autor: elvisfan
Bill dělal, co mohl, aby se Tomovi vyhýbal po téměř dva týdny. Zdálo se to jako nejlepší způsob, jak se udržet, aby neřekl cokoliv dalšího, co by Toma mohlo naštvat. Jeho plán byl podporovaný tím, že Tom bral sotva na vědomí jeho existenci, pokud to nebylo nezbytně nutné. Večeře byla obvykle nepříjemně tichá záležitost, společně s Natálií, která dělala, co mohla, aby udržela konverzaci.
Až do jednoho večera, kdy se rozhodla, že už toho má dost.
„Ehm… mám hodně domácích úkolů,“ vysvětloval Bill a zvedl svůj talíř. „Budu jíst ve svém pokoji, jestli to nevadí.“
„Ne,“ odpověděla jeho sestřenice s náznakem podráždění v hlase. „Budeš sedět tady a jíst s námi.“
Bill pohlédl na Toma, který se na Natálii mračil, jako by ho právě urazila.
„Nech toho kluka jíst v jeho pokoji, když chce,“ řekl jí Tom.
„Ne!“ Natálie udeřila rukou do stolu tak silně, až jí vidlička spadla na zem. „Bill bude sedět u tohoto stolu a budeme večeřet jako zatracená rodina!“
Bill vytřeštil oči a posadil se na své obvyklé místo bez dalšího slova.
„Nat, co máš za problém?“ Zeptal se Tom klidně.
„Vás dva!“ Vyštěkla blonďatá žena. „Nevím, jaké problémy spolu navzájem vy dva máte, ale musíte to vyřešit. Už je mi špatně z toho, jak spolu v jedu chvíli vycházíte a v u další spolu sotva mluvíte.“
Zdálo se, jako by toho chtěla říct víc. Místo toho odsunula svůj talíř a vyšla z kuchyně. O několik minut později vykřikla: „Jdu ven!“ a vstupní dveře se za ní zabouchly. Bill nebyl ani v nejmenším překvapený, když Tom vstal vteřinu poté, co odešla, a on dojedl svou večeři sám, než se vrátil zpátky do svého pokoje.
***
Bill dokončil všechny své úkoly a zavolal Gustavovi, aby s ním porovnal své odpovědi v úkolu z chemie. Spokojený, že věděl, co dělá, zrovna ukončil hovor, když se ozvalo krátké zaklepání na dveře jeho pokoje. Zůstal zticha a o vteřinu později Tom strčil hlavu do místnosti.
„Můžu dál?“ Zeptal se opatrně.
„Je to tvůj dům,“ odpověděl Bill, aniž by se na něj podíval, zatímco si uklízel knihy do batohu.
Tom plně vstoupil do místnosti a postavil se do úzkého prostoru mezi dveřmi a otevřeným šatníkem. Pohlédl na oblečení a boty ležící na podlaze, sbírku opasků přehozenou přes kliku a laptop, iPod a mobil ležící v nohách postele.
„Já vím,“ řekl mu Bill, zjevně otrávený, „je tu bordel.“
„Je to klučičí pokoj,“ pokrčil rameny Tom. „Skoro úplně stejný, jako jsem měl já, když jsem žil doma. Až na ten make-up roztáhnutý po celém prádelníku.“
„Pokus o vtip ke zlehčení nálady?“
„Funguje to?“
Bill viděl ten nadějný pohled na Tomově tváři a uvědomil si, že je to vlastně velmi atraktivní muž, když zrovna není neustále naštvaný. Ignoroval tuto prchavou myšlenku a rozhodl se ukázat trochu slitování.
„Částečná zásluha za tvé úsilí,“ usmál se. „To bylo divné, že? Vidět Natálii takhle naštvanou?“
„To je prostě Nat,“ vysvětlil Tom. „Snese toho hodně, ale jakmile už toho má dost… tak je nejlepší se jí klidit z cesty. Během pár hodin upustí trochu páry se svými kamarádkami a pak se vrátí do normálu.“
„Není to žádná sranda být důvodem, že je někdo tak naštvaný.“
„Jsem to hlavně já…“
„A moje občasná neschopnost myslet dřív, než něco řeknu nebo udělám,“ dokončil Bill za něj.
„Ty jsi dítě. Čeká se to.“
„Za tři měsíce mi bude osmnáct.“
„Okay,“ Tom se zazubil, protože věděl, že mladšího chlapce popichuje. „Takže ti budu říkat dítě ještě tři měsíce.“
Bill se snažil být naštvaný, ale věděl, že Tom si z něj jen utahuje a nebyl snad účel tohohle všeho mít jeden druhého alespoň trochu rád?
„Fajn.“ Bill se pokusil o svůj nejsladší úsměv. „Staříku.“
„Staříku, to určitě!“ Tom se rozesmál. „Je mi dvacet tři.“
„No, teď aspoň víš, jaké to je.“
Jejich lehký smích skončil v trapném tichu. Bill zapínal a rozepínal svůj batoh, zíral na své ruce a sbíral odvahu, aby řekl to, co měl na mysli.
„Ale Natálie má pravdu,“ Tom se pousmál, když Bill překvapením prudce zvedl hlavu. „Bylo by to mnohem pohodlnější obytné uspořádání, kdybychom spolu ty a já dokázali vycházet lépe.“
„A já bych za to byl rád, kdybys ke mně necítil takovou nenávist.“
Tomovy oči se zúžily a Bill se připravil na další záchvat vzteku.
„Není pravda, že tě nenávidím, Bille,“ řekl mu Tom. „K čertu, já tě dokonce sotva znám, stejně jako ty sotva znáš mě.“
„Takže… budeme poznávat jeden druhého.“
„Bože, Tome, mohl bys přehánět ještě trochu víc?“
Bill sotva pootevřel dveře koupelny, když slyšel, že Natálie je zpátky, a nakoukl na ni a Toma škvírou ve dveřích. Natálie vrávoravě stála, očividně mírně opilá. Tom nevypadal potěšeně.
„Utratila jsi skoro padesát babek!“ Vykřikl Tom. „A očividně většina z toho byla v kapalné formě.“
„Jako by padesát babek bylo tak moc…“
„To teda je, když je, kurva, nemáš, Natálie!“
„Ach, no, tak mi prosím odpusť, můj drahý manželi,“ odsekla Natálie nazpět. „Jen jsem prostě potřebovala malou pauzu od celého toho… toho zasraného dramatu jménem Bill a Tom! V dva stačíte na to, abyste mi způsobili zkurvenou migrénu!“
„Jo? No, ty jsi ta, kdo ho sem přivedl, takže myslím, že musíš vinit sama sebe.“
Natálie do Toma strčila, když kolem něj prošla do ložnice, a Tom se zlostným zavrčením klesl na gauč, aniž by viděl Billa, který se tiše vrátil do svého pokoje.
Byla sobotní noc a Bill trucoval. A začínal se cítit trochu opilý. Čekal nějaké pivo, nebo možná likér ukradený rodičům, když Andy řekl, že té noci všichni dostanou drink. Takže byl mírně šokovaný, když jeho lehce šílený kamarád vytáhl celou škálu míchaných drinků.
„Jeden můj známý pracuje na trhu naproti škole,“ vysvětloval Andy. „Chce po mně občanku, protože musí, pak už jen odečte pár let, když zadává můj datum narození do pokladny.“
„Chytré, že?“ Gustav si odfrkl a sáhl po lahvi Exotic Berry.
„Hele, přineslo nám to chlast, nebo ne?“
„Tomu říkáš chlast, Andy?“
„Poslouží to svému účelu. Takže, Bille!“ Andy vzrušeně tleskl. „Co to bude? Exotic Berry, Mojito nebo Margarita?“
Bill si vybral Mojito, chutnalo mu to a pokračoval čtyřmi dalšími, plus polovinou Exotic Berry a douškem Andyho Margarity. V průběhu večera se dozvěděl, jaké typy opilců jeho přátelé jsou. Andymu přišlo všechno k popukání a měl tendenci funět, když se příliš silně smál a Gustav jen klesl na své židli a přicházel s takovými myšlenkami, jako jestli Bůh věří v ateisty a proč je zkrácenina tak dlouhé slovo. Bill sám byl dříve opilý jen jednou a vzpomněl si, jak byl bláznivý, hihňavý a dobře se bavil. Dnes v noci byl ale všechno ostatní, jen ne tohle. Škola byla ten týden obzvlášť pekelná a on měl vážné pochybnosti o tom, jak dobře zvládl předchozí den test z trigonometrie, ale pořád si v hlavě přehrával Tomovu a Natáliinu hádku a věděl, že to jej trápilo víc než cokoliv jiného.
„Nikdo mě nechce kolem,“ konstatoval věcně a stočil se do klubíčka na Gustavově pohovce.
„Ále, to neříkej, nový kluku,“ řekl mu Andy, který se o něj opřel a položil mu hlavu na rameno. „My tě chceme mít kolem. Kdybych měl jen Gustava, tak bych se zbláznil.“
Bill přetočil hlavu směrem ke Gustavovi, který seděl a zíral v úžasu na svou pravou ruku.
„Proč se jim říká… klouby?“ Uvažoval blonďák.
„Gustave!“ Vykřikl Andy. „Řekni Billovi, že ho chceme mít kolem!“
Gustav zblízka zamžoural na Billovu tvář.
„Otravovalo tě někdy to znamínko pod tvým rtem?“ Zeptal se.
„Vidíš?“ Škytl Andy. „Chceme tě kolem.“
„Ale nemyslím si, že to chtějí i Tom a Natálie,“ odpověděl Bill.
„Tak proč by tě sem vzali?“ Zeptal se Andy. „A nechali tě s nimi žít?“
„Natálie to udělala, protože za mě cítila zodpovědnost. Ale všechno, co dělají, je, že se hádají, a Tom a já nikdy nebudeme přátelé…“
„Myslel jsem, že jsi říkal, že jste si tenkrát večer dobře promluvili,“ přizvukoval Gustav a natáhl se pro další střik.
„Hádám, že ano,“ Bill pokrčil rameny. „A posledních pár dní jsme byli v pohodě… ale je to jen pár dní! Zítra bych mohl… krknout jeho směrem a on by mohl znovu vybuchnout. Pak se s Natálií znovu pohádají a…“
„Okay, nemusíš se cítit zodpovědný za to, že se pořád hádají,“ radil mu Andy a pokyvoval si pro sebe souhlasně hlavou.
„Musím, pokud ty hádky mají něco společného se mnou.“ Bill si zvedl láhev ke rtům, pak se zamračil a položil ji zpátky na stůl. „Kluci, myslím, že chci jít domů.“
„Moje doupě ti přijde neatraktivní, že?“ Obvinil ho Gustav.
„Tvoje doupě je skvělé, Gustave,“ ujistil ho Bill. „Já mám jen… den blbec. Nechci vás tady deprimovat.“
„No, ale řídit nebudeš,“ odpověděl Andy. „Možná jsem opilý, ale nenechám svého dobrého přítele Billa, aby si sám vezl svůj opilý zadek domů.“
„Můj zadek je opilý taky,“ odfrkl si Gustav a následoval to hlasitým říhnutím. „Ale můžeš počkat, až se mí rodiče vrátí domů. Můj táta může…“
„Nenechám tvého otce, aby mě vezl domů proto, že jsem opilý, Gustave.“
Bill pohlédl na oba své přátele a vypustil ze sebe žalostné zakňučení, než se natáhl pro svůj mobil.
„Fajn, vy odpadlíci. Zavolám Natálii a ona pro mě přijede.“
Bill na Andyho naléhání dopil svůj poslední drink a poté si na verandě vychutnal cigaretu, zatímco čekal na svůj odvoz. Pronesl několik tichých nadávek, když to bylo Tomovo SUV, které zastavilo před domem.
„Promiň,“ řekl, jakmile otevřel dveře a vlezl dovnitř.
„Proč?“ Zeptal se Tom. „Myslíš, že jsi první teenager, který se opil?“
„Protože jsi pro mě musel přijet.“
„Byl jsem ještě vzhůru,“ pokrčil rameny Tom. „Žádný velký problém.“
Bill jen pokrčil rameny a opřel si hlavu o okno.
„Možná bych se měl vrátit zpátky do Chicaga,“ řekl po dlouhém mlčení. „Pořád každému všechno podělávám.“
„Nic nepoděláváš, Bille,“ odpověděl Tom a správně předpokládal, že Bill je jen emocionálně opilý. „A u koho bys v Chicagu bydlel?“
„Záleží na tom? Alespoň bys mě měl z krku, ne?“
„Ty prostě miluješ dělat ze mě toho špatného, že?“
„Ty jsi ten, koho pořád dokola štvu.“
„Ne v poslední době.“ Připomněl mu Tom a odhodil svůj nedopalek z okna. Pohlédl na Billa a povzdechl si, než obrátil svou pozornost zpátky k silnici. „Víš, býval jsem takový šťastný a uvolněný druh chlapa.“
„Přesně,“ odpověděl Bill. „Pak jsem se ukázal já, a…“
„Bille, moje problémy s tebou nemají nic společného.“ Tom se ani nepotřeboval podívat, aby viděl ten nevěřícný pohled, který po něm Bill vrhnul. „Okay, teď už ne.“
„Protože máme mnohem lepší obytné uspořádání, teď když už spolu vycházíme lépe?“ Zahihňal se Bill.
„Takže teď jsi bláznivě opilý?“
Bill se rozesmál hlasitěji a poté zůstal zírat v úžasu na plamen na svém zapalovači. Tom se natáhl, vzal mu zapalovač z ruky a cigaretu z úst a zvedl obočí nad nešťastným zakňučením, které vyšlo z mladšího chlapce. Zapálil cigaretu, hluboce z ní potáhl a vrátil ji Billovi.
„Opilí lidé by si neměli hrát s ohněm,“ vysvětlil.
O několik minut později Tom odbočil na příjezdovou cestu a Bill okamžitě otevřel dveře a vyskočil ven, šťastný, že bude moct spát ve své posteli. Udělal dva kroky, spadl a odřel si ruku o štěrk. Zrovna otevřel pusu, aby zakřičel Tomovo jméno, když se v jeho zorném poli objevily Tomovy tenisky. Všechno začalo být nejasné, když jej popadl pár silných paží a vytáhly ho na nohy.
„Tome?“
„Tak pojď,“ řekl Tom. „Slibuju, že tvoje postel je mnohem pohodlnější než příjezdová cesta.“
„Krvácí mi ruka,“ Bill našpulil rty a podržel ruku několik centimetrů od Tomova nosu.
„Není to tak zlé.“
„Točí se mi hlava.“
Pomalu se vydali po schodech nahoru, jen aby byli okamžitě konfrontováni Natálií. Otevřela ústa dokořán nad Billovým neupraveným vzhledem, až se málem proti Tomovi sesunul a pokusil se schovat do boku staršího muže.
„Dobrý bože, Bille,“ zvolala Natálie. „Jak moc jsi opilý?“
„Uklidni se, Natálie,“ varoval ji Tom a vedl Billa do koupelny. „Není to tak, jako bych snad nikdy nepašoval tvůj opilý zadek do domu tvých rodičů. Zítra ráno mu bude dostatečně zle, není třeba, aby se cítil špatně i teď.“
Tom zavřel dveře před jakoukoliv další diskuzí, opřel Billa o pult a nepustil ho, dokud si nebyl jistý, že zůstane ve vzpřímené poloze. Prohrabal lékárničku a nakonec přišel s náplastí. Setřel trochu krve, která prosakovala z malé rány na Billově ruce, a poté na to nalepil malý, plastový proužek. Otočil se, aby vyhodil obal, a sotva se mu podařilo Billa zachytit, než dopadl koleny na podlahu.
„Potřebuješ si lehnout dolů, ne spadnout dolů, Bille,“ zavtipkoval Tom.
Bill pohlédl na svou zalepenou ruku a pak se usmál na Toma, zatímco se pomalu vydali na cestu k jeho pokoji. Bill si povzdechl a omotal ruce kolem Tomova pasu.
„Myslím, že teď už tě mám rád.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Natalie mi začíná parádně lézt na nervy. Co jako čekala ? Určitě by bylo skvělé, kdyby spolu Bill a Tom od začátku dobře vycházeli, ale jsou to bohužel dva úplně cizí lidi a musí si k sobě najít cestu.
Tím svým výstupem všechno akorát zhoršila. Bill má dost vlastních problému, nepotřebuje se cítit špatně ještě kvůli ní…
Ale mezi klukama to začíná přes všechny ty trable vypadat nadějně. Minule Tom okukoval Billa, dneska už Tom připadal Billovi atraktivní… a vůbec nejlepší byl ten konec, kdy Tom ošetřoval Billa a Natalie zůstala čučet přede dveřma 😀
Díky za překlad
Ty dva to mají jak na houpačce Natalie by si toho neměla všímat oni by si to srovnaly sami.
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu. Takže jaký druh opilce je Bill? Asi jako já propije se k depce a přes rozchechtanou fázi dojde do fáze potřebuju obejmout a utěšit… 😀 No to s velkým "staříkem" Tomem určitě půjde dobře… 😛
Mezi Tomem a Billem je to jako na houpačce. Ale po tom, co si promluvili, to snad bude mnohem lepší. I když mraky ještě přijdou. Tom a Nat měli problémy už dřív a Bill je jenom katalyzátor, kterým to začíná gradovat. Ne že by za to mohl a to si uvědomují i ti dva. Ale to jim nebrání, aby ho použili jako záminku k tomu, aby se mohli zhádat jako psi.
Díky za překlad, těším se, co bude dál.
Ja som názoru, že by mali všetci trochu zvoolniť. všetko berú príliš vážne a nemajú žiadny nadhľad…
Tuhle povídku mám čím dál raději! 🙂 Vždycky jak tady vidím nový díl, tak nadšeně poskočím a s chutí se vrhám do čtení! Je prostě úžasná!! 🙂
Jen je mi líto toho, že si Bill myslí, že za všechny hádky mezi Nat a Tomem může jenom on. Tím, že nevěděl, co se mezi nimi děje a že to už delší dobu není ok, tak je jasné, že z toho viní sebe. Snad se Billovi brzy podaří pochopit, že on na tom nenese žádnou vinu. Jen je zrovna lehké se hádat, když může být záminkou on. Tom s Nat by si to měli především sami vyříkat, protože tenhle vztah jim evidentně už delší dobu nesvědčí. Je mi líto, že Toma viním pořád jenom naštvaného a nabručeného, protože věřím, že pod tím vším je strašný pohodář a vtipálek. Snad se Billovi povede odkrýt i tuhle stranu. 😉
Těším se na pokračování a další sbližování kluků! 🙂 Moc děkuji Zuzu!!! 🙂
Začala jsem číst teprve dnes a hodně mě to chytlo! 🙂 jsem ráda, že jsou tu díly často, tak alespoň nemusím moc dlouho čekat 🙂
Jsem fakt zvědavá, jak se to mezi těma dvěma bude dál vyvíjet 😀
Držím se svých předešlých slov. Natálie ať už jde konečně do… pryč. A Bill s Tomem si můžou užívat to sbližování, krůček po krůčku se k tomu blížíme. Tom je očividně zdeptaný z manželství s tou protivkou. A Bill je to sluníčko, které mu přinese šťastnější dny. Už se toho nemůžu dočkat. Kéž bych nebyla tak netrpělivá. 😀
Opět děkuji za překlad Zuzu
Plně souhlasím s komentářem přede mnou. Nemám co dodat, snad jen trpělivost. HURÁ SEM S DALŠÍM DÍLEM!!! 😀
Děkuji za překlad
Tak už si aj Bill všimol, aký je Tom atraktívny 😀 Teraz už len aby Natália konečne vypadla, aby sa mohli tí dvaja čoraz viac zbližovať, lebo tam len "kazí vzduch" 🙂
Ďakujem za preklad.
Zatím se s klukama cítím jako na horské dráze. Na začátku jsem si říkala kruci, zase se to totálně zdělalo :/ pak to zase vypadalo na příměří, na to se Tomimu slije žena a Bill má zase důvod vinit sám sebe ze všeho, takže nakonec se slije sám s klukama a ve finále? Ve finále je mi krásně, protože ten konec…
Luxusní povídka, děkuji moc za překlad. Teď zrovna tohle potřebuju:)
Nuž keby nebolo Natálie, nikto by Tomovi do domu nedoniesol Billa, tak teda dobre, ale už by sa mohla niekam vypariť, už tam len zacláňa:)
Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad.