autor: Saline A.
„Co děláš?“ Tom hupsnul na houpací lavici vedle svého bratra, až se oba nebezpečně zakymáceli. Bill výmluvně zvedl štůsek papírů a unaveně si promnul oči. „Myslel jsem, že si dneska máš hrát na bachaře.“
„Měl jsem,“ Bill souhlasně přikývl, „ale zítřejší test je hodně důležitý a potřebuju si být jistý, že veškerou látku perfektně ovládám. Domluvil jsem se se Sakim, že tam přijdu zítra a nahradím si to.“
„V neděli jsem tě tu hledal a nikde tě nenašel, tak jsem se ptal mámy a ta mi během asi hodinové přednášky o tom, jak zodpovědný a pilný student jsi, oznámila, že sis vzal hodiny navíc ve vězení,“ tázavě na bratra Tom pohlédl. „Což jsem moc nepochopil. To si fakt vezmeš radši hodiny navíc, než aby ses někde poflakoval se mnou?“
Bill s povzdechem položil papíry na svůj klín, očividně bylo na čase vzít si povinnou pauzu, a pohlédl na Toma. „S tebou bych se poflakoval rád. Jenom nesnáším poflakování s tvými přáteli.“
„Blbost, Gustava a Georga máš rád.“
„Jo, protože jsou to diamanty v hromadě hoven,“ zabručel. Podobnou konverzaci vedli několikrát do měsíce a on stále doufal, že jednou přijde den, kdy Tom konečně pochopí, proč se s nimi nechce vídat.
„Nejsou tak hrozní,“ zamračil se Tom. „Udělali pitomost a snaží se, aby to napravili, často mě prosí, abych tě přemluvil, ať jdeš s náma.“
Bill si posměšně odfrkl. „Jo, já vím. Pár z těch idiotů se dokonce snažilo pozvat mě i osobně. A víš, co mi jeden z nich řekl? Ať se nebojím přijít s tebou, že jsou mistři ve vyplížení se tak, aby je nikdo neviděl. A jakmile bychom byli někde v soukromí, naložil by mi to tak, že bych se zpátky za tebou plazil po čtyřech. Díky, ale o takový poflakování nestojím,“ odsekl. „Uvědomuješ si vůbec, že se mě pokusili znásilnit a jen náhodou se jim to nepovedlo?“ zamračil se Bill. „Víš, jak často se mi zdá o tom, že mě někde potkají samotného a tentokrát se jim to už povede? Sakra, Tome, jsi můj bratr! Jakmile se to stalo, měl ses s nimi přestat stýkat!“
„Jsou to moji přátelé!“
„Jsou to hovada, které nezajímá, jestli s nimi někdo chce spát nebo ne. Vezmou si všechno, co chtějí, a je jim jedno, jestli dostali souhlas nebo ne. A na takové přátele já ti kašlu. Když budeš chtít, abych se viděl s Gustavem a Georgem, tak s tím nemám žádný problém, ale přísahám, že jestli se mě ještě jednou jedinkrát zeptáš na někoho z těch ostatních, přestanu s tebou mluvit,“ naštvaně pobral všechny svoje papíry a spěšně se rozešel zpět do domu, jen aby na svého bratra nemusel koukat.
Žaludek se mu bolestivě zkroutil jen při představě, že by měl s těmi kluky být znovu zavřený v jedné místnosti. Pokaždé, když někoho z nich potkal ve škole, sevřely se mu snad všechny vnitřnosti. Postupně se naučil vyhýbat se místům, kde se objevovali nejčastěji, čas od času se ale stále stávalo, že je, k jeho smůle, potkal. V takových chvílích obyčejně v duchu začínal počítat, jak dlouho ještě bude muset do stejné budovy chodit.
Když k tomu incidentu před několika měsíci došlo, Tom se za bratra okamžitě postavil a se všemi si to vyřídil v pěstním souboji. Bill tak předpokládal, že jejich přátelství tím okamžikem skončilo – myslel, že by nedovolil, aby se ještě někdy ocitl v podobné situaci. Po pár dnech za ním ale přišel s omluvou od těch kluků. A tím pro něj byl veškerý spor u konce. Bill jen v šoku sledoval, jak je z nich znovu parta nejlepších přátel, a jak spolu den co den vyrážejí ven, zatímco Bill se stahoval do sebe ještě víc, než už byl. Zrada takového rázu od vlastního bratra, dvojčete, oslabila všechny jeho snahy o sociální kontakt. Nebýt několika mimoškolních aktivit, na které se citově upnul, nejspíše by seděl doma s knížkou a do společnosti by vůbec nevycházel. Občas ho napadlo, že dokonce i pravidelné docházení do vězení pro něj bylo spásou…
∞
„Máš tady chybu.“
„Cože, kde?!“ zděšení prošlo skrz Billovo tělo, jak se honem snažil najít chybu, kterou kde mohl udělat. Když ale žádnou nemohl najít a nad jeho hlavou se ozval tichý pobavený smích, s našpulenými rty se otočil. „To není vtipné.“
„Vlastně je to po dlouhé době, co mě rozesmálo něco jiného než Kay a jeho stupidita,“ s mírným úsměvem si Bushido obkročmo sedl na židli vedle Billa a ležérně se opřel o opěrku. „Vypadal jsi hodně soustředěně, co píšeš?“
„Psychologický rozbor mého uplynulého měsíce tady,“ zafuněl Bill otráveně. „Neměl jsem ani ponětí, že to musím udělat, a termín je už zítra. Mám teď pár hodin na to, abych to všechno shrnul v rozsahu pěti stran.“
„Vypadá to, že už máš většinu napsanou,“ Bushido hlavou pokynul ke stránkám rozloženým na Billově stole.
„Kéž by,“ Bill odložil tužku, se zaúpěním si vytáhnul nohy k tělu a objal je rukama. „Tohle všechno je jen hrubý nástin, pak z toho budu muset něco vyškrtnout, něco přepsat… Čeká mě celkem dlouhá noc.“
„Můžu si to přečíst?“ Bill na Bushida překvapeně pohlédl. Už jen to, že za ním dobrovolně přišel a zavedl konverzaci, pro něj byl celkem šok, ale že se zajímal i o jeho práci, to ho kompletně vyvedlo z míry. Mlčky přikývl a pohodlněji se usadil, zatímco si Bushido papíry seřazoval. Alespoň si mohl dopřát chvilku pauzy.
S hlavou opřenou o kolena a očima přivřenýma sledoval, jak muž pročítá slova, která ještě před chvílí horlivě vpisoval do papírů. Okamžitě si na něm všiml změny – stále působil lehce strnule, ale tvář měl mnohem více uvolněnou a výraz v jeho očích byl klidnější než při jeho předchozích návštěvách. Zatímco předtím mohl z jeho pohledu vyčíst především vztek a ostražitost, nyní viděl zvědavost a náznak přístupnosti. Bylo znát, že chlapci ještě tolik nevěří, ale z nějakého důvodu se rozhodl zkusit to a dát mu šanci.
„Teda, jsem trochu zklamaný. Čekal jsem, že se o mně zmíníš víc než jen pár řádky.“
Bill se pousmál. „Kdybych měl psát veškerý rozbor, který jsem si o tobě udělal, bylo by to mnohem delší než jen na pět stránek. Měl bys vidět, jak jsem tě rozebíral celou dobu, co ses na mě jen díval. To by byly panečku studie!“
„Můžeš na mě napsat závěrečnou práci,“ ušklíbl se Bushido. „Rozsah bys měl splněný raz dva.“
„Počkej, co?“ Bill překvapeně zamrkal. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho nikdy nenapadlo rozebrat Bushidovu postavu a odevzdat to jako závěrečnou práci, vzhledem k tomu, jak se Bushido prezentoval, ho ale nikdy nenapadlo, že by s tím souhlasil. Navíc, neodvažoval se ani doufat, že by se k němu někdy dostal blízko natolik, aby měl možnost o něm něco zjistit. „Ty bys opravdu chtěl, abych tě takhle… rozebral?“
Bushido pokrčil rameny. „Co všechno by to obnášelo?“
„Musel bys být sdílný,“ vyhrkl Bill a krátce se zasmál. „Nebo bys mi alespoň musel dovolit se v tobě trochu rýpat. Tvoje reakce by řekly celkem dost.“
„Tak to bych asi zvládl, reagovat umím dobře.“
„Nejsem si tím jistý,“ Bill nakrčil nos. „Ještě nejsem tak kvalifikovaný, abych to zvládl, mohl bych někde udělat chybu a…“
„A co? Nikdo ti to nemůže pořádně zkontrolovat, protože mě nikdo nezná – ani ty mě nebudeš pořádně znát, to mi věř. Kdyby náhodou se jim to nějak povedlo, maximálně ti můžou říct, že ses zmýlil. To je to jediný, co se může stát, pokud uděláš chybu.“
Chlapec s očima plnýma nejistoty mlčky sledoval muže. Pozoroval změnu, která se odehrála v jeho očích od jejich posledního rozhovoru, a toužil vidět, kam až by to mohlo dojít. Chtěl poznat, jak by se Bushido mohl změnit. Toužil zjistit, jaký je to člověk. „Tak dobře. Zaměřím se na tebe.“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Tak se nám Bushido stane pokusným králíkem Tom je ale opravdu zmetek když se tak zachoval k Billovi.
Tom mě svým postojem dost zklamal. Jsem zvědavá, jak se bude tvářit na to, že si Bill udržuje přátelský vztah s vězněm. Překvapilo mě, že byl Bushido tak ochotný nechat se psychologicky rozebírat. To chce opravdu sebevědomí.
Díky, těším se na pokračování.
Vtip? Vazne se Tom muze dal bavit s kreteny co ublizili jeho dvojceti? Tomu neverim! Nemuze byt az tak zabedneny!
Nejak se mi nezda, ze je Bu hned tak sdilny… dokonce nejaka studie na jeho osobu? Fakt divny… jsem z toho dnesniho dilu nejak vyvedena z miry. Uvidime co se casem vyvrbi. Nicmene sladky Billy je skvely 😀 sprt jeden 😀
Dekuji za dilek, draha Saline ^^
Na pár Bill / Bu si musím vždy najskôr zvyknúť a prečítať si pár viet z úvodu, aby som zistila o čom to je a ci sa dám do čítania. Ale tento príbeh ma presvedčil a som rada, lebo to vyzerá zaujímavo. Len tak ďalej!