Po hodně dlouhé době posíláme společnou tvorbu, obě jsme se posunuly už dávno někam jinam, braly jsme to jako zpestření a odreagování se. Na povídce jsme začaly pracovat minulý podzim, proto takový čas. Nicméně jsme ji nestihly dokončit, aby se hodila, ale to snad nevadí. Psaní této povídky jsme si vážně užily a máme jí upřímně rády. Doufáme, že se vám také bude líbit a necháte nám komentář, ať už kladný, či kritický. 😉 Povídka je již dokončená, takže nemusíte mít strach, že byste se nedočkali konce. Příjemné čtení!
Té noci bylo poměrně chladno, ale alkohol zahříval místo kabátu. Bill se vymotal z klubu, ve kterém jeho nejlepší kamarád právě oslavil narozeniny, ale očividně nikdo nebyl opilý jako on a i tak ho čekala osamocená cesta domů. Bylo pozdě a už i tak přetáhl danou večerku, kterou měl smluvenou s rodiči. Vždycky mu přišlo otravné, jak moc byl pod dohledem, a tak když odbila třetí, věděl, že bude lepší vypnout si mobil. Stejně ho asi někde zapomněl a bylo mu to jedno.
„Nečekal bych, že se opiješ víc než já, když mám slavit,“ zasmál se blonďák, když doprovodil Billa před klub. Svítil na ně jen neonový nápis nad vstupem. Oba se ošili zimou a Bill se pokoušel zapálit si cigaretu.
„Jo, pořád ses plazil po Amy,“ zamumlal s cigaretou v puse. Andy mu pomohl ji zapálit a zavrtěl hlavou.
„Líbí se mi, jsem rád, že dnes přišla.“
„Vůbec nic nevíš, blonďáku. Snad si to užiješ.“ Bill kamaráda poplácal po zádech a bez odpovědi na další otázky se vydal uličkou do tmy.
Jo, pro Andyho taková holka musela být opravdu něco zajímavého. Krásná chytrá blondýnka, dokonce to nebyla ani Němka a upřímně ho nezajímalo, co to vlastně bylo. Každý se s ní chtěl poznat blíž, ale ne každému prokázala tu čest. Nebyl si jistý, jestli jeho kamarád věděl, že ho to celkem zraňovalo. Pamatoval si, jak se mu přiznal ke svým citům k němu. Bylo to tehdy, když Billovi rodiče odjeli na dovolenou a svému synovi svěřili na celý víkend dům. Nebylo mu tehdy ani patnáct, ale měl starší kamarády, i Andreas byl tehdy už skoro plnoletý. Hodně se tehdy opil, skoro jako dneska, a když ho Andy ukládal do postele, svěřil se mu se svými city. Dalších čtrnáct dní se mu obloukem vyhýbal.
I když to neopětoval, mohl být možná trochu ohleduplnější.
Zavrtěl nad tím hlavou a vydechl. Nebyly mu ty myšlenky moc příjemné, ale měl jich plnou hlavu celý večer. Nikdy nezažil nějakou extra pozornost od kluků, vlastně v jeho škole nebyl nikdo jako on. Všichni se bavili o holkách, jaké mají tohle a tamto. Ne, že by ho ostatní kluci nějak snad zajímali, ale možná kdyby jo, projevil by Andy nějaký zájem. Možná by žárlil.
Jak předpokládal. Bylo ticho a byla tma. Občas zafoukal vítr a lehce rozhýbal listy na stromech, jinak se nic nedělo. Lavičky byly prázdné, nikde ani noha. Myslel, že mu to celkem hrálo k jeho prospěchu, tak se posadil na jednu z laviček a zapálil si další cigaretu. Naběhla mu husí kůže, jakmile zase zafoukal vítr, dokonce trochu silněji než předtím. Asi by se cítil trochu bezpečněji, kdyby si mohl pustit na iPodu nějaké písničky, nepřišel by si tady tak sám. Jako by široko daleko nikdo nebyl, a přesto jen o ulici dál se v klubu bavili jeho přátele a další spousta lidí.
„Sakra,“ sykl, když mu spadla cigareta a jiskřičky se rozletěly tmou. Nestačil si ani pořádně potáhnout, ale taky se mu nechtělo se pro ni po zemi natahovat. Stejně se mu motala hlava takovým způsobem, že by nejspíš možná tak skončil na zemi.
Byla tady ale jedna věc, kterou netušil. Celou dobu, co šel z klubu, ho sledoval muž, který mohl být možná tak stejně starý jako on, maximálně o pár let starší. Mladík, který se právě teď schovával za stromem, si Billa vyhlídnul již v klubu, ve kterém probíhala oslava narozenin. To, že šel černovlasý sám a zvolil cestu parkem, mu skvěle hrálo do karet. Nakrčil obočí a svoji oběť sledoval ostřížím zrakem. Neodvažoval se ani zapálit si, aby na sebe neupoutal přílišnou pozornost. Přičemž klidně mohl, protože Billovi by to bylo ve stavu, do jakého se uvedl, absolutně jedno. Jediné, co ho štvalo, bylo to, že se ještě pořád neodlepil od lavičky. Přemýšlel, jestli tam náhodou neusnul, což by bylo dost možné, když v tom najednou… Mladík se zvedl a vrávoravým krokem se vydal hledat cestu z parku.
Bill si prozpěvoval refrén z písničky od Britney Spears – I’m Not A Girl, Not Yet A Woman. Přihlouple se tomu smál a snažil se trefovat tóny, aby to neznělo tak falešně. Britney byla jedna z jeho nejoblíbenějších zpěvaček, obzvláště když byl opilý. Ruce měl zabořené v kapsách a nastavoval svou tvář studenému podzimnímu větru. Nesnášel tohle období – všude bylo popadané listí, bahno se mu lepilo na boty, často pršelo, takže i jeho vlasy přišly vniveč. V tenhle okamžik ale celou jeho mysl otupoval alkohol, takže mu to bylo absolutně jedno.
Pořád pronásledován mladým mužem se nic netušící černovlásek zastavil na rozcestí a přemýšlel, kterou cestou by se měl asi tak vydat. Pokrčil rameny a zakroutil hlavou, na přemýšlení má ještě času dost – napadlo ho totiž něco mnohem lepšího. Vytáhl ruce z kapes a hned je rozpřáhl. Trochu zaklonil hlavu a hloupě se zasmál.
„I’m not a girl, don’t tell me what to believe. I’m just to trying to find the woman in me, yeah,“ zakřičel na celý park. Mladík hned zmerčil příležitost a rozběhl se za svou obětí. Jednu ruku nebohému mladíkovi omotal kolem pasu a druhou mu přitiskl na ústa, aby se snad nesnažil bránit – jako by ho někdo tady mohl slyšet.
„Pomůžu ti s tvým problémem,“ zasmál se opilým hlasem muž a tlačil Billa k lavičce, která byla nedaleko. No, nedalo by se říct, že by ho tlačil, spíše ho táhl jako pytel brambor.
Černovlásek okamžitě vystřízlivěl. Snažil se bránit, prskat, ale nebylo mu to platné. Muž, který ho u sebe silou držel, měl několikrát větší sílu než on sám. Ignoroval jeho smích, posměšky, dokonce i to, jak ho povalil břichem na lavičku a hned na to zalehl. Cítil naprostou bezmoc – jeho mozek byl střízlivý, ale tělo stále moc opilé. Nemohl se ani pohnout, natož bránit se.
„Sakra dost,“ řekl plačtivě Bill, jakmile ucítil horkou dlaň na svém odhaleném boku. „Nechte mě být!“ zakřičel a cuknul sebou. Ničemu ale nepomohl, spíše naopak. Dostal facku, která mu nahrnula slzy do očí. Bolest cítil snad až v konečcích prstů u nohou.
„Nemyslím si, že ty jsi ten, který určuje pravidla,“ zasmál se muž nad tím a vytáhl z hluboké kapsy u své mikiny lepicí pásku. „Teď už nám nebude nic bránit tomu, abychom si užili,“ dokončil svoji větu, kus pásky utrhl a přelepil jej přes ústa mladíka pod sebou. Pojistil to ještě jedním kouskem a pásku uklidil zpátky. Poté ho plácl silně po zadku a stiskl mu zápěstí k sobě.
Billovi stékaly po tvářích hořké slzy. Bylo mu více než jasné, co bude následovat. Viděl tolik hloupých filmů, kde se takové věci staly. Pokaždé nevěřícně kroutil hlavou nad tím, jak hloupé ženy dokázaly být, když chodily samy v hluboké noci po neosvětlených sídlištích, zapadlými ulicemi a tak dále. Nyní byl i on jednou z obětí a nemohl s tím absolutně nic dělat. I kdyby nebyl oslaben alkoholem, nikdy by neměl tolik síly, aby se ubránil hromotlukovi, který byl nad ním. Lepenka na puse ho škrtila, zápěstí ho bolela. Bylo mu nad slunce jasné, že to ale není jediná a hlavně nejhorší bolest, kterou dnes v noci zažije.
…
Dveře kavárny se otevřely, nikdo tomu nevěnoval sebemenší pozornost. Chlapec vešel dovnitř a posadil se do boxu s modrými sedačkami. Byla to tak trochu retro kavárna, skoro jako ty z amerických filmů, pastelové barvy, hlavně hodně růžové a modré. Uvnitř nebylo moc lidí, jen nějaká parta puberťáků, co takhle nad ránem popíjeli kafe, možná snad s nadějí, že vystřízlivějí, než přijdou domů, a v rohu nějaký starší pár.
„Dáte si?“ Chlapec sebou cuknul. U stolu stála servírka v růžových šatech a s bílou zástěrou, taková klasická trapná a ne moc sexy uniforma.
„Latté, děkuji,“ zamumlal a odvrátil pohled, byl rád, že už odešla od stolu, i když zase s brzkým příchodem. Přitáhl si blíž popelník, co stál u cukřenky na stole a zapálil si Camelku. Napil se kafe a pohled upíral ven přes prosklenou zeď, která se táhla podél celé řady sedacích boxů s výhledem na parkoviště.
Věděl, že dnešní večer bude mít v paměti už asi navždycky, jen čekal, kdy přijde ten trest, to odhalení. Zločinci většinou před zákonem utíkají, ale on si připadal, jako by na něj čekal. Měl pocit, že už jen vyhlíží, než někdo přiběhne a obviní ho. Že naslouchá, až uslyší své jméno, uslyší: „Ano, tady ten to byl“. Asi to bylo špatné svědomí, možná to byla lhostejnost. Když si přebral svůj život, nebylo toho mnoho, na co mohl být pyšný, nebo co by nechtěl opustit. Dalo se říct, že nic neměl. Dávno měl své plány, jak investuje do podnikání a bude pracovat. Místo toho utrácel za alkohol, drogy, nevěrné přítelkyně…
Zajímalo ho, co se stane s chlapcem, kterého nechal v tom parku, v té zimě. Byl to vůbec chlapec? Sám byl ještě hodně opilý, když se to stalo, bylo to tak rychlé. Celá ta věc mu najednou splývala dohromady, až na ty nejlepší detaily, na jeho tělo, na ten pocit, kdy cítil znovu to příjemné mrazení v zádech. Byla to chyba, ale rozhodně nebylo čeho litovat. Získat trochu a všechno ztratit, to byl teď rozhodně jeho osud.
A taky, že se měl brzy naplnit.
Od oken kavárny se odrazilo blikání modrých a červených světel. Přijela auta, byla asi tři, možná čtyři, nebylo to to, co by vnímal. Z každého auta vystoupili dva lidé v uniformě a správně ozbrojení. Naklonil trochu hlavu na stranu, když je sledoval. Opravdu je jich na mě tolik potřeba? Měl bych vstát a vydat se zákonu? Už jen ta věta mu přišla vtipná.
Pomalu dopil zbytek latté, přece jen to bylo možná jeho poslední a moc času mu nezbývalo, chlápci v uniformě už otevírali vchodové dveře. Ještě naposled vtáhnul do plic nikotin z Camelky a típnul ji do bílého popelníku, ve kterém to díky němu přebývalo oranžovými nedopalky cigaret. Věděl, že jsou u něj, ale neměl na to se jim podívat do očí, ještě pořád se díval ven, světla ze střech aut ještě pořád blikala.
Vydechl cigaretový dým proti sklu před sebou, zavřel oči.
„Pan Kaulitz?“
autor: Catherine & Sch-Rei
Vypadá to hodně dobře 🙂
Páni,tak na prolog to bylo teda brutální,ale rozhodně v dobrém smyslu 😉 moc se mi to líbí a jsem zvědavá na další kapitoly 😉 děkuji moc 🙂
Páni, tak tohle se mi líbí. Vždycky si u každé povídky hned po prvních větách přehrávám v hlavě jak to asi bude pokračovat a o čem povídka bude a nakonec se to vždycky změní a dneska se to stalo rovnou dvakrát. Takže teď vlastně vůbec netuším, jak by to mohlo být dál, ale strašně moc se těším na to, až to zjistím!
To je tedy začátek. Jsem zvědavá, jakým směrem se tohle bude ubírat. Už mi v hlavě začínají výřit všelijaké teorie, protože je zajímavé, že má Tom policajty za zadkem tak brzo. Jdou za ním vůbec kvůli Billovi ? Nemá toho na svědomí víc ? V každém případě by mu pobyt v base určitě prospěl. Tam bude mít hafo času rozjímat u kafe na tím, jak je jeho život na houby, chudáček… 😛
No tak tomu říkám úvod. Jenom by mě zajímalo, o čem to bude, když napadení i zatčení se konalo hned v první kapitole. 🙂 Teda pokud se bude konat zatčení.
Jsem fakt zvědavá, co bude dál.
Kurnik, to je teda drsný začiatok. Ale páči sa mi to! 😀
Už od začiatku bolo jasné, čo sa v tom parku Billovi stane.. a chvíľami som rozmýšľala, že či ho Tom zachráni alebo bude ten násilník. Nakoniec bol ten zlý, ale ten jeho postoj ku všetkému – na tom mi niečo nesedí a som strašne zvedavá na pozadie a aj ďalší vývoj príbehu.
Ďakujem za novú poviedku.
Tom bude tak trochu magor co? Tak jako Zuzu přemýšlím o tom, kam by tahle povídka mohla směřovat ale absolutně nic mě nenapadá. Hned v prvním díle znásilnění. No, jsem zvědavá.
Každopádně je moc super, že tu máme další povídku. Díky moc za ni.
Já mám asi vážně třetí oko. Hned, jak jsem přečetla prvních pár řádků, řekla jsem si, tak tady se něco stane, a pak mi bylo jasné, že ten kdo se plíží za stromy je Tom. Nicméně teď možná Tom půjde na pár let sedět, pokud dobře čtu a vážně to udělal on… pokud bude teda prohlášen za vinného, propustí ho a pak se do sebe s Billem zamilují a pak Bill zjistí, že ten kdo mu ublížil byl Tom, ale jejich láska už bude dost silná na to, aby to spolu překousli. Vsadím se o dvacet haléřů, že to bude úplně jinak, ale já ráda hádám dopředu, co by se tak mohlo stát. Nechám se mileráda překvapit. Dnešní díl pro mě nebyl zas tak šokující, páč jsem si t myslela! Heč! Nebo mě taky napadlo, že Tom Billa zachrání, ale bylo mi z popisu tak nějak jasné, že útočník je Tom, takže… fuj na něj! Proč to krucinál udělal? Zasloužil by si… ani nechci říct co. To není normální, pažaduji vysvětlení nebo nebudu klidná. Což nejsem ani tak, ale…
Vážně, jak říkám, i kdyby holka chodila v té nejčernější nejodlehlejší ulici nahá, nikdo nemá právo něco udělat a nikdy by nikdo neměl říct, že si za to může sama, neudělala si to sama, nemůže za to, to jenom svět a lidi v něm jsou zkažení, nemocní a fuj na ně! A pak útočníci ani nejsou obvinění, to je prostě strašné, co se děje, ani ta žena nemusí nijak vyzívat vzhledem, opravdu nechápu, jak tohle může někdo dělat, jak se jim to může líbit, ale hned bych taková stvoření kastrovala… Je zajímavé, jak někdo nazývá gaye za devianty, pak by mě hodně zajímalo, co teda jsou zač ti, kteří znásilňují. No nic… vsadím se, že má Tom nějaké vysvětlení pro to, co uděla, třeba v tom budou ty drogy. I když nevím, jak drogy působí, řekla bych, že z normálních kluků nedělají úchyly, to bychom byly vážně v háji a rovnou bych se mohla zamknout doma… takže čekám na signál… a na další díl.
Parádní začátek jen jsem zvědava na pokračování.
Tak som teraz zvedavá prečo a čo sa tam deje…