autor: blame_my_dirty_mind
Alespoň že už přestal štěkat. Billeam si povzdychl, když nastalo ticho. Teď mohl konečně odpočívat. Měl by se snažit odsud dostat, obzvlášť teď, když neměl pouta, ale teď byl až moc unavený na to, aby mu psí přítomnost vadila.
Uklidňující ticho občas přerušilo šustění listí, praskání větví, bouchání do dřeva, utahování provazů, a další otravné zvuky. Billeam se rozhněvaně zašklebil. Kočičí spánek byl posvátný, ale samozřejmě, že pes udělá cokoliv, aby mu to zničil. Nehýbal se, potlačoval svou zvědavost podívat se. Nenechá psa myslet si, že tohle vyhrál, ať pes dělal, jaké zvuky chtěl, on předstíral, že ho neslyší.
Ale pak se ozval nezaměnitelný zvuk tekutiny dopadající na zem, který byl skoro okamžitě následován charakteristickým odérem, který ho konečně přesvědčil, aby se otočil. Zašklebil se, zatnul zuby a díval se, jak pes po celém okolí močí. Pes chodil ke každému stromu a vyměšoval se, značil si teritorium jako vulgární a primitivní zvíře, jehož mentální schopnosti se ještě nevyvinuly. Billeam zavrčel.
Pes k němu zvedl pohled. „Co?“ ušklíbl se a pokračoval v močení. „Nepáchne sem žádné divoké zvíře. Nejež se, za chvíli si na to zvykneš.“
Billeam se znechuceně odvrátil pryč a viděl důvod všech těch zvuků. Pes si postavil kemp přímo za jeho stromem, použil padák ze své lodi jako stan, vedle velké hromady dříví na oheň a u plotu z ostnatých keřů, které roztahal tak, že obklopovaly celý prostor. Všiml si, že blaster nechal pod plachtou a zamračil se.
Pes si zapnul kalhoty a šel ke svému stanu. Zvedl svou zbraň. „Ne-e, jsi bez šance, čičino.“ Zatočil s ní na prstě a pak si ji dal do opasku.
Billeam si odfrkl a vrátil se k odpočinku.
„Jo, jen si zase spi.“
Billeam otevřel oči, nevěděl, kolik času uběhlo. Nevzpomínal si, kdy přesně usnul, ale spánek byl tak hluboký, že mu přišlo, jako by spal vteřinu. Nejspíš to byly roky, co spal jako kámen ve vodě, ale nikdy také nebyl tak unavený a nikdy neměl už jen poslední život. Zdálo se, že jeho tělo teď potřebovalo spánek k tomu, aby se dalo dohromady.
Nebe potemnělo, ale on nedokázal rozpoznat, jestli začíná noc nebo se rozednívá. Protáhl se a narovnal se. V lese bylo naprosté ticho, jako by i divočina a verbež zmizela. A pak si vzpomněl na psa a jeho močové značky všude kolem a pomyslel si, že nejspíš proto jsou všechna zvířata pryč. Nedokázal potlačit svou závist. Dominance Psovitých byla ve spoustě galaxií zjevná tak moc, že dokonce i jejich moč byla zastrašující. Nechme je si to myslet, jak jen dlouho to půjde, pomyslel si zasmušile Billeam, nebude to trvat dlouho a jejich rasa vyhyne. Kéž by se teď mohl zbavit i tohoto otravného psa.
Podíval se dolů a spatřil psa odpočívajícího a opřeného zády o strom s koleny u hrudníku. Blaster měl v pravé ruce nad kolenem, ukazováček na spoušti. Oči měl ale zavřené, pusu pootevřenou a v koutku úst se mu leskla kapička slin. Kdyby ho Billeam neznal, myslel by si, že pes usnul, když na něj čekal, než přijde dolů.
Kdyby chtěl, tak by ho mohl klidně donutit slézt střelbou jako předtím, ale tentokrát ho pes nebudil. Co je s tebou, psisko? Přemýšlel Billeam. Začal si myslet, že ze všech psů z vesmíru tady skončil s tím nejvíc nekonvenčním. Nechtěl plýtvat čas přemýšlením o psovi, jelikož se mohl každou chvílí probudit, a tak začal lézt po stromě dolů co nejrychleji a nejtišeji to šlo.
Došel ke spícímu psovi, zamýšlel mu ukrást zbraň, když ucítil pod chodidlem něco tvrdého. Trochu zašilhal, klekl si a začal hrabat. Podíval se na psa. Pes zůstal dál v říši snů. Billeam zvedl velký kámen a šel k psovi ještě blíž. Zvedl kámen nad hlavu a silou s ním hodil.
Pes otevřel oči. Zmáčkl spoušť a kámen se roztříštil na malé kousíčky, které na něj dopadly jako prach.
Billeam zanadával. Silou kopl do psovy ruky a povedlo se mu vykopnout zbraň do vzduchu.
„Ah! K čertu s tebou!“ běsnil pes.
Billeam chytil blaster. Zamířil, připravený střílet, ale pes ho sejmul.
„Umpf!“
Pes mu vyrval zbraň z ruky a donutil ho být dole, chytil ho a přitiskl mu ruce k zemi. Billeam zasyčel.
„Slez ze mě!“
„Přestaň se mě snažit zabít!“ zařval pes. Tentokrát měl v očích to samé, co v hlase. Billeamovi začalo rychle tlouct srdce. Vrtěl se. Pes mu zápěstí stiskl silněji. „Nikdy nevyhraješ! Nemůžeš vyhrát!“
Jak ho pes tiskl pevněji, bolest byla silnější. Billeam zakňučel. Pes stisk povolil. Billeam zareagoval, jednou rukou se mu vyškubl a sekl ho do obličeje.
Pes zavrčel. Oči mu potemněly a odhalil zuby. „Sakra, kočko! Zabiju tě!“ Billeam strachy polkl, chladla mu krev v žilách, jak cítil, že pes začíná běsnit. „Měl bych tě zabít! Zasloužíš si chcípnout!“
Pes přitiskl hlaveň zbraně na Billeamovo čelo. Billeam ztuhl; zasekl se mu dech v krku.
„Víš proč? Huh? Víš, proč bys měl chcípnout? Ty -TY JSI MI ZABIL MÉHO NEJLEPŠÍHO PŘÍTELE!“
Billeam zavřel oči, když mu psův rozčilený výkřik vraždil ušní bubínky. Jeho poslední život skončí rychle; to bylo jediné, v co doufal.
Hlaveň zbraně se mu přestala opírat o hlavu. Otevřel oči a spatřil psovy oči, byly pořád rozzlobené, ale leskly se slzami. Pes ho pustil a zacouval, ustoupil od něj pryč, jako by se ho bál. Billeam se zmateně zamračil, pořád si čím dál tím víc myslel, že je pes šílený. Pes ho znovu nechal jít živého. Až teď na pokraji smrti cítil lehkou úlevu z toho, že ho pes potřeboval živého k tomu, aby dokončil své plány.
Pes na něj zlostně zíral, ale po tvářích mu tekly slzy. Utřel si je a zasmál se, ale Billeam nevěděl čemu.
„Myslíš si, že nevím, co se se mnou děje?“
zamumlal pes, hlas plný ironie. „Vím, co to je… Vím to tak dobře, že ani sám sebe nedokážu obehrát. Vím to… a tolik tě za to nenávidím.“Pes od něj ustoupil ještě dál, jeho rozzlobený obličej se zjemnil a zlost se změnila v trápení.
„Nemůžu… připustit, aby se mi tohle stalo… Nemůžu tohle svému příteli udělat… svému rodu.“
Billeam zvedl obočí v naprostém překvapení, když viděl, jak si pes přitiskl hlaveň zbraně ke své vlastní hlavě. Pes se nadechl, zvážněl. Minuty stál v této sebevražedné poloze, očima se stále díval do očí Billeama. Pak vydechl a zbraň svěsil.
„Do prdele!“ zabručel pes. Začal kopat do hlíny a mlátit do stromů a na všechno zahořkle křičel.
Billeam se na něj díval, byl teď naprosto zmatený. Jediné, na co myslel, bylo, že se spletl a že psův motiv pro to, proč ho nezabil, byl za hranicemi jeho chápání.
—-
„Proč ho pes nezabil, teti?“
„Ty to nevíš?“
Jimmy se díval před sebe a přemýšlel. Pak se otočil na svou tetu. „Chceš říct… protože ho miluje?“
„A-ha! Uhodls!“ zaradovala se teta Janine.
Jimmy zamrkal. „Ale… ale oba jsou kluci.“
„A ještě ke všemu z jiné rasy,“ dodala teta Janine.
„Ale pak… jak můžou?“
„No, Jimmy, občas láska nehraje podle pravidel,“ odpověděla teta Janine. „A rozhodně není ničím, na co by se dala aplikovat normálnost. Neslyšel jsi snad rčení ‚Láska si nevybírá‘?“
„Jo. Slyšel jsem ségru zpívat si o tom písničky.“
„No, je to pravda. Spousta lidí si to uvědomí až po tom, co to zažijí sami.“ Jimmy zvedl koutek úst. Teta Janine se usmála. „Otázkou spíš možná bude… vinil bys ho za to?“
Jimmy zvedl obočí. „No… Já nevím.“
„Nenávidíš ho za to?“
„No. Asi… možná mi ho je líto.“
„Dobře, protože jsi ho poznal a vidíš věci z jeho úhlu pohledu. Cítíš k němu náklonost, a to je dobře.“
Jimmy se usmál, měl ze sebe radost. Dokonce ani ve škole se sebou nebyl takhle spokojený, když se choval hezky. Posadil se pohodlněji. „Takže přestane se ta kočka někdy snažit psa zabít?“ zeptal se.
„Ah, no,“ začala teta Janine znovu vyprávět, „netrvalo mu dlouho, než si uvědomil, že zabít psa není dobrý nápad, jelikož věděl, že sám by na té divné planetě nepřežil. Ale pak viděl, že přežít se stalo jedním z těch menších problémů.“
autor: blame_my_dirty_mind
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Wow, takže Tomek se zamiloval? To by mě nenapadlo, že to bude až tak divoké. A hlavně že si to i on sám tak rychle přizná. Ani se nesnaží s tím bojovat. I když ta zbraň u vlastní hlavy by se dala brát jako pokus o vzdor. Ale Tomeku nebojuj s tím, nech se tím ovládnout. Však ta kočka ti nakonec taky podlehne. Já ti rozhodně fandím. 😀
Děkuji za překlad.
Tomku nevztekej se láska nehraje podle pravidel jak říká teta Janine dík za překlad.
Billeam Tomekovi samozřejmě nedůvěřuje, protože se domnívá, že má nějaký skrytý motiv. Asi bude překvapený, až mu dojde, o co běží. 😀
To občůrávání stromů mě dost pobavilo. S kočičákem věčně na stromě je jasné, že si obě rasy zachovaly hodně ze svého původního naturelu.
Díky za překlad a těším se na další.
Myslela som si, že Tom netuší prečo necháva Bila žiť ale on to teda už vie a mne je ho strašne ľúto, ale sa aj teším, že si to uvedomuje a teraz si ho asi bude chcieť získať a na to sa teším.
Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad.
Janule, nepremýšľala si niekedy nad tým, že by s týmto blogom skončila ? Pýtam sa preto, lebo Evule nedávno skončila s blogom a mne akosi došlo, že po 10 rokoch blogu sa jeho koniec jednoducho blíži. Myslíš, že tu tento blog bude ešte dlho ? Máš vôbec silu ho viesť ? Lebo, vieš, je to obdivuhodné a ja by som to určite nedokazala. Takže sa len pýtam.
[5]: Zatím není důvod končit, ale všechno záleží na tom, jestli bude někdo něco psát 🙂 Momentálně je blog v podstatě závislý na překladatelkách, jinak už bych krom pár světlých výjimek neměla na blog co dávat. Opravovat povídky není zase tak složité, takže pokud něco bude chodit, bude blog. 🙂 Pa J. :o)
Tomek mě překvapil! Nečekala bych, že si sám přizná, že je zamilovaný. Celou dobu jsem si myslela, že ani sám neví, proč tohle pro Billeama dělá, ale on přitom ví! Tolik mi jej bylo dneska líto! I proto, že on Billa neustále zachraňuje a on se jej nazpět snaží pořád zabít. Je to docela smutné, tak doufám, že Billeam brzy přehodnotí své chování! 😀
A Tomovu občůrávání stromů se fakt nešlo nesmát! 😀 😀 Docela živě jsem si to dokázala představit. 😀 😀
Parádní překlad! Moc děkuji! ♥