autor: elvisfan
Jakmile Bill vstoupil do třídy, ucítil na sobě všechny pohledy, každý rozhovor v místnosti utichl a ještě se to zhoršilo, když učitelka oznámila příchod nového studenta. Řekla Billovi, aby si našel volné místo a on dosedl na první, ke kterému se mohl dostat, vedle blonďatého chlapce, který se ani nesnažil odstranit si zatoulané prameny z obličeje.
„Ahoj, já jsem Andy,“ řekl blonďák. „Je to na hovno, být ten nový kluk, co?“
„Tak nějak,“ odpověděl Bill plaše.
„Taky jsem byl, prožil jsem si to. Přestěhoval jsem se sem ve druháku.“ Andy se otřásl při té vzpomínce. „Máš jméno, nový kluku?“
„Bill.“
„Rád tě poznávám, Bille. Máš svůj rozvrh?“
„Hm, jo. Někde.“
Bill otevřel svou složku a prohrabával se přes mapu školy, studentskou knížku a informace o skříňce, až nakonec našel list papíru s rozvrhem hodin. Andy ho od něj vzal a hvízdl.
„Páni. Buďme ve střehu, přišel šprt.“ Zasmál se, aby Bill věděl, že si alespoň částečně dělá srandu. „Evropské dějiny, Trigonometrie, AP angličtina… páni. Klein je idiot, jen abys věděl. Cool, máš první oběd. Přijď a najdi mě. Můj kámoš Gustav a já obvykle chytíme poslední stůl vzadu. Chemie… jsi v Gustavově třídě. Napsal mi svůj rozvrh před několika minutami. Studovna se mnou Dějiny umění… nebo to, co bych spíš nazval čas na zdřímnutí, a Výpočetní technika III. Velmi podnětné. Ty jsi jeden z těch všeobecně úspěšných typů, co?“
„Já nevím,“ Bill pokrčil rameny. „Já jen… nikdy mi škola nevadila.“
Bill napůl poslouchal ranní oznámení a vrátil několik úsměvů zvědavým lidem kolem sebe a pak se Andy nabídl, že mu ukáže cestu na jeho první hodinu.
„Máme jen pět minut mezi třídami,“ informoval ho Andy, zatímco šli. „Takže si podle toho plánuj svůj čas u skříňky. Pokud to máš z jednoho konce budovy na druhý, jako jsem to měl loni dvakrát denně já, tak jsi v prdeli. Nauč se chodit rychle a na záchod jen v době oběda. Jídlo tu není tak zlé, věř tomu nebo ne. Ale drž se dál od lasagní, pokud se náhodou nevyžíváš v pálení žáhy. Ale i ubohá plechovka coly stojí dolar, takže si přines svou vlastní, pokud budeš během dne potřebovat více kofeinu. Když tě ve třídě chytí při psaní esemesky, přijdeš o svůj mobil po zbytek dne, a navíc pošlou vzkaz domů tvým rodičům. Chytí tě třikrát a dostaneš trest. Třída 218 je nahoře, první místnost za chlapeckými záchody. Měj se.“
Andy zmizel v davu studentů ještě dříve, než měl Bill dokonce šanci si všimnout, že je pryč.
Dopoledne zvládl bez úhony, až na malou, sotva slyšitelnou nadávku od skupiny atletů na chodbě, a dokonce se mu podařilo spřátelit se s několika dívkami ze své třídy angličtiny. Po příchodu do jídelny ve 12:15 si všiml Andyho přesně tam, kde řekl, že bude, a zamával mu po cestě k pultu. Vystačil si s omezeným salátovým výběrem a láhví zeleného čaje Snapple, než zamířil k zadnímu stolu, kde seděl Andy naproti jinému blond chlapci.
„Vidím, že ještě žiješ,“ pozdravil ho Andy.
„Sotva,“ připustil Bill, odhodil tašku a posadil se vedle svého nového přítele. „Už teď můžu říct, že trigonometrie a angličtina budou zničující.“
„Říkal jsem ti to! Já mu to říkal, Gustave,“ řekl klukovi naproti sobě. „Ale on mě prostě neposlouchal.“
„Ne všichni jsou šťastní, když zvládnou naprosté minimum, jen aby odmaturovali, Andy,“ odpověděl Gustav. Usmál se na Billa a natáhl ruku. „Gustav Schäfer.“
„Bill Trümper,“ odpověděl Bill.
„Takže Bille.“ Andy se obrátil na své židli, aby měl dobrý výhled na nového kluka. „Make-up. Je to prostě osobní volba, nebo jsi v přestrojení?“
„Osobní volba. Jednou, když mi bylo dvanáct, jsem si pohrával s máminým make-upem a… docela se mi líbilo, jak to dopadlo. Od té doby to dělám pořád.“ Bill nakrčil nos nad kusem zvadlého hnědého salátu. „Tohle je můj každodenní vzhled. Měl bys mě vidět, když se skutečně snažím vypadat dobře.“
„A odkud jsi?“ Naléhal Andy dál. „Jsi až moc bledý na to, abys byl z Phoenixu.“
„Jsem z Chicaga.“
„A přestěhoval ses do Phoenixu, protože…“
„Bože Andy!“ Přerušil ho Gustav. „Musíš toho kluka vyslýchat hned v jeho první den?“
„Ano,“ odpověděl Andy věcně a čekal na Billovu odpověď.
„Já… přišel jsem sem žít se svou sestřenicí a jejím manželem,“ odpověděl Bill opatrně.
„A proč? Rodiče se rozhodli, že už déle nedokážou zvládat tvé vzpurné způsoby?“
Bill zaváhal na tak dlouho, až Gustav rozpoznal nepříjemnou chvilku a přerušil je.
„Andy říkal, že máš se mnou chemii,“ vyhrkl.
„Ach. Jo.“ Bill se za to rozptýlení vděčně usmál. „Hned po obědě.“
„Cool. Už jsem měl pana Bankse loni na biologii. Není tak špatný.“
„Má na angličtinu Kleina,“ dodal Andy. „AP angličtina.“
Gustav si do svého pití odfrkl.
„Těší mě, že tě poznávám, Bille.“
Andy dál Billa vyslýchal během celé doby oběda a Bill byl schopen se také dozvědět něco více o obou blonďácích. Když čas oběda skončil, Andy se rychle rozloučil a včas vystartoval z jídelny. Bill a Gustav poté spěchali do své třídy chemie.
„Tak jak je to dlouho?“ Zeptal se Gustav, když čekali, než začne hodina. „Od chvíle, kdy tví rodiče zemřeli?“
Bill na něj na vteřinu zazíral, než si uvědomil, že se nechystá složit se v místnosti plné cizích lidí.
„Přišel jsi na to, co?“
„Tvůj obličej tak trochu… no, zblednul víc než obvykle, když se o nich Andy zmínil. Ale… pokud nechceš, abych…“
„Před pár týdny, při autonehodě.“
„Páni. A ty nejsi pořád úplně v háji?“ Gustav byl opravdu ohromen. „Gratuluju.“
„Oh, nechápej mě špatně,“ Bill se usmál. „Trochu jsem vyšiloval chvilku poté, co jsem se sem dostal a skončil jsem ve dvě ráno na čerpací stanici v Green Valley. Což vyústilo v to, že si Natálie dělala starosti a Tom je na mě pořád naštvaný.“
„Vycházíš s nimi v pohodě?“
Bill o tom musel na okamžik popřemýšlet.
„No, tak nějak. Natálie je opravdu milá, je to zlatíčko. Ale Tom… „
„Tom?“
„Tom a já se si na sebe stále ještě zvykáme.“
„Takže jste si dřív nebyli blízcí?“ Zeptal se Gustav, jeho hlas byl plný zvědavosti.
„Ne, to jen sotva,“ Bill se zasmál. „Chci říct, že technicky znám Natálii od narození, ale nikdy si naše rodiny nebyly moc blízké. Myslím, že mi bylo… devět, když se moje teta a strýc přestěhovali do Phoenixu, a Natálie šla samozřejmě s nimi. Znovu jsem ji viděl, když se ona a Tom brali, to mi bylo dvanáct, a pak… Natálie byla na pohřbu mých rodičů a já jsem se sem s ní potom vrátil.“
„To musí být… podivně nepříjemné.“
„Nemáš ani tušení.“
***
Na konci svého prvního dne Bill popadl ze své skříňky knihy do historie a trigonometrie, stejně tak jako i svou vlastní kopii Příběhu dvou měst. Zavřel dveře a málem vyskočil z kůže, když spatřil Andyho, který stál přímo vedle něj.
„Tak jaký byl tvůj den, nový kluku?“ Zeptal se Andy nenuceně, jako kdyby Billovi právě nepřivodil infarkt.
„Dobrý, myslím,“ Bill pokrčil rameny. „Nejenže si dnes večer přečtu první tři kapitoly Příběhu dvou měst, ale taky se dozvím vše o starověkém Egyptě.“
„A co chemie?“ Zeptal se Gustav, který se objevil zčista jasna mezi nimi.
„Chemii jsem si už udělal ve studovně,“ odpověděl Bill. „Mají všichni ve Phoenixu schopnost objevovat se a mizet, jak se jim zlíbí?“
„To by mohlo být docela užitečné,“ dumal Gustav. „Ale ne.“
„Musíš jít rovnou domů, nový kluku?“ Zeptal se Andy.
„Ne. Alespoň… Já myslím, že ne.“ Bill se nad tím na vteřinu zamyslel a pak pokrčil rameny. „Nejsem si jistý. Proč? Co se děje?“
„Půjdeš s námi.“
„Naše obvyklé místo, kam chodíme po škole,“ dodal Gustav. „Je to obchod, ale pokud si koupíme alespoň láhev vody nebo tak něco, tak jim nevadí, že se tam scházíme.“
„Na tom místě je to obvykle do patnácti minut od posledního zvonění samá kost,“ informoval ho Andy s úsměvem.
„Budeš muset omluvit mého kamaráda, když myslí pouze svým penisem,“ povzdechl si Gustav. „Ale on… no, on myslí pouze svým penisem.“
Andy se rozhodl ignorovat smích svých přátel. Tři chlapci přešli přes školní parkoviště a dostali se do CJ Subs. Bill vešel dovnitř a zjistil, že se v té malé restauraci nachází převážně ženský dav. Mávl rukou k dívkám ze své třídy angličtiny a pak sebou trhl, když ho Andy chytil za paži a předběhli několik druháků v posledním prázdném boxu.
„Okay, jsi na této škole přesně jeden den. Jak je možné, že už na tebe mávají roztleskávačky?“ Zeptal se Andy.
„Někdo tady žárlí,“ uchechtl se Gustav.
„To si piš, že žárlím!“ Zvolal Andy. „Bille, prosím. Řekni mi svá tajemství. Ale mluv pomalu, ať si můžu dělat poznámky.“
„To bude snad poprvé, co si u něčeho budeš dělat poznámky, nebo ne, Andy?“ Zeptal se Gustav.
„Sklapni, čtyřočko.“
„Co je v tom za problém?“ Zeptal se Bill. „Chodí se mnou na angličtinu.“
„Velký problém, nový kluku, je to, že Stephanie Ryan je ta nejžhavější a nejoblíbenější holka v naší třídě.“
„A Andy nad ní slintá už dva roky,“ vložil se do toho Gustav. „Dáte si, kluci, něco?“
„Já Snapple,“ požádal Bill. „Jakýkoliv, který mají.“
Andy mávl rukou a obrátil svou pozornost zpět k Billovi, občas se ohlédl přes rameno na objekt jejich rozhovoru.
„Kde jsem to skončil?“
„Nejžhavější a nejpopulárnější holka v naší třídě,“ odpověděl Bill vstřícně.
„Přesně.“
„Na mě se v angličtině usmála, já jsem se usmál nazpět a povídali jsme si po cestě na oběd. Nechápu, proč se z toho můžeš málem počůrat.“
„Chystáš se ji pozvat na rande?“ Zeptal se Andy.
„Pravděpodobně ne.“
„Zbláznil ses? Mluvíme tady o Stephanii Ryan.“
„Jo, jsem si toho vědom.“
„Kámo! Pokud s ní půjdeš na rande, a přátelíš se se mnou…“
„Nepůjdu s ní na rande, Andy,“ Bill si povzdechl.
„Protože jsi utrpěl traumatické poranění mozku?“
„Protože jsem gay, Andy.“
Gustav vklouzl zpět do jejich boxu právě včas, aby uslyšel Billovu poznámku, a jeho obrýlené oči se rozšířily.
„Okay. Myslím, že to vysvětluje ten nezájem o Stephanii Ryan,“ podotkl.
Andy se usmál a šťouchl Billa do boku.
„Myslíš, že bys u ní mohl za mě ztratit dobré slovo?“
***
Billův první týden školy utekl jako voda a on při více než jedné příležitosti uvažoval, jak se mu podařilo přežít. Začal pracovat na svých domácích úkolech, jakmile se dostal domů, dal si pauzu na večeři, pak pracoval ještě nejméně hodinu, než se přidal k Natálii ke sledování nějaké nesmyslné televizní zábavy, aby si jeho mozek trochu odpočinul. Obvykle ale skončil při více činnostech najednou, jako bylo esemeskování s Andym nebo Gustavem a posílání mejlů svým přátelům do Chicaga. Někdy se k nim připojil Tom, někdy ne. Náhodou byl zrovna přítomen v obývacím pokoji v pátek večer, kdy Billův telefon začal vibrovat a hrát Maroon 5. Bill se po přečtení zprávy od Gustava zazubil.
„Je to okay, když dnes večer půjdu ven?“ Zeptal se a díval se na Toma a Natálii s očekáváním.
„Já jsem s tím v pohodě,“ odpověděla Natálie. „Co se děje?“
„Nemám tušení. Gustav jen píše, abych byl za hodinu připravený.“ Bill seskočil z gauče a byl na půl cesty do koupelny, když jej něco napadlo. „Mám nějakou večerku?“
Natálie a Tom na sebe jen nepřítomně zírali, zjevně takovou otázku nikdy dříve řešit nemuseli.
„Mně na tom nezáleží,“ pokrčil rameny Tom. „Stejně zítra nemá školu.“
„Co třeba… půlnoc?“ Navrhla Natálie.
„Půlnoc by šla,“ zazubil se Bill.
„A myslím, že bychom se měli setkat s tvými přáteli.“
„Okay,“ odpověděl Bill přes rameno a zavřel za sebou dveře.
O čtyřicet dvě minuty později Bill vešel do kuchyně a našel Natálii, jak stojí skloněná u myčky.
„Jak vypadám?“ Zeptal se náhle plachý a zcela nejistý z toho, jak jeho normální ´večerní´ vzhled bude přijat.
„No teda,“ Natálie se široce usmála. „Podívejme se na tebe.“
Bill roztáhl ruce a krátce se zatočil, jak předváděl své nejtěsnější černé džíny, oblíbené červené tričko a lesklé, černé vojenské boty. Vyžehlil si vlasy, dokud nebyly tak špičaté, jak jen to šlo, a použil světle šedé oční stíny a tlusté černé oční linky. Celé to doplňoval černý kožený obojek a několik stříbrných prstenů.
„Ach! Můj lesk na rty!“
Vytáhl tubu jasného třpytivého lesku a zrovna si jej nanášel, když dovnitř zadními dveřmi vkráčel Tom.
A zíral.
„Koukni na něj, Tome,“ řekla mu Natálie. „Sotva vypadá jako ten stejný Bill, co?“
Tom si nevědomky olízl rty, zatímco vstřebával celého chlapce před sebou, a zachytil Billův růžový odstín a vědoucí úsměv, jakmile navázali oční kontakt.
„Ehm… jo,“ vymáčkl ze sebe nakonec. „Úplně jiný člověk.“
Bill zíral na podlahu, protože věděl, že jeho tvář je pravděpodobně rudá jako rajče, a ohlédl se zpátky právě včas, aby spatřil, jak po něm Tom vrhl po cestě z kuchyně ještě poslední pohled.
***
Po večeři v Subway, novém filmu s Al Pacinem a pozdní zastávce v Burger King, se Bill vrátil domů deset minut před půlnocí. Tom ležel natáhnutý na gauči, v televizi hrála Dokonalá vražda a v místnosti byla tma.
„Bavil ses?“ Tom zívl.
„Bylo to okay,“ pokrčil Bill rameny. „Film byl na hovno, ale Andyho a Gustavovi kámoši jsou všichni docela v pohodě. Nemusel jsi na mě čekat.“
„Nečekal jsem,“ odfrkl si Tom a posadil se. „Dneska spím tady.“
„Aha.“ Bill pohlédl směrem k zavřené ložnici. „Je… všechno v pořádku?“
„Nic nového. Hádka s manželkou, spánek na gauči.“ Tom se podíval na Billa a ušklíbl se. „Vždycky jsem chodil spát do pokoje pro hosty, ale ten je teď tak nějak zabraný.“
„Co se stalo? Natálie tě zase přistihla, jak s někým flirtuješ?“
Ta slova vylétla z Billových úst dřív, než si uvědomil, že je říká, a mohl sledovat, jak se na Tomově tváři formuje zírání.
„Oh, sakra! Tome, já…“
„Takže ty tady žiješ pár týdnů a myslíš si, že už o nás víš všechno?“ Zeptal se Tom. „Ne každá hádka je moje chyba, víš.“
„Tome, já se vážně omlouvám!“
„Nauč se přemýšlet, než otevřeš pusu, kluku.“
Bill se cítil hrozně. Díval se, jak Tom prošel kuchyní a zabouchl za sebou dveře, než se s povzdechem vydal do svého vlastního pokoje.
Tolik k lepšímu vycházení s Tomem.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Takže, vylepšení vztahů se nekoná, škoda, ale však ono se to zlepší. Tom už si stihl všimnout co za poklad má doma. Jinak jsem ráda, že Bill našel nové kamarády, a že se mu ve škole daří. Ještě až vylepší vztahy doma ?!? 🙂
Gustav a Andy jsou zlatíčka, že se Billa hned první den ujali a zasvětili ho do toho, jak to na jejich škole chodí. S kamarády po boku pro něj určitě bude mnohem jednodušší si zvyknout na nové prostředí a vyrovnat se s tím, co má za sebou…
Z té "hádky" s Tomem bych si nic nedělala, prostě měl jen špatnou náladu, protože se pohádal Natálii a byl podrážděný. Což zase pro Billa není úplně tak nejhorší zpráva 🙂
Díky za překlad
Je fajn vidět toho trochu víc z Billova pohledu. Gustav s Andreasem jsou super týpci, když ho mezi sebe tak rychle přijali. Aspoň se nebude cítit tak sám. S Tomem opět trochu šlápnutí vedle, ale to se určitě srovná. Hrozně se mi líbilo jak byl Tom vyveden z míry Billovým vzhledem. Jen tak dál.
Moc děkuji za překlad. Tahle povídka se řadí na přední příčky mých oblíbených a to se ještě ani pořádně nic nestalo.
Páni, ten Andy je ale řízek! To se mi líbí. A Gustav je jako vždy dokonale stoický a naprosto v pohodě se vším. Myslím, že až na pár idiotů by to ve škole mohlo být v pohodě. S Tomem se to ovšem zase moc nepovedlo. I když… To okukování Billa vypadalo dost slibně. 😀
Jéééj, a já jsem si už malovala, jak si budou kluci rozumět! 😀 Nevím proč mám vždycky touhu všechno vidět až moc růžově. Naopak chápu, že se jejich vztah hned ze dne na den nezlepší, prostě to chce čas a já se vážně těším na chvíli, kdy si oba uvědomí, že jsou do sebe šííííleně zamilovaní! Na to si sice ještě chvíli počkám, ale to nevadí. Teď je hlavní, že si Tom všiml, jak krásný Bill je a věřím, že už to půjde samo. 😉
A za Billa mám ohromnou radost! Kamarády potřeboval jako sůl, a především mu kluci moc pomohli první den školy, protože ten je vždycky nejhorší. Věřím, že díky nim zažije spousty skvělých zážitků a alespoň se nebude tolik trápit kvůli rodičům a tomu, že je vlastně ještě pořád v ´cizím domě´. Ono to hold chvíli trvá, než si člověk zvykne na nové místo. Andy a Gustav jsou parádní! Ačkoli Andy je parádně prdlý, jen co je pravda. 😀
Další skvělý díl. Nemůžu se dočkat pokračování! ♥
Moc děkuji za překlad!
Je fajn že si našel hned kamarády z Tomem trochu šlápl vedle ale to se poddá.
Veľmi sa mi páči, že Bill v škole nemá so svojím vzhľadom a orientáciou problémy, že ho prijali a neutýrali hneď prvý deň. Andy je strašne zlatý:) a Tom… nemusel reagovať tak hnusne, dúfala som, že to vezme ako žart… no tak teda inokedy.
Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad.
Andy je pošahanec, ale spolu s Gustavom sú zlatíčka 🙂 Som rada, že sa Billa tak rýchlo ujali a že Bill nemá ani v škole problémy kvôli vzhľadu a tak…
Tom si už všimol, čo to vlastne v dome má, takže myslím, že to bude zaujímavé. Ale ten koniec.. no na jednej strane Tom nemusel reagovať tak prudko, ale na druhej sa mu nečudujem. Len ma mrzí, že sa tým zase oddiali nejaké to spoznávanie.
Ďakujem za preklad.
Parádní povídka 🙂 těším se na pokračování
Moc se mi líbí, jak vzali Andy a Gusti Billa mezi sebe. Mám za něj radost, že pro něj nová škola díky nim není tak zoufalá tragédie, jak by určitě mohla být.
A pak mě taky potěšilo, že Bill otevřeně prohlásil, že je gay. Je s tím v pohodě, že to ví jeho okolí. A to je moc fajn.
A nemám slov k tomu Tomovu pohledu 😀 jak konečně viděl Billa v celé jeho určitě (promiňte mi ten výraz) šukézní podobě. Komu by nezabrnělo… na těch správných místech 😀
Akorád ten konec… Bille, broučku, opatrněji volit slova a bude to pohodička 🙂
Krásná kapitolka a já moc děkuju za překlad