takže video, který tě dostalo poprvé, bylo o tom, jak kluci demolujou barák a nástroje, a podruhé tě zaujal Bill, co se nechává ojet na hajzlíkách starým chlápkem kvůli dávce heráku 😀 No, dobrej vkus 😀 Ale upřímně… nedovedu si představit, že bych o nich pět let vůbec nic nevěděla a vypadla tak úplně ze světa TH. Co jsi v té realitě celou dobu dělala?

Hele, to není fér, že si vypíchla zrovna ty nejujetější věci. Teď to vypadá, že jsem šílená. 😀 Zaujal mě spíš Bill sám o sobě, než to, co v těch klipech dělali. Ve skutečnosti jsem si nemyslela, že by to s ním bylo až tak zlé a fetoval by. Nicméně zvědavá jsem byla.

Ono co se týče twincestu, tak ujetost je v podstatě jeho základ, a být mezi twincestníma dušema ujeťákem není nic zvláštního, takže se neboj, že by si snad tady někdo myslel, že jsi šílená. 😀 To jsme tady v podstatě všichni. 😉 Vlastně pro nás bylo štěstí, žes narazila na Feel It All, protože já kdybych jako první klip po delší pauze viděla Girl Got a Gun, tak si odplivnu a řeknu si, že se totálně zbláznili a už by mě v životě neviděli. 😀 Každopádně je dobře, že ses vrátila a začala zase psát, protože jak roky jdou, autorů ubývá a hladové twincestní duše nemají pomalu co číst.

Girl Got a Gun jsem viděla hned vzápětí a musím se přiznat, že jsem jej dost nelichotivě ohodnotila. 😀 Pak jsem ale viděla, jak se to natáčelo a tak nějak mě to uklidnilo. Beru to tak, že jsou kluci umělci a nežijí ve stejné realitě jako my obyčejní smrtelníci. Vždycky to budou chtít mít dramatičtější, intenzivnější, provokativnější… Ale když pominu ten klip, tak písnička je skvělá. Patří k mým nejoblíbenějším.

Jinak jsem docela seriálový maniak. Nejlepší pro mě jsou Přátelé, ty jsem viděla snad dvacetkrát. Pak mám ráda Jak jsem poznal vaši matku, Teorii velkého třesku, Gossip girl, Červeného trpaslíka, Sex ve městě a spoustu dalších. Teď naposledy jsem zhltla Hru o trůny a jako ostatní šílenci netrpělivě čekám na šestou řadu.

No a s hudbou to je u mě trochu složitější, protože mě musí písnička v prvé řadě zaujmout textem. Jako první jdu po slovech, a když se mi líbí, je skoro jedno, jaký to je žánr. I když se stále víc přikláním k rockovějším a alternativním věcem, takže třeba dechovka může mít super text, ale poslouchat ji fakt nebudu. 😀 Mám ráda Panic! at the disco, The pretty reckless, nedávno jsem objevila Halsey a naprosto miluju Slipknot a Coreyho Taylora. Ale přiznám se, že si občas dokážu ujet i na holkách, jako je Kesha nebo Rita Ora. Zkrátka pokud je v textu jedna zajímavá věta, dokáže mě to oslovit. Tím pádem moc nemusím taneční a hodně elektronické věci, nebo třeba techno a podobně.

Taky mám ráda dobrý texty, ale to dokážu ocenit jen v češtině. Angličtina je v tomhle pro mě pořád ještě nesrozumitelná, natož němčina, to je úplně španělská ves. Většinou slyším něco jinýho, než zpívaj. 😀

Já naštěstí jakž takž zvládám i angličtinu. Na překládání povídek to sice není, ale jinak docela rozumím.
Ty jo, první povídka, kterou jsem si přečetla, když jsem se vrátila? To už si teď nevzpomenu, ale patrně to byla nějaká jednodílovka. Chvilku mi trvalo, než jsem se do toho úplně zažrala, takže jsem začala odtud. Přiznám se, že jsem si nejdříve přečetla všechny překlady, protože ty jsou dokonalé vždy. Kdo by překládal něco slabšího, že jo. 😀 Pokud to mám vzít obecně, tak nejradši mám povídky, které se co nejvíc podobají realitě. Takže ty, ve kterých jsou kluci opravdu bratři a nejlíp, pokud je děj inspirován tím, co se děje v jejich skutečném životě. Ale nemám problém ani s tím, když se náhodně potkají a bláznivě zamilují. Přečetla jsem i povídky s tématem Mpreg, i když musím říct, že mě to úplně neoslovilo. Nevadí mi ani trocha násilí a sexu, ale nemám ráda, když to začne být hodně nereálné a perverzní. Prostě tam musím cítit tu lásku. 😀

Upřímně dost těžko snáším jiný pairing. Jednou jsem se pokoušela číst povídku s Adamem Lambertem, protože ho mám taky ráda, ale nešlo to. Byla jsem z toho hrozně v depresi. Podle mě Bill patří Tomovi a naopak. A pairing s Bushidem mi jde proti srsti úplně, nemůžu si pomoct, ale ten chlap je mi pekelně nesympatický. Moc se mi nezamlouvá ani představa Géček pohromadě, protože Gustav je podle mě heterák jak vyšitý. 😀

V tuhle chvíli je to tak, že začnu číst všechno, co se na blogu objeví a postupně doháním to, co jsem zmeškala. Ale už teď mám své oblíbence, od kterých mám přečtené všechno. Královnou jednodílek je pro mě rozhodně Haylzee. Když se mi nechce začínat nic nového, vracím se k ní. Takže některé z jejích skvostů jsem četla už pětkrát. Na jejím stylu psaní se mi líbí, že povídky nemají extra dramatický děj, ale umí zachytit to kouzlo mezi dvojčaty. Zmínila bych i cynical_terror, Zarlinu a elvisfan. To jsou hodně šikovné holky.

Z našich autorek to pak jsou B-kay, ta je nepřekonatelná pokud jde o hraní si se slovíčky. Nedávno jsem četla její rozhovor tady, a když jsem zjistila, že je ze Slovenska, musela jsem si čelist zvednout z podlahy, protože píše česky líp než většina Čechů. 😀 Její Blue bird, Balance nebo Cassiopeia jsou neuvěřitelné. Pak je to rozhodně Muckátko. U Lost to be found jsem ze začátku skoro nedýchala, a přestože je povídka dlouhá jako blázen, dala jsem ji prakticky na jeden zátah. Teď naposledy jsem zhltla všechno od LadyKay, včetně povídek, které ještě nejsou dopsané, a musím uznat, že je to neuvěřitelná autorka. Kdybych ale měla jmenovat všechny holky, které píšou výborně, tenhle rozhovor by neměl konce. Každá má svůj osobitý styl a každá je zajímavá něčím jiným.

A rozhodně mi to nedá, abych nevyzdvihla i nepřekonatelné kvality naší překladatelské bohyně Zuzu, která prostě jede jako drak. A i když je to nezvyklé, chci, aby tady zaznělo i jméno Mischulka. Protože tahle holka podle mě tomuhle blogu dává hodně. Nikdo vám neokomentuje povídku tak jako ona. Všímá si drobných detailů, a když nemůže přidat komentář hned ten den, co díl vyjde, dodá jej později.

Máš pravdu, bez Zuzu už by byl tenhle blog napůl mrtvý, protože bych skoro neměla co na něj dávat. A vůbec bez všech překladatelů. Komentátorů už je taky pomálu, a těch pár statečných, co jsou schopní autorovi napsat, by mělo dostat nějakou twincestní medaili.

Juhů, jdu na to.. 😀

Když si večer lehnu do postele a zavřu oči… noo… tak tohle bude delší 😀 Když si večer lehnu do postele a zavřu oči, tak totiž nemůžu usnout. Mám hrozný problém s nespavostí, takže mám tři možné scénáře. První z nich je, že si na mobilu pouštím videa na youtubku (ne, vůbec nesjíždím Tokio hotel Tv pořád dokola :D). Druhý, ten nejčastější je, že si čtu starší twc povídky (teď se třeba chystám znovu číst Photographs of an American Summer, protože to je dokonalost, kterou si musím dát ještě jednou). No a třetí varianta je, že se mi hlavou honí příběhy. Musím přiznat, že většinou nejsou o twincestní tématice, i když se v nich kluci vyskytují. Dál bych to radši nerozvíjela. 😀 To teď zní, jako že žiju jen Billem a Tomem, že? Možná to tak vypadá, ale já ještě pořád doháním tu pětiletou absenci. 😀

Když jsem byla malá… milovala jsem Davida Copperfiela, protože jsem si myslela, že vážně umí kouzlit. 😀

Nejvíc se bojím… nevyužitých příležitostí. Bojím se, že se jednoho dne probudím a budu litovat věcí, které jsem neudělala.

Moje oblíbené jídlo je… bigmac (pravil vegetarián :D) Takže bych měla patrně vybrat něco z toho, co jím teď. Takže třeba věnečky s polevou. Ale jinak jsem velký milovník zeleniny. Olivy, rajčata, kyselé okurky… to já můžu.

Kdyby u nás na Velikonoce někdo zazvonil, já bych otevřela a za dveřmi by stáli Bill a Tom s pomlázkou… tak by se patrně odehrál jeden z těch scénářů, co si přehrávám před usnutím. 😀 Jako první variantu vidím schovat si je někde v zamčené místnosti a už je nikdy nepustit ven, ale to je nezákonné že? 😀 Ne, teď vážně. Tak bych s nimi určitě vedla dlouhý rozhovor plných hlubokých myšlenek. 😀

Největší trapas mého života… ty jo, je to divné, ale nemůžu si vzpomenout. Asi se mi nic zas až tak hrozného nestalo. Spíš je to taková série menších trapásků. Ale mám tady jeden, co mluví za všechny. Jednou mě z práce poslali na školení do Ostravy, do takové obrovské budovy, kde jsem neznala ani živáčka. Tak jsem nastoupila do výtahu s takovou sympatickou paní a ptám se jí, jestli taky jde na školení. A ona, že jo. Tak se jí tak spiklenecky ptám: A taky se vám tak hrozně nechce jako mně? Ona se jen usmála a řekla, že jo. Jaké pak bylo moje překvapení, když ta milá paní zamířila do čela třídy a představila se jako naše školitelka, která nám bude udělovat i závěrečné hodnocení. Sesula jsem se na židli co možná nejníž, červená jako rak. Naštěstí paní byla hodná a nedělala z toho žádnou velkou vědu. Kdyby to byla nějaká mrcha patrně bych jen tak snadno školením neprošla. 😀

Když je 40° ve stínu… tak si přímo lebedím. Miluju léto a horko. Úplně teď cítím vůní chlóru, slyším cinkání ledu ve skleničce a nemůžu se dočkat, až bude červenec.

Poprvé jsem se zamilovala… ve školce. V šestnácti jsem toho klučinu konečně dostala a osm let jsme spolu chodili. Ponaučení z tohohle příběhu? Dej si pozor na to, co si přeješ. Může se stát, že se ti to vyplní a ne vždy je to dobré. Ale není to žádná dramatická srdceryvná lovestory. Prostě jsme se k sobě nehodili, jen nám trvalo déle, než jsme na to přišli. Teď jsme kamarádi.

Až mi bude 35… netroufám si ani hádat, co bude. 😀 Ale kdybych si to mohla vybrat podle sebe, tak v té době budu s Tomem vychovávat naše pětiletá dvojčátka. 😀

Kdybych měla být v příštím životě zvíře, budu… delfín. Na souši už to znám, tak proč nezjistit, jaké to je pod hladinou?

Kdybych vyhrála v loterii 20 milionů… nechala bych si postavit pěkný malý domeček a zbytek bych si uložila na nějaký spořicí účet s dobrou úrokovou sazbou, aby se mi ty penízky samy rozmnožovaly. 😀 A rozhodně bych hodně cestovala, postupně bych objela celý svět. A pokud by mi něco zbylo, tak bych si pořídila řetězec knihkupectví. Pravděpodobně ne zrovna Neoluxor, ale třeba Knihcentrum nebo něco podobného. 😀

To jsem ani nečekala, že už máš hotovej podnikatelskej záměr 😀 Tak teď ještě nezapomenout si vsadit, delfínku. 🙂