autor: Muckátko :o*
Závan minulosti
Stejně jako při minulém propuštění z nemocnice strážníci dopravili doboulovaného a potlučeného Toma až do domu s tím rozdílem, že tentokrát měl kolem sebe hned 4 muže a ještě byl svému bodyguardovi předán ve dveřích jako nějaký uličník, kterého policie přivezla domů po tom, co někde vyvedl nějakou hloupost. Agent kývl na své kolegy z jiného oddělení ve znamení poděkování a ujištění, že už vše převezme do svých rukou a vypustil je z domu i z pozemku, uzamykaje oba vchody. Tom nesnadně vydechl a hodlal si jít ještě na chvíli lehnout, protože rány na hrudníku ho pořád bolely při každém pohybu. Nehodlal čekat na svého strážce, proto se pomalými kroky vydal chodbou ke své ložnici, ale ani ne v půli cesty byl nucen zarazit své kroky, protože jinak by narazil do druhého těla. Agent kolem něj prosvištěl zrychleným krokem a postavil se mu přímo do cesty. Chtěl mu říct, aby uhnul, protože neměl chuť poslouchat nic z toho, co mu chtěl agent říct, ale nedostal k tomu příležitost. Billova pravá ruka se ve vteřině rozmáchla a otiskla rozevřenou dlaň na Tomovu levou tvář. Tom překvapením vyjekl a pomalu vracel násilím natočenou tvář zpět do původní pozice tváří v tvář Billovi.
„Můžeš mi zatraceně vysvětlit, o co se snažíš? Děláš to všechno naschvál, nebo si užíváš moje tresty? Co to mělo všechno znamenat?!“ zařval Bill nepříčetně a prudce do druhého muže strčil, až zavrávoral. Tom pustil svoji horkou tvář, kam přistála jedna výstavní facka, a šťouchnutí bodyguardovi okamžitě oplatil.
„Máš dojem, že mám na sobě málo modřin? Myslíš, že jich toužím mít ještě víc? Přestaň mě, kurva, mlátit! Začíná to být dost ohraný a hlavně trapný!“ křikl Tom nazpět, ačkoli od muže stál sotva metr.
„Tak se konečně začni chovat tak, jak máš a přestaň dělat hlouposti! Jestli jsi zapomněl, tak jsem tu já ten, kdo má schytat všechny kulky! Ne ty! Tak si přestaň něco dokazovat a hrát si na hrdinu!“ prskl Bill.
„No nemáš vůbec za co!“ sykl Tom ironicky. „Mohl bys prokázat alespoň trochu vděčnosti, protože doteď jsem neměl na práci nic lepšího, než tě tahat ze srabu před tvým nadřízeným, nebo ti zachraňovat život!“
„Nikdo se tě o nic neprosil a život tu mám zachraňovat já tobě, ne naopak, tak to už zatraceně pochop!“ Další prudké šťouchnutí, další Tomův úkrok vzad.
„Přestaň do mě zatraceně strkat! Já nejsem žádnej tvůj osobní boxovací pytel! Laskavě si konečně uvědom, že kdybych se před tebe nepostavil, dávno by ti ty kulky provrtaly hlavu, protože ty jsi byl ten, kdo lezl do auta po hlavě! Nakreslit si ještě na záda červený terč, tak to nemělo chybu!“ obvinil ho Tom ze selhání. „S prostřelenou hlavou bys mi byl k ničemu! Jak můžeš chránit cizí život, když nedáváš pozor ani na ten svůj?!“
„Já jsem tu od toho, abych položil svůj život za něčí jiný!“ podotkl Bill hlasitě.
„To je možná pravda, ale určitě to nemá být za takových podmínek, jako že lezeš do auta a zapomínáš si krýt záda,“ odfrkl si Tom. Na Tomovu tvář přistála další facka.
„Přestaň pochybovat o mé práci, když o ní vůbec nic nevíš!“ křikl Bill rozezleně především proto, že měl jeho klient pravdu.
Tom zúžil oči, stiskl pravou ruku v pěst a vztyčil ukazováček, kterým namířil přímo do Billova běsnícího obličeje.
„Teď mě dobře poslouchej. Mám tě tak akorát po krk. Ještě jedna facka, rána pěstí nebo drcnutí a končíš. Jsem unavený, bolí mě hrudník a hlava a to poslední, co chci, je poslouchat tebe a tvoje přednášky. Dej mi už zatraceně pokoj!“ procedil Tom mezi zuby, vrazil do Billova ramene, aby ho odsunul stranou, a zdolal posledních pár metrů, které mu chyběly, aby se mohl zavřít ve své ložnici. Po zavření dveří se o ně zády opřel a zaklonil hlavu. Potřeboval se chvíli rozdýchat, aby nakonec neskončil u toho, že vzteky rozmlátí polovinu vybavení pokoje. Nedokázal pochopit, jak ho jedna osoba mohla dokázat tak nehorázně vytočit během minuty. Vážně uvažoval o tom, že prostě zavolá Leßnerovi a přizná mu všechno, co se stalo nebo děje. Trümper bude odvolaný z jeho případu a on bude moct konečně volně dýchat. V podstatě mu bylo jedno, jak by dopadl jeho bodyguard, kdyby komisaři všechno přiznal. Věděl jen to, že tyhle roztržky ho ubíjely. Měl by se s Billem cítit v bezpečí, a přitom měl pocit, že musí být i před ním neustále ve střehu, protože nikdy nevěděl, co ho kousne natolik, aby Tomovi uštědřil ránu pěstí nebo alespoň facku.
Jak si to mohl zatraceně vůbec dovolit? Mlátit Toma jen tak pro nic za nic.
Takové myšlenky Toma rozčilovaly ještě víc, proto se rozhodl, že bude nejlepší, když si půjde dát uvolňující sprchu, převlékne se do něčeho pohodlného a zaleze do postele, která byla daleko pohodlnější než nemocniční lůžko.
Odpíchl se tedy od dveří, našel nějaké oblečení, které splňovalo jeho požadavky na pohodlí, a odebral se do koupelny, kterou v tomto domě bohužel neměl sám pro sebe jako v tom předešlém. Ani to mu však nezabránilo chovat se, jako by to byla jen jeho koupelna, a navíc jako by byl v domě sám. V místnosti rozsvítil a do dveří jen strčil. Jestli se nezabouchnou samy, co na tom. Tom si s tím nedělal těžkou hlavu. Pochyboval, že by ho jeho bodyguard tajně špehoval škvírou mezi dveřmi a futry, a i kdyby, Tom se rozhodně neměl za co stydět, a když se nebylo za co stydět, nebyl důvod se přehnaně skrývat. Svlékl se do naha, nechávaje svlečené oblečení na podlaze a vstoupil do sprchového koutu. Krátce zapřemýšlel, že vana by ho uvolnila a zrelaxovala mnohem víc, ale byl unavený, takže se potřeboval jen umýt a zalézt do peřin.
Bez zdržování spláchl svoje tělo vodou, namydlil se sprchovým gelem, opláchl se a vodu zase vypnul. Pro dnešek žádné mytí vlasů ani holení ani bezvýznamné rozjímání pod proudem horké vody. Odtáhl matné dveře sprchového koutu a natáhl se po ručníku. Ledabyle ze sebe setřel většinu vlhkosti a poté si ručník omotal kolem boků, aby nasákl stružky vody, které Tom vynechal.
Uklidněný horkou vodou se postavil před umyvadlo a podíval se na sebe do zrcadla, ve kterém dohlédl téměř až ke svému pasu. Naklonil se blíž a očima sjel svůj hrudník. Přesně uprostřed se táhl pruh třech červených podlitin, které tu a tam přecházely v modřiny. První se nacházela kousek pod jeho klíčními kostmi, druhá přesně v oblasti srdce a třetí kousek pod pozicí žaludku na jeho břiše. Tvořily téměř dokonalou přímku, která se táhla středem hrudníku. Tom vztáhl pravou ruku ke svému tělu a opatrně přitiskl prsty k prostřední ráně. Pohladil zbarvenou kůži na pohmožděném místě a zadíval se na ránu do zrcadla. Kdyby neměl neprůstřelnou vestu, tahle rána by ho okamžitě připravila o život, takže by ta poslední, která mířila na břicho, byla jen zbytečným plýtváním nábojů. Objížděl kontury všech tří poranění a zamračil se, když prsty zatlačily do kůže silněji, aby otestoval, jak moc důrazný dotyk už zabolí.
Byl tolik zabraný do zkoumání svého těla, že si nevšiml svého bodyguarda, který trpělivě vyčkával opřený o zeď vedle dveří do koupelny, dokud neuslyší vypnutí vody. Pomalu strčil do pootevřených dveří a zůstal stát mezi futry, čekaje, dokud Tom nezaznamená jeho přítomnost. Veškerá zlost a bojovnost z jeho tváře zmizela a výraz v jeho obličeji byl pro jednou opět nečitelný. Tom odvrátil pohled od zrcadla a stočil hlavu Billovým směrem, když uslyšel, jak odstrčené dveře jemně narazily klikou do zdi. Nechával prsty své ruky lehce přitisknuté k ráně na hrudi, vrhaje k Billovi nechápavý pohled. Něco v obličeji agenta ho přinutilo spolknout všechna ostrá slova, která měl v plánu na něj vychrlit. V první sekundě si myslel, že na něj opět přišel ječet, nebo mu znovu vrazit facku nebo dvě, ale on tam jen stál a díval se mu do očí. Tom spustil ruku podél svého těla a chytil se strany umyvadla. To bylo poprvé, kdy Bill klesl pohledem níž a poprvé si prohlédl Tomovo pohmožděné tělo. Zachvěl se při pohledu na ránu, která korespondovala s přesnou polohou Tomova srdce. Všechny tři rány, které nyní hyzdily Tomovo jinak perfektní vypracované tělo, měly patřit jemu. Možná ne v pořadí, ve kterém dopadly na tělo druhého muže, ale byl si jistý, že jedna z nich by kvůli jeho nepozornosti ukončila jeho život dřív, než by stačil napravit, co pokazil, a splatit skutky, které dlužil.
Beze slova vykročil pravou nohou směrem k polonahému Tomovi a zastavil se těsně u něj. Položil pravou dlaň na Tomovo levé rameno, kterým byl k němu natočen, a pevným sevřením Toma donutil otočit se k němu nejen čelem, ale především hrudníkem, který byl momentálně středem Billova zájmu. Zatímco Tom spočinul očima na obličeji druhého muže, Bill bloudil pohledem po Tomově hrudníku. V jeho očích se však nezračilo vzrušení nebo zvědavost, ale bolest, pocit provinění a vědomí, že se k Tomovi nezachoval správně, ačkoli mu doslova zachránil život, dávaje všanc ten svůj, který byl mnohem důležitější než ten jeho. Pomalu zvedl ruku a vztáhl dlaň k poraněným místům. Jemně přejížděl po citlivé kůži a obkresloval modřiny, které na Tomově těle tvořily podivné mapy a obrazce.
„Mrzí mě to,“ zašeptal chraptivým hlasem a spojil pohled s tím Tomovým. Tom přeskakoval pohledem z jedné strany na druhou, jak kmital mezi jeho očima a snažil se pochopit, co se v Billovi odehrává. Jeho slova zněla upřímně, ale vůbec se neslučovala s tím, co říkaly jeho oči nebo rysy ve tváři. Tam nikde nezaznamenal lítost, žádná vráska starosti na jeho čele, provinilost v jeho očích. Nic.
„Jak to můžeš říct, a přitom nic necítit?“ zeptal se Tom tiše.
„Je to víc, než ode mě kdy kdo dostal,“ prozradil mu Bill.
„Mě to nemrzí. Udělal bych to znovu, kdybych musel. Co mě ale mrzí, je tvoje chování. Nemůžeš mě několikrát uhodit, pak se přijít omluvit a předpokládat, že bude všechno dobré. Doteď mi bylo jasné, že ti nezáleží na tom, co si o tobě myslím já nebo někdo jiný, proto nechápu, proč jsi teď tady.“ Bill si neslyšně povzdychl.
„Protože je to správné. Nedával jsem dostatečný pozor, ohrozil tě a nakonec jsi to musel být ty, kdo zachraňuje něčí život, a místo toho, abych ti byl vděčný, sprostě tě uhodím a křičím na tebe, ale pochop to. Ty nesmíš umřít,“ zavrtěl naléhavě hlavou a sklonil pohled k zemi. „Ty ne,“ dodal teskně.
„Ani ty nesmíš umřít. Na to jsi až příliš mladý,“ oplatil mu Tom jeho starost.
„Ty to nechápeš. Všechno je jinak,“ špitl Bill poraženě.
„Nechápu, protože to nevím,“ vysvětlil mu Tom. „Už to nech být. Modřiny se časem ztratí a bude po všem,“ zakončil Tom nakonec a odsunul Billovu ruku od svého těla. „Jdu si lehnout,“ sdělil agentovi, popadl své věci, které do koupelny předtím přinesl, a Billa stojícího na stejném místě se sklopenou hlavu obešel.
„Stůj! Počkej!“ trhl sebou Bill najednou a napřímil se. Otočil se čelem vzad a došel k Tomovi, který se nestihl dostatečně vzdálit.
„Jsem unavený, Bille,“ zopakoval mu Tom.
„Která byla první a která poslední?“ zeptal se.
„Cože? O čem to mluvíš?“ nechápal Tom.
„V jakém pořadí tě postřelili?“
„No, uhm, šlo to postupně odshora dolů,“ máchl rukou směrem od severu k jihu. Barva z Billova obličeje se v momentě ztratila a nebýt Tomových rychlých reflexů, kdy Billa popadl za ramena, sesypal by se agent k zemi jako domeček z karet. „Ježiž, Bille, co je ti?“ vyhrkl Tom starostlivě a silným stiskem Billovi bránil v omdlení.
„To není možné, to není možné, to není možné,“ šeptal Bill stále dokola a hypnotizoval červenomodré fleky na těle muže před sebou.
„Co není možné? Můžeš stát, nebo si potřebuješ sednout?“ strachoval se Tom přirozeně. Bill se chytil Tomova předloktí a přiložil rozevřenou dlaň na nejvýš posazenou modřinu.
„Tahle měla paralyzovat,“ pronesl chvějícím se hlasem a sjel dlaní k druhé modřině. „Tahle měla zabít,“ špitl a překryl dlaní poslední ránu. „A tahle měla být pro jistotu,“ dopověděl a hlas se mu definitivně zlomil.
„Jak to můžeš vědět?“ zamračil se Tom podezíravě.
„Protože tohle je styl zabíjení někoho, s kým jsem už měl tu čest,“ řekl opatrně. „Musím si zavolat. Já… jdi si lehnout a odpočívej,“ pověděl Bill spěšně a setřepal ze sebe Tomovy podpůrné paže. Během mrknutí oka zmizel z chodby a zavřel za sebou dveře, čímž dál Tomovi jasně najevo, že nechce být rušen. Muž stojící na stejném místě jen pokrčil rameny, zavrtěl hlavou a odebral se do své ložnice. Na jeden den už na něj bylo až příliš dramatu.
Bill se silným pocitem na zvracení zvedl telefon, odblokoval ho a ihned vytočil Leßnerovo číslo. Zapřel se levým bokem o hranu stolu a přitiskl si hřbet ruky ke svému najednou horkému čelu. Vyzvánění se zdálo být nekonečně a tím pádem ne dostatečně rychlé.
„Co u všech svatých chceš?“ ozval se komisařův nepříjemný tón, který byl Billovi v tu chvíli ale úplně ukradený.
„Je to on,“ dostal ze sebe ztěžka.
„Kdo on?“ zavrčel Leßner otráveně.
„Byl to ten samý střelec nebo alespoň někdo, kdo je s ním spojený.“
„Jak to můžeš vědět? Pokud vím, tak ho ochranka zaznamenala až na poslední chvíli,“ podotkl muž.
„Ty modřiny na Kaulitzově těle. Viděl jste je?“
„Jak bych asi mohl?“
„Tvoří dokonalou přímku, která se táhne středem jeho trupu.“ Komisař na chvíli na druhém konci linky ztichl.
„Ty myslíš, že…,“ naznačil opatrně.
„Je to on,“ zopakoval Bill nesnadno. „Případ 611,“ pověděl skrz úzkostí stažené hrdlo. To číslo nebude nikdy schopen zapomenout. Navždy bude vryto do Billovy mysli rudým písmem, aby nebylo jen tak přehlíženo.
„Ne. Ne. To není možné,“ otočil najednou komisař a snažil se uvažovat racionálně. „Ten, co v tom případu figuroval, sedí,“ došlo mu.
„Co když to byl jen komplic? Nebo někdo, kdo napodobil jeho styl? Musíte ho vytáhnout z vězení a znovu ho prošetřit. Musíte, protože jinak…“
„Dobře, dobře. Hlavně se uklidni. Zavolám do věznice, aby ho připravili k výslechu, a pojedu tam hned zítra. Ty se jen starej, o co máš, a po všech těch událostech se měj extra na pozoru,“ doporučil mu Leßner.
„Dobře,“ přikývl Bill sám pro sebe. „Nashle,“ rozloučil se a hned na to, co mu komisař odpověděl, hovor ukončil.
Telefon dopadl na tlusté záznamy z kamer, které zabránily případnému poškození přístroje. Bill se zapřel dlaněmi o hranu stolu a svěsil hlavu hluboko mezi ramena. Musel se vydýchat, uklidnit a začít zase racionálně myslet. Nesměl tomu podlehnout. Nesměl dopustit, aby ho něco vyvedlo z míry. Konečně dostal šanci začít znovu s čistým štítem jako nový člověk, takže jediný střed jeho vesmíru musela být osoba, která spala v ložnici jen o pár pokojů dál.
Nic kolem pro něj nesmělo existovat.
Tělo vojáka, který měl na sobě neprůstřelnou vestu, po zásahu kulkou.
Musím se s vámi podělit – jsem zase o krok blíže k úspěšnému ukončení studia a získání titulu. Diplomová práce dokončena!
Příště: „Kousek mě, tebe, nás“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
mám ráda povídku už by to chtělo nějaké zblížení
No jo, mlátit Toma, to Billovi jde. Měl by se nad sebou vážně zamyslet. Kolikrát už svému klientovi nějakým způsobem ublížil ? Nedivím se, že už ho má Tom plné zuby. Schytal tři kulky a ještě dostane nafackováno…
Ale nejdůležitější, že jsou Tom i Bill naživu, že to Shane totálně podělal a navíc ještě přivedl policii na svou stopu. Doufám, že mu začne být brzo pořádně horko…
Díky za díl
Bill opravdu projevil vděk tím nejoriginálnějším způsobem. Naštěstí mu došlo, že to přehnal a aspoň se omluvil.
Navíc konečně získali nějaké vodítko. Doufejme, že to bude k něčemu dobré.
Díky za další dílek a těším se na pokračování.
PS: Ať ti ta diplomka dobře dopadne. Držím palce.
Konečně jsem se dostala k přečtení předchozího dílu a hned tu mám další, jupí 😀 <3
Potřebovala bych jich ale hned alespoň tak dalších pět, protože vždycky, když se do dílu zažeru, povede se mi přestat vnímat okolní svět, tak se dostanu ke konci a chce se mi brečet :DDD Doufám, že bude v příštím díle Shane, nějak se mi po té zvrácenosti stýská (:D)
(A mockrát děkuju za přání k narozeninám <3 už je to vážně skoro měsíc???:O :D)
Gratuluju k diplomce 🙂
Bill by si měl dat nervy do pořádku a ne mlátit Toma ještě že se omluvil.
Já se vlastně divím, že se Tom pořád ještě tak drží. Sice měl Bill pravdu v tom, že má on chránit jeho a ne naopak, ale to ještě neznamená, že mu místo poděkování vrazí facku! Bill začíná být čím dál více psychicky labilní, hádám že to je těmi jeho potlačovanými emocemi. Strašně moc se těším na to, až odhalíme jeho tajemství a minulost!!!
Wow, na to , že jsem to četl ve tři ráno, jsem si to celkem užil. 😀
Jsem hrozně rád, že se tu objevil další díl, protože můžu zase něco číst.
Billův vděk je těžkopádně zvláštní, celkem teď i lituju Toma, protože on zrovna udělal to, co ho prostě najednou napadlo a Bill je prostě starý vůl. Všichni to víme. 😀 Billane kurva, teď nevím, zda k němu něco cítíš, že mu dáváš rozmrzelé facky, ale koukej to vysvětlit!
Prakticky scéna s Tomem v koupelně, byla prostě hot a já se jak natěšený ču…(mužské přirození hanlivě) těšil, že se něco stane, třeba, že se konečně políbí. 😀 Achjo, nicméně jemné sjetí ruky je také rozhodně hot a já byl v práci trochu rozčarovaný. 😀
Bože, proč to nemohlo pokračovat dál. 😀 Takový žhavý tuleníčko v páře koupelny… achjo znova. 😀
Nicméně, Bill už prostě přišel na to s kým má tu čest a já se hrozně těším jak to dopadne! Už aby to tady bylo. 😀
Nicméně (znovu :D), gratuluji k diplomce Muckátko. Snad ti to šlo psát tak dobře, jako tahle povídka. Pokud ano, máš za jedna už teď, alespoň ode mě.. 😀
Pac a pusu D.
Já se v Billovi nevyznám ani za nic! Minule jsem z něj byla nadšená, všechno si to u mě vyžehlil a on zas něco vyvede… 😀 To už by ani nebyl on, kdyby zase něco neudělal špatně. Ale překvapivě si začínám konečně zvykat! Štve mě pořád, ale naučila jsem se už Billa brát takového jaký je. Stejně za všemi jeho reakcemi jsou dozvuky toho, co se mu stalo v minulosti. Konečně by to chtělo, aby to Bill vyklopil, protože jsem dost zvědavá za celou tu dobu!!! Sice vím, že to nebylo nic hezkého, ale třeba by mi to konečně pomohlo Billa trochu pochopit.
Při Billově facce byl ale Tom dneska pěkně naštvaný, až jsem si říkala, že kdyby nebyl chudák zraněný, možná by se ta i poprali. 😀 Toma ale chápu, protože věřím, že Billovy výkyvy nálad na něj už musí být doopravdy moc. Celkem se divím, že Bill pak došel a Tomovi řekl, že jej to mrzí, protože to bych od něj ani v nejmenším nečekala. Noo, i Bill umí příjemné překvapit. 🙂
A myslím, že se konečně Tomův případ posune zase o něco málo dál, když už se alespoň přibližně ví, kdo to byl. Bill mě překvapil, jak jej to zjištění dostalo, a to mě samozřejmě přinutilo si myslet, že je Shane ještě horší, než si vůbec myslíme.
Moc se těším na další pokračování! ♥
Bill uz vi, s kym ma tu cest. To je asi dobre. Snad dokaze lepe chranit sveho klienta. Zatim se k nemu opravdu nechoval nejlip.
Gratuluji k hotove praci. Taky jsem nedavno jednu odevzdala. Uleva, ze 🙂
Dekuji za dil 😉