autor: elvisfan
Líbání.
To bylo vše, na co Bill dokázal myslet. Chtěl políbit Toma. Věděl, že bylo z každého hlediska špatné být zblázněný do ženatého muže, ale nemohl si pomoct. Zíral na piercing v Tomově rtu, viděl, jak se pohybuje ze strany na stranu a věděl, že do něj Tom šťouchá svým jazykem, zatímco studoval obrazovku svého telefonu. Odtrhl od něj zrak a zaměřil se na svůj sešit, jakmile Tom zavřel telefon a hodil ho na stůl.
„Nat dnes končí pozdě,“ informoval ho Tom.
„Už zase?“
„Vypadá to tak.“
Bill zahýbal nohama v Tomově klíně, tajně potěšen, že má nějaký neočekávaný čas o samotě se svým idolem.
„Co chceš k večeři?“
„Můžeme si prostě jen objednat pizzu?“ Zaprosil Tom. „Připouštím, že mi chutnalo asi devadesát procent z těch děsivých výmyslů, které jsi nám vytvořil, ale dnes večer mám opravdu chuť na nějaké maso.“
Bill sevřel rty a marně se snažil nesmát, ale nedokázal zadržet malé odfrknutí. Což samozřejmě vedlo k plnohodnotnému smíchu.
„Ach, skutečné pěkné,“ Tom se usmál. „Ty víš, jak jsem to myslel, ty perverzáku.“
„Dobře. Omlouvám se,“ Bill ustoupil, nebylo mu to líto ani trochu. „Půlka salámová a půlka se zelenou paprikou a cibulí? Je to pro tebe dostatek masa?“
Bill vyjekl, když se prst dotkl jeho chodidla.
***
Bill se zastavil uprostřed parkoviště a vzhlédl k nebi, což způsobilo, že se Gustav a Andy museli také zastavit.
„Nějaké zajímavé útvary mraků?“ Zeptal se Andy a mžoural na jasnou modrou oblohu.
„Tohle je prostě špatně,“ odpověděl Bill.
Andy se podíval na Gustava a oba blonďáci pokrčili rameny nad nejasným oznámením svého přítele.
„Díkůvzdání bylo minulý týden,“ pokračoval Bill. „Tenhle víkend se chystáme na vánoční nákupy, a tady je zatracených osmnáct stupňů! Chci zimu. Chci sníh!“
„Bude chladněji… tak trochu, v noci,“ připomněl mu Andy.
„Chci se už vrátit domů!“ Odpověděl Gustav hlasitě.
„Máš toho hodně, co chceš o víkendu koupit?“ Zeptal se Andy, když se všichni naskládali do Gustavova auta.
„To sotva,“ ušklíbl se Bill. „Jste tady jen vy plus Natálie a Tom. Možná přání pro Stephanii.“
„Nikdo u vás v Chicagu?“ Zeptal se Gustav.
„Neslyšel jsem o žádném z mých takzvaných přátel v Chicagu skoro dva měsíce,“ zamračil se Bill. „Takže ne, nikdo v Chicagu.“
„A neboj se, nový kluku…“ začal Andy.
„Nejsem už tak úplně nový, Andy.“
„I když máš narozeniny přesně jeden týden po Vánocích, pořád to jsou dvě rozdílné příležitosti a dostaneš dárky pro každou z nich.“
„Kluci, nemusíte mi něco kupovat na oboje,“ trval na svém Bill, byť polovičatě.
„Samozřejmě že ano,“ odpověděl Gustav. „A nikdy bys to nepřiznal, ale tajně nesnášíš, když lidé vypustí tvé narozeniny, protože jsou tak brzo po Vánocích.“
Bill se na své přátele ostýchavě usmál.
„Tak trochu,“ připustil.
Andy si odfrkl a přehodil ruku kolem Billova krku.
„To je to, co dostaneš za to, že jsi novoroční miminko.“
***
V sobotu večer, kdyby někdo projížděl kolem domu Kaulitzových, spatřil by osamělého dospívajícího chlapec, jak vykukuje oknem z obývacího pokoje.
„Ty vole, co je s tím děckem?“ Zeptal se Georg Toma.
„Neříkej mi děcko,“ řekl Bill s absolutně žádným odsouzením za jeho slova.
„Bille, proč se díváš z okna, jako bys čekal na Ježíška?“ Zeptal se Tom.
„Chybí mi chladné počasí.“
„Ach, už ne znovu.“ Tom protočil oči směrem ke svému nejlepšímu příteli. „Je takový už týden.“
„Je to prostě… nepřirozené,“ povzdechl si Bill. „Dneska jsem byl na vánočních nákupech s Andym a Gustavem, a venku bylo osmnáct stupňů! Lidi, vy jste pravděpodobně nikdy ani neviděli opravdového sněhuláka.“
„Já jo. Jednou,“ odpověděl Georg. „Samozřejmě, že jsem byl v té době ve Wisconsinu.“
„Jak smutné.“
„Tak přestaň zírat z okna,“ navrhl Tom. „Stejně je tam tma. Nebyl bys schopný sníh vidět, ani kdyby tam nějaký byl.“
„Viděl bych ho,“ odpověděl Bill. „Všechno by se třpytilo a…“
Bill vypískl, jak se ruka omotala kolem jeho pasu a zatáhla, chichotal se a svíjel, když se ocitl na Tomově klíně.
„Jestli mě ještě jednou polechtáš na chodidlech, odvezu ti auto znovu do Green Valley,“ varoval ho Bill.
„Jen se tě snažím dostat pryč od toho okna.“
Tom se ušklíbl, když se Bill uvelebil, přičemž měl většinu těla na pohovce a hlavu si položil na Tomova stehna. Zvedl ruku a hravě zatahal za jeden z Tomových copánků.
„Jo, jasně,“ ušklíbl se Bill. „Jestli jsi mě tak strašně moc chtěl na klíně, Tome, tak se stačilo zeptat.“
„Okay, Bille. Mysli si, co chceš.“
Georg naprosto nevěřícně třeštil oči nad tím, co vidí. Když Bill o pár minut později odešel na záchod, hodil po Tomovi víčkem od lahve a zasáhla ho přímo do hlavy.
„Co to, sakra, Tome?“ zasyčel, nechtěl, aby ho Bill zaslechl. „Co se děje mezi tebou a tím klukem?“
„Co? Nic,“ protestoval Tom.
„To jsou kecy. Jste si až moc… blízcí.“
„No skvělé.“ Protočil Tom oči, když se napil. „Nevycházím s Billem, někdo vyšiluje. Vycházím s Billem a někdo zase…“
„Vycházíme, to určitě,“ přerušil ho Georg. „Tome, ty a Bill se chováte jako ty a Natálie, když jste spolu chodili, proboha!“
„Jsi blázen.“
„Spíš s ním?“
„Bože, ne!“
„A říkáš mi všechno, že jo?“
„Ano, ty osle. A můžu tě ujistit, že s Billem nespím.“
Tom byl zachráněn od dalšího dohadování otevřením dveří od koupelny.
***
„Tak jaké byly tvé první Vánoce v Arizoně, Bille?“ zeptal se Gustav.
„Kromě vysokých teplot a nedostatku sněhu,“ dodal Andy.
„Docela dobré.“ Bill ležel na Andyho posteli a hlava mu visela přes okraj. „Kromě toho, že Tom s Natálií mě přinutili počkat až do devíti, než jsem mohl vstát a otevřít dárky. To musí být týrání dětí. Obvykle jsem probouzel mámu a tátu kolem šesté, ačkoli jeden rok jsem z nějakého důvodu spal až do sedmi.“
Andy s Gustavem spatřili krátký smutný pohled na Billově tváři, věděli, že to má co dělat s jeho rodiči, a rychle se snažili odvrátit katastrofu.
„Nejoblíbenější dárek?“ Zeptal se Gustav rychle.
„Myslíš kromě těch bot, které jste mi dali?“ Usmál se Bill. „Které, mimochodem, jsou vážně úžasné. Dostal jsem jako asi půl tuctu barev očních linek, i když jsem si jistý, že to byla hlavně Natáliina práce. Sluneční brýle jsou taky cool. A Tom řekl, že má pro mě ještě něco dalšího, ale schovává si to k narozeninám.“
„Díky bohu, že budeš muset čekat jen celý jeden týden!“ Smál se Andy.
„Děláš si srandu?“ Ušklíbl se Gustav. „V době dospívání je to jako čtyři měsíce!“
***
Bill se chystal k večernímu spánku, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře a následně dovnitř strčil hlavu Tom. Bill se krátce podíval na ruku, která jasně něco držela za Tomovými zády, než se na staršího muže usmál.
„Co se děje, Tome?“
„Já…“ Tom zpoza zad vytáhl tenkou krabici zabalenou v červeném papíru. „Mám pro tebe ještě jeden dárek.“
Bill se ani nesnažil prohlásit, že to je příliš mnoho, že Tom a Natálie mu toho dali už dost. Místo toho se mu rozšířily oči a natáhl ruce Tomovým směrem, jakmile se posadil vedle něj. Když otevřel krabičku, zůstal mlčky zírat na fotku sebe a svých rodičů, která vznikla, když mu bylo dvanáct let.
„Já, ehm… všiml jsem si, že tu nemáš nikde žádné fotky rodičů,“ vysvětlil Tom. „A tak jsem vzal jednu z našeho svatebního alba. Myslel jsem, že… že bys ji možná chtěl mít tady.“
„Všechno se sbalilo a dalo do skladu, jakmile jsem se sem přistěhoval,“ řekl Bill smutně. „Nemůžu uvěřit, že jsem si ani nevzal žádnou jejich fotku, než jsem odešel.“
„Všechno se to stalo docela rychle,“ souhlasil Tom.
„Jo.“ Bill několikrát zamrkal a snažil se uklidnit. Usmál se na Toma, a rychle ho políbil na tvář. „Děkuju, Tome.“
***
„Nový kluku!“
Opilý Andy se zhroutil na pohovku vedle Billa a říhl mu u ucha.
„Fuj!“ Bill ho praštil polštářem do obličeje. „To je nechutné, Andy!“
„Ty vole, ta vaše věc s vařením venku, není zítra moc brzo, že ne?“
„Tom bude roztápět gril ve čtyři.“
„Vynikající. To mi dává spoustu času, abych se z toho dneška vyléčil.“
„Kde je Gustav?“
Bill se s očima pod těžkými víčky rozhlédl po místnosti, jen aby spatřil Gustava pár metrů od něj, jak se k nim potácí.
„Bille!“ Vykřikl blonďák a klesl dolů mezi Billa a Andyho. „Už je skoro čas pro odpočítávání!“
„Na co?“ Bill byl na okamžik zmatený.
„Nový rok, osle,“ odpověděl Gustav.
„A Billovy narozeniny,“ připomněl mu Andy. „Velká jednička a osmička!“
„Sakra jo!“ Bill se zasmál, přiložil si pivní láhev ke rtům a zamračil se, když si uvědomil, že je prázdná. Popadl Gustavovu a hrdě ji zvedl. „Je mi skoro osmnáct!“
„V němčině je ti achtzehn,“ odpověděl Gustav a nešťastně zíral na své pivo u Billových rtů.
„Díky, ty oznamovateli náhodných faktů,“ odfrkl si Andy do svého vlastního piva.
Někdo zapnul televizi a přepnul ji na jedno z mnoha živých vystoupení z Times Square. Všichni odpočítávali až do půlnoci a páry, které na večírku byly, se začaly muchlovat, zatímco všichni ostatní se jen objali, nebo se spokojili s mužným poplácáním. Bill a jeho přátelé zamířili pro další pivo, když ucítil v zadní kapse vibrace. Vytáhl telefon a usmál se, a pak ho napadlo, jestli se červenal, když četl svou nejnovější zprávu.
Ne 1.1.2012
00:02
Od: Tom
Všechno nejlepší k narozeninám!
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
No, ještě chvíli a Natalie tam bude jaksi navíc. Bill si už dávno uvědomil, že se do Toma zabouchl, ale zajímalo by mě, jak to vidí Tom.
Neustále mě dostává, jací jsou Andy a Gustav skvělí kámoši. Tomu říkám klika. Jeho staří kámoši se neozvali, a ozval se jim Bill? 🙂
Díky, těším se na pokračování.
Musím povedať, že som nadmieru spokojná s vývojom situácie, :-p Ďakujem za časť!
Vypadá to nadějné Georgu nepruď.
Oni sú tak rozkošní. Strašne sa mi páči ako sa zblížili a ako sa Bill tešil, že Natália zostáva dlho v práci:) a sms-ka… teším sa na pokračovanie a veľmi pekne ďakujem za preklad.
Nechci se pořád opakovat, ale tahle povídka je prostě úžasná. Zase jsem si jí musela přečíst hned dvakrát. Ani jsem nedoufala, že si kluci k sobě najdou cestu tak brzo a tak snadno. Bill je v tom až po uši a Tom sice může předstírat že se nic neděje, ale je evidentní, že ani jemu není Bill lhostejný.
Moc se těším na pokračování a děkuju za překlad.
Bill si už priznal, že Toma chce a Tom sa k tomu pomaly dostane, aj keď to teraz zapiera. 😀 Georg perfektne vystihol ich správanie "čerstvo zamilovaných".
A sms na konci bola krásne gesto 🙂
Ďakujem za preklad.
Tuhle povídku mám moc ráda, s těma dvěma je to taková pohoda. Už je jen krůček od toho aby si Tom uvědomil skutečnost, že je mu s Billem líp nežli s Nat. Těším se na další díl, děkuji
Jůůů, ti dva jsou naprosto jasní!!!! Tom na to možná ještě nepřišel, ale je do Billa tajně zamilovaný stejně jako on do něj! 😛 Strašně moc se mi líbí, jak krásně pohodová atmosféra mezi nimi panuje a že se tak hezky hašteří. 🙂 Georg sice musel kulit oči, když ty dva viděl, ale coo… 😀 Evidentně Georg už teď ví víc, než Tom! 🙂
Tom je k Billovi chová moc hezky. Dar v podobě fotky bylo moc hezké a především všímavé gesto. 😉 No a sms k narozeninám na Nový rok? 🙂 Tom je jednoduše jasný!!!! 😛
Mám ohromnou radost z téhle povídky, je fakt božská! 🙂
Moc děkuji za překlad. ♥
Celou povídku jsem se uculovala jak měsíček. Ti dva jsou spolu jednoduše rozkošní a hlavně tyhle začátky zamilovanosti jsou tak nádherné.
Řekla bych, že Bill je v tom naprosto až po uši a každý večer před spaním probírá všechna Tomova gesta a analyzuje každé jeho slovo 😀 jako správný zamilovaný a Tom? Tak ten řekla bych si to ještě nepřipouští, i když semínko v podobě Geovy narážky, bylo zasazeno 😀 takže doufám, že prozře co nejdřív… ovšem ta pozornost, laškování a krásná, pokojná atmoška mezi něma… Tome, jsi jasný 😉
I z Gustiho a Andyho mám radost, ti dva jsou prostě skvělí kamarádi a jsem moc ráda, že jsou v téhle povídce takoví, protože ve většině povídek je Gusti dost nevýrazný a Andyho se často staví do ne moc hezké role. Takže i za ně moc díky.
Mega úžasná povídka 🙂 a moc děkuju za překlad
Tom si to asi zatím moc nepřipouští, ale je jasné, že už ho Bill nenechává tak chladným, jako ze začátku 😀
O Billovi ani nemluvím, ten je z Toma naprosto vedle 😀
Děkuju za překlad 🙂