autor: ophelia_seven
Tři přání
„Jak se cítíš, mimochodem?“ Zeptal se Bill, zatahal za Tomovu košili a přitáhl si jej o dva kroky blíž. Zvedl ruku, aby si omotal kolem prstů jeden z andělových dredů a Tom se natáhl pro dlouhotrvající polibek. Bill se podvolil a přitiskl se proti Tomovu tělu, zatímco Tom omotal ruce kolem spodní části jeho zad. Jejich jazyky se spolu proplétaly způsobem, který Billa zanechával v závratích a s touhou po více, opilého z příslibů a bezpečí.
„Hmm,“ zamumlal, když se s mlasknutím od sebe odtáhli, víčka měl ztěžklá, když je zvedl, aby pohlédl Tomovi přímo do očí, ve kterých rozpoznal lehké vyčerpání, ale nic tak závažného jako v počátcích jeho proměny. Byly to už týdny od počátečních fází, a ačkoliv byl Bill vyděšený, že to Tom nezvládne, při každé andělově návštěvě, kdy Tom vypadal lépe a lépe, plamínek naděje v jeho břiše vzrůstal. Ať už plně žijící nebo napůl žijící, budou spolu velmi dlouhou dobu. „Lépe, jak vidím.“
„Vždycky je to lepší, když jsem s tebou,“ konstatoval Tom sebejistě. Věděl, že to bylo kýčovité, ale už dávno se naučil, že Bill je romantik a má takové věci rád.
„To říkáš jen tak,“ odpověděl Bill pomalu a ostýchavě zavřel oči, čímž dal andělovi najevo, že je s tím gestem spokojen. Tom si jej přitáhl pro další, ale kratší polibek. Koneckonců, měli spoustu práce a nemohli strávit celý večer líbáním v Billově pokoji, i když by to Tom miloval.
„Nikdy neříkám nic, co nemyslím vážně,“ namítl anděl a zdůraznil to tím, že se natáhl kolem svého přítele a štípl jej do zadku. Bill vypískl a překvapeně povyskočil vpřed, hrudí přímo proti Tomovi. Přimhouřil oči a odtáhl se, na protest do Toma strčil, ale koketně přejel prsty po Tomově hrudi, než se odtáhl a dovádivě se natřásal po pokoji.
Paže mu vlály jako doplněk a nohy jej nesly po místnosti s grácií nejistého srnčete. Ta nejistota, kterou měl Bill na svých vlastních nohou, udržovala Toma neustále na hraně, připraveného natáhnout se pro něj v co nejkratší době, aby ho zachytil, kdyby spadl, ale vše, co mezitím mohl udělat, bylo obdivně sledovat, jak Bill poletoval sem a tam a přenesl všechnu jeho úzkost do oblaku, který přetrvával nad jeho hlavou.
„Já nevím, kvůli čemu se celý tak fintíš,“ zauvažoval Tom po několika minutách, kdy se konečně usadil na okraj Billovy postele, aby počkal. Naklonil se kupředu, poškrábal Charlieho za ušima a dál sledoval, jak Bill poletuje sem a tam, přidává a ubírá si šperky a upravuje si vlasy, oblečení a make-up.
„Chci udělat dobrý dojem,“ pokrčil rameny Bill a odpotácel se k zrcadlu, kde se zastavil, aby se na sebe podíval. Pokud Bill viděl to, co viděl Tom, tak musel vědět, že prakticky září.
„Na koho?“ Vyzval jej Tom a se zvedajícími se koutky rtů. „Na svou mámu?“
„Na…“ Bill blýskl očima skrz zrcadlo na Toma a pokrčil rameny s bezstarostným úsměvem. „Já nevím. Prostě chci.“
Tom si na svém místě na okraji postele pohrával s kroužkem ve rtu a dál sledoval, jak Bill odstoupil od zrcadla a znovu tancoval po místnosti. Po několika okamžicích si uvědomil, že Bill vlastně nedělal vůbec nic, jen přecházel po pokoji v různých obrazcích, zvedal věci a pokládal je zpátky na různá místa. Uvědomění jej zasáhlo jako jasné světlo. „Jsi nervózní?“
„Cože? Ne,“ odpověděl Bill rychle – příliš rychle – zatímco přešel z jednoho konce pokoje na druhý a během toho procesu prošel kolem Toma. Než se mohl dostat příliš daleko, Tom natáhl ruku a zatahal jej za rukáv. Jejich kůže se dotkla a elektrický náboj toho doteku byl dostačující, aby se Bil okamžitě zastavil. Shlédl dolů na anděla, který jej se zájmem pozoroval. „Já nejsem… no, jo, tak trochu.“ Bill sklopil hlavu a pozoroval chlapce před sebou skrz silně namalované řasy. „Já opravdu chci, aby tě měla ráda.“
„Jsem tvá spřízněná duše,“ zazubil se Tom a obdařil Billa tím nejlepším úsměvem, který uměl. „Opravdu na tom záleží?“
„To je důvod, proč na tom záleží,“ namítl Bill, bez okolků se usadil do Tomova klína a omotal ruce kolem andělova krku. S těly přitisknutými k sobě a tvářemi jen několik centimetrů od sebe Bill cítil, že by bylo patřičné šeptat. „Budeš kolem už navždy, víš?“
Tom přikývl a přitiskl polibek na spodní stranu Billovy čelisti, než zvedl ruku, aby Billa polechtal na krku svými toulavými prsty. Bill se na jeho klíně svíjel, zadkem přejížděl přes Tomova stehna a na tvář se mu vplížil spokojený úsměv. „Taky chci, aby mě měla ráda,“ přiznal Tom.
„Takže jsi taky nervózní?“
Tom nedbale pokrčil rameny a Bill natáhl ruku, aby prstem přetočil kroužek v andělově rtu z jedné strany na druhou, než nehtem přejel přes spodní stranu Tomova rtu. Tom si jazykem olízl své suché rty a Bill svůj prst odtáhl. „Jsme spřízněné duše,“ řekl znovu stejně lehce jako poprvé, a Bill se kousl do jazyka. „Myslím, že když uvidí, jak moc tě miluju, tak nebude žádný problém.“
Bill zvedl prsty ke svým vlastním ústům a stiskl rty, aby skryl sentimentální výbuch, který hrozil, že mu unikne. Usměv za jeho prsty se rozšířil a Tom se natáhl pro jeho zápěstí, aby ho odtáhl a nechal tak ta slova uniknout. „Taky tě miluju.“
„Já vím,“ potvrdil Tom, propletl dohromady jejich prsty a stiskl je. „Takže všechno bude fajn. Vůbec si nemusíš dělat starosti.“
„Ale co když se bude ptát?“ zeptal se Bill stále s obavami v očích, ačkoliv Tomovy doteky a konejšivé laskání uvolňovaly napětí v jeho těle. Poté, co konečně souhlasil, že Toma oficiálně pozve na večeři, vynořily se myšlenky a obavy, které ho sužovaly. Co když se něco pokazí? Co když něco podělá? Co když dostane Toma do ještě větších potíží? To pomyšlení nemohl snést. „Co když bude chtít vědět věci, na které nemůžeme odpovědět? Nedokážu jí lhát.“
„To je pravda,“ dobíral si ho Tom s ústy zkřivenými do mazaného úšklebku a Bill byl téměř zděšen, že se zdál být o celé té situaci bezstarostný a sebevědomý. „Jsi příšerný lhář.“
„Tome,“ pokáral ho Bill přísně, nelíbilo se mu, že jeho přítel vtipkuje, když on se snaží být vážný. Šlo o zásadní otázky, kterými se zabýval a potřeboval, aby je Tom tak i bral.
„Nech mluvit mě, ano?“ Anděl byl připravený skočit do práce na kontrolu poškození Billových rozházených nervů. Jeho klidný hlas uhladil všechny Billovy drsné, pocuchané nervy. „Prostě mi věř. Získám si ji stejně, jako jsem si získal tebe.“
Bill se znechuceně ušklíbl, ale jeho oči zářily pobavením, zatímco prsty kreslil různé vzory na teplé kůži andělova krku, když si vzpomněl na okamžik, kdy poprvé opravdu pocítil, že se zamiloval. „Mou mámu raději nelíbej.“
Tom pootevřel rty pro rychlou odpověď, ale byl přerušen Billovou matkou, která zvolala nahoru zpod schodů. „Bille?“
Bill polekaně sklouzl z Tomova klína, jako by byl přistižen při činu, a stál u kraje postele, zatímco dál držel své prsty propletené s Tomovými. „Ano?“ Zavolal dolů a doufal, že záchvěv v jeho hlase nebude v dolní části schodiště zaslechnutelný.
Tom stiskl jeho prsty a Bill pocítil, jak se zbytek jeho napětí pod tím jemným a pečujícím gestem rozplynul. Když Bill cítil Toma, cítil se ve všem tak jistý – pozitivně optimistický, že by se mohli postavit celému světu, kdyby museli, tak dlouho, dokud byli spolu. A Tom dal jasně najevo, že nikam neodejde. Plně žijící nebo napůl žijící – stále si nebyli jistí, co z toho to bude – jisté bylo, že Tom byl trvalou součástí jeho života.
„Víš, kdy má Tom dorazit?“
Bill zaváhal a podíval se na svého přítele sedícího na okraji postele. Vydechl, protože věděl, že to už brzy nastane – všechno, co si přál od chvíle, kdy za ním Tom přišel v jeho nemocničním pokoji. Stejně tak, jako byl nervózní, tak byl i nadšený.
„Každou chvíli,“ zavolal zpátky na svou matku. „Za minutku budu dole, abych ti pomohl.“
Když nedostal žádnou odpověď, Bill zavřel oči a Tom se postavil před něj a natáhl se i pro jeho druhou ruku. „Miluju tě,“ zašeptal mu pro připomenutí, a ačkoliv Bill nechal své oči zavřené, na tvář se mu vplížil úsměv.
„Taky tě miluju.“
„Měl bych jít,“ řekl Tom a Bill otevřel oči, aby se setkal s těmi druhými, hřejivými, které byly naplněny téměř stejným množstvím naděje a pochopení. Tohle bylo ono, začátek všeho. „Dám ti několik minut, aby ses dal dohromady.“
„Okay,“ Bill se zhluboka nadechl a Tom se naklonil kupředu, aby mu vtiskl polibek do koutku úst. „Uvidíme se za pár minut.“
Dredatý mladík zmizel a Bill se znovu zhluboka nedechl. Zvedl ruku, aby se dotkl místa, kde mu Tom zanechal polibek, a poté své teplé tváře, o které si byl jistý, že je zrůžovělá nervy a vzrušením. Věděl, že jeho matka jediným pohledem pozná vše, co cítí – nervozitu, obavy, vzrušení a snad i lásku, kterou k Tomovi cítil. Doufal, že to bude stačit, stejně jako Tom řekl, že bude.
S vědomím, že by stál ve svém pokoji i celou noc, pokud nepůjde, Bill se rozešel ke kuchyni, kde jeho matka připravovala jídlo pro ně tři. Otravovala jej setkáním s Tomem od chvíle, kdy se o něm dozvěděla, a jakmile si Bill uvědomil, že se to skutečně stane, že Tom bude kolem po dlouhou dobu, nechtěl nic jiného víc, než ty dva řádně představit.
Šlo jen o to, že svou matku nikdy nepředstavil nikomu tak důležitému, jako byl Tom a chtěl, aby všechno bylo perfektní. Dokonce i kdyby nebylo, tak věděl, že všechno bude v pořádku. Stále bude mít ještě Toma. Byli spřízněné duše.
Nohy se mu nervózně chvěly, když nesly jeho váhu z jeho pokoje ke schodům a zamířil o patro níž. Dva kroky a Bill zakopnul, jeho rozklepaná kolena mu nenabídla žádnou pevnou oporu. Pevně zavřel oči a připravil se na pád a na okamžik jím projela vlna paniky. Vzpomněl si, že v této situaci byl už dříve, a jakmile ho ta myšlenka udeřila, ocitl se ve stavu beztíže, v náruči svého strážného anděla. Okamžitě upokojen, Bill omotal ruce kolem chlapcova krku a zjistil, že jeho ramena jsou širší, vlasy kratší a jeho tvář nebyla ani zdaleka tak hladká.
Bill otevřel oči a našel sám sebe v náruči Gustava, svého nového strážného anděla, který jej postavil zpátky na nohy poblíž úpatí schodiště. Bill nevrle zkřížil paže na prsou. Jistě, Gustav zabránil jeho pádu ze schodů a případnému zlomení vazu, ale stále to nebyl a nikdy nebude Tom.
Zdánlivě schopen číst Billovy myšlenky, Gustav obrátil oči v sloup a sám si překřížil ruce, na svou obhajobu tak zrcadlil Billův vlastní postoj. „Tom už tě nebude schopný po celou dobu chránit,“ řekl a Bill lehce rozhořčeně zamručel.
Ale než stačil verbálně odpovědět, objevila se na schodech třetí osoba a přisunula se blíž k Billovi. Po jeho boku stál Tom, omotal mu paži kolem pasu a přitáhl si jej blíž. „Kecy,“ odporoval Gustavovi a pak se obrátil k Billovi se starostlivým a slibujícím pohledem. „Vždycky tě budu chránit.“
„A přesto jsem se sem dostal jako první,“ střelil Gustav směrem k Tomovi, a ačkoliv jeho tón a slova nebyly zlomyslné, Tom se přesto defenzivně napjal.
„Díky té proměně cestuju pomaleji,“ omluvil se, ale už když to říkal, věděl, že Gustav má pravdu. Nebyl ve stavu, kdy by byl schopný se o Billa správně postarat, a menší a zavalitější anděl právě vyhrál body za snaživost tím, že ochránil jeho přítele, když Tom by se tam dostal až příliš pozdě. Předtím, než Gustava vůbec potkal, Tom chtěl jen vědět, že kdokoliv, kdo převezme jeho místo, mohl být dostatečně důvěryhodný v tom, že se o Billa postará stejně dobře, jako by se postaral on, a právě viděl důkaz, že mohl. Gustav byl důvěryhodný, a to i přesto, že se Tomovi nelíbilo, že mu musel přenechat kontrolu.
„Hádám, že jsem šťastný člověk, který má dva anděly,“ uzavřel to Bill tiše a odložil své vlastní překvapení a nevrlost, aby uzavřel mír mezi dvěma nejdůležitějšími muži v jeho životě. Pohlédl na Toma, aby se ujistil, že se uklidnil, a položil ruku na jeho paži. Pohled, který anděl sdílel s Gustavem, byl uklidňující a Tom souhlasně přikývl. Bill měl velké štěstí, proti tomu se nedalo nic namítnout. „Měl bys už jít. Moje máma čeká.“
„Díky,“ zamumlal Tom směrem ke Gustavovi a pak se naklonil, aby přitiskl rty k Billovu spánku. „Buď opatrný,“ zašeptal dostatečně tiše, aby udržel sentiment pouze mezi nimi dvěma, a Bill zčervenal.
„Děkuju ti,“ zopakoval Tomova slova směrem ke Gustavovi, jakmile byl Tom pryč, a Gustav přikývl.
„Dávej si větší pozor,“ varoval ho a poté zmizel i on, takže zůstalo na Billovi, aby zbytek schodů zvládl sám.
V kuchyni našel svou matku, jak se rozčiluje nad rozmístěním příborů a prostírání a Bill se jemně usmál, ukrytý ve své pozici u dveří. Byla oblečena v džínách a hezké košili na knoflíky, ale její vlasy byly stažené do chaotického culíku a její tvář byla zrudlá nervy. Byla stejně nervózní jako on a to mu přineslo útěchu, protože věděl, že jí na tom záleželo dostatečně na to, aby sama chtěla udělat dobrý dojem na přítele svého syna.
„Nechystáš se mě pokusit ztrapnit, že ne?“ zeptal se zbytečně, jak se ramenem zapřel o futro dveří. Díval se, jak k němu jeho matka překvapeně vzhlédla a poté si otřela ruce do zástěry. V očích jí nervózně zajiskřilo, když se na něj usmála.
„Takže bych měla odložit stará fotoalba?“
Bill dobromyslně zasténal a přešel místnost, aby narovnal poněkud pokřivené prostírání. Stál rozpačitě se svými stehny zatlačenými proti dřevěnému stolu. „Už jsem otočil všechny ty trapné, zarámované fotky po domě,“ poznamenal lehce a jeho matka jej za tu lež plácla po ruce. Pod tím dotekem Bill zvážněl a zachytil její ruku ve vzduchu, aby ji stiskl svými prsty. Měl její plnou pozornost, když tiše promluvil, a upřímnost v jeho hlase je oba obklopila. „Miluju ho, mami.“
„Já vím, že ano, zlato,“ ujistila ho a stiskla jeho prsty na oplátku. „A já budu taky.“
V pozadí zazvonil zvonek a Bill sledoval, jak jeho matka začala vyšilovat, zvedla si ruce ke svým lehce rozcuchaným vlasům a zalapala po dechu. Prošla si spoustou problémů při přípravě jídla a snaze se ujistit, že všechno bude dokonalé, a Bill byl nahoře a vztekal se, že všechno nebude dokonalé. Opravdu byli vážně povedená dvojka.
Bill se vstřícně natáhl, aby uvolnil její vlasy z gumičky, která je držela nahoře a pryč z její tváře, a sledoval, jak se jí vlasy kaskádovitě rozprostřely až na krk. Vzala od něj gumičku a rozvázala si zástěru, zatímco jí Bill prsty pročesával vlasy a pak poodstoupil, aby obdivoval svou práci. „Perfektní,“ dodal a pobaveně sledoval, jak jeho matka nad tím hodnocením zrudla.
„Jdi ho pozvat dál,“ odháněla Billa a on pocítil, jak mu v břiše víří vzrušení spolu s nervy, zatímco se jeho nohy začaly přesouvat směrem k předním dveřím, aniž by jim to schválil.
Bill se rozzářil na Toma vedle sebe, jak jeho matka smíchy zaklonila hlavu a dlaní si zakryla ústa. Neviděl ji se takhle smát od chvíle, kdy jeho otec zemřel. Bill si neuvědomil, že Tom dokáže být tak zábavný, tak okouzlující, tak – tak dokonalý. Chtěl se naklonit přes stůl a zlíbat ho do bezvědomí, ale udržel se a místo toho pod stolem zahákl nohu kolem Tomova kotníku.
Tom na svého přítele mrkl a zvedl sklenici vína, aby se napil, než ji postavil zpět na stůl. Pod povrchem stolu našel Billovo koleno a stiskl, jen jako gesto gratulace k dobrému večeru a příslibu na později. Zvládli večeři, ze které měl Bill takové obavy, a Bill si byl jistý, že si oba dopřejí blahopřejnou cenu později.
„Víš, Bill sám docela často přitahuje nehody,“ řekla jeho matka, když její smích utichl a Billovi zajiskřilo v očích, jak od něj Tom odtrhl pohled a namířil ho na druhou stranu stolu.
„Já vím,“ souhlasil vážně. „Rozhodně jsem dostal práci, která je pro mě jako stvořená.“
Bill sundal nohu z Tomova kotníku a kopl ho do holeně v tichém nesouhlasu, ale nic se nechystalo smazat úsměv, který pohltil celý jeho obličej. Tom měl pravdu – neměl se čeho bát. Večeře byla dokonalá; Tom byl perfektní. „Nejsem tak hrozný,“ zabručel na protest, což způsobilo, že se jak Tom, tak i jeho matka unisono rozesmáli, očividně nesouhlasili. „Okay, fajn,“ připustil, sebral svůj talíř a pak Tomův. „Sklidím ze stolu.“
„Já ti pomůžu,“ Tom okamžitě vyskočil, přičemž vzal prázdný talíř Billovy matky a následoval Billa směrem ke dřezu.
„Než to, kluci, uděláte, já zajdu pro fotoalba.“
Bill se rychle otočil s plamennou nevolí v očích. „Mami,“ protestoval zděšeně. „Já myslel, že sis dělala srandu.“
„Prosím tě,“ odfrkla si s příjemným úsměvem na jejích jemných, mateřských rysech. „Mám pocit, že tohle bude možná má poslední šance tě ztrapnit před někým, koho si domů přivedeš poprvé.“
Tom nedbale narazil svým bokem do Billova a Bill si nemohl pomoct a nechal své zamračení rozplynout v širokém zazubení. Když to podala takhle, tak to vůbec neznělo tak špatně.
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 12
To byl milý díl. Mám ale takový nepříjemný pocit, že je to jen ticho před bouří. To,že Tomovi líp je rozhodně super, ale jen v případě, že to nesměřuje k tomu, že všechno zapomene. No a jak žárlí na Gustava, to je fakt pěkné.
Děkuji za překlad Zuzu. Stejně ale zůstávám v napětí, protože očekávám katastrofu.
Tahle kapitola byla takovým zábleskem naděje, že by to celé mohlo nakonec dopadnout dobře. Dalo se čekat, že Tom bude na Gustava trochu žárlit. Přece jenom to byla doteď jeho starost udržoval Billa v bezpečí. Ale on se s tím srovná. 😀
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Tahle kapitolka byla pohodová doufám že v další se nic zlého nestane.
Bill a aj jeho maminka sú obaja podobné treštidlá, boli zlatučkí ako ich oboch chytala panika. Tom je očarujúci, som rada, že mu je lepšie, len dúfam, že to tak aj zostane:) Ďakujem za preklad.
mne sa velmi pacilo ako Bill zakopol a ked ucitil ze je zachraneny uz omotaval ruky a ejha bol to Gustav 😀 :D. Uz sa blizime ku koncu,ze :(? Som zvedava ako dopadne Tomova premena
Taková krásná idylka! ♥
Jsem ráda, že si Tom se Simone padli do oka, a že to všechno vypadá takhle pohodově. Moc by si to všichni zasloužili a já věřím, že budou nakonec úžasná rodina. 🙂
Tomovo žárlení na Gustava je strašně směšné, ale i milé zároveň. Musí být pro Toma hrozné sledovat, jak jej zachraňuje Gustav, když to do teď byla Tomova práce.
Moc děkuji za překlad, Zuzu! ♥
"Mám pocit, že tohle bude možná má poslední šance tě ztrapnit před někým, koho si domů přivedeš poprvé." táto veta je proste najlepšia!