autor: elvisfan
„Můžu s něčím pomoct?“
„Do prdele!“ Natáliina ruka zamířila k jejímu srdci, když se otočila. „Bille, tys mě k smrti vyděsil!“ Zasmála se.
„Omlouvám se,“ Bill se usmál nazpět.
Bezprostředně po Tomově nočním výbuchu Bill odešel do svého pokoje, a jak se očekávalo, nevyšel po většinu následujícího dne. Natálie mu dokonce připomněla, že Tom je v práci, takže by kolem něj nemusel být, ale Bill jí jen řekl, že je ve svém pokoji spokojený a zase zmizel. Teď byl skoro čas na večeři a Bill stál hned u dveří do kuchyně s palci zaháknutými o poutka džín.
„Um, mohl bys prosím prostřít stůl?“ Zeptala se Natálie.
„Jasně.“
Bill popadl nádobí, sklenice a příbory pro každého a Natálie si nemohla pomoct, aby nesledovala, jak začal prostírat u stolu tři místa.
„Ty… se k nám připojíš?“
Bill zvedl hlavu s šokovaným výrazem.
„Nevadí to, nebo jo?“
„Ach, samozřejmě, že ne!“ Natálie se nervózně zasmála. „Já jen… jsem překvapená, to je všechno.“
„Byl jsem tak trochu… asociální, že?“
Bill se zašklebil, když se vrátil ke svému úkolu.
„A my to chápeme,“ ujistila ho Natálie. „Věděli jsme, že se ukážeš, až budeš připravený. Jen bych si přála, abys to udělal dřív. Zítra se musím vrátit do práce a sotva jsme spolu strávili nějaký čas.“
„Kde pracuješ?“
„Jsem kadeřnice. Pracuju v Shear Perfection v nákupním centru.“
„A říkala jsi, že Tom dělá na stavbě?“
„Přesně tak. Jeho šéf právě dostal zakázku na nové bytové výstavby po celém městě, takže by měli být na nějakou dobu docela zaneprázdnění.“ Natálie otevřela dvířka trouby, aby zkontrolovala česnekovou bagetu, kterou tam dala jen před pár minutami.
„Bille, doufám, že máš hlad,“ oznámila. „Večeře je skoro hotová.“
„Co budeme mít?“ Bill se jí podíval přes rameno na všechny pánve na sporáku a jeho oči se rozšířily. „Oh… ehm…“
„Co je špatně? Neříkej mi, že nemáš rád špagety.“
„To ne, já miluju špagety. Jen prostě nejím maso.“
„Ach!“ Natálie si skousla spodní ret, když se podívala na pánev plnou masové omáčky. „Dobře. To není problém. Máš štěstí, že vždy dělám omáčku z připraveného základu. Pořád mám dost po ruce,“ usmála se přes rameno na chlapce za sebou. „Podej mi tu průhlednou krabičku s červeným víčkem ze spodní police ledničky.“
Bill tak učinil, a vytáhl také misku plnou salátových ingrediencí.
„Ach, díky!“ Zvolala Natálie. „Na salát jsem úplně zapomněla. Teď mě nech ti ohřát trochu té omáčky a můžeme jíst.“
„Ne, nech to na mně,“ trval na svém Bill. „Všechno je skoro hotové. Běžte se najíst a já to udělám.“
„Ach, to není problém, zlatíčko. Posaď se. Vezmi si trochu salátu a…“
Bill klidně vzal nádobu s omáčkou z Natáliiných rukou a zavrtěl hlavou.
„Nemusíte na mě čekat,“ zopakoval ve stejném okamžiku, kdy do kuchyně vešel Tom. Billův úsměv se na vteřinu změnil na váhavý, než obrátil pozornost zpět ke své sestřenici. „Já vím, jak pracovat se sporákem, víš,“ zavtipkoval.
„Tak dobře,“ Natalie poraženě zvedla ruce. „Když na tom trváš.“
„Co se děje?“ Zeptal se Tom a skákal pohledem z jednoho na druhého.
„Ale nic,“ zasmála se Natálie. „Právě jsem zjistila, že Bill je vegetarián.“
„Zbylá bezmasá omáčka nás zachránila,“ dodal Bill a loktem šťouchl Natálii do boku.
Tom beze slova popadl pivo z ledničky a posadil se na své obvyklé místo. Bill ho pozoroval a Natálie naplnila jejich talíře, zatímco on čekal, až se jeho omáčka ohřeje. Zdálo se, že krátkodobá veselá nálada, kterou on a Natálie vytvořili, z místnosti zcela zmizela.
„Takže Bille?“ Zeptala se Natálie. „Co jíš?“
„Spoustu věcí,“ Bill pokrčil rameny, podíval se dolů do hrnce a zamíchal jeho obsah. „Vegetariánské karbanátky, pizzu, saláty, hranolky, těstoviny, tofu-dogy…“
„Tofu-dogy?“ Přerušil ho Tom.
„Jasně.“ Bill vypnul hořák a nalil hustou červenou omáčkou na talíř těstovin. „Jsou vyrobeny jako náhrada masa, ale hoď na ně nějaký kečup, hořčici a cibuli a jsem v nebi. Můžeš dokonce koupit i falešné kuřecí nugetky. Nejsou to ty nejlépe chutnající věci na světě, ale nejsou špatné. Existuje spousta dobrých bezmasých možností.“
„No, zítra mám odpolední,“ odpověděla Natálie. „Můžeme jít dopoledne nakupovat a pořídit ti, co budeš chtít.“
„Díky.“ Bill si sedl ke stolu a podíval se na Toma, který ke konverzaci zřejmě neměl co dodat. „Bylo by… nevadilo by, kdybychom o víkendu zašli do Wal-Martu nebo tak něco?“ Zeptal se Natálie. „Rád bych si koupil pár věcí do svého pokoje.“
„Jasně, zlatíčko,“ Natálie se usmála. „Měli bychom ti pořídit i nějaké školní potřeby, když už tam budeme, protože jakmile budeš připraven tam jít…“
„Myslím, že začnu v pondělí se všemi ostatními,“ rozhodl se Bill v daném okamžiku. „Aspoň mě to během dne nějak zaměstná.“
„Tak dobře,“ odpověděla nadšeně Natálie. „Uděláme to jako první věc hned zítra. Půjdeme do školy a přihlásíme tě na hodiny a pak zamíříme do obchodu s potravinami.“
„A pak o víkendu na nákupy?“ Bill se usmál.
„Pak o víkendu na nákupy.“
Bill pomohl Natálii po večeři sklidit ze stolu a poté zůstal stát u zadních dveří plný nerozhodnosti.
„Slibuju ti, že nekouše,“ řekla mu Natálie, aniž by vzhlédla od špinavého nádobí.
Bill si vzal ze zásuvky svou vlastní krabičku cigaret a vyšel na zadní terasu. Všiml si, že Tom sedí na židli a neúspěšně se snaží zapálit cigaretu svým zapalovačem. Mlčky položil na stůl svůj zapalovač a vzal si jinou židli. Tom po něm střelil pohledem a zapalovač zvedl.
„Díky,“ řekl nakonec.
„Jasně.“
Oba si zapálili své cigarety a chvíli mlčky seděli. Bill se rozhlédl po velké zahradě, spatřil houpací síť, které si dosud nevšiml. Trhl hlavou na stranu, když zaslechl Tomův hlas.
„Hádám že… jsem ti moc nepomohl v tom, aby ses cítil vítaně, co?“ Zeptal se starší muž a opřel si lokty o kolena.
„Neměl jsi moc velkou možnost zvyknout si na tu myšlenku dřív, než ses se mnou setkal,“ připustil Bill.
„Ale přesto, tohle je… tvůj domov.“
„A oběma nám bude nějakou dobu trvat, než si na to zvykneme?“
„Jo.“ Tom se té poznámce uchechtl. „Asi ano.“
„Tome…“ Bill si nervózně skousl spodní ret. „Já se vážně omlouvám… za minulou noc. Opravdu jsem nepřemýšlel, když jsem popadl ty klíče.“
„To je okay.“
Bill poznal podle sevření Tomovy čelisti, že to nebylo úplně okay, ale aspoň se snažil.
„Ty nejsi zraněný,“ pokračoval Tom. „Auto není rozbité, takže… je to v pohodě. Ale prostě se mě zeptej, když si ho budeš chtít půjčit. I když budou dvě hodiny ráno.“
„Vlastně moje auto by tu mělo být někdy zítra odpoledne,“ odpověděl Bill vesele. „Dnes ráno jsem dostal zprávu od lidí, kteří ho přivezou. Takže budu mít brzy svůj vlastní dopravní prostředek.“
„V čem jezdíš?“
„Dodge Charger. Tmavě šedý.“
„Pěkný.“
„Jo, tak trochu svoje auto miluju. Dostal jsem ho v den, kdy mi bylo šestnáct. „Bill potlačil úsměv, když na Toma pohlédl koutkem oka. „A Tome?“
Tom vyfoukl oblak kouře, než pohlédl mladšímu chlapci do očí.
„Jo?“
„Prostě se mě zeptej, když si ho budeš chtít půjčit.“
***
Tom přišel domů následujícího večera zcela vyčerpaný. Pohlédl na Billa, který přepínal kanály na televizi a současně něco dělal na svém laptopu a nedostatek vůně mu připomněl, že Natálie je ještě v práci.
„Ahoj, Tome,“ řekl Bill, aniž by vzhlédl od toho, co dělal. „Postavil jsi dnes hodně domů?“
„Dost na to, abych se cítil jako zpráskaný pes,“ odpověděl Tom a už směřoval do teplé sprchy. „Nat je dnes večer v práci až do zavíračky. Chceš objednat pizzu nebo tak něco?“
„Ach, já už mám večeři naplánovanou.“ Bill vzhlédl ke staršímu muži s malým úsměvem. „Domácí vařená jídla jsou vždy mnohem lepší, nemyslíš?“
„Ty vaříš?“ Tom se zastavil ve dveřích do koupelny s lehce ustaraným výrazem ve tváři. „Co budeme mít? Tofu hamburgery a fazolové klíčky?“
Bill na něj chtěl zazírat, ale úsměv na Tomově tváři jej přinutil změnit názor.
„To je překvapení,“ odpověděl. „Ale můžu tě ujistit, že v tom nebude žádné tofu ani žádný druh klíčků. Jo, a Natálie vzkazuje, že ti nechala na lednici účet za potraviny.“
Tom se osprchoval, zatímco Bill dělal večeři, a když vyšel ven, překvapilo jej, že dům skutečně voní jako při vaření. Převlékl se do starého, odrbaného trička a pohodlných tepláků a váhavě zamířil do kuchyně.
„Voní to dobře, ne?“ Zeptal se Bill, jakmile ho uslyšel přijít.
Tom nezávazně zabručel a podíval se na účet, který mu tam zanechala Natálie.
„Není to o moc víc, než kolik obvykle utrácí,“ podotkl. „A co všechny ty tvoje zdravé věci a falešné maso?“
„Oh, to jsem si zaplatil,“ odpověděl Bill a sladce se na Toma usmál. Bylo to těžké, ale odolal nutkání zamrkat na něj řasami. „Měl jsem dost peněz na všechno, co jsem chtěl.“
„Aha.“ Tom objevil, že je to příjemná změna, nemít nic, co by mělo něco společného s Billem, na co by mohl nadávat. „No, to je dobře.“
Tom si vzal pivo a posadil se na své obvyklé místo. Zarazil se uprostřed loku, když před něj Bill postavil talíř.
„Já vím,“ povzdechl si Bill, když se posadil. „Tak trochu to připomíná jídlo pro psa. Ale je to dobré. Sněz to.“
„A co to jím?“ Zeptal se Tom a šťouchl svou vidličkou do tmavohnědého kousku čehosi. „Rýži a zeleninu poznávám, ale…“
„Hovězí kostky. No, ne skutečně hovězí. Ale bezmasá povaha jídla je tak nějak nepřímo jasná, když jde o mě. Jez.“
Tom si prohlédl obsah svého talíře a rozhodl se, že bude nejbezpečnější, když si dá na vidličku najednou od všeho kousek. Žvýkal, polkl a neřekl ani slovo.
Nicméně vyprázdnil celý talíř.
***
„A co tohle?“
Bill nakrčil nos nad zeleno modrým povlečením, které mu Natálie ukázala.
„Hádám, že to znamená ne,“ rozesmála se Natálie a strčila povlečení zpět na polici. „No, Bille, jsme skoro na konci celého výběru povlečení. Pokud tedy nechceš spát každou noc s Hello Kitty…“
„Tohle!“ Bill se sklonil a vytáhl balíček, který byl zjevně poslední svého druhu, napěchovaný do rohu na spodní polici. „Co si myslíš o tomhle?“
Natálie studovala obrázek povlečení s širokými černými, šedými a bílými pruhy, a zatímco si myslela, že vypadá poměrně obyčejně, zdálo se, že Bill ho už teď miluje.
„Vypadá jako ty,“ odpověděla diplomaticky.
„Vynikající!“
Bill hodil své nové povlečení do nákupního vozíku na vrch malé hory školních potřeb. Vydali se do oddělení barev, aby našli Toma, a po cestě vybrali ve výprodeji nějaké závěsy a malé koberce. Natálie se zastavila, aby si prohlédla nějaké potahy do obývacího pokoje a řekla Billovi, že jeho a Toma dožene později. Bill zahnul za roh a byl překvapený, že vidí Toma, jak stojí opřený o pult, klábosí s prodavačem a vypadá docela dost uvolněně. Pokladní promnul mezi prsty jeden z Tomových copánků a Tom se usmál. Když si konečně všiml Billa, jak se na něj mračí z druhého konce uličky, napřímil se a zaměřil svou pozornost na nové malířské válečky, které vybral.
„To je můj manžel, profesionální flirt,“ poznamenala Natálie, která Billa překvapila, jak se zdánlivě zjevila odnikud. Vypadala mírně otráveně, ale zdaleka ne tak rozrušeně, jak si Bill myslel, že bude. „Je takový už od střední školy,“ pokračovala a tlačila před sebou vozík. „Nevím, proč by teď přestával.“
„Vy jste se potkali ve škole?“ Zeptal se Bill.
„Ano. Už na konci základky.“ Natálie se nad tou vzpomínkou usmála. „Já jsem byla ta nová holka a on byl pan Populární. Oba jsme se vídali s někým jiným, když jsme se potkali, ale… od začátku prváku jsme byli nerozluční. Vzali jsme se před pěti lety, hned po maturitě.“ Podívala se na Billa a rozesmála se. „Ale hádám, že tohle víš, když jsi tam byl.“
„Šťastně až do smrti, co?“
„Takový byl plán.“
***
Téměř poskakující vzrušením nad svým ´novým´ pokojem se Bill rozhodl nečekat na Toma a Georga a odtrhl poslední dva proužky modré pásky ze zdi sám. Přesně jak to chtěl, každá stěna byla nyní napůl bílá a šedá. Byl rád, že poslechl Natáliin návrh, že udělat je napůl černé by bylo příliš tmavé a depresivní.
„Miluju to!“ Prohlásil. „Vypadá to perfektně!“
„Je to rychleschnoucí,“ poznamenal Tom s rukama v bok, když zkoumal výsledek. „Nemělo by to trvat moc dlouho, než si budeš moct dát nábytek tak, jak se ti to bude líbit. Nech otevřené okno a mělo by to i docela rychle vyvětrat. Pokud ne, můžeš prostě spát na gauči, dokud tady nebudeš moct znovu dýchat.“
Bill naklonil hlavu a zíral, uvědomil si, že to bylo nejvíc, co mu Tom řekl najednou za celý týden od chvíle, kdy přijel.
„Co je?“ Zeptal se Tom, když zachytil zvláštní pohled na Billově tváři.
„Nic!“ Bill na tvář nasadil zpátky svůj předchozí široký úsměv. „Díky kluci, že jste se vzdali svého volného dne, abyste mi vymalovali pokoj.“
„No, když na mě Tom zamrká těmi svými dlouhými řasami a vyšpulí ten svůj spodní ret, tak mu prostě nedokážu odolat,“ odpověděl Georg.
„Ach, jdi do prdele!“ Zvolal Tom a strčil jej do paže.
„Půjdu pro Natálii, aby to viděla,“ rozhodl se Bill a byl už na půli cesty ven z pokoje, než vůbec dokončil větu.
„Díky, kámo,“ řekl Tom svému příteli. „Příště, až budeš chtít něco nově vymalovat…“
„Jo, páč jsem úplná Martha Stewart,“ odfrkl si Georg. „Kašlu na to.“
„Pivo?“
„To je to správné slovo.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tak si myslím, že Billův příchod bude nakonec pro Toma a Natalii vysvobozením. Evidentně ani jeden z nich v tom manželství není spokojený a jsou spolu jenom ze zvyku. Je jen otázkou času, kdy jim dojde, že už to nemá smysl a Bill to pravděpodobně jenom urychlí. Vyklubal se z něj docela milý a zajimavý kluk, to by bylo, aby Tom nezabral 🙂 Ale určitě to nebude jen tak, přece jenom, Naty je Billova sestřenice, takže mu asi bude blbý ji přebrat chlapa…
Díky za překlad
Huhů, takže Tom = profesionální flirt. To je dobré vědět. Já už tam pomalu cítím to jiskření. Bill konečně začal komunikovat a dokonce mu ani nedělá problém se s Tomem zkamarádit. Mooooc pěkný díl. Těším se na další.
Děkuji za překlad Zuzu
Konečně jsem mohla Billa trochu poznat a mám radost z toho, že je takový otevřený, přátelský a hlavně strašně fajn! Moc mi sedl, fakt je to skvělý kluk. A hlavně mám pocit, že je neuvěřitelně patrný rozdíl v jejich domácnosti s příchodem Billa! Nejen, že Tom dostane domácí teplé jídlo 😀 ale mám i pocit, že jim tam vylepšil celkově atmosféru. Už to tam na mě nepůsobí tak depresivně. 😉
Celkem mám i pocit, že si Tom s Billem sedli, ačkoli toho zatím moc nenamluvili. Rozhodně mám po dnešním dílu dobré pocity a neuvěřitelně moc se těším na pokračování. Tahle povídka je skvělá! ♥
Děkuji, Zuzu! 🙂
Profesionální flirt? Takový termín jsem ještě neslyšela, ale docela se mi líbí. Docela mě překvapilo, že to Nat bere tak sportovně, ale tady bacha… Z vlastní zkušenosti vím, že pokud jste k partnerovi až "příliš" tolerantní, je nejdřív nadšený, později to bere jako samozřejmost a nakonec vás opustí s nějakou panovačnou mrchou. 😀
Líbí se mi, že Bill není žádná chudinka, opravdu se snaží a dokonce je i vtipný. Určitě si k sobě brzy najdou cestu.
Díky Zuzu za překlad a těším se na pokračování.
Úžasný díl, ta povídka se mi líbí čím dál víc. Bill, zlatíčko, je pro ty dva něco jako živá voda. Je to moc milý kluk, když mu Tom dá trochu prostoru, určitě si porozumí. Už se nemůžu dočkat příštího pokračování
Bill z Tomem začínají komunikovat myslím že to bude ještě zajímavé.
Díky moc za překlad. Můj nejoblíbenější blog o TH je u konce. Takže jsem neuvěřitelně vděčná za práci všech. Kteří stále udržují tento blog živý. Ať už jsou to majitelky blogu, autorky povídek či překladatelky. Moc si práce Vás všech vážím. A navíc tato povídka je prostě super. Většinou mi stačí díl dva abych věděla jestli stojí za to číst dál. Tady u té to byly první dva odstavce. A už je tu třetí díl…
[7]: Taky je mi líto, že Evule skončila, tak snad se nám to tady podaří udržet co nejdéle! Dokud budou lidi, kteří budou číst a komentovat, tak s překládáním končit nehodlám 🙂
Bill sa konečne trochu otvoril a je z neho zlatíčko, ako má byť. A navyše aj trochu zmenšuje tú neustále napätú atmosféru v Natáliinom a Tomovom manželstve.
Tom tiež trošičku pookrial a vyzerá to, že z nich budú aj celkom fajn kamoši (aspoň teda zo začiatku :D).
Už sa teším, až sa to začne vyvíjať tým vážnejším smerom 🙂
Ďakujem za preklad.
Moc krásný dílek. Jsem moc ráda, že Bill konečně vylezl ze své ulity a vypadá jako moc fajn klučina s chutí do života.
Tom mě párkrát překvapil, hodně tím flirtováním s prodavačem (takže je bi? a jeho žena to ví?) a pak tím, že vymaloval Billovi pokoj.
Celkově to začíná vypadat, že napětí mězi klukama konečně opadává a že tomu oba dávají šanci, jak spolu zvládnout být v jedné domácnosti:) Teď už tam máme navíc jenom sestřenku/manželku…
Krásné a moc děkuji za překlad
[8]:ja sa ospravedlňujem za nepravidelné komentovanie a nepravidelné návštevy, dúfam, že preložíš ešte veľa skvelých vecí a ďakujem za všetky, dúfam, že sa moja situácia zlepší a zase sa sem budem dostávať pravidelne a blog tu bude ešte dlho dlho:)
Ďakujem aj za túto kapitolu…