autor: blame_my_dirty_mind
Billeamovou myslí prolétalo milion myšlenek, zatímco zíral na psa. Nejdřív si myslel, že jen použil špatné slovo, ale pes slova dokončil pohybem ruky, dotkl se svého srdce dlaní a tak nebylo možné, že by tím chtěl říct něco jiného.
„Tomek miluje Billeama,“ řekl pes.
Billeamova mysl dál šílela. Celou tu dobu si myslel, že je pes magor nebo jen divný, teď ale chápal proč, stejně také proč byl tak přehnaně ochranářský a neuvěřitelně vlezlý. Proč byl pořád u něj tak blízko, a proč na něj zíral. Oh bože, pomyslel si, vzpomínal na všechny ty časy, kdy před psem stál nahý.
„Vím, že je to špatně, ale nemůžu tomu pomoci. Jsi tak překrásný. Pokaždé, když se na tebe podívám, tak mi srdce div nevyskočí,“ pokračoval pes.
Billeam rudnul. Odvrátil pohled, nemohl se už psovi dívat do očí. Jeho zahanbení šlo tak hluboko, že se začal třást.
„Myslím na tebe tak, jak bych neměl; celou dobu toužím se s tebou pářit.“
„Dost!“ vykřikl Billeam, z šoku mu málem vypověděly nohy. Najednou si připadal tak slabý. Bylo to, jako by vůbec nedokázal stát, i když chtěl, nemohl se na psa ani podívat. Těmi slovy si přišel tak podřadně a přemoženě, bylo to pro něj horší, než když se prali a on se musel podvolit jeho síle. Nenáviděl se za to, jak reagoval. Celý svůj život trénoval, aby sám v sebe věřil, aby ho nic nerozhodilo, a pak se stane tohle. Přišel si jako vtip. Kdyby ho teď viděla jeho letka, tak by se mu vysmáli. Zasyčel, nabral odvahu a přinutil se podívat na psa.
Psův obličej byl skoro až prosebný.
„Billeame,“ vydechl. Billovi se naježila páteř. Pes vykročil vpřed a Billeam začal prchat. „Počkej! Billeame!“ vykřikl pes.
Billeam běžel a běžel, prodíral se skoro neprůchozím porostem. Nikdy si nepřipadal tak mimo kontrolu svého těla. Běžel, prchal, namísto toho, aby mu odporoval. ‚Jsi šílený, jsi nemocný, jsi absurdní!‘ měl mu říct. Byl naštvaný a naprosto frustrovaný tou vší plachostí, která ho přemohla, a tím, že se nechoval tak, jak se chovat měl. Proč? Proč se to, sakra, stalo? A proč, sakra, s tímhle psem?
„Zatracený pes!“ zavrčel Billeam.
„Billeame, prosím, stůj!“ křičel pes.
Billeam si stěží všiml stínů stromů, které nechal v dálce, byl tak zabraný do toho, že chtěl psovi utéct, že si ani nevšiml, že porost najednou skončil. Ztratil půdu pod nohama a spadl ze strmého útesu. Instinktivně se chytil kamenité stěny a pevně se držel kamene. Zalapal po dechu, když se kámen pod tlakem vydral ze stěny a on sklouzl.
Před pádem ho ale zachránil pes, který ho chytil za ruku.
„Máme tě,“ řekl pes, usmál se na něj a Billeam se začervenal. Odvrátil hlavu a viděl pod sebou tekoucí řeku. Natáhl svou volnou ruku a ostré nehty zarazil do psovy ruky. Pes se zašklebil bolestí a reflexem ho pustil. Billeam spadl.
„Ne!“ vykřikl pes.
Billeam spadl do řeky s obřím šplouchnutím. Proud byl silnější, než si myslel, a tak mu dalo zabrat, aby doplaval až ke břehu. Proud byl ale neúprosný, rychle ho unavil, neměl se čeho chytit. Ucítil zatahání za ruku a najednou měl obličej nad hladinou. Hned jak ucítil břeh, tak se rychle vyškrábal pryč. Teď už ho nepřekvapovalo, že pes znovu riskoval svůj život na to, aby ho zachránil.
Když se vrátili do kempu, Billeam se vrátil ke spánku na stromech.
***
„Počkej, to už jsou zpátky v táboře?“ zeptal se Jimmy nespokojeně. „Ale vždyť zrovna spadli do řeky.“
„Ano, a pak se vrátili do bezpečí tábora.“
„Jen tak?“
„No, na cestě zpátky si nic neřekli,“ řekla teta Janine.
„Ale co se stalo po tom, co pes kočku zachránil? Hádali se nebo tak?“
Teta Janine si povzdychla. „Ne tak úplně,“ odpověděla. „Ale pes ho ujistil v tom, že jeho pocity nejsou jen plné lásky.“
„Co udělal?“ zeptal se Jimmy. Teta Janine se na chvíli zadívala stranou.
„Pamatuješ si na to, co dělal ten kocour se psem na dvorku?“
„Jo,“ řekl Jimmy.“
„No, něco takového.“
Jimmy se zasmál. „Řekni mi to, tetičko.“
Teta Janine se uchechtla. „V tom příběhu jsou určité detaily, které nejsou tak důležité, Jimmy.“
„Proč ne?“
„Protože jsi dítě a tohle jsou věci pro starší.“
„Oh, myslíš jako sex?“
„Jo,“ odpověděla teta Janine s úšklebkem.
„Takže teď budou mít sex?“
„Ne tak úplně, ale jak jsem řekla, není potřeba to rozebírat.“
„Aww, ani trošku?“
„Ne, a tentokrát nechci, aby sis cokoliv představoval.“
Jimmy se zasmál. „Ale můžou se humanoidní kočky a psi pářit a mít děti?“
„Nemůžou,“ odpověděla teta Janine. „I když oni by na to nikdy ani nepomysleli vzhledem k jejich hluboké a dlouhé nenávisti, není možné mít děti mezi rozdílnými druhy. Chromozomy uvnitř jejich těl nejsou kompatibilní. Přitažlivost mezi jejich druhy je nepravděpodobná, ale ke každému pravidlu existuje výjimka.“
***
Billeam spadl na břeh a zhluboka dýchal. Cítil, jak na něj spadlo psovo tělo a pak jak ho stiskl. Popleteně se zamračil, pak vykulil oči a obličej mu málem explodoval trapností, když ucítil, jak se o něj začal otírat tam a zpět.
„Co to sakra?“ vyjel.
„Omlouvám se,“ řekl pes. „Slibuju, že ti neublížím, jen potřebuju-“ došla mu slova a ozval se sten. Billeam zalapal po dechu.
„Přestaň!“ vykřikl, ale psovo tření ještě zintenzivnilo. „Nejsem samice!“
„Vím, že nejsi samice!“ zabručel pes. „Nejsi ani můj druh! To ale nemění fakt, že tě moc chci.“
„Jsi blázen,“ zamumlal Billeam skoro neslyšitelně, jeho slova byla skoro umlčena jeho vlastní plachostí. Pes bručel a hýkal, zněl, jako by ho někdo mučil. Billeam byl otupen hanbou, ale přesto si byl až moc vědom toho, co pes dělá a co to znamená. Pes najednou zastavil a hlasitě zasténal, udělal se. Odvalil se z něj, rychle dýchal a šťastně oddechoval.
„Omlouvám se, Billeame,“ zamumlal pes zahanbeně. „Většinou nemám problém kontrolovat pářící instinkt, ale ty mě vážně drtíš.“
„Přestaň to říkat!“ odsekl Billeam. „Jsi šílený, sexem posedlý pes, který se potřebuje ukájet.“
Pes se na něj podíval s přísným výrazem.
„Jsou i jiné způsoby, jak můžu ukojit své potřeby. Jako samec bys to měl vědět.“ Billeam si odfrkl. „Jak velký samec teď jsi?“ řekl pes najednou, „když nemáš potřebu se pářit nebo alespoň ulevit si. Vidím to tak, že tě koule musí bolet jako čert.“
„Drž, kurva, hubu!“
„Vidíš? Pořád jsi tak zahořklý, možná to je proč. Potřebuješ se vyprázdnit.“
„Nejsem jako ty, čokle, umím kontrolovat své potřeby.“
„Jistěže,“ řekl pes ironicky. „Stejně ale přijde chvíle, kdy ta potřeba bude tak velká, že ti najednou už nebudu připadat tak špatný. A mimo to, nikdo jiný kromě nás tady není, tak proč si neudělat dobře navzájem?“
„To se radši zabiju.“
„Oh, no tak, nemůžu být tak odpudivý.“ Začal se pes zvedat na nohy.
Billeam se zvedl rychleji. „Přestaň! Zůstaň zpátky, ty nemocný pse!“
„Ty bručoune.“
Billeam se zamračil nad psovitým výrazem.
„To znamená, že se pořád cukáš,“ objasnil mu pes. Billeam si odfrkl. Pes si povzdychl. „Hele, za chvíli bude tma. Měli bychom se vrátit do tábora, než začnou vylézat potvory.“
Billeam nenáviděl, když nechal psa myslet si, že chce, aby mu velel, ale zdálo se, že spousta věcí, co říkal, dávala smysl a byl by blázen, kdyby se s ním hádal jen pro to, aby měl navrch. Když se pes vydal zpátky, následoval ho a mlčel. Teď si ovšem hodlal hlídat záda.
***
„Cože? Budeš spát na stromě?“ řekl Tomek nevěřícně, když viděl, jak kočka leze na strom. „Nic neudělám, jestli je to to, na co myslíš.“ Billeam ho ignoroval a uvelebil se na své větvi. „Fajn, tak si to tam užij,“ odsekl Tomek.
Zašel do stanu, bručel a chtěl kočku něčím přetáhnout. Po chvíli ale usnul. Oči prudce otevřel, když uslyšel šustění stanu a posadil se. S radostí se zazubil, když viděl, jak dovnitř vešel Billeam.
„Rozmyslel ses?“ zeptal se. Billeam si lehnul na druhou stranu stanu.
„Nemůžu spát,“ zabručel nabručeně. Okolo svého místa na spaní rozmístil kameny a zavřel oči. Tomek hádal, že ty kameny mu měly zabránit v tom, aby se v noci ve spánku přesunul.
„Stromy nejsou tak pohodlné, jak bývaly, co?“
„Tady se vyspím ještě míň, jestli nezavřeš hubu,“ odpověděl Billeam.
„Promiň. Dobrou noc.“
Tomek se vrátil ke spánku s úsměvem na tváři. Měl radost, i když to bylo jen kvůli tomu, že na téhle planetě nebyl nikdo jiný, Billeam si vybral trávit čas s ním, děkoval zdejší přírodě za to, že Billeam neměl jinou šanci, než spát blízko u něj.
Probudil se a zjistil, že ho Billeam objímá ze spaní. Podíval se na kameny a viděl, že jsou rozházené. Billeam se přes ně nějak dostal a jeho malá zeď byla proti jeho migraci zbytečná.
Naklonil se blíž k Billeamovu krku a nasál jeho vůni. Jeho chtíč mu až bolestivě kousal do vnitřností. Přitiskl se na Billeamovo tělo a olízl mu krk. Billeam se zachvěl. Zalapal po dechu a snažil se od něj dostat pryč. Tomek ho držel pevně přes hrudník. Pokládal mu na krk jemné polibky.
„Přestaň,“ zasyčel Billeam. Tomek se mu začal otírat klínem o pozadí. „Ne! Nedělej to! Pusť mě!“
„Miluju tě,“ vydechl Tomek Billeamovi do ucha. Billeam ztuhl. „Chci tě. Když mě necháš, bude ti tak dobře.“
„Zmlkni,“ řekl Billeam. Tomek sjel rukou k Billeamovu klínu. Billeam zalapal po dechu a chytil ho za zápěstí. Tomek se mu snažil dostat do kalhot. Netrvalo dlouho a Billeam ztvrdl.
„Taky to chceš,“ řekl Tomek. „Potřebuješ to. Na chvíli zapomeň, kdo jsem, a nech mě tě uspokojit.“
„Pitomej… ahh… pse!“ zavrčel Billeam. Stiskl Tomekovi paži, ale neodstrčil ho. Tomek na něj začal přirážet a nedržel se zpátky. Sem tam kousnul Billeama do krku a olízl ho tam. Billeam se prohýbal v zádech, těžce oddechoval. Nezastavoval Tomeka, když mu zajel rukou do kalhot a chytil ho za penis, sám začal Tomekovi do ruky přirážet.
Jak se vášeň zvyšovala, urputnost jejich pohybů se stupňovala.
„Nikdy jsem nemyslel… kocour….“ Oddechoval Tomek. „Možná jsi lepší bojovník než já, víš… zabils Andraze… a já… nemůžu tě nenávidět.“
Billeam zavřel oči, jeho steny se shodovaly s rytmem jejich těl. „Ahh… ahh.“
„Nikdy jsem neměl takovou touhu se pářit, ale nikdy jsem neviděl ani někoho tak krásného.“
„Ahhh…“
„Zbožňuju na tobě všechno, Billeame. Dokonce ti ho chci vykouřit.“
„Bože!“ napjal se Billeam, silně se udělal.
Tomek se dál otíral rozkrokem o Billeamův zadek. Billeam se uvolnil, nabral dech. Mohl jen držet a čekat, až se Tomek udělá, zatímco on byl v jeho sevření. Tomek přestal přirážet, když se jeho svaly napnuly při orgasmu. Odtáhl se a podíval se na Billeama.
Billeam vypadal zahanbeně, měl ruku přes oči. Teď když intenzita chvíle polevila, začala na něj doléhat hanba a výčitky.
„Nebuď k sobě tak tvrdý,“ zamručel Tomek. „Jsi samec; není to něco, co bys mohl kontrolovat.“
Billeam se posadil a jednu Tomekovi vrazil. Tomek zakňučel a chytil se za čelist.
Billeam se postavil. „Nikdy nedokážu zapomenout, kdo jsi,“ řekl.
Tomek si promnul čelist a díval se, jak Billeam opustil stan.
autor: blame_my_dirty_mind
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Ještěže to Tomek může svádět na pářící instinkty. 😀 No, každý tomu říká jinak. A Billeam se TAK SNAŽÍ mu odolávat, jenže zatím to vypadá, že čas je na Tomekově straně a kdo ví, co mají ještě před sebou. Počítám, že kočičák bude zase chvíli trucovat a pak se zase vrátí do stanu. 🙂
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Wow…naprosto úžasná kapitola 😉 děkuji moc za tvoji perfektní práci 🙂
Wow, bezvadný díl. Obvykle když se mi díl líbí, přečtu si ho dvakrát za sebou. Tenhle jsem četla třikrát. 😀
Na jednu stranu, chudák Billeam. To první střetnutí by se dalo považovat skoro za znásilnění. Ale chápu Tomeka. Už je to mooooc dlouho a občas je to prostě silnější. 😀 Nicméně na podruhé už se kočičák tak nebránil. Teď se s tím sice potřebuje trochu srovnat, ale věřím že to zvládne. A až si na to zvykne, bude to ještě dělat s radostí. 😀 Co jiného mu taky zbývá na opuštěné planetě, kde mu společnost dělá jen pes s velmi silnými "pářícími instinkty". 😀
Moc děkuji za překlad. Těším se na další díl.
Perfektní moc dík za překlad.
Tomek to trochu prehnal ale Billiam to preháňa s tou svojou zlosťou ešte viac. Zaryť mu pazúriky do ruky, keď ho zachraňuje:D Bill je bláznivá mačka. Ale som rada, že sa do stanu vrátil, bolo mi to ľúto, keď zase šiel na strom:) Ďakujem za kapitolu:)
Keby mali moje oči nohy, zrejme by ma nakopali do zadku. Ale nahovárať si, že však na tablete sa mi celkom dobre číta a to že sa mi písmenká trochu rozmazavaju pred očami je ok… No, nie je, ale aj tak som neodolala. Zo začiatku ma to veľmi nenadchlo a citala som to vždy ako to posledné, keď už som nemala čo a tak mi teraz ostalo päť častí. Som že si teda dnes jednu prečítam… A prečítala som všetky. Nie naraz, samozrejme, ale na jeden deň to viac než stačilo. Ale dneslo odolať! Je to stále lepšie a lepšie! ( rozumej vtipnejsie, xi ) a normálne ma to začína baviť. Len tak ďalej! :-p
Tomek je neuvětšitelně neodbytný! 😀 😀 Já jsem se až musela smát, jak moc Billeama otravuje. Že mu to není hloupé!! 😀 Teda já jsem samozřejmě ráda, že jejich ´vztah´ zase o něco málo postoupil, ale prostě Tomek mě dostává! 😀
A Billeam. Myslím, že ve skrytu duše k Tomekovi něco cítí, jen se tomu příliš brání. A to hlavně proto, že Tomek je pes!
Děkuji za překlad! 🙂