autor: ophelia_seven
Život je dobrý
Bill upustil těžkou krabici na zem s nechutně dramatickým zabručením a pak se narovnal a vzdorovitě si dal ruce v bok. Tom ignoroval jeho nelibost a pokračoval do kuchyně se svou vlastní krabicí. Bill si otřel z čela několik kapek potu a dál zíral směrem ke kuchyni, dokud se Tom nevrátil. Jeho rty se zkroutily do úsměvu, jak mu pohled přistál na Billovi v celé jeho zpocené, dobře vypracované kráse.
„Já nechápu, jak to, že vůbec máš nějaké věci ke stěhování,“ stěžoval si Bill a bojoval s nutkáním kopnout do krabice, která mu ležela u nohou.
Tom samolibě pokrčil rameny a pohrával si se svým kroužkem ve rtu, zatímco se opřel o zárubeň dveří, které oddělovaly slušně velkou kuchyň od poměrně malého obývacího pokoje. „Mám spoustu známých na vysokých místech,“ řekl na vysvětlenou a Bill vyzývavě zvedl obočí. „No dobře. Možná jen VS a Celii, ale i tak.“
Bill zahučel a svalil se dolů na krabici, jeho paže a nohy se zamotaly do svazku rozhořčených končetin, jeho nálada se dala odhadnout podle zamračení v jeho rysech.
„No tak, Bille,“ řekl Tom, dopotácel se přes celou místnost a přitom si přidržoval kalhoty. Během Billova ticha se Tom posadil na podlahu vedle něj a šťouchl nohou do nohy svého přítele. To nevyvolalo ani sebemenší záblesk úsměvu, a tak mu připomněl: „Říkal jsem ti, že ti všechnu tu těžkou práci vynahradím.“
„Bude to muset být něco většího než jen pizza,“ prohlásil Bill a vytáhl nohy, aby je vložil Tomovi do klína.
Anděl se instinktivně natáhl pro jeho kotník, ovinul kolem něj prsty a třel na něm uklidňující kruhy těsně pod lemem Billových džín. „Slíbil jsem ti hromadu pizzy jen proto, abych se ujistil, že budeš mít dost energie pro zbytek víkendu.“
Bill nakrčil obočí a snažil se skrýt úsměv, který hrozil, že ovládne jeho tvář, počínaje ústy. Jedna výhoda – ta největší výhoda – toho, že Tom měl svůj vlastní byt namísto toho, aby žil s ním, jak Bill původně navrhoval, byla skutečnost, že měli celé to místo jen pro sebe, zatímco tam byli. Bylo zbytečné říkat, že Bill plánoval být tam nejméně každý víkend po zbytek svého života, dokonce i když Tomova nová pozice jako Stín mu zrovna nezaručovala volné víkendy.
S vědomím, že Tom je jeho spřízněná duše, se Bill přistihl, že chce všechno a chce to hned a najednou. Chtěl, aby se Tom k němu nastěhoval, a když ho Tom přesvědčil o výhodách vlastního bytu, Bill se chtěl okamžitě nastěhovat k němu. Byl to Tom, kdo mu musel neustále připomínat, že to je teprve začátek, že mají celou věčnost a neměli by nic uspěchat. Bill nechtěl brát věci pomalu, ale musel přiznat, že to, jak to Tom podal, rozhodně mělo kouzlo očekávání.
Sex, nicméně, byl nesporně daný. To bylo něco, v čem byli oba neústupní. Koneckonců, už to dělali, tak proč přestat a čekat na později?
„Na co bude třeba mít energii?“
Tom odstrčil Billova chodidla ze svého klína a posunul se vpřed, aby seděl přímo před ním. Vzhlédl a uzamkl svůj pohled s hravě nesmělým pohledem svého přítele. Jako vždy se mezi nimi zažehlo teplo a posílalo brnění až do Billových palců. „Pojďme vybalit ložnici a já ti to ukážu.“
Bill neposlušně zkřížil ruce na prsou a snažil se potlačit víření v žaludku. Stejně tak moc, jako nacházel potěšení v tom, se Tomovi podřídit, také zjistil, že se mu líbí nutit Toma, aby pro to více pracoval. Ačkoliv Tom by tvrdil, že je to oboustranné a oba se střídali v tom, koho bude těžké dostat, Bill byl přesvědčený, že Tom se dal snadněji ulovit než on sám. „Proč to musí být ložnice?“
Tom se pobaveně uchechtl a zavrtěl hlavou. „Dobře, ty vyber místnost.“
„A nakonec je musíme udělat všechny, že?“ Zeptal se Bill, nechával svou obranu kousek po kousku upadat, jeho hra na předstíranou nevinnost mu pomalu proklouzávala mezi prsty. Nebylo to tak, že by byl snadným úlovkem, jen někdy prostě chtěl být uloven.
Tom si odfrkl a zvedl ruku, aby konejšivě přejel přes Billovu paži, kterou měl položenou na stehně. „Co se ti stalo?“ Škádlil jej anděl, přesunul prsty vzhůru, aby zastrčil potulný pramen vlasů za Billovo ucho. Když byl pramen na svém místě, nechal svou ruku odpočívat na Billově krku. „Býval jsi tak nevinný, a teď jsi…“
Bill popadl Tomovu ruku a propletl s ním prsty, než sklouzl z krabice rovnou do jeho klína, vtiskl zadek do Tomových stehen a pevně k sobě jejich těla přitiskl. Tom se zavrtěl, aby se přizpůsobil nové pozici, a usmál se na Billa, který na něj shlížel hnědýma očima schovanýma za hustými řasami.
„Tys dostal roli anděla,“ řekl Bill pomalu, ovinul své dlouhé, hubené paže kolem Tomova krku a držel jej na místě. „Jeden z nás musel vzít roli ďábla.“
„Ne,“ dohadoval se Tom rychle s pevným zavrtěním hlavy. „Ty nejsi ďábel.“
Bill zabroukal a vstřebával reakci svého přítele, která se smíchala s teplem již procházejícím jeho žilami. „Tak co potom jsem?“
Tom velmi uvážlivě zvažoval své možnosti, udržoval Billa v nejistotě, dokud se mu nekroutil na klíně, a Tom si byl jistý, že nic dalšího už by nebylo dokončeno, pokud to brzy nezastaví. Znovu se zavrtěl a podařilo se mu Billa dostat ze svého klína a položit jej na podlahu vedle sebe, a Bill stáhl ruce z jeho krku s mírným našpulením rtů. „Ty,“ začal Tom, zvedl se na kolena a přisunul se blíž ke svému nevyzpytatelnému příteli, „jsi intrikář.“
Spokojen s tímto závěrem, Bill radostně zapředl a sklonil hlavu, aby Tomovi nabídl polibek. „Myslím, že s tím se dokážu vypořádat,“ zamumlal, vypočítával si svůj další koketní tah a poté zamrkal řasami proti andělově tváři.
„Jo?“ Vyzval jej Tom, nechal svá ústa jen tak blízko, že mohl cítit závan Billova dechu na svých ústech. Tak nepatrně, že se jejich ústa sotva dotkla, Bill přikývl. Oba se dychtivě ponořili do polibku a Tom neváhal a vklouzl svým jazykem mezi Billovy rty a dál do jeho úst.
Na mysl mu přišla myšlenka, že nenastane absolutně žádné vybalování, ale stejně tak rychle, jako se vynořila, se Tom rozhodl, že je mu to úplně jedno.
***
Bill silně zatlačil do nákupního vozíku a rychle se postavil na spodní tyč, než dojel za Tomem, se kterým společně procházeli uličky. Za každými třemi potřebnými položkami, které Tom přidal do jejich plnícího se vozíku, Bill tajně přihodil něco navíc v naději, že si toho Tom všimne až ve chvíli, kdy budou zpátky doma.
Rychle seskočil z vozíku a zastavil ho, když Tom vzal něco z regálu a otočil se směrem k němu. Krabice zarachotila, jak ji anděl zvedl, a obočí se mu hloubavě nakrčilo. „Je tohle dobré?“ Zeptal se, a zatímco Bill hodnotil krabici, rozesmál se.
„Makarony se sýrem, Tome?“ Tom nedbale pokrčil rameny a pohlédl zpátky na obrázek na modrém pozadí. „Nemůžu uvěřit, že jsi nikdy neměl makarony se sýrem. To je klasická věc, která je součástí každého dětství.“
„Takže je to dobré?“ přitlačil Tom nejistě.
„Je to dobré,“ potvrdil Bill s přikývnutím a Tom hodil do vozíku několik krabic, než se přesunul dál. „Tohle je divné.“ Zatímco pokračoval v chůzi, Tom natáhl krk a tázavě se na Billa podíval, takže to Bill rozvinul. „Nakupování s někým, kdo jen stěží okusil i jen zlomek toho, co je tam venku.“
Tom zabručel, i když ne ve vážném podráždění, a zahnul za roh do další uličky, kde přejížděl prsty přes některé krabice a hledal něco, co by se mu zdálo být jako slušné jídlo. „To je důvod, proč potřebuju tvou pomoc,“ řekl a pak se zastavil před policí plnou chleba. Otočil hlavu a suše podotkl. „Ačkoliv jsem nečekal, že tvá pomoc se bude skládat z pašování věcí do nákupního vozíku.“
Bill provinile rozšířil oči a otevřel ústa, aby protestoval, ale Tom byl rychlejší a přerušil ho.
„Ale hádám, že jestli je to dost dobré na to, abys to tam vpašoval, tak to musí být i dost dobré, aby stálo za to to ochutnat.“
„Já vážně nemám ponětí, o čem to mluvíš, Tome,“ popíral vše Bill a předstíral nevinu, zatímco si zkřížil ruce na prsou.
Tom se rychle natáhl do vozíku a vytáhl pytlík gumových medvídků (první věc, kterou se tam Billovi podařilo propašovat) a krabici Poptarts (jeho poslední přírůstek). Zjevně ho sledoval po celou dobu.
Bill se kousal do rtu a pokrčil rameny. „Nikdy v životě jsem je neviděl,“ lhal.
„Jo, jasně,“ zamumlal anděl s úsměvem na tváři a pak zaměřil svou pozornost na polici před sebou. „Který chleba je dobrý?“
„Ach, Tome,“ bědoval Bill a okamžitě se natáhl pro jeden bochník bílého chleba a jeden bochník pšeničného. Základní potraviny byly dobré pro začátek. Na experimentování bude čas později. „Musíš se ještě hodně učit.“
S dalším příležitostným pokrčením ramen se Tom vydal uličkou zpátky a Bill našel sám sebe, jak jej bezhlavě následuje a zamyšleně přitom bere z regálu věci, jako je arašídové máslo a želé.
Tom pokračoval v procházení obchodem a Bill vyskočil zpátky na vozík, který nasměroval po Tomově stopě. Anděl zahnul za roh a Bill se snažil přinutit vozík, aby zabočil, aniž by musel sestoupit, ale jen ho naklonil na stranu a Bill měl sotva čas seskočit a vrátit jej na všechny čtyři kolečka, než se mohl úplně převrátit a vysypat jejich jídlo na podlahu.
Tom se prudce otočil a věnoval Billovi varovný pohled, kterým připomínal spíše přísného rodiče. „Buď s tou pitomou věcí opatrný,“ varoval ho a věnoval té kovové věci opovržlivý pohled, přestože si Bill byl jistý, že dokonce ani neviděl, co se stalo. „Ublížíš si.“
„Ano, otče,“ řekl Bill s kamenným výrazem, protočil oči a tiše zavrčel směrem k zadní části Tomovy hlavy.
„Bože, Bille,“ řekl Tom a utrápeně si povzdechl, zatímco zabočil za další roh mezi uličkami. Zastavil se před mrazákem s mraženými pizzami a prohlížel si jejich výběr.
„VS?“ opravil ho Bill samolibě, zatímco bojoval s nutkáním se opět svézt na vozíku.
Tom se pomalu otočil na Billa s tázavým pohledem. „Co?“
„Říkal jsi Bože, ale neměl bys říkat VS?“
„Ty jsi někdy vážně osina v zadku.“ Bill si skousl spodní ret, neunikla mu láskyplnost v andělově hlase.
„A někdy jsi ty osina v tom mém,“ řekl a zavrtěl přitom obočím, aby ta narážka neprošla bez povšimnutí.
Tom překvapeně vyjekl nad Billovou přímočarostí. Otevřel ústa, aby svého přítele pokáral, že je tak hrubý na veřejném místě, ale byl přerušen sladkým, známým hlasem, volajícím na ně z vedlejší uličky. „Bille! Tome!“
Oba chlapci vzhlédli a spatřili Celii, jak směrem k nim s Clarou po svém boku tlačí z poloviny plný vozík. Bill se cítil pyšně, že se mu povedlo Toma tahle dostat na veřejnosti. Téměř doufal, že jej za to jeho přítel později potrestá a přinutí jej si polibky a náklonnost opravdu zasloužit. Bill měl rád výzvu tak dlouho, dokud věděl, že nebyl žádný způsob, jak by mohl prohrát, a s Tomem nebyla žádná prohra ani možná.
Zaměřil svou pozornost na obě přicházející ženy a odhrnul si vlasy z obličeje. „Nečekal jsem, že vás tady, lidi, uvidím,“ řekl směrem ke Claře a pak se podíval směrem k jeho matce, která pozorovala Toma s vědoucným úsměvem.
„Přišly jsme jen pro pár věcí,“ odpověděla Celia a potom pohlédla směrem k jejich vozíku. „Vidím, že vy dva se chystáte vykoupit celý obchod.“
„Díky Billovi,“ zamumlal Tom a Bill do něj strčil loktem.
„Nemá ve svém bytě ještě vůbec nic,“ vysvětlil Bill spíš kvůli Claře než kvůli Celii.
Zatímco Celia byla jejich silný spojenec – jedna z mála, která věděla, kdo Tom byl a odkud přišel – pokud Bill věděl, Clara byla stále v nevědomosti. Celia pověděla Tomovi, že Clara nevěděla nic víc, než co opravdu musela prozatím vědět, a zatímco Bill byl vděčný, že mají Celii, doufal, že nakonec budou schopni zasvětit i mladou dívku do jejich tajemství. Vždy bylo dobré mít přátele a nemuset nic skrývat. Bylo těžké si pamatovat síť příběhů a malé nevinné lži, které řekli, ale Bill by si nikdy nestěžoval. Stálo to za tu námahu. Tom za to stál.
A v tomto bodě si Bill vzpomněl, že zapomněl na představování. „Tohle je Tom, mimochodem,“ řekl směrem k Celii kvůli Claře, a žena si s Tomem potřásla rukou.
„Velmi mě těší, Tome,“ řekla s mrknutím.
„Mě taky,“ odpověděl Tom s vítězným úsměvem a nepřítomným šťouchnutím jazykem do kroužku ve rtu. Pokud by si Bill myslel, že by se měl čeho obávat, obvinil by svého přítele z flirtování. „Až konečně všechno vybalíme, musíte přijít na návštěvu.“
„To by bylo báječné,“ přijala Celia rychle jeho nabídku, a Bill se pyšně rozzářil – nad mužem po svém boku, nad bytem, který mohli nazývat svým, a nad skutečnými, pravými přáteli, které se mu během té cesty nějak podařilo najít.
„Jak pokračuje vybalování?“ Pípla Clara zvědavě z místa vedle své matky a Bill s Tomem si vyměnili vědoucí úšklebky.
Toho dne ještě absolutně nic nevybalili. Strávili celé odpoledne válením se po podlaze v obývacím pokoji, muchlováním a užíváním si té jednoduché radosti z toho, že můžou cítit jeden druhého. Až ve chvíli, kdy jim oběma současně zakručelo v žaludku, se od sebe neochotně odtáhli a Tom Billovi na později slíbil víc, pokud s ním půjde nakupovat.
„Dostáváme se k tomu,“ odpověděl Tom za oba, a když Clara protočila oči a ušklíbla se, Bill se nestoudně přitiskl k Tomovu boku.
Život byl dobrý.
***
Bill ospale zvedl nohy a přitiskl chodidla proti opěradlu pohovky, aby si je protáhl, a podíval se na svého přítele, který byl vlisovaný do malého prostoru mezi ním a opěradlem pohovky. Bill měl opřenou hlavu o jednu z Tomových paží a jednu ruku měl na andělově hrudníku, zatímco druhou zabořil do Tomových dredů. Byl spokojený a šťastný, plný dobrého jídla, dobrých přátel a dobré rodiny.
Zvládli v kuchyni vybalit slušné množství věcí, zatímco se v troubě pekla mražená pizza, a poté, co byly jejich žaludky plné, vmanévrovali svá těla na gauč a našli spokojenost ve společném komatózním a šťastném pocitu.
Bill cítil pohodlné pálení na své kůži v místě, kde Tomova ruka spočívala na jeho boku a držela si jej blízko. Řekl by, že to bylo proto, aby ho uchránil před pádem z pohovky, ale Bill si byl jistý, že to bylo jen proto, že mohl. Dělali spousty věcí – dotýkali se sebe navzájem, byli si blízko jeden druhému, předváděli se vzájemně – jen proto, že si to konečně mohli užívat jako každý normální pár.
Bill nikdy nebyl zastáncem toho být normální, ale s Tomem se mu to začínalo zamlouvat.
Bylo to dokonalé a obyčejné, a Bill si nebyl jistý, jestli by mohl někdy necítit tu jiskru procházející jeho žilami pokaždé, když se ho Tom dotkl, a pokaždé, kdy ho mohl skutečně cítit. Věděl, že by nikdy nebyl schopný se vrátit do doby, kdy jej nemohl cítit, a byl rád, že už nikdy nebude muset. Tomovi, kterému v pondělí začínal výcvik na Stína, už skončily jeho dny jako plnohodnotného anděla. Nyní byl napůl žijící – člověk, který byl Billův přítel a k tomu anděl. Bylo to jako vyhrát v loterii, nebo náhodně klopýtnout přes hrnec zlata na konci duhy.
Ani nemohl uvěřit, jaké měli štěstí.
„Nemůžu uvěřit, žes mě toho nechal sníst tak moc,“ stěžoval si Bill, než zabořil nos do Tomova krku a zhluboka se nadechl.
„Musím tě udržovat plného energie pro všechno to intenzivní cvičení, které nás čeká později,“ dobíral si jej Tom a štípl jej na kůži na jeho pase, až Bill poskočil a přisunul se k němu blíž. Zabručel proti andělovu krku a zavrtěl hlavou, než se odtáhl.
„Necítím se moc plný energie, Tome,“ našpulil rty. Měl plný žaludek a byl si jistý, že kdyby nebyl přesně v této poloze se svým přítelem, tak by se cítil docela mizerně. „To je kontraproduktivní.“
Tom nakrčil obočí a zvedl se na lokti, aby pohlédl dolů na Billa. „Vážně?“ Zeptal se, přejel kolenem přes Billovy nohy a rukou na jeho boku si jej přitáhl ještě blíž. Jejich rozkroky se přitiskly k sobě a Bill zasténal. „Vsadím se, že bych to mohl změnit.“
„Ech. Opravdu ne, Tome,“ protestoval, přitiskl dlaně na Tomovu hruď a zatlačil. Tom se uvelebil zpět na své místo a Bill pomalu zamrkal. „Právě teď se opravdu necítím moc sexy.“
„Ty jsi vždycky sexy,“ byla Tomova okamžitá reakce, tak sebejistá. Dokonce se ani nesnažil být svůdný nebo roztomilý, jen konstatoval fakta tak, jak je viděl.
„A já oceňuju tvůj sentiment, ale-“ Bill se zarazil, když se z kuchyně náhle ozvala hlasitá rána. Oči se mu rozšířily do velikosti talířů, zatímco dál zíral na muže před sebou. Dokonce i Tom se napjal a jeho paže kolem Billa se ochranitelsky sevřela.
Andělovy oči zvážněly a jeho čelist se sevřela, jak natáhl krk, aby se podíval do kuchyně, odkud ten zvuk přišel. Všude bylo ticho, až na jejich zrychlené dýchání.
„Co to bylo?“ Zeptal se Bill a hlavou mu běželo tisíce možností. Podařilo se jim nějaké věci vybalit, ale nebylo jich příliš mnoho. Doma mohl vinit za zvuky Charlieho, ale Charlie tady nebyl. Byli tam jen oni dva a zbytek bytu byl po celý večer tichý.
Tom si odkašlal a začal vymotávat své končetiny zamotané v Billovi, aby se dostal pryč z gauče. „Zůstaň tady a nehýbej se,“ nařídil mu a odšoural se směrem ke kuchyni, záda měl ztuhlá, zatímco se snažil nechat Billa za sebou.
Bill, který nebyl z těch, co dodržovali pravidla, když přišlo na Toma, neposlechl. Stejně tak rychle, jako anděl přešel obývací pokoj, aby vyšetřil ten hluk, Bill byl hned za ním, jeho tělem pumpoval adrenalin a jeho zvědavost se probudila. S Tomem se cítil v bezpečí, ať už byl jeho strážný anděl, nebo ne. Navíc, jak si mentálně v duchu dodal, zatímco si žvýkal svůj spodní ret, vždycky tam byl ještě Gustav.
Když se kuchyň ocitla v Tomově zorném poli, anděl ze sebe vypustil překvapený smích a Bill přišel za ním, položil mu ruce na ramena a nakoukl přes jedno, aby spatřil, co je tam tak k smíchu. Na podlaze v kuchyni, mezi hromadou pánví, které ještě před okamžikem visely nad ostrůvkem uprostřed místnosti, seděl Andy a vypadal omráčeně. Blonďatý anděl se nakláněl na stranu a opatrně si třel zraněnou kostrč.
„Co tady děláš?“ Zeptal se Tom a vstoupil do kuchyně, aby přivítal svého kamaráda, Bill jej následoval a nohama odtlačil pánve z cesty, zatímco Tom pomáhal Andymu na nohy. „A to máš vždycky tak příšerné příchody?“
„Sakra,“ zasyčel Andy a Bill se zahihňal, čímž způsobil, že k němu mladý, zraněný anděl vzhlédl a zazíral na něj, ačkoliv bez skutečné zlomyslnosti. „To vážně bolí. Mohl bych podat žalobu.“
„Jistě,“ souhlasil Bill nadšeně a zkřížil si ruce na prsou. „Můžeš jim říct, jak ses snažil vniknout do tohoto bytu a přitom sis ublížil na našem nádobí.“
Tom vyprskl nad Billovou odpovědí, zatímco se Andy oprašoval. „Má pravdu, víš.“
„Jo, jo,“ Andy zasténal, rukou si držel kostrč, a přitom pohrdavě nakopl jednu pánev, jako by právě tahle způsobila jeho zranění. „Buď raději na straně svého přítele, než na mé.“
„Vždycky,“ zazubil se Tom a Bill se k němu přitulil blíž, láskyplný a zbožňující, jak sám sebe nacházel v poslední době čím dál častěji. „Ale vážně, co tady děláš?“
Andy se podíval na Toma, pak na Billa, a pak zpátky na Toma a pokrčil rameny. Kousl se do spodního rtu a Bill si skoro myslel, že se snaží skrýt úsměv, nebo možná něco jiného. Přísně tajné informace, možná. Billa téměř napadlo, jestli by mu měli věřit. Ten anděl přišel jednou do jeho domova a snažil se jej přesvědčit, že on a Tom by nikdy nemohli být spolu. Bill skryl svůj vlastní vědoucný úsměv při pomyšlení, jak moc se mýlil.
„Každý živý tvor potřebuje strážného anděla,“ potvrdil Andy, jako by si toho snad Tom – a Bill, když na to přijde – nebyli vědomi.
„Ale já-“ začal Bill, ale byl přerušen Tomem.
„Počkej, ty nejsi…“ Tom se podíval na Billa a pak naklonil hlavu na svého kamaráda, který si oprašoval tričko. Bill se mu chtěl smát, ale byl příliš zachycen ve zmatku celé té situace a prchavostí blonďatého anděla. Billa přivádělo k šílenství s jeho zvědavou povahou, že se Andy chová tak tajnůstkářsky. „Ale já myslel, že má Gustava?“
„Cože?“ Mladší anděl vzhlédl k Billovi a Tomovi, kteří i nadále stáli vedle sebe s boky přitisknutými k sobě a s identickými zmatenými pohledy na tváři. „Ach, to má. Já jsem nemluvil o něm.“
„O… mně?“ Zpochybňoval Tom a pomalu si dával jednotlivé kousky dohromady. S přátelským protočením očí Andy přikývl, ale nepokračoval s vysvětlováním, takže Tom dál pátral po odpovědích. „A co Henry?“
„Oh, už je pryč.“
„To je mi líto,“ přerušil ho Bill okamžitě vyjádřením soustrasti, protože věděl, že se to obvykle dělá, když jeden někoho ztratí. Sám to už slyšel tolikrát, že už mu to připadalo naprosto přirozené jako dýchání. „Co se stalo?“
Andy se roztomile ušklíbl a pokrčil rameny, než přešel kuchyň, aby se posadil na pult, zatímco byl stále opatrný na svůj zraněný zadek. „Byl starý. To se stává.“
„Jak jsi dostal mě?“ Chtěl Tom vědět a pohnul se opačným směrem, aby se posadil na židli u kuchyňského stolu. Bill loajálně následoval svého přítele a posadil se na vedlejší židli hned poté, co přesunul krabici ze stolu na podlahu, aby měl lepší výhled. „Chci říct, jak jsi přesvědčil VS, aby…?“
Na to se Andy vědoucně zazubil, čímž ukázal ústa plná rovných, bílých zubů. Bill na něj přimhouřil oči a přemýšlel, co mohl udělat, že na sebe byl tak hrdý. „Celkem pomáhá být v přízni Velkého Muže,“ popichoval je a Bill si odfrkl. Náhle to dávalo smysl. Andyho oči zvážněly, zatímco pokračoval. „Ale vážně, prostě mi zavolal, když Henry zemřel a já měl obavy, víte? On byl můj první úkol, myslel jsem, že jsem udělal něco špatně.“
Tom vážně přikývl. Bylo to něco, čemu by Bill nikdy nemohl zcela rozumět – mít na ramenou odpovědnost za něčí život – ale zdálo se, že Tom s ním naprosto soucítil a Bill byl rád, že dokonce i po transformaci si oba andělé byli schopni udržet své přátelství. Nejen to, měl radost, že kromě toho, že Tom stále pracoval pro druhou stranu a mohl se vídat se všemi svými andělskými přáteli, Bill sám mohl v budoucnu Andyho jednou za čas vídat. Věděl, že dobrých přátel je opravdu málo a musel se to naučit opravdu tvrdým způsobem.
„Ale on mě pochválil, že jsem odvedl tak dobrou práci v tom, jak jsem se tě snažil udržet dál od problémů-“ Andy se zastavil, aby věnoval Billovi přísný pohled a Bill se jen usmál a koketně šťouchl nohou Toma do kotníku, „- a řekl, že kdybych chtěl dělat na tvém případu, že bych mohl. Kdybych chtěl.“
„Awww, Andy, ty sis mě vybral,“ dobíral si jej Tom, ale jeho úsměv byl jasný a spokojený, a Bill vedle něj se rozzářil. Tomovo štěstí bylo Billovo štěstí a v současné chvíli naplnilo celý jejich byt a omotalo se kolem nich všech.
„Proti svému nejlepšímu přesvědčení,“ konstatoval Andy, ale usmíval se stejně tak široce. „Ale teď, když už to můžu říct, tak musím říct, že jsem po celou dobu věděl, že jste, kluci, stvořeni jeden pro druhého.“
Na protest proti posměvačných slovům blonďatého anděla se Tom natáhl po novinách, které byly vyřazeny při jejich dřívějším vybalovacím dobrodružství, a zmuchlal je do koule. Hodil ji přes celou místnost na svého kamaráda s cílem trefit jeho hlavu. Andy uhnul a zvedl ruce na znamení kapitulace. „Neuvědomil jsem si, že ses ve svém polo-životě stal tak nepřátelský,“ škádlil jej dál a Tom jen zíral.
„Myslím, že si půjdu osobně promluvit VS a nechám, tě z toho případu stáhnout,“ hrozil Tom, ale byly to jen přátelské a prázdné výhružky.
„To bys neudělal, protože pak už bych vás, kluci, nikdy nepřišel otravovat a chyběl bych vám.“
Tom si odfrkl, ale to prohlášení vyvolalo opodstatněný dotaz v Billově mysli. „Nedostaneš se do problémů?“ Začal vyšilovat. „Kvůli mně? Že ses mi ukázal? Gustav taky…“
„Ne.“ Umlčel ho Andy a věnoval Billovi jeden z jeho nejpřátelštějších úsměvů. Byl to takový kontrast k poslednímu okamžiku, kdy Andyho viděl, jak stál v jeho obýváku a varoval jej před komplikacemi ze zamilování se do Toma. „VS trochu snížil omezení. Jsi teď jedním z nás.“
Bill se při tom pomyšlení rozzářil, ale tentokrát to byl Tom, kdo jej přerušil. „Neměj žádné moc chytré představy,“ řekl Billovi. „Nejsi technicky-„
„No, to ne,“ dodal souhlasně Andy, ale nijak tím nezkazil Billovu náladu. Konečně našel skupinu lidí – nebo alespoň bytostí – kteří ho akceptovali takového, jaký je. Konečně někam patřil, k někomu. „Ale víš o nás, a tak je s tím v pohodě. A když už mluvíme o Gustavovi…“
„Co udělal?“ Skočil do toho Tom se zdviženým obočím.
„On…“ Začal Andy a zvedl ruku, aby se poškrábal na šíji, „… souhlasil, že bude můj nový spolubydlící.“ Bill si nebyl jistý, proč se Andy zdál být tak plný obav, dokud Tom nezareagoval, trochu opožděně, ale stejně vášnivě, jako by to bylo okamžitě.
„Cože?“ Vykřikl a zněl docela uraženě.
Andy pokrčil rameny, nijak se nekrčil ani necouval, ale rozhodně postupoval obezřetně. „Byt je bez tebe moc tichý a-„
„Ale Gustav?“ Stěžoval si Tom se zvlněnými rty a pokleslými rameny.
„- abych byl zcela upřímný, začíná tam být trochu binec bez tvého neurotického uklízení.“
„Já nejsem neurotický,“ trucoval Tom a Bill za úšklebkem potlačil smích. Bylo divné vidět věci z jiné perspektivy. On byl obvykle ten, kdo špulil rty a dělal povyk, ne Tom. „A Gustav přebírá všechna má místa. Proč dostane všechno, co jsem měl já?“
„Nemá mě,“ podotkl Bill, a když se k němu Tom otočil, s ústy již pootevřenými k vlastnímu odseknutí, tiše dodal, „ne tak jako ty.“
Andy se natáhl pro velkou kouli papíru, kterou po něm Tom předtím hodil, a hodil ji zpět na druhého anděla. „Jo, takže se přestaň chovat jako dítě,“ řekl, když se novinový papír odrazil od Tomovy hlavy a přistál na stole.
„Já se nechovám jako dítě,“ zakňučel Tom, ale úsměv, který se rozšířil po celé jeho tváři, jej prozradil. Dlouze si povzdechl a zakoulel očima, než začal smlouvat. „Fajn, jak chcete. Ty můžeš mít Gustava a Gustav může mít Billa, tak dlouho, dokud já skutečně mám Billa.“
Andy obrátil pohled k Billovi, aby protočil očima nad Tomovým chováním, a když se všichni tři ve stejnou dobu rozesmáli, vše, na co Bill dokázal myslet, bylo, jak velkou cestu všichni urazili a jaké měl štěstí – že mohl zažít všechny tyto okamžiky, nejen s Tomem, ale se všemi lidmi ve svém životě.
Měl jednu osobu, které za to všechno mohl poděkovat.
Tom obrátil své lesknoucí se oči na Billa a Bill potlačil zazubení, cítil se přehlcen štěstím. Usmál se na svého přítele a doufal, že toto gesto mu dá najevo vše, co chtěl říct.
Doufal, že mu řekne děkuju a miluju tě a koktejl měnících se nálad.
Měl opravdu velké štěstí, že je naživu.
KONEC
autor: ophelia_seven
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Děkuji Zuzu za úžasný překlad. Tahle povídka mě docela ničila, jak to autorka neustále natahovala, ale vydržela jsem až do vítězného konce. 😀
Nakonec to dobře dopadlo, velká věc se podařila, velká láska zvítězila. 😀
Oh, díky za šťastný konec. Přiznám se, že jsem se vážně chvilku obávala, že přijde nějaká srdcervoucí tragédie. Naštěstí se tak nestalo a Bill a Tom si můžou společně užívat života. Billovi se nakonec bude hodit, že má kolem sebe tolik andělů, vzhledem k tomu jaké je šídlo.
Děkuji Zuzu za báječný překlad. Jsi naše hvězda.
V pár momentech povídky jsem skutečně dost pochybovala, zda tohle nakonec může dopadnout dobře, protože mi přišlo, že na kluky odevšud jen číhají samé problémy. Ale jsem na ně pyšná, jak jim dokázali čelit a bojovat za svou lásku, protože jen tohle je dostalo až sem. Mám takovou radost! Kluci si tohle velké štěstí zasloužili, ale jak je vidět, když má někdo spřízněnou duši, překonají všechno! ♥
I Andy mě dneska moc potěšil. Jsem ráda, že se umoudřil, a už Tomovi nic nevyčítá. Vím, že to pro něj asi muselo být těžké, vidět, jak se sám Tom ničí, když překračuje všechna pravidla. Na jednu stranu možná i chápu, proč se jednou k Tomovi nechoval zrovna moc hezky, ale hlavně, že je to teď už za nima. Myslím, že to bude mít Bill se všemi těmi anděly okolo sebe hezké a určitě se s nimi pořádně pobaví. 🙂
Moc se mi líbí vztah Toma a Billa, jak jsou spolu v pohodě, pošťuchují se a hlavně si užívají jeden druhého. Je škoda, že takových nádherných dílů, kde se ničeho nemusíme bát, není více. 😉
Tuhle povídku jsem si ale užila, ačkoli jsem při ní několikrát trnula hrůzou a bála se toho, že bude Tom každým dnem odvolán. Nikdy jsem nevěděla, co čekat, ale pár nádherných dílů mi ty hrůzy naprosto vynahradilo. Děkuji za bezvadný námět povídky! ♥
A Tobě, Zuzu, jako vždy neuvěřitelně moc děkuji! ♥♥
Krásné a dobře to skončilo moc dík za perfektní překlad.
Takze Tom sa stal napoly zijucim nakoniec :). Bill ma neskutocne stastie-ma Toma, to je vyhra sama o sebe a plus k tomu ma Tom nadprirodzene schopnosti, tak to je fakt vyhra v loterii :D. Zaciatok bol velmi matuci, myslela som si najprv, ze Bill stratil po nehode pamat a nespoznava svoje dvojca ale rozuzlenie ma fakt dostalo a paci sa mi. Tesim sa z stastneho konca 🙂 tento posledny diel bol vtipny a pekny, skoncilo to tak,ze si z poviedky odnasam predstavu ich dvoch v spolocnom byte, ako prezivaju skvele dni spolocne 🙂 aww,dakujem za preklad :-*
Ahooj, mám nový blog o Hilary Duff a byla bych ráda, kdyby ses na něj mrkla, napsala názor, popřípadě se zapojila třeba do diskuze, hlasování a tak 🙂 omlouvám se za reklamu, ale nějak začít musím 🙁
Pri tejto poviedke som si nevedela predstaviť žiadnu možnosť šťastného konca a ono to autorka vymyslela tak pekne… dokonca sa môžu ďalej kamarátiť s Andym… bolo to krásne a ja ďakujem za skvelý preklad.
No veď som hovorila, že to dobre dopadne! :-p Ďakujem za poviedku I za jej preklad. Bolo to fajn tráviť čas pri jej čítaní.
Veľmi, veľmi ďakujem za preklad. Bolo to krásne a dokonalé.
Krásná povídka s krásným koncem ❤️ Oddechla jsem si, že nakonec všechno dobře dopadlo. Nějakou chvilku to vypadalo bledě. Ta idylka by klidně mohla ještě pár dílů pokračovat, určitě bych si to užila 😁 Díky za překlad 🙏