Uncover 10.

Tom zaklepal na Billovu kancelář. Nikdy tady nebyl, o to víc byl zvědavý. Měl na srdci důležité věci ohledně smlouvy, které chtěl mít vyřešené co nejdříve. Lhal by sám sobě, kdy tvrdil, že to není nic nepříjemného. Skousnul si ret, byl opravdu nervózní. Všechny věci ohledně zařizování jeho domu řešili při schůzkách v restauracích, kavárnách… A na podobných místech. Nikdy z toho nedělali na Tomovo přání žádnou oficiální schůzku, ale to se mělo za okamžik změnit.
„Dále.“ Ozval se pevný hlas z kanceláře. Tom na víc nečekal, stiskl kliku dolů a vešel do čtvercového prostoru. Prvně se rozhlédl kolem sebe, pomyslel si, že má Bill opravdu vybraný vkus. Nakrčil nos, když na jeho stole viděl kousky různě barevných dřev. Měla to být snad nějaká součást jeho budoucího domu? Mírně zakroutil hlavou a usmál se.
„Ahoj, Bille. Já vlastně… Přišel jsem jenom kvůli smlouvě, nic víc. Můžu se posadit?“
„Ahoj.“ Bill k němu vzhlížel, prohlížel si ho. Neviděli se celkem dlouho, v posledních dnech spolu komunikovali pouze skrz e-mail či telefonicky. Tom to sváděl na to, že má zrovna v tomhle období nejvíce práce, Billovi to ale příliš nevadilo. Samozřejmě, že mu chyběly drahé večeře, čas strávený s Tomem… Ale snažil se utužovat vztah s Tobiasem, což alespoň dle jeho názoru, se dařilo na jedničku.

„Posaď se,“ dodal blonďák po chvilce a ukázal na židli, která byla přesně proti Billově. Zrovna měl celkem dost práce u počítače, vyřizoval objednávku police pro Tomovy LP desky. „Dáš si vodu?“
„Ne, děkuju. Nezdržím se příliš dlouho,“ zakroutil hlavou Tom a posadil se na nabízené místo. Podíval se Billovi do očí, které měl zase trochu namalované. Vlastně celý jeho vzhled byl upravený, přesně tak, jak býval, než se rozešel s Tobiasem. Musel se nad tím usmát, Bill byl zase zpátky. Položil si na klín svoji aktovku, kterou otevřel a vyndal z ní černé kožené desky.
„Tak mluv, za chvilku mi budou volat ohledně jedné police, kde popletli objednávku. Udělali ji z tmavějšího dřeva, než jsem si přál, a nezapadalo by to do zbytku interiéru,“ povzdychnul si Bill, ukázal na malá dřívka před sebou. Dělal, jako by tohle Toma někdy zajímalo. Pravdou bylo, že nevěděl, jak navázat téma hovoru, když se neviděli tak dlouho. Nechtěl mu vyprávět o tom, jak pěkný vztah teď s Tobiasem mají. Přeci jen, byla to jejich soukromá věc a on se Tomovi otevřel už až až. Měl pocit, že to bylo víc než dost, s nikým jiným takhle dřív nemluvil.
„Nezajímá mě to,“ zakroutil hlavou Tom. Přesně tak, jak Bill očekával. Bylo až neskutečné, jaký nezájem Tom projevoval, co se týkalo jeho bydlení.

Tom přejížděl po deskách prsty, přemýšlel, jak by měl začít. Kdyby před ním seděl kdokoliv jiný, nebylo by to tak těžké, uměl komunikovat s lidma. K Billovi ale nechtěl být příliš hrubý, protože si to zkrátka nezasloužil. Byla to spíše Tomova chyba, když si na něj dělal nějaké nemyslitelné nároky. Zapomínal na to, že Bil není kousek majetku, který by si mohl koupit a vlastnit ho. Byl pouze člověk, který byl plnoletý a mohl rozhodovat sám za sebe, nikdo ho k ničemu nemohl přinutit.

„Takže…“ odkašlal si Tom a desky položil na stůl, podíval se do Billových tmavých očí. „Staly se nějaké věci, díky kterým se chci přestěhovat co nejdřív. Tudíž jsem se rozhodl, že platí původní termín. Dům bude hotový do Vánoc, jinak ti zaplatím pouze čtvrtinu toho, na čem jsme se domluvili, abys neřekl, že jsi pro mě pracoval úplně zadarmo. Můžeš si k tomu připočítat všechny ty večeře a tak…“ desky otevřel, díval se dolů do papíru. Neměl sílu na to, aby se podíval Billovi do očí po takovýchto slovech. „Dovolil jsem si s právníkem připravit dodatek ke smlouvě, já to již podepsal, schází tam už jen tvůj podpis.“ Papír přisunul před Billa. Odvážil se k němu zvednout pohled, váhavě si kousal ret. Pravděpodobně zněl jako idiot, ale mělo by mu to snad vadit? Idiota z něj dělal Bill, když se na něj vrhal a při tom stále vnitřně miloval Tobiase, který se k němu vrátil jako poslušný pejsek. Cítil se ponížen, což nesnesl.
„To je hloupej vtip, že jo?“ Bill se začal smát, zakroutil hlavou a podíval se na Toma. „Řekni mi, že si ze mě právě teď utahuješ. Do Vánoc to nikdy nemůžu stihnout, je 27. listopadu, Tome. Přibral jsem si ještě jednoho dalšího klienta, když jsi mi řekl, že na to nespěcháš.“
„Já to myslím naprosto vážně. Nezajímá mě, jestli máš jenom mě, nebo někoho dalšího. Vlastně je to celé tvůj problém, Bille. Zkus být trochu profesionální, hm? Myslím si, že to nezaškodí…“
Bill sklopil pohled ke smlouvě, kterou mu Tom podstrčil pod nos. Nemohl uvěřit svým uším ani očím. To, co Tom před malým okamžikem řekl, stálo ve smlouvě. Pokud mu nepředá hotový dům do 24. prosince, může zapomenout na celou odměnu a dostane jen směšnou část, kterou by inkasoval za zhruba měsíc práce, kdy by se opravdu nepředřel. Podíval se na Toma, skousnul si ret. Měl možnost odporu? Nevěděl, ale mohl to alespoň zkusit.

„Co když to nepodepíšu?“
„Bille, pokud to nepodepíšeš, tak se můžeme rozloučit hned s tím, že nejsem s tvojí prací spokojen. Zaplatím ti poměrnou část, ale pověst ti zničím, na to se můžeš spolehnout. Ber, nebo nech být, je to tvoje volba. Já tě do ničeho nutit nemůžu…“

Tomův hlas zněl v Billově hlavě jako nepříjemná ozvěna. Chvíli ještě váhal, nakonec se ale natáhnul pro svoje pero, aby mohl smlouvu podepsat. Přišlo mu to vážně šílené. Nejdříve mu Tom dal více času, on si tedy dovolil zvolnit. Teď před ním ale seděl a tvrdil pravý opak, dokonce mu vyhrožoval. Myslel si, že to už nemůže být horší, když svou práci nedokončí. Dostane sice zaplaceno mnohem míň, než předpokládal, ale rozhodně to bude příjemnější, než kdyby se Tom postaral o jeho reputaci a on si v hlavním městě a ani jeho blízkém okolí už ani neškrtnul.

„Měl bych ale ještě otázku, Tome. Než se zvedneš a odejdeš s tou novou skvělou smlouvou,“ řekl Bill a podíval se na Toma. Cítil, že atmosféra mezi nimi nebyla úplně v pořádku, nelíbilo se mu to. Tom se na něj díval úplně jinak, jeho přístup byl najednou odměřenější a chladný.

„Mluv,“ pokrčil Tom rameny a podepsanou smlouvu schoval zpátky do složek a aktovky. Ani nečekal, než Bill bude pokračovat a vstal ze židle. Tázavě, ale vcelku nezaujatě se na něj podíval.

„Proč tohle děláš? Nemyslím, si, že jsem provedl něco špatně, co by tě k tomuhle přivedlo,“ vydechl Bill. Tom nakrčil obočí a chvíli se na něj díval. Vypadal tak zmateně, možná trochu ublíženě. Mrzelo ho, že musel přehodnotit své názory na jejich spolupráci, ale byla to ta nejlepší volba. Už takhle se na Billa nemohl s klidem ani podívat, pořád myslel na to, jak je s tím druhým, když ho mohl mít on. Asi by nezvládl tohle mezi nimi dýl než necelý měsíc, už tak toho bylo dost. Potřeboval ten pracovní vztah ukončit co nejdřív, to ostatní odezní brzy jistě samo.

„Je to čistě obchodní věc, Bille. Nic víc. Navíc mám své důvody, proč se musím nakonec opravdu přestěhovat do domu.“

„Důvody?“ zamrkal Bill a tázavě se na něj podíval. Nebyl si jistý, jestli byl dobrý nápad se takhle vyptávat, když Tom byl v takové náladě.

„Řekl bych, že ti do toho nic není, uzavřeli jsme obchod, Bille. Ne přátelství,“ odsekl Tom a zavrtěl hlavou. „Když dovolíš, nemám moc času, čeká mě ještě spousta povinností. Takže se uvidíme později, měj se.“

Bill zůstal nechápavě zírat na dveře, když Tom odešel z jeho kanceláře. Vydechl a podíval se zpátky do rozdělané práce. To snad nebylo ani možné. Doteď k němu byl tak hodný a všechno šlo tak, jak mělo. Určitě to pokazil tehdy tím polibkem, a jak ho zval k sobě do postele. Zalitoval toho, ale věděl, že už to stejně nevrátí zpátky. Jediné, co bude muset momentálně udělat, bylo pořádně se opět dát do práce. Věděl, že pokud bude pracovat tak, jako před prodloužením termínu, jejich vztah s Tobiasem může jít zase hodně rychle do kytek. Byl na Toma teď pěkně naštvaný.

Přecházel po svojí kanceláři, ruce měl pevně založené na hrudi. Povzdychnul si a zakroutil hlavou, tahle situace neměla řešení. Až to poví Tobiasovi, bude zuřit. A co víc, může mu třeba ještě nakonec vyčítat, že kdy vůbec kontrakt s tím zatraceným Kaulitzem podepsal. Jako by je to už tak nestálo dost společných sil. Kdyby měl ale vybrat, co se ho dotklo nejvíc… Bylo by to to, jak mu Tom řekl, že pokud práci nestihne dokončit, může si k honoráři připočítat drahé večeře. To jako vážně? On nebyl ten, kdo se do těch restaurací zval. Kdyby to bylo čistě na něm, scházel by se s Tomem jako s každým dalším klientem v jeho kanceláři, případně v rozdělaném domě a informoval ho o všem, co zrovna probíhá. O to ale Tom nestál, ani o jednu z těch věcí. Celý dům mu byl ukradený, jako by snad nebyl ani jeho. Kdykoliv o tom Bill začal, on ho mávnutím ruky zastavil, aby zbytečně neplýtval energii.
Billův iPhone, který ležel na stole, se rozezvoněl. Rychle k němu přiskočil, bylo mu jasné, že to bude ohledně té zatracené police. Hovor vymáčknul, neměl nejmenší chuť teď řešit další problémy. Sice byl v časovém presu, ale pokud to nemá stihnout, tak ať. Posadil se do své pohodlné židle a vytočil číslo Tobiase. On byl teď jediný, s kým chtěl mluvit a hlavně se sejít. Potřeboval ho informovat o tom, že mu dal Tom prakticky nůž na krk a poradit se s ním o tom, jak to bude dál. Přemýšlel, jak nejšetrněji mu to sdělit, aby se na něj nezlobil hned, jak vysloví Tomovo příjmení.

…

„Tak, tady to máš,“ usmál se Tobias a podal Billovi čerstvé kafe. V druhé ruce držel svoje. Potkali se před Billovou kanceláří, dnes si mohl dovolit skončit už v šest, jelikož pracoval celou minulou noc.
„Děkuju, jsi skvělý,“ vydechl Bill spokojeně a políbil svého přítele. Napil se kafe a usmál se. Hned si k tomu zapálil cigaretu. „Dostal jsem moc dobrý nápad, mám sice šílený hlad, ale chtěl bych něco zkusit.“ Bill se usmál a kousnul se do rtu. Chtěl trochu Tomovi vrátit to, co mu provedl skrz jejich smlouvu a byl si jistý, že Tobias s ním bude moc rád souhlasit. Byl na něj naštvaný snad víc, než byl, už jenom proto, jak si celou dobu myslel, že to spolu táhnou.

„Co jsi vymyslel? Myslel jsem, že mě do restaurace přinejlepším rovnou odtáhneš,“ zasmál se Tobias. Byl zvyklý, že pokud Billovi nepřinesl jídlo do kanceláře, měl šílený hlad a hned se běželi najíst.

„Půjdeme do toho Tomova domu, mám klíče. A ukážu ti svou práci, hm?“

…

„Nejsou tady třeba někde kamery?“ zeptal se nejistě Tobias a rozhlédl se kolem sebe, když Bill odemykal dveře. Blonďák se kousnul do rtu, moc dobře věděl, kde všude kamery jsou, ale nechtěl Tobiase vyplašit, měl své plány.

„Jasně, že nejsou, nejsem blázen, lásko,“ zasmál se a vešel s ním dovnitř. Alarm ještě stále nebyl nainstalovaný, to se v téhle situaci dost dobře hodilo. Bill svého přítele vzal do obývacího pokoje, ten byl už poměrně hotový, stačilo už jen pár úprav kolem krbu, dokonce už u sedačky ležel pohodlný černý koberec. Bill, když ho vybíral, viděl sebe, jak na něm leží, byl tak pohodlný. Jeho představy tehdy samozřejmě patřily Tomovi, i když to nebylo dlouho před tím, než se s Tobiasem pro chvíli definitivně rozešli.

„Vypadá to… skvěle, lásko,“ zamrkal Tobias, když se rozhlížel kolem sebe po obývacím pokoji.

„A tak… draze,“ vydechl a pousmál se, zavrtěl hlavou.

„To rozhodně. A mám pro tebe tady menší překvapení,“ usmál se na něj Bill a usadil Tobiase do koženého černého gauče. „Jenom minutku vydrž.“ Odešel vedle do kuchyně. Podíval se do kamery a spokojeně se ušklíbl. Otočil se k ní zády a začal se pomalu svlíkat. Možná dokonce trochu provokativně, když pomyslel na to, že to Tom uvidí. Spokojeně se pousmál, když si sundával poslední svršek – spodní prádlo. Nebyl to pro něj moc dobrý pocit, stát tady takhle nahý, ale už necítil v podobných věcech takový stud jako dřív. Každopádně nehodlal chodit po Tomově domě nahý a tak si na sebe dal aspoň flanelovou košili, kterou měl předtím na sobě. Zapnul na ní dva knoflíčky od spodu a šel zpátky za Tobiasem do obývacího pokoje.

„Tak, překvapení,“ usmál se Bill, když přišel před svého přítele. Dal nohy trochu od sebe a podíval se na něj. Sledoval Tobiasův překvapený výraz, nebylo se čemu divit, normálně se mu tolik neodhaloval a sex měli většinou na Billovo přání taky spíše ve tmě. Jo, je pravda, že už si spolu párkrát dali sprchu, ale i tak… bylo to opravdu velké překvapení.

„Ty ses opravdu zbláznil,“ vydechl Tobias nadšeně a přitáhl si ho k sobě blíž za košili. Dva zapnuté knoflíčky pomalu rozepl a pohladil ho po břiše. Cítil, jak se Bill zachvěl. Líbilo se mu, že se tolik přemohl a udělal to pro něj, i když naštěstí netušil, že to představení jen pro něj nebylo.

„Zbláznil, do tebe a… No však víš,“ zasmál se Bill a trochu se mu začervenaly tváře, Tobias se nad tím musel pousmát.

„Vážně to chceš dělat tady? U něj doma?“ zasmál se Tobias potichu a Billa si znovu prohlídl. Kousnul se do rtu, když mu Bill začal rozepínat kalhoty.

„Takhle jsem to ještě nechtěl, zlato,“ zašeptal a dlouze ho políbil. Kalhoty měl během chvilky i s boxerkami stažené tak akorát na to, co Bill potřeboval. Tiše vydechl, cítil, jak se jeho klín probouzí k životu.

„Bude to něco… novějšího, dělali jsme to zatím jenom v posteli.“ Bill si pomalu svlíknul košili a zachvěl se, podíval se svému příteli do očí a pousmál se. Nevěděl, jestli ho víc vzrušovalo vědomí, že ho Tom může u tohoto později vidět, nebo dokonce teď sledovat, nebo že to bylo poprvé, co to s Tobiasem dělali jinde než u něj v posteli. Začal ho pomalu líbat a přitiskl se víc k němu, otřel se svým klínem o jeho, potichu mu vzdychl do rtů. Vyhrnul Tobiasovi tričko a pohladil ho po břiše a prohlídl si ho. Na to, jak se toho vždycky bál, moc se mu líbilo všechno, co bylo na jeho příteli. Měl krásné tělo, vždycky se bál, až opravdu uvidí muže nahého, ale u Tobiase mu to přišlo jako něco přirozeného. Byl pro něj tak dokonalý, úplně celý. Kousek se mu odtáhl od rtů a podíval se na něj.

„Překvapí tě, že jsem to trochu plánoval?“ zasmál se Bill potichu a vytáhl ze svojí tašky lubrikační gel. Tobias se zasmál a zavrtěl hlavou, vzal si ho od něj.

„Rozhodně se není čemu divit,“ zamručel potichu a políbil blonďáčka, který se mu pomalu vrtěl na stehnech. Dal si trochu gelu na prsty a dva do něj pomalu zasunul. Miloval Billa u toho slyšet, mohl to poslouchat pořád. Vzrušovalo ho to často víc, než samotná myšlenka na sex. A pohled na něj… Kousnul se do rtu a pomalu do něj prsty zasunul hlouběji. Bill se mu podíval do očí a stisknul mu ramena, nasucho polknul.

„Už tě tam potřebuju.“

…

„Sakra,“ vydechl Bill a lehl si na břicho do černého koberce. Vydýchával se a zavřel oči, Tobias se hned na to svalil vedle něj.

„Nemohl jsi dostat lepší nápad, lásko,“ zasmál se a políbil Billa na potem vlhké rameno. Přivřel oči a položil hlavu do měkkého koberce.

„Žejo? Bylo to naprosto geniální. Myslím, že bych zítra měl trochu přeleštit tu skleněnou desku na stole, Tomovi by se nelíbilo, co jsem tam měl,“ zasmál se Bill a přetočil se na záda, pousmál se a podíval se do stropu. Během sexu dokonce i pomalu zapomněl na to, že ho Tom může vidět.

„Kolik myslíš, že bude hodin? Měli bychom se odsud vypařit,“ řekl Tobias s obavami a zapřel se o lokty. Bill se usmál a líbnul ho na hrudník, přelezl si mu z koberce na stehna a položil se na něj.

„Nebo tady přespíme, dáme si sprchu a vypadneme až ráno na kafe,“ zamumlal a začal Tobiase líbat. Potichu mu zamručel do rtů a otřel se o jeho tělo svým.

„Bille, já už to teď nezvládnu.“

„Já vím, jen se tě snažím naladit na další kolo.“

autor: Catherine & Sch-Rei