autor: elvisfan
Bill udržoval léčbu tichem téměř po celý další týden. Většinu času si Toma nevšímal a odbýval ho jednoslovnou odpovědí v případě, že komunikace byla nevyhnutelná. Zpočátku, byl Tom pobavený. Obdivoval Billovu vůli. Využil klidný čas ve svůj prospěch, aby poznal zbytek kapely.
Ethan, bubeník a druhý nejpopulárnější člen skupiny, se zdál být nejpřátelštější a sdílel Tomovu lásku ke klasickým automobilům. Kdykoliv skupina večeřela pohromadě, Tom obvykle seděl s ním, protože Bill ho stále ignoroval.
Scott, baskytarista, byl nejstarší a nejtišší člen skupiny, a obvykle měl zabořený nos v knize vždy, když měl čas.
Emmie, kytaristka a jediný ženský člen kapely, byla docela milá, ale většinou rozptýlená snahou naplánovat svatbu, zatímco byli na turné. Obvykle mohla být nalezena se svým laptopem a hromadou svatebních časopisů.
A nakonec, během druhého týdne jako člen Billova doprovodu, toho měl Tom dost. Byli v autobuse směřujícím do Denveru. Byl v obývací části autobusu a opravdu nevěnoval pozornost filmu, který si pustil, a Bill byl ve svém pokoji. Mohl slyšet hudbu přicházející chodbou, takže Tom věděl, že nespí. Zvedl pivo, zatímco ležel na gauči, a vytáhl mobil, na kterém našel Billovo číslo.
pokud nebudeš mluvit, piš
Nebyl si úplně jistý, jestli Bill odpoví, ale po několika minutách se jeho telefon rozzářil a zavibroval.
co chceš, Tome?
mluvit s tebou
Tom mohl prakticky cítit, jak Bill protočil oči, a brzy se objevil a sedl si na druhou pohovku s rukama a nohama zkříženýma.
„Jestli chceš mluvit, tak mluv.“
„Bille, já…“
„Jmenuju se Billy.“
„Když jsme to jen ty a já, tak jsi Bill. Jsem zodpovědný za tvou bezpečnost. Nemyslíš si, že bychom měli komunikovat?“
Tom snadno rozpoznal falešný úsměv na Billově tváři, který naznačoval, že s největší pravděpodobností o komunikaci nemá zájem.
„O čem bys chtěl komunikovat, Tome?“
„Proč to vypadá, že mě nenávidíš, pro začátek.“
„Ty se musíš ptát?“ Zeptal se Bill nevěřícně.
„Ano. Před pěti lety jsi mě opustil a od té doby jsem o tobě neslyšel, takže vážně nemám ponětí, jak jsem tě mohl naštvat.“
Bill si odfrkl a předstíral, že zkoumá své nehty, až to v Tomovi téměř vřelo. Sklouzl na okraji pohovky, chytil Billovy ruce a díval se mu do očí.
„Přestaň s tou diva sračkou, Bille. Tohle na mě nefunguje.“
Bill mu ruce vytrhl, zkřížil si je na prsou a sklopil hlavu k podlaze.
„Jsi pořád s tím… ať už se jmenuje jakkoliv?“ Zeptal se Tom.
„Ne.“
„Jak to?“
„Prostě to… nevyšlo.“
„Tak trochu jako nám, co?“
„Tome, proč jsi vzal tuhle práci? Už jsi připustil, že jsi věděl, že jsem to já, takže mě prostě chceš mučit? Zasmát se na můj účet? „
„Opravdu si myslíš, že bych udělal něco takového?“
„No, bylo známo, že mě občas dokážeš překvapit.“
„Bille, měl jsem dvě další pracovní nabídky, než mi David zavolal. Vybral jsem si tuhle, protože… jsem viděl tvůj obličej všude, kam jsem se podíval během posledních čtyř let. Přemýšlel jsem, jak se máš, jestli jsi spokojený a… chtěl jsem tě vidět. Ne tvou fotku, ale tebe. A protože jsem nikdy nechtěl, aby se ti stalo něco špatného, tak jsem tady, abych se tomu pokusil zabránit.“
Poprvé za více než týden Billův výraz změkl. Oplatil Tomův pohled, pak zamrkal a vstal.
„Proč ses prostě nemohl držet dál?“
S posledním pohledem se vrátil do svého pokoje.
***
Billova další slova nepřišla, dokud nebyli toho večera v zákulisí. Všichni byli v místnosti s občerstvením, Bill se přehraboval ve své tašce a něco si nesouvisle mumlal.
„Ach, doprdele!“ zabrblal. Když se podíval na druhou stranu místnosti, zahlédl předmět svého podráždění a dostal nápad. „Tome, nechal jsem si na posteli svůj telefon. Dojdi mi pro něj.“
Tom ani nevzhlédl od časopisu, kterým si listoval.
„Nejsem tvůj poslíček, Bille.“
„Jen jsem tě prostě požádal, abys…“
„O nic jsi mě nepožádal.“ Tom se konečně podíval na muže, o kterém věděl, že si ho snaží znepřátelit, zatímco se v místnosti rozhostilo nápadné ticho. „Přikázal jsi mi to a já ti říkám ne.“
Několik párů očí rozšířených v úžasu pohlédlo přes celou místnost, jak jejich majitele zajímalo, jak bude Bill reagovat.
„Nemůžeš mi udělat jednoduchou laskavost?“ Ušklíbl se zpěvák.
„Tvůj telefon není v žádném případě nijak spojen se zajištěním tvé bezpečnosti, a proto to není moje starost.“ Tom otočil stránku, kterou četl, v duchu se usmíval nad jasnou zlostí v Billově hlase. „Avšak rád tě doprovodím zpátky do autobusu, aby sis svůj telefon mohl vzít. V opačném případě tady máš po ruce více lidí, u kterých jsem si jistý, že by ti tvůj telefon rádi přinesli. Za předpokladu, že je hezky požádáš, samozřejmě.“
Vzhlédl k Billovi, který se zjevně snažil nevztekat, zatímco se obrátil k Patty, jedné z tour asistentů. Na tváři se mu brzy objevil jeho přesladký úsměv.
„Patty?“ Dokonce na ni přitom zamrkal. „Mohla bys mi prosím přinést můj telefon?“
***
„No to si ze mě snad dělá srandu.“
„Co se děje?“ Ethan se naklonil a podíval se Tomovi přes rameno na jeho mobilní telefon. „Chce, abys mu přinesl balíček Doritos?“
„Ta sláva mu vážně vlezla do hlavy.“ Tom rychle poslal nazpět slovo ne a odhodil telefon stranou.
„Hm, myslím, že je to jen tebou, Tome,“ odpověděl rozpačitě bubeník. „Jasně, měl v průběhu let své malé záchvaty vzteku, ale… vypadá to, že ty v něm vyvoláváš to nejhorší.“
„Vypadá to, že on ve mně vyvolává silné bolesti hlavy. Pokračuje s tou sračkou už skoro celý týden.“
„Brzo ho to přejde.“
Někdo zabušil na dveře a Tom si unaveně povzdechl.
„Páni, zajímalo by mě, kdo to asi je.“
Vstal a otevřel dveře, aby odhalil velmi otráveně vypadajícího Billa.
„Co myslíš tím ne?“ Dožadoval se zpěvák se založenýma rukama.
„Tím myslím ne. Bille, nejsem tady proto, abych za tebe vyřizoval tvé malé pochůzky. Máš dvě plně funkční nohy, takže můžeš přesunout svůj zadek na chodbu k automatům a vzít si své zatracené Doritos.“
Bez dalšího slova Tom zabouchl dveře.
„Nemůže takhle pokračovat věčně, nebo jo?“ Zeptal se Ethan.
„To neznáš Billa.“
***
Druhý den ráno jen na okamžik Tom vážně uvažoval o tom, že skončí.
Všichni byli v jídelně na snídani a na jednom z Davidových skupinových setkání. Tom si vychutnával svá vajíčka a ignoroval zírání, které Bill vysílal jeho směrem. Jeho hlava vystřelila, když uslyšel, jak se Bill tiše směje skoro sám pro sebe.
„Něco k smíchu, Billy?“ Zeptala se Emmie ze svého místa vedle něj.
„Hm? Oh, něco mě právě napadlo.“ Bill se natočil k Tomovi a zazubil se. „Tome, víš, co je vtipné?“
„Jsem si jistý, že mi to chceš říct.“
„Když jsme byli na střední škole, ty jsi byl vždycky ten cool a populární a já jsem byl v podstatě trochu sociálně ztracená existence, ale teď… teď jsem hodně slavný a ty pro mě pracuješ. Je to skoro jako… kdybys byl pode mnou.“ Podle se ušklíbl, jak každý u stolu poslouchal. „Zvláštní, jak čas věci mění, že? „
„To je pravda,“ souhlasil Tom k velkému překvapení zpěváka. „Chceš vědět, co je ještě vtipné?“
„Pouč mě.“
„Nemůžeš se bez mé pomoci ani vrátit do svého hotelového pokoje.“
Billův podlý úsměv rychle zmizel, se zařinčením odložil svou vidličku na talíř a vstal, jeho židle se převrátila. Střelil po Tomovi posledním pohledem a odkráčel pryč.
Po dobu jedné krátké vteřiny Tom zvažoval, že zůstane na místě a dojí snídani. Dopil svou kávu, hodil ubrousek na stůl a vstal. Omluvil se všem u stolu a následoval Billa ven do haly.
„Nech mě být, Tome,“ zařval Bill přes rameno. „Jdi si sníst svou pitomou snídani.“
„Ty víš, že to nemůžu udělat.“ Tom natáhl ruku a chytil Billovu paži, otočil ho k sobě. „Podívej, já si dobře uvědomuju, že nejsi nadšený z mé přítomnosti, ale jsem tady a zůstanu. Takže bych ocenil, kdyby ses ke mně přestal chovat jako k osobnímu otrokovi. „
„Ach, jako bych tě snad požádal o něco, co by byl tak strašně velký problém. Na střední škole jsi pro mě vždycky chtěl dělat hezké věci, Tome.“
„Na střední škole jsi mi nikdy, kurva, nenařizoval, abych tě obskakoval, Bille.“
„Výborně, teď se na nás všichni dívají.“
Tom se ohlédl přes rameno na Davida a zbytek jejich skupiny, kteří stáli ve vchodu do restaurace, a pokrčil rameny.
„Ty jsi ten, kdo se před nimi chová jako malá diva,“ podotkl.
„Kdy se z tebe stal takový kretén?“
„Kdy se z tebe stal takový malý rozmazlený spratek?“
Billovi se pobouřeně rozšířily oči a střelil Tomovi tak silnou facku, jak jen dokázal. Tom se nadechl a tak silně stiskl pěsti, až mu na dlaních zůstaly otisky nehtů ve tvaru půlměsíce. Bill zamrkal, zaskočen svým vlastním činem, ale rychle se vzpamatoval.
„Moc rád bys mě teď praštil, co, Tome?“ Ušklíbl se.
Tom sevřel Billovu paži a nepustil, dokud ho nedoprovodil celou cestu zpět do jeho pokoje. Strčil Billa dovnitř a pak zabouchl spojovací dveře, jakmile byl ve svém pokoji. S rozzuřeným zavrčením udeřil pěstí do nejbližší zdi.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Ale Bille? Co je to za manýry? Takhle si dělat z bodyguarda poskoka? Můžeš být rád, že to odnesla jen stěna hotelového pokoje a ne tvůj pěkný xichtík.
No a Tomík evidentně není tak úplně nevinný jak jsme si mysleli. Pravděpodobně přece jen nemá svědomí úplně čisté. Pořád si ale myslím, že by si měli sednout a promluvit si. Tím se nic nezkazí. A jinak teda obdivuju Toma za jeho svatou trpělivost a schopnost Billa setřít. Já už bych ho dávno zabila.
Moc děkuji za překlad
Zdá se, že Bill vsadil na to, že když bude královská mrcha, tak Toma vypudí. A Tom mě překvapil, jak to s přehledem zvládá. Aspoň do té facky. Teď už Bill přestřelil. Evidentně jeden druhého viní z krachu jejich vztahu, takže by opravdu neškodilo, kdyby si promluvili, i když se v tom asi ani jeden nechce nimrat.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Bill sa teda fakt správa ako mrcha a myslí si, že si z Toma urobí poskoka. Som rada, že mu to Tom netoleruje – je zábavné sledovať Billove reakcie, keď Tom odmietne splniť jeho príkaz 😀
Ale myslím, že tou fackou už Bill prestrelil a som fakt zvedavá, čo sa bude diať ďalej. Chalani by si však isto mali sadnúť a konečne sa normálne porozprávať, aby si veci medzi sebou vyjasnili.
Ďakujem za preklad.
Začnu tím čím obvykle končím, děkuji za překlad této povídky. Málokdy se stává, že sympatie jsou na straně Toma. Že je až směšné, kolik dokážeme udělat blbostí v přesvědčení,že ta naše pravda, a jedině ta naše,je ta správná? Měli by si vážně promluvit a vyčistit kalné vody. Jenže, to asi hned tak nebude, že? Tak jim budu alespoň držet palce. Moc se těším na další díl.
Som zvedavá ako to teda s Tomom bolo, Bill je poriadna diva už by mohol prestať a porozprávať sa s Tomom o tom čo sa vlastne stalo… Ďakujem za kapitolu.
Tak hle se chovat ke mně tak by dostal pěknou lekci Tom je dost trpěliví.
Páni….začíná to mít pořádné grády..děkuji za další skvělou kapitolu 😉
Bill se vážně chová příšerně. Z Toma si dělá pomalu otroka a ještě se na něj opyskuje. 😀 Ach jo..ale na stranu druhou je pravda, že se u toho docela dost bavím! 🙂
Joo, a zatím mi všechno nasvědčuje tomu, že Tom Billa nikdy nepodváděl.