autor: Saline A.
Díky, díky, díky všem, kteří jste nějak zareagovali na úvodní kapitolu, moc si toho vážím ♥
Pac a pusu
Saline A.
„Tak jaký byl první den za mřížemi?“ Billův bratr Tom pobaveně položil na stůl v kuchyni právě dovezenou pizzu a dvě lahve piva. Ačkoliv Bill pivo pil jen výjimečně, Tom ke každé pizze vždy přinesl dvě lahve, jen aby je nakonec obě vypil sám.
Bill zakroutil očima, ale s úsměvem se naproti bratrovi usadil a hladově se natáhl pro kousek pizzy. Ačkoliv Saki mu doporučil jíst v místní jídelně, první den byl pro mladíka kvůli podepisování všech protokolů tak náročný, že neměl ani čas si tam zajít, a teď umíral hlady. „Jestli čekáš nějaký vzrušující příběh, tak žádný nemám. V podstatě jsem celou dobu jen papíroval, byla tam hrozná spousta smluv a dohod, které jsem si musel pročíst a podepsat, musel jsem si zařídit vstupní kartu a tak. Takže nudná administrativa.“
„Už ses s někým seznámil?“
„Tome,“ Bill se smíchem zavrtěl hlavou a bratra kopl do holeně. „Byl jsem tam pár hodin. Ale ano, pár mužů za mnou zašlo a zeptalo se, co tam dělám a tak.“
Tom srandovně zavrtěl obočím a zazubil se. „První den a už si děláš kontakty mezi zločinci! Teda Bille, ty umíš překvapit.“
„Asi tě zklamu, ale jsem ve věznici s dohledem, Tome. To znamená, že tam sedí muži odsouzení třeba za neplacení alimentů. Myslím, že skrz ně se do podsvětí nedostanu.“
„V to doufám, jinak si ještě svůj souhlas rozmyslím!“ ozvala se ode dveří matka, s úsměvem sledujíc oba své syny. „Tome, co jsem ti říkala o alkoholu přes týden?“ káravě staršímu z dvojčat uštědřila políček a mladšího políbila do vlasů.
Tom otráveně zabručel. „Říkala jsi, že přijdeš z práce později, tak jsem objednal pizzu a ty víš, že k pizze máme vždycky pivo.“
„A ty víš, že se kvůli tomu pivu vždycky zlobím,“ s úsměvem Toma zatahala za copánek, než se konečně posadila ke stolu, a také si vzala kousek pizzy. „Jaký byl tvůj první den, srdíčko?“ otočila se k mladšímu z bratrů.
Bill pokrčil rameny. „Už jsem říkal Tomovi, že to bylo v pohodě, jen jsem papíroval. Saki, ředitel věznice, říkal, že si myslí, že nebudu mít moc práce – všichni jsou tam samostatní, takže budu mít čas v klidu si pracovat na věcech do školy a tak,“ usmál se. „A dozorci jsou moc milí.“
„Hádám, že stejně budu nervózní pokaždé, když nepřijdeš po škole hned domů, ale budeš muset jít tam,“ Simone si povzdechla a zamračila se, když se Tom pobaveně uchechtl. „Nevím, čemu se směješ. Měl by sis ze svého bratra vzít příklad – má skvělý průměr ve škole a ještě si vezme aktivity navíc kvůli extra kreditům.“
„Mami, to nemůžeš takhle brát,“ zastal se Bill okamžitě bratra, jakmile si všiml jeho ublíženého pohledu. „Tom má prostě jiné priority než já. Já byl vždycky zahrabaný v knížkách a Tom byl s přáteli, a to je v pořádku. Pořád má v plánu alespoň nějakou školu, a to je taky super,“ usmál se. „Každý z nás děláme to, co nás baví. A o to jde, ne?“
Rty matky dvojčat opustil další povzdech, následovaný krátkým kývnutím. „Já vím, samozřejmě, že ano. Já jen…“
„Nic, mami,“ nakrčil Bill obočí. „Nemůžeš se na Toma zlobit jen kvůli tomu, že já nemám moc přátel, se kterými bych mohl trávit čas, tak raději studuju a dělám mimoškolní aktivity. Kdybych měl víc přátel, taky bych byl raději venku, než zavřený nad knížkami,“ prohodil a nacpal si pusu pizzou. Všichni věděli, že lže – přátel by mohl mít spoustu, kdyby chtěl. Jenže Bill nechtěl, raději dal přednost knize. Matka naštěstí pochopila, že je to narážka na ukončení konverzace, takže se znovu zvedla ze svého místa a začala uklízet nákup. „Mamko, vezmeme si to ke mně do pokoje, jo? Viděl jsem, že vyšel nový díl Perníkového táty, tak si to sníme u toho,“ sotva znatelně nakopl Toma, a aniž by čekal na matčino nebo Tomovo potvrzení, popadl celou krabici pizzy, obě piva a chvatně zamířil po schodech do svého pokoje.
∞
Bill se nohama zapřel o zeď a znuděně praskl právě vytvořenou bublinu, zatímco Tom vedle něj telefonoval s některým ze svých hloupých kamarádů. Nebylo to tak, že by snad Bill neměl rád jeho přátele, někteří z nich byli fajn. Někteří. Dva. Ale tihle dva kluci byli překvapivě fajn, možná zejména díky jejich vyššímu věku. Když se ozvali oni a nabídli, aby se připojil, Bill se s nimi šel poflakovat rád. Bohužel pro něj ale tentokrát volal někdo z Tomových stupidních spolužáků, se kterými vyrazil ven jednou jedinkrát a málem při tom přišel o panictví. Nedobrovolně. Od té doby se jim vyhýbal tím největším obloukem, jakým školní chodby dovolovaly.
„Vyrážíš ven?“ pohlédl na bratra, jakmile s nadšením zaznamenal, že hovor skončil.
„Jo, Sam objevil nějakou novou putyku, která ještě nestihla ztratit svojí úroveň a holky tam pořád chodí,“ zasmál se Tom.
„No, to určitě nepotrvá dlouho…“
„Nechceš se přidat?“
Bill nakrčil obočí. Bylo to už několik dlouhých měsíců, co došlo k onomu incidentu s jeho přáteli, a Tom se stále ještě snažil vytáhnout ho s nimi ven. Cokoliv, jen aby neviděl bratra sedět doma nad uměním. „Nemyslím si, že je to nejlepší nápad. Navíc, mám tam ještě jednu esej, kterou bych měl dokončit, tak se na ní vrhnu,“ zalhal lehce.
„Kdybys nepsal esej každý týden, možná bych ti to i sežral,“ zabručel Tom otráveně. Samozřejmě si uvědomoval, že chování jeho přátel vůči Billovi nebylo vždy úplně ideální, a kvůli snaze vyspat se s Billem se s nimi dokonce i popral, ale pořád nedokázal pochopit, jak je možné, že Bill i po takové době bude raději sedět doma a dělat bůhvíco, než aby s nimi vyrazil ven, dal si pár drinků a třeba někoho sbalil. Jak vůbec mohli být dvojčata?
„Tome…“
„Jdu do sprchy, za půl hodiny tam mám být,“ Tom se zabručením vylezl z bratrovy postele a zamířil do koupelny, nechávaje tak bratra o samotě.
Bill s povzdechem svěsil nohy z postele a prohrábl si vlasy. Pohled mu padl na pracovní stůl, kde v malé hromádce ležely veškeré dokumenty z věznice. Myšlenky se mu rázem stočily od bratra zpět ke zvláštnímu odpoledni, které tam strávil.
Všichni muži na něj zírali, aniž by se to snažili nějak maskovat. Billa jejich pohledy poněkud znervózňovaly, nehledě na skutečnost, že některé z nich vůbec nepůsobily mile, naopak jako by se ho snažily zastrašit. A to rozhodně fungovalo. Ty odvážné, kteří za ním ale došli, jednoznačně mohl považovat za, v rámci možností, milé.
∞
„Když nám Saki říkal, že sem bude několik měsíců docházet nějaký student, nečekal jsem, že přijde někdo jako ty,“ nad Billovou hlavou se ozval hluboký hlas.
Mladík překvapeně vzhlédl. „Někdo jako já?“
Muž krátce přikývl. „Všichni jsme očekávali, že dorazí nějaký ulejvák nebo tak, ale hádám, že mluvím za všechny, když řeknu, že ty jsi nám vyrazil dech.“
„Omlouvám se, ale pořád moc nechápu, proč.“
„Protože každá částečka tvýho těla hlasitě křičí, že sem nepatříš, kluku,“ muž se pobaveně ušklíbl a proti Billovi se posadil. „Podívej se na sebe. Perfektně upravený, manikúra, vlasy, líčení… Kromě toho, že vypadáš jako holka, a to se neuraz, protože vypadáš jako zatraceně hezká holka,“ zazubil se, díky čemuž se Billovy tváře lehce zbarvily do růžova, „vypadáš příliš čistě na to, abys tvrdnul tady.“
„Je to jen na pár měsíců, mám to v programu mimoškolních aktivit, většinou budu zavřený tady v knihovně nebo tak,“ pousmál se Bill nejistě.
„Já vím, Sakiho jsem se na tebe pořádně vyptal, než jsem za tebou šel osobně. Nic to ale nemění na tom, že do tohohle prostředí nepatříš, kluku. Dokonce ani právníci nevypadají takhle uhlazeně, když sem jdou.“
Bill nakrčil obočí, najednou mu jeho slova začaly dávat jiný smysl. „Myslíte, že je to problém?“
„Myslím, že opatrnosti není nikdy nazbyt v tomhle baráku,“ muž znovu přikývl. „Pravděpodobně jsi nejkrásnější živá bytost, kterou tyhle zdi kdy potkaly, a spoustě chlapů způsobíš neklidné spaní. Dají ti to pocítit.“
„Co? Jak?“
„To časem poznáš sám,“ usmál se muž a znovu vstal. „Já jsem Kenneth, mimochodem. Ale můžeš mi říkat Kay,“ pobaveně na mladíka mrknul, než lenivým krokem zamířil k nedalekému stolu. Bill sledoval, jak si se smíchem plácnul s mužem, jehož oči se na chlapce krátce poté stočily. Billovi po zádech přeběhl mráz.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Vypadá to, že věznici to bude zkouška nervů pro všechny. To se ovšem dalo čekat. Vězni budou z Billa totálně na větvi a určit to nejeden z nich na něho nějak zkusí. Měl by být relativně v bezpečí, ale jeden nikdy neví. 🙂
Díky, těším se na pokračování.
Doufám že se mu tam nic nestane a ten druhy muž určitě je Anis.
Wouu, už tu máme dokonce i Kennetha 😀
Dlouho jsem nic s pairingem Bill/Bu nečetla a tohle vypadá hodně zajímavě, takže se moc těším na další díl! 🙂
Jinak koukám, že moje přezdívka tu bude hodně tématická 😀
Mmm to zni velice, velice slibne 😀 mame tady sladkeho Kennyho, naseho kamarada. A pokud se nemýlím tak onen muž, se kterým si placal byl sam Bu? Olala, jak ja se tesim na to co Billa v tom lochu ceka 🙂 jinak se mi nelibilo, ze Simone se chova tak… nevim, nespravedlive. Srovnavat dvojcata nebude nejlepsi napad. Kazdy jsou prilis silna osobnost. A hlavne kazdy jina.
Dekuji za dil 😉
Presne tak. Moc hezky na to, aby travil cas u chlapu, kteri 2 roky nevideli zenu… Ja bych se bala. A vykaslala bych se na nejake kredity do skoly. Ale Bill je chlap, ten se prece nenecha zastrasit, navic jemu se nemuze nic moc stat… Nebo jo? V takove veznici by nemel mit moc velke problemy. Snad. Tesim se na pokracovani :o)