autor: Muckátko :o*
Ahoj všichni po dlouhé době!
Tentokrát bude pevné nervy potřebovat náš drahý Bill, protože úryvky z několika dní, které si přečtete, vás určitě utvrdí v tom, že ani s Tomem to není moc lehké.
Státnice ještě nemám za sebou, ale poslední část se mi učí v rámci možností dobře, takže mám nárok na malé přestávky během dne. Užijte si dílek. Další bude už snad od Mgr. Muckátka.
Abstinenční příznaky
Všechny pokoje v domě – samozřejmě s výjimkou Billovy ložnice, se pro Toma staly pouhou přestupnou stanicí, protože nakonec vždy skončil v kuchyni, kde snad po tisící nakoukl do lednice nebo do skříňky, kde se skladovaly suché potraviny, zda tam za těch 5 minut, kdy nenahlížel dovnitř, něco nepřibylo. Lednice byla plná jídla a za jiných okolností by Tom chrochtal blahem, jak dobře jsou zásobeni a z jak pestré nabídky potravin si může vybírat, ale v ten den nic z toho nevypadalo nijak extra lákavě. S nevrlým zamumláním Tom zavřel dvířka od horní skříňky a povzdychl si. Blížil se čas večeře a on si za celé odpoledne nebyl schopný vybrat, čím před spaním zaplní svůj žaludek, ovšem to neznamenalo, že nevěděl, co by si dal. S odhodláním tedy vyšel z kuchyně a zamířil rovnou za Billem. Opatrně ťukl na desku dveří od jeho „kanceláře“ a nakoukl dovnitř.
„Bille?“ oslovil muže za stolem opatrně a co nejvlídněji. Bill odložil tužku, kterou třímal v prstech pravé ruky, a vzhlédl k příchozímu. Opřel se o opěradlo židle, naklonil hlavu mírně na stranu a zadíval se na Toma poměrně otráveným pohledem.
„Uhm co budeš večeřet?“ začal nenápadně. Bill stiskl čelist.
„Co je tohle za otázku?“
„No já si totiž nemůžu vybrat,“ přiznal.
„Vážně? Z lednice plné jídla?“ dobíral si Toma a bylo vidět, že začíná opět ztrácet trpělivost.
„Já vím. Mně jen napadlo, že kdybys taky nevěděl, že bychom si třeba mohli… no…,“ poškrábal se na zátylku, jak hledal vhodná slova, kterými by si nevykoledoval ránu mezi oči.
„Přestaň blábolit a vyjádři se, mám práci,“ zaťukal agent prsty na desku stolu.
„Že bychom si třeba mohli objednat pizzu?“ zakřenil se svatouškovsky a radši zůstával na půl skrytý za deskou dveří, kdyby se Bill rozhodl neobtěžovat se zvedat, ale rovnou po Tomovi něco hodit, nebo hůř vystřelit.
„Nepřipadá v úvahu,“ odsekl Bill a vzal do ruky psací náčiní, považuje tuto debatu za ukončenou.
„Já bych se klidně schoval, než by ten poslíček odešel,“ naléhal Tom.
„Už jsem řekl. Tohle se nestane!“ stál si agent za svým.
„Já mám na ni fakt strašnou chuť,“ kňoural Tom nešťastně.
„Myslím to vážně. V žádném případě,“ procedil Bill skrz zatnuté zuby, což mělo být Tomovi signálem, že už si zadělává na pořádný malér.
„Copak si vážně myslíš, že by ten poslíček přinesl v krabici místo pizzy bombu?“ protočil oči. Znal spoustu pizzérek, ze kterých si pizzu objednával pravidelně, takže by se dalo říct, že byly prověřené.
„Zbytečně komplikované. Stačilo by do té pizzy přimíchat jed a to já nehodlám riskovat, takže ti oznamuji své poslední NE. Teď zavři dveře a nech mě pracovat,“ přikázal Bill, aniž by se Tomem hodlal jakkoli dál zabývat, ať už slovy nebo pohledem.
Tom hlasitě vydechl a radši z místnosti odešel. Sbohem, křupavá pizzo, pomyslel si v duchu, když se znovu vydal do kuchyně.
*
Tomův pokoj vypadal jako po výbuchu. Od nastěhování se do nového domu ještě neměl náladu na vybalení všech svých věcí, které byly prozatím stále nacpané v jeho zavazadle u postele. Stejně pobíhal po domě stále ve stejném oblečení, protože nikoho oslňovat nepotřeboval. Kufry ale přišly na řadu v momentě, kdy v nočním stolku objevil nyní už prázdnou krabičku cigaret, zatímco si matně vzpomínal, kdy zlikvidoval tu poslední. Měl za to, že v některé z tašek by měl mít ještě zásoby na horší časy, jak jim občas říkával, proto teď zuřivě vyhazoval ven své ošacení, aby se dostal až na dno.
O pár minut později, kdy nebyla podlaha jeho pokoje vůbec vidět, jak byla pokrytá vším oblečením, s hrůzou sevřel v prstech poslední dvě krabičky z jeho původního celého kartonu železných zásob. Vypadalo to, že ty horší časy nastaly už někdy dřív, že kradl ze svých vlastních zásob a nedoplňoval je, jak měl ve zvyku, ovšem pak si uvědomil, že možná nešlo o horší časy jako spíš o jeho lenost si zajít cigarety koupit, nebo alespoň někomu říct, aby mu je došel koupit.
Jedna celá krabička a jedna už otevřená se dvěma chybějícími cigaretami.
To byl momentální stav jeho nikotinových tyčinek.
I kdyby se snažil šetřit a kouřil třeba jen jednu cigaretu týdně, což byla strašná představa, pravděpodobně z něj to místo udělá nekuřáka, což byla ještě horší představa, když si uvědomil, že bude muset projít tou nezvladatelnou chutí si zapálit, která ho bude pomalu dohánět k šílenství.
Schoval svůj nalezený poklad do nočního stolku a doufal, že se mu v nejhorším případě podaří podplatit Amelii, aby mu cigarety do domu propašovala ona, s tím, že si je nejspíš bude muset nacpat do podprsenky, protože její tašky Bill až nechutně poctivě prohlížel pokaždé, co se v domě ukázala.
Bylo už poměrně pozdě, když se Bill po dlouhém dni konečně kradl ze svého doupěte, aby se napil vody a šel si odpočinout. Zamračil se, když z obýváku uslyšel nějaký šramot a tiché nadávání. Neslyšně se přikradl k rohu místnosti, odkud mohl nahlédnout dovnitř, aniž by byl spatřen. Díky pohledu, který se mu naskytl, upustil od své ostražitosti a jeho nitro spíš naplnilo otrávení, když viděl, že jeho svěřenec má opět něco za lubem.
Tom stál k Billovi zády, skloněný k jedné z nízkých skříněk a očividně v ní něco hledal. Bill se k němu tiše přikradl schválně, aby ho vystrašil.
„Co tady děláš?“ vyhrkl rychle. Tom úlekem vykřikl a odskočil od Billa dobré dva metry.
„Kriste pane! Bylo to nutný? Bože!“ chytil se za hrudník a zběsile vydýchával leknutí. „Myslel jsem, že už spíš,“ ospravedlňoval se Tom.
„Co tady hledáš?“ zamračil se Bill, když si uvědomil, že jen pár metrů od té skříňky se nacházela skrýš jedné z jeho zbraní. „A modli se, ať to není to, co si myslím,“ zavrčel výhrůžně.
„To sotva,“ odfrkl si Tom a prohledanou skříňku zase zavřel.
„Takže?“ trval Bill na odpovědi.
„Měl jsem chuť na kapku něčeho kvalitního, okay?“ odvětil a otevřel poslední skříňku, která stejně jako ty předchozí Tomovi připomínala minibar i když jen vzdáleně.
„Cože?“ nechápal Bill.
„Alkohol. Víme, co to je?“ ušklíbl se Tom sarkasticky a s naštvaným zafuněním dvířky bouchl. Rozezleně sebou praštil na gauč a založil si ruce na hrudník jako malé uražené dítě. Bill jeho chování sledoval s očividnou nechutí.
„Nemyslel sis doufám, že tu nějaký najdeš?“ ujišťoval se s ironií v hlase, protože Tom si to očividně myslel.
„Proč bych nemohl? Není to tak, že by ho tady mohl někdo otrávit, pokud bys to nebyl ty,“ pohodil rameny.
„Ty se mi vážně snad jenom zdáš!“ promluvil Bill tvrdým hlasem.
„Pak je to asi nejlepší sen, co jsi kdy měl, huh?“ prohodil Tom laškovně.
Bill zúžil oči a v mžiku se skláněl nad Tomem, který záda zabořil do měkkého polstrování opěradla, jak se snažil před agentem couvnout dozadu. Absolutně nechápal, jak se mohl tak rychle a mrštně dostat až k němu. Cítil agentovu dlaň, jak svírá jeho hrdlo, ale ne nijak silně. Spíš jen aby si zajistil, že mu Tom nevyklouzne.
„Opravdu sis myslel, že tu najdeš nějaký sklad alkoholu? Vážně ti v té tupé hlavě nedochází, že já pít nesmím, protože opilý agent rovná se mrtvý agent a mrtvý agent rovná se mrtvý klient?“ zasyčel Bill. Tom skrz pevné sevření jeho krku ztěžka polkl.
„No já bych ti to do krku násilím nelil,“ bránil se. „Chtěl jsem jen pro sebe,“ vysvětloval přiškrceně.
„Aby ses tady zlil do němoty? Co kdybychom měli zrovna pohotovost, huh? Jak by to asi tak vypadalo, kdyby ses tady válel neschopný chodit, natož tak utíkat?!“
„Fajn. Dobře. Chápu to. Můžeš mě už pustit? Začíná to bolet,“ škemral Tom a šťouchal Billa prstem do hřbetu ruky, kterou měl na hrdle.
„Zkus konečně dospět a přestaň lpět na věcech, které ti nic nedají,“ poradil mu Bill spíše rozkazem.
„Bože! Co je špatného na jedné skleničce, která by se mnou absolutně nic neudělala? A proč musíš všechno řešit násilím? Uvědomuješ si, že tohle na mém krku zanechá otisky? Co bys jako dělal, kdyby se tady zítra objevil Leßner? Těžko bych mu mohl tvrdit, že jsem se pokoušel sám uškrtit,“ promnul si horký krk.
„Vím, co dělám.“
„Oh? Takže jsi mi ten krk tiskl jen tak silně, aby na něm nezůstaly důkazy? Jak milosrdné!“ protočil Tom oči.
„Můžeš si za to jedině sám. Chovej se jako dospělý a nic podobného už se nebude dít.“ Bill se otočil zády do místnosti a vypochodoval.
Tom nepříjemně polkl a naposled si pohladil zčervenalou kůži na krku. To se o alkoholu jen zmínil. Zajímalo ho, co by se stalo, kdyby ho tu Bill našel opilého. To už by asi nepřežil.
Víkendový večerní program v televizi stál opravdu za starou bačkoru. Tom se těšil na nějakou akci, sci-fi nebo horor a místo toho si měl vybrat z animovaných filmů pro děti, pohádek, nebo romantických komedií. Ani jedno se Tomovy samozřejmě nehodilo do krámu, takže i hloupé reklamy se zdály být zajímavější než oficiální programy. Znechuceně zíral na obrazovku, jak hlavní hrdinka dělá ve vztahu zbytečné cavyky, kvůli kterým by ji Tom už dávno poslal do háje. Jediná dobrá scéna z celého ubohého a dost nepravděpodobného příběhu byla postelová scéna.
„Jen do ní, kámo!“ povzbuzoval Tom muže ve filmu, který právě líbal ženin krk, zatímco volnou rukou rozepínal knoflíčky její zelenkavé košile. Tom nadšeně poposedl a čekal, co bude dál, ale předem věděl, že žhavá scéna skončí dřív, než vůbec začne. A taky měl pravdu. Sotva se herečka ukázala na obrazovce jen v podprsence, muž ji zalehl svým tělem, zabořil obličej do jejího dekoltu, pak už jen následovalo hrané vzrušené zasténání a scéna byla ustřižena. Místo toho příběh skočil k hercům ve vedlejších rolích, kteří Toma už vůbec nezajímali. Nebylo ještě dostatečně pozdě, aby mohl film ukázat daleko víc, takže se Tom musel spokojit jen s tím málem. Pohladil svůj klidný klín skrytý látkou spodního prádla a tepláků. Marně začal pátrat ve svých vzpomínkách, kdy naposled se mu poštěstilo mít pod sebou horké ženské tělo. Hádal, že to bylo několik hodně dlouhých týdnů zpět. Vlastně to byla pravděpodobně ta zrzka, kvůli které bylo potrestáno přední sklo jeho milovaného auta, což bylo žalostně dávno. A jeho ruční práce? Díky pravidelnému přísunu sexu nepotřebná a kvůli všemu, co se dělo kolem, na ni ani neměl chuť. Nejdřív byl vyděšený, co se mu stane, pak byl unavený ze všech těch výslechů a teď byl vyčerpaný především ze svého bodyguarda.
V konečném výsledku došel k závěru, že v tomhle ohledu, už o něj nebylo postaráno zatraceně dlouho, a pokud nevezme věci do své vlastní pravé ruky, tak bude strádat ještě déle. Frustrovaně zasténal a zaklonil hlavu přes opěradlo. Jeho ruka, která si dovolila pohladit jeho klín, dávno ležela zpět na jeho břiše. Nebyl tak zoufalý, aby se uchýlil k ruční práci kvůli hloupé scéně z ubohého romantického filmu uprostřed obýváku, kam by mohl jeho spolubydlící kdykoli nepozorovaně přijít a ještě ke všemu si o něm myslet, že se chová jako nevybouřený puberťák s hormony lítajícími všude kolem.
Kvalitní sex a příjemné vyvrcholení by mu ale dle jeho názoru pomohlo se trochu zklidnit a vidět věci kolem zase o něco pozitivněji, ale takhle? Nemohl si objednat milovanou pizzu, kterou by zapil dobrým alkoholem na uvolnění, musel přehnaně šetřit s cigaretami a teď ani nemohl důstojně uspokojit své mužské potřeby. A pak se jeho bodyguard diví, že to s ním není k vydržení. Kdyby mu trochu popustil uzdu a dovolil mu alespoň něco, určitě by se to pozitivně podepsalo i na jejich vztahu. V tu chvíli by si Tom dokonce přál, aby jeho bodyguard byla žena. Nemusela by ani vypadat úplně podle Tomových představ. Velkoryse by ze svých standardů slevil, protože by byl vděčný i za málo.
Ve svém mobilu měl spoustu ověřených povolných kontaktů, které hledaly jen povyražení stejně jako Tom, ale tohle zjištění mu bylo k ničemu, protože jeho mobil ležel zavřený v sejfu někde na policejní stanici.
Během uvažování za sebou slyšel kroky agenta, jak míjí obývák. Po zvážení své aktuální dost smutné situace se rozhodl pokusit své štěstí ještě potřetí. Zvedl se a stejnou cestou se vydal za svým spolubydlícím. Našel ho u kuchyňské linky, jak staví vodu v konvici na sporák a chystá si připravit nějakou hodně pozdní večeři, což nebylo pro Toma zrovna ideální, když viděl, jak Bill bere do ruky nůž, se kterým umí zacházet i jinak, než ke krájení potravin. Mohlo by se taky stát, že se naštve a řízne si místo do pečiva do Toma.
„Káva tak pozdě? Vždyť nebudeš moct usnout,“ prohodil Tom opatrně. Bill na něj vrhl krátký ostrý pohled a pak se otočil zpět k lince. Schválně postavil krabičku s ovocným čajem vedle přichystaného hrníčku, aby se Tom dovtípil sám. „Bille?“ začal Tom. „Uhm… hele… můžu se na něco zeptat?“
„Na co?“ zabručel Bill.
„No… ale slib mi, že se nenaštveš,“ naléhal Tom, protože předem tušil, s jakou reakcí se setká. Bill se na Toma podíval a varovně zúžil oči. „Víš, já… začíná mi tady z toho docela hrabat a jsem takový… uhm… nervózní a neklidný.“
„A co já s tím?“ prskl Bill.
„Koukni, mám v diáři číslo od svého kamaráda, který ty služby využívá pravidelně a nikdy nebyl žádný problém, takže jsem myslel, že…“
„Jestli mi chceš naznačit, abych ti dovolil nějakou masáž nebo něco podobného, tak bych ti radil, abys svoji větu radši ani nedokončoval,“ varoval ho Bill, zatímco si začal zalévat čaj.
„Ono by nešlo tak úplně o masáž jako spíš o… jiné tělesné uvolnění,“ vydechl Tom nakonec, když svoje úmysly trochu zaobalil.
„Jinými slovy sex?“
„Ano?“ zkřivil Tom ústa v provinilém úsměvu. Bill se ostře nadechl, prudce se otočil a dostal se až ke stolu, přes který se naklonil k obličeji svého klienta. Tom se odsunul a zaklonil se, aby se dostal co nejdál od rozzuřeného agenta.
„Vážně se mi tu snažíš říct, že mám přivřít oči a pozvat ti sem nějakou děvku, protože nejsi schopný svoje potřeby ventilovat jinak?“ usykával Bill pár vteřin před výbuchem.
„Uhm ano? Koukni, byl jsem zvyklý na určitý přísun… potěšení, a tak jsem myslel, že kdyby mi to bylo dopřáno, tak se zklidním a nepolezu ti tak na nervy,“ pokoušel se agenta uchlácholit, že z celé věci bude částečně profitovat i on.
„Tak znovu a tentokrát naposled. Do tohoto domu nevkročí nikdo, kdo nebyl předem prověřen a konec diskuse,“ odpíchl se Bill a vrátil se k práci. Tom vstal od stolu a radši se přiblížil k východu.
„No a co sousedky? Ty prověřené jsou ne?“ zkoušel Tom.
„Vdovec,“ vztáhl Bill ruku a ukázal na východní sousedy. „A svobodný,“ ukázal za svá záda na západ.
„A jejich sestry? Dcery? Sestřenice? Kamarádky? Vezmu cokoli!“ dušoval se Tom, zatímco se tělem opatrně schovával za futro dveří, protože tušil, jak moc to v Billovi vře, a taky že ano. V jedné vteřině se agent prudce otočil a vrhl Tomovým směrem kuchyňský nůž, kterým zrovna krájel sýr. Ostrá špička čepele se zasekla do dřevěného obložení kousek od Tomova obličeje, který vypadal, že má pár sekund před infarktem. Nevěděl, jestli má děkovat bohu, že Bill naštěstí záměrně mířil vedle, anebo měl špatný den a náhodou netrefil svůj cíl.
„Jediná zasraná věc ženského rodu, které dovolím, aby uspokojila tvoje nezvladatelné sexuální potřeby, bude tvoje pravá ruka a teď zmiz, než po tobě hodím sekáček na maso a vem jed na to, že tentokrát budu mířit mezi tvoje oči,“ křikl Bill.
„Dobrou,“ zaskřehotal Tom nezvykle vysokým hlasem a ve vteřině byl zabarikádovaný ve své ložnici.
Bill rozezleně zafuněl, došel k východu z kuchyně a prudce vyrval z dřeva nůž, který se do něj zabodl jako do másla. Agent otřel jeho čepel a hodil nůž zpět do zásuvky.
Jestli bude jeho klient v tom stěžování a vyžadování takových životně nedůležitých pitomostí pokračovat, tak to bude Bill, kdo bude potřebovat nějakou formu zklidnění a uvolnění, protože jinak dojde opravdu k nejhoršímu.
Příště: „Narušitel“
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Tenhle frustrovaný Tom je náhodou docela zábavný. Není se co divit, že mu to tam už leze na mozek. Koneckonců, proč by měl být pořád protivný jenom Bill ?
Chápu, že je z bezpečnostních důvodů vyloučené, aby agent dopřál klientovi dámskou společnost, ale možná by se o jeho potřeby mohl postarat on sám…? Ale to asi neklapne, co ? 😀
V každém případě by bylo fajn, kdyby ho aspoň přestal pořád fyzicky napadat. Už to vážně přehání…
Díky za díl
Nemůžu si pomoct, ale během celého dílu jsem se musela strašně smát! 😀 Ani nevím, kterého z nich je mi více líto, ale asi Toma, protože s ním vážně soucítím, na rozdíl od toho druhého ledového čumáku… Ale jestli Tom brzy nenajde nějaké uvolnění, tak bych se ani nedivila, kdyby se v záchvatu nadrženosti vrhnul na Billa, proti čemuž bych sice nic neměla, ale Tom by to v aktuálních podmínkách už definitivně nepřežil :DDD
Super dílek, upřímně mi je líto obou 😀
Tohle mě vážně baví, jsem zvědavá, jak si Tom počne s tím jeho "problémem" 😀
Těším se na další díl 🙂
Toma mi je docela líto a Bill je nelida.
Zdá se, že Tomovi už trochu otrnulo, co? Nedivím se, že Billovi leze na nervy, protože se chová jako malý spratek. Což je ovšem svým způsobem roztomilé. Jen do toho, připomínej Billovi, jak moc ti chybí sex! Hodně často! 🙂
Na druhou stranu, chápu nemožnost dámské společnosti a absenci alkoholu, ale není mi jasné, proč Tomovi nedopřeje ani cigarety. Když už jim tam vozí jídlo, tohle by taky nebyl problém. Aspoň by mu Tom dal na chvíli pokoj, ne? 😀
Díky za nečekanou kapitolku a těším se na další. A držím palečky.
Chudacek Tom si nemuze zakourit, zachlastat ani zasoulozit. Ma to ale zivot 🙂 a Bill ho vuuubec nechape! Ackoliv zrovna jemu by ten sex zcela jiste pomohl 😀
Diky za zpestreni prisernych dni, ktere travim nad ucenim. Doufam, ze priste budeme s titulem dve 🙂 ackoliv ja ne tak honosnym 🙂 drzim palce ^^
A je to tady, už se Tom oficiálně zbláznil. 😀 Z čeho všeho měl tedy v tomto díle ty flustrace? Dejme si to dokupy:
—Z Billa: Je naprosto jasné, že prvním nejvíce flustrujícím stvořením, bude Bill. Nejenže je s ním sám v domě, ale je také jediný, na kterého se momentálně může spolehnout, takže to mluví za vše. 😀 Navíc co si budeme povídat. Bill je prostě svým způsobem svůj a nejcitlivější, ani nejpříjemnější také zrovna není.
—Nedostatek cigaret: Ať si říká kdo chce, co chce. Každý silný kuřák ví, že když mu chybí určitá dávka nikotinu, začíná nepříjemný pocit, zvaný "absťák". V tomto stavu, je člověk opravdu schopen úplně všeho + Tomova blbost. 😀
—Prohibice: Zákaz alkoholu nebyl jen v Americe v první polovině dvacátého století. 😀 Alkohol ne, radši knihu!
—Jídlo: Zeje vaše lednička prázdnotou? To se vám rozhodně nemůže stát v domě pro schovávání svědků. Luxusně plné ledničky a kredence, které nabízí mnoho luxusních kombinací pro jídla. Nemáte chuť a dali byste si pizzu? Na to rovnou můžete zapomenout.
—Nedostatek sexu: Člověk je tvor sexuální a je to z části náš život. Někdo ho potřebuje méně, někdo více a někdo pořád, přesně jako Tom. Anča Dlaňová už není v modě a Tom potřebuje kvalitní a pravidelný zásun. Tome máš smůlu 😀 Je na čase oprášit starou dobrou hru s mýdlem ve sprše…
Tom: "Tak Bille, nekouřím, nepiju a jsem impotentní a to jsem teď zvědav, co mi zakážeš!"
Děkuju za další luxusní a zábavný díl. 😀 Zase naviděnou a zvládní to!
Páni…Tom měl teda strašlivě rajpavý den 😉 😀 děkuji moc za krásnou kapitolku 😉
Mě náhodou Tom přišel docela dost vtipný v tomhle díle. Já docela chápu, že je už z toho všeho znuděný a neví už co by. Je to pochopitelné. Je tak dlouho zavřený jenom v domě, a hlavně nemá NIC na práci. Z toho by se jeden zbláznil. Docela chápu, že Billa tyhle jeho výlevy štvou, ale na stranu druhou: Tom rozhodně není horší než Bill. 😀 A navíc..Toma je mi prostě daleko více líto než Billa. 😀 Já si jednoduše nemůžu pomoct, no.
Moc děkuji za díl! 🙂
Tom je směšně roztomilý a Bill je nebezpečně sexy. Tomu říkám kombinace 🤣🥰🔥