Následoval jeho stopu skoro hodinu, když narazil na první známky civilizace na planetě. Lesy skončily, jako když utne a začala obrovská planina, bylo lehce poznat, že to je důsledek humanoidů ničících zemi pro to, aby se mohli zabydlet a stavět své příbytky. Osada kus od něj byla malá a nepřívětivá směs městských a venkovských obydlí. Tři budovy ale vyčnívaly nad ostatními; jedna z nich byla velká platforma pro lodě, druhá byla věž se dvěma kanony s vysokou anténou – nejspíš zodpovědnou za červený paprsek a rušení signálu – a třetí, ta největší z nich, byla široká a kulatá stavba s otevřenou střechou. Kdyby Tomek nevěděl, co to je, myslel by si, že to vypadá jako stadion.
Mechanický robot byl v nedohlednu a pach kočky slábnul. Tomek zkoumal prostředí, napínal smysly. Bylo tu bezpočet odérů, které ho rozptylovaly, a tak bylo těžší vyloučit je a soustředit se jen na ten Kočičí.
Vedli ho k té stadionové stavbě, Tomek začínal zjišťovat, že už se přestává mít kde schovávat; u stadionu nebyly skoro žádné budovy. Jeho nos zachytil opravdu odporný smrad, byl cítit jako shnilé maso a on následně zjistil, že přesně to to také bylo. Ke stadionu byla odvážená dřevěná kárka plná nejrůznějších druhů shnilého masa. Ten smrad byl tak hrozný, že se k tomu nikdo neopovažoval ani přiblížit a všichni uhýbali, když se k nim kárka přiblížila, až na Tomeka. Ten zajel pod kárku, zrovna když ho míjela, a zůstal pod ní schovaný celou cestu až ke stadionu. Než se k němu dostali, byl zelený nevolností.
Vozítko se dalo konečně znovu do pohybu a Tomek skoro až nedobrovolně vydechl úlevou. Dávící zvuk, který ze sebe vydal, ale nedobrovolný byl. Vozítko se v mžiku zastavilo. Tomek v duchu zanadával. Jeden ze strážných se podíval dolů. Byl to silně vypadající ještěr.
Ještěří vězeňští dozorci ho vedli koridorem na straně arény. Všude kolem něj byly cely, uvnitř kterých byly nejrůznorodější rasy humanoidů. Někteří z nich vypadali zpola naživu, zřízeně a vyhuble. Zezdola slyšel vrčení a chrochtání, jako by bylo pod arénou něco, co bylo také drženo v zajetí. Teď když byl uvnitř stadionu, začínal si myslet, že možná nebylo nejchytřejší sem chodit a ještě ke všemu se nechat chytit, protože z téhle takzvané ‚hry‘ neměl zrovna dvakrát dobrý pocit.
Ještěří dozorci ho strčili do prázdné cely. Zaklaply se za ním silné železné mříže, klikly a spojily se s držáky v zemi. Ještěří hlídači začali mluvit ještěří řečí a dívali se na něj, pak se zasmáli a odešli. Jediné, co Tomek z jejich odporně znějícího jazyka pochopil, bylo, že byl terčem vtipu. Kdyby tu s ním byl Andraz, tak by mu teď vyčítal, že jedná dřív, než přemýšlí. Tomek si povzdychl, srdce ho bolelo smutkem, jako by mu právě došel fakt, že jeho nejlepší přítel je pryč. Bude mu chybět Andrazovo poučování. Pomáhalo mu to být nohama na zemi. Tedy občas.
Přešel blíž k mřížím a nakoukl do ostatních cel, mhouřil oči a snažil se soustředit na tu, co nebyla tak daleko od něj. Vztekem se mu zvedl ret, když uviděl Kočkovitého.
Tomek zavrčel, zaskřípal zuby a chytil se mříží, zaťal svaly v pažích. Cítil, jak se v něm touha po pomstě ještě zvětšila. Jediné, co si přál, bylo dostat šanci s kočkou znovu bojovat, a jestli tahle aréna byla bojová aréna, jak předpokládal, pak jeho přání byla splněna.
autor: blame_my_dirty_mind
Tomeku, Tomeku.. Ty jsi moula. Vážně bys měl nejdřív trochu přemýšlet než se do něčeho bezmyšlenkovitě pustíš. Snad mu pomsta úplně nezatemní hlavu. Jsem zvědavá na pokračování.
Děkuji za překlad.
Je mi líto Andraze a Tomeka, fakt že jo. A Billa též. Je mi líto všech, kromě obyvatel planety. Předpokládám, že Tomek půjde do boje s Billem. Ale zda ho dokáže zabít?
Přišlo mi opravdu vtipné, jak Tomek toho ještěra poblil. 😀 Tomu říkám hozená rukavice!
Jsem zvědavá, jestli dojde na ten souboj s Billem, a jak to dopadne. Teď už je jisté, že je to Bill. A jestli je nebo není princ, je mi úplně šumák.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Jsem zvědavá jak to dopadne v aréně.
Celkem mě pobavilo, že si i Tom přiznal, že je Bill krásný a uchvacující! 😀 Jak to přizná už i Tom, tak to je něco! Bohužel v něm pořád přetrvává hlavně ten vzteh a nenávist ke kočkovitým, ale myslím, že až se s Billem setká tváří v tvář, tak ho to začně pomalu a jistě přecházet. Nebo v to alespoň doufám! 🙂
Ovšem země, do které se ti dva dostali, je neuvěřitelně zvrhlá a násilnická. Celkem by mě zajímalo, proč ještěři tohle dělají, jestli je k tomu nějaký důvod a nebo jen pro zábavu? Přijde mi to fakt kruté a já raději nechci pomyslt na to, co se těm dvěma stane. Začínám se bát čím dál víc!
Povídka je ale jinak bezvadná! Moc děkuji za překlad. 🙂
Veľmi pekne ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie. Vôbec som nemyslela, že to bude takéto stretnutie Tomeka s Billom 🙂