FOE 9.

autor: blame_my_dirty_mind
Tomek skoro nespal, a jak to tak vypadalo, nespal ani jeden z vězňů. Mysleli na to, co je čeká, a to bylo něco, co jednoho udrží beze spánku; báli jste se zavřít oči a děsili se nadcházejícího dne, a pokud vás nebudilo tohle, pak tu bylo vrčení a chrochtání příšer, které ležely pod arénou.

S rozbřeskem dalšího dne se arénou začaly ozývat hlasité zvuky a pohyb, aréna se začínala plnit publikem tvořeným nejrůznějšími zlými stvořeními, ne všichni vypadali zle, avšak všichni měli zvrhlé pohnutky a neměli v sobě ani kousek cti. Tomek už věděl, co je tohle za planetu. O těchto planetách s krvavými sporty slyšel hodně.

Humanoidní tvorové zde byli chytáni a dopravováni na zdejší planetu proti své vůli a vědomí. Musela to být neznámá planeta, nesměla být v tabulkách, aby ji nikdo nikdy nenašel, aby byli navždy ztraceni ve vesmíru a pokládáni za mrtvé svými milovanými. Když vás chytili, sloužili jste jen jednomu účelu; k pobavení svých uchvatitelů.

Tito uchvatitelé, spousta z nich byla známými kriminálníky a gamblery, se na těchto planetách scházeli, aby se sázeli. V sázení nebylo nic ilegálního, každý byl zodpovědný sám za sebe. Ale karty, se kterými se jednalo, byly zakázané. Ať už dostali jakékoliv penále, stálo jim to za to. Všichni milovali popravy, prolití krve jim dělalo radost. Nic je nebavilo víc než dívat se, jak stvoření bojují na smrt a sázeli si na to, kdo z nich bude nejsilnější nebo nejchytřejší a kdo z nich bude zabit.

Tomek věřil, že zde nešlo jen o sázky, ale že to byla jen výmluva, jak vidět vraždy. Tato podlá stvoření nemohla vystát prosperitu a klady ostatních ras, a tak takhle řešili svou závist a vztek a posilovali tak svá ega, která byla pošramocená jejich vlastní méněcenností.

Vřava a hlasy se začínaly ztišovat. Najednou se ozval hlasitý zvuk, hluboký a jasný, jako kdyby někdo hrál na bojový roh; hry byly zahájené. Tomek se díval na arénu, naplňoval ho pocit těžkosti a vzrušení. Chtěl bojovat, to ano, ale nevěděl, s čím by bojoval. Díval se na kocoura, doufal, že to bude on. Kocour zůstával v rohu své cely, kryl se a ani jednou se do arény nepodíval. Ani jeho vrozená zvědavost jej nepřinutila se podívat. Přesně jak si Tomek myslel, kočka nebyla tak sebevědomá, když přijde na boj na zemi.

Ozval se další zvuk a Tomek viděl, jak kulatá světla nad celami začala sekvenčně blikat; světlo běželo okolo arény s tím, jak se kruhy rozsvěcely a zhasínaly, vypadalo to jako ruleta. Světlo šlo rychleji a rychleji a pak pomaleji a pomaleji, dokud se nezastavilo nad jednou z cel. Publikum se radovalo. Mříže označené cely se otevřely. Humanoid, který byl uvnitř, zalapal po dechu a zacouval k nejzadnější zdi cely. Zadní stěna se zatřásla a začala se i s ním sunout dopředu, donutila ho z cely vystoupit. Humanoid se o ni zády opíral a snažil se ji zastavit. Zeď ho nakonec vystrčila do arény. Tomek v něm poznal Gazelu z rasy antilopovitých. Samec Gazely se rozeběhl k cele vedle a zoufale se snažil dostat dovnitř, procpat se mezi mřížemi.

Další zvuky, které se ozvaly, přišly zpod arény. Kovové zvuky, posun řetězů a vysouvání mříží. Gazelí samec se otočil čelem k aréně a vykulil oči, hrudník se mu zvedal strachem. Sekce v podlaze arény byla otevřené a pak, stejně jako v hangáru na základně, se objevila schovaná platforma, která přivezla na světlo jednu z příšer zezdola. Tomek nepotřeboval všechna stvoření znát, aby věděl, že to jsou příšery. Stejně jako humanoidi, příšery měly zvířecí předky, ale evoluce funguje různorodě, a tak zatímco se jejich mozky nevyvinuly, jejich těla ano. A aby dohnaly málo inteligence, jejich těla byla gigantická a masivní. Jejich velikost je dělala imunními před dravci a rozhodně hrůzostrašnými pro inteligentní rasy. V boji jeden na jedno mezi humanoidem a příšerou beze zbraně, stejně jako tady, příšera vždy lehko vyhrála.

Tom se ušklíbl. Teď už znal důvod pro to shnilé maso. Ještěři krmili příšery shnilým masem, jen aby je udrželi naživu, ale když byly vypuštěny do arény, toužily po čerstvém masu. Poznávací schopnosti humanoidů nebyly tady v boji výhodou, když neměli žádné zbraně ani možnost, jak utéci. Tahle hra byla opravdu brutálně nefér.

Bylo těžké tyhle příšery popsat. Stačí říct, že všechny vypadaly jako noční můry. Tahle měla trny na páteři, ocas s hrotem ostrým jako břitva a obří tesáky. Příšera zahřměla, zvuk, kterým dávala najevo svou zlost vůči svým uchvatitelům. Kdyby mohla, nejspíš by nechala Gazeláka být a pokusila se zaútočit na správce věznice, ale hlad přemohl každý její impulz. Příšera se otočila ke Gazelímu samci a zaútočila na něj. Ten běžel, protože to bylo to jediné, co mohl dělat, aby ho nesnědla. A i když byl rychlejší než příšera, dřív nebo později se vyčerpá. Tomek se díval, byl zklamaný, když příšera Gazelího samce nakonec chytila a na místě ho zabila proražením hrudníku svým ocasem. Dav se zaradoval. Tomek se zašklebil, když se díval na tu hrozivou scénu. Gazelák měl štěstí, že dostal rychlou smrt.

Příšera ani nestihla začít jíst, když se z vrchních rohů arény objevily laserové paprsky. Pomalu se přibližovaly k příšeře, až se jí jeden z nich dotkl a popálil ji na kůži. Příšera zaúpěla a ustoupila. Nechala Gazelákovo tělo a utíkala před lasery. Lasery ji obklopily, donutily ji vkročit zpátky na platformu. Pak ji snesly zpátky dolů do zajetí.

Jeden z laserů pak namířil na Gazelákovo tělo a spálil jeho ostatky. Aréna na pár vteřin utichla, a to ve chvíli, kdy se ruleta vrátila a světla se znovu začala rozsvěcet. Světlo se konečně zastavilo a další z vězňů byl vystrčen do arény. Tento patřil k Lasicovitým, určitě to byla Lasička; dalo se to poznat podle malých špendlíkovitých očí a špičatých obličejů.

Stejně jako Gazelák, Lasička se snažila utéct zpátky do jiné z cel, ani nečekala, proti čemu bude stát. Platforma s příšerou vyjela nahoru a Tomek zalapal po dechu. Tahle byla velká jako Mech-bot, ale měla obří bulvy a naprosto obří tesáky.
Lasička možná vydrží déle než Gazelák, i když vypadala slabě a pohuble až na kost. Tomek hádal, že tady už nějakou dobu je, měla dost štěstí, že se celou tu dobu boji vyhýbala, ale teď se zdálo, že jí štěstí došlo. Lasička běžela a několik minut se vyhýbala útokům příšery, dokud ji nezradily nohy. Tomek se musel odvrátit, když příšera Lasičku polkla téměř na jedno sousto. Zvuky drcení kostí byly něco opravdu nepříjemného.

Bezděčně odvrátil pohled směrem ke kočičí cele a vykulil oči, když viděl, jak kočka s úžasem ve tváři sleduje příšeru požírající Lasičku. Tomek si myslel, že je kočka slabá, ale nejspíš se spletl. Tomek by přísahal, že nic, kde byla krev, by mu nevadilo sledovat a nedělalo by se mu z toho špatně, protože viděl už skoro všechno, ale ani on neměl žaludek na to, aby se díval na tohle.

Zrovna jak na to myslel, viděl, jak se kočka předklonila a začala zvracet. Tomek se ušklíbl. Možná, že kočku zradila vlastní zvědavost a dívala se na to proti své vůli.

Boje pokračovaly, až dokud nezašlo slunce, pak se aréna vyprázdnila a naplnila se znovu další den a další den po tom. Boje netrvaly dlouho, ani nebyly vzrušující. Jak by mohly, když všechny byly nespravedlivé a vůči humanoidům zvrácené? Ale spravedlivý boj nebyl pointou této bojové hry. Sázky se dávaly ve většině případů na to, který z vězňů bude bojovat, než na to, jak boj dopadne. Tomek byl neuvěřitelně znepokojený, když zjistil, že to znamenalo, že žádný humanoid nikdy nebude bojovat proti jinému, a to znamenalo, že nebude mít šanci s kočkou bojovat.

Boje pokračovaly několik dalších dní a Tomek i kočka byli ušetřeni. Tomek měl hrozný hlad, jelikož dostal jen pár kousků masa denně, ale alespoň to nebylo shnilé. Přemýšlel, jak dlouho hra trvá. Nejspíš dokud nezabijí všechny humanoidy, ale viděl, že i když byli humanoidi zabiti, přiváděli do cel nové vězně.

Uběhl přesně týden od doby, co byli zajati, když se světlo rulety zastavilo nad celou kočky.

autor: blame_my_dirty_mind

překlad: LilKatie
betaread: J. :o)

original

5 thoughts on “FOE 9.

  1. Bože, to je hnus. Absolutně nefér. To jsem teda zvědavá, jak se z toho dostanou, protože to vypadá, že jsou bez šance na přežití. Musí se stát nějaký zázrak. Teď přijde na řadu kočičák a já si nejsem jistá, jestli se na to těším.
    Ale zvědavost mi prostě nedá, takže rychle další díl! Díky za překlad.

  2. Neeee! Takhle to useknout v tom nejnapínavějším. To se teda nedělá. Chudák kočička, snad z toho vyvázne bez zlomeného drápku.
    Děkuji za překlad

  3. To je príšerné, surové a mám o Billa strach. Som zvedavá akým spôsobom sa mu podarí prežiť:(
    Ďakujem za preklad.

  4. Pane bože!!!!!
    Opět je to něco horšího než jsem si myslela. Tohle je tak příšerně nefér až jsem z toho strašně naštvaná! Nepochopím, jak se tohle může někomu líbit, sázet na to a ještě na to natěšeně koukat. Ještěři jsou opravdu nechutní!!!!!

    Upřímně ani nevím, co víc napsat, protože jsem dost v šoku z toho, co se tady děje. Čekala jsem, že proti sobě budou bojovat vězni, ne že budou bojovat s něčím, proti čemu očividně nemají vůbec šanci.

    A teď přišel na řadu kočičák…Bill?! Ať to Bill je nebo není, je to fuk, protože mi už dávno přirostl k srdci a já nechci, aby se mu něco stalo. I když se mi další díl strachy ani nechce číst, stejně je moje zvědavost větší! Ufff, tohle budou teda nervy!

    Moc děkuji za báječný překlad! 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics