autor: blame_my_dirty_mind
Na jeho polonahém těle se leskl pot. Billeam vydechl a utřel si krůpěj z čela. Nadechl se a zatáhl silněji. Větev byla silná a nechtěla se poddat.
Od rozbřesku spolu začali pracovat na postavení přístřešku, který bude lepší než stan. Noci byly chladnější a nový přístřešek by jim dovolil rozdělat oheň. Billeam navrhl, aby šli hledat nějaké jiné místo, kde se usídlit, ale Tomek říkal, že jim bude líp a bezpečněji tady, protože tady to znají, a mimo to se nechtěl vzdalovat od své stíhačky. Jeho loď je možná teď nepoužitelná, ale tolik si toho spolu prožili, že se cítil provinile jen z pomyšlení na to, že by ji opustil.
Billeam oddechoval vyčerpáním. Přestal slyšet sekání dřeva a otočil se. Zašklebil se, zrudl v obličeji, když viděl, že pes přestal ve své práci a zírá na něj.
„Nedívej se na mě!“ řekl.
„Já se na tebe nedíval,“ odpověděl pes. „Jen mě napadlo, že bys potřeboval pomoct.“
„Nepotřebuju,“ řekl Billeam. „Zvládnu to.“ Zatahal silněji za provaz. Ruce ho pálily a svaly bolely, ale tahal, co nejvíc mohl. Větev se konečně začínala ohýbat. Chtěl zatáhnout znovu, ale zdálo se, že se strany otočily. Teď tahala větev jeho a jeho svaly povolovaly. Zabručel, snažil se nepustit provaz a nezničit vše, čeho dosáhl.
Cítil, jak se provaz povolil a jeho svaly také, a to ve chvíli, kdy pes chytil provaz. Billeam zasyčel.
„Říkal jsem, že nepotřebuju pomoc!“ řekl. Pes pustil provaz. Billeamovy svaly se znovu napnuly a málem letěl dopředu, jak ho provaz silně zatáhl.
„Dobře, když to říkáš,“ řekl pes. Billeam zabručel a zatáhl, ale větev se ani nehnula.
„Já to zvládnu,“ řekl sám sobě. „Zvládnu.“ Zaťal zuby, tahal silněji. Cítil, jak se k němu pes tiskne a vykulil oči. „Drž se zpátky!“ vyjel. Tomek se přitiskl silněji, chtěl, aby Billeam cítil jeho erekci. Billeam zavrčel, ale v obličeji zrudl. „Ksakru s tebou, tohle teď nedělej!“
„Chceš říct, že to můžu dělat později?“
Billeam se pokusil ho odstrčit pryč, ale provaz mu málem utekl z rukou. Soustředil se, neopovažoval se povolit. „Nemůžeš to dělat, když se nemůžu bránit.“
„Oh, chápu.“ Tomek přejel dlaní po Billeamovu hrudníku. Billeam se zašklebil, svaly se mu kroutily.
„Přestaň,“ řekl. „Pustím provaz.“
„Oh božínku, to radši nedělej. Všechny ty hodiny tvrdé práce.“
Pes ho štípl do bradavek. Billeam zalapal po dechu. Zoufale se snažil nepouštět provaz, stejně tak, jak se zoufale snažil neodpovídat na psovy signály. Tělo se mu začalo chvět očekáváním.
Bradavky ho pálily příjemnou bolestí, zatímco mu je pes tiskl. Líbal ho na zátylek, olizoval jeho pot a tiskl se na něj svým tvrdým penisem.
„Pustil bys mě do sebe?“ vydechl.
Billeam pustil provaz a zaklopýtal zpátky, vzal s sebou i psa. S ránou spadli na záda.
„Nikdy!“ vyhrkl Billeam. Pes se rychle převalil tak, aby byl nahoře, chytil ho za zápěstí.
„To samé jsem říkal ohledně náklonosti ke kočkám, a podívej se na mě teď,“ ušklíbl se. Billeam se odvrátil, přál si, aby mohl schovat ruměnec, co měl ve tvářích. „Víš, bylo to, jako by do mě udeřil blesk, když jsem tě poprvé uviděl, ale dostals mě, až když jsem tě viděl v aréně,“ řekl pes. „Ohromil jsi mě. Tohle jsem ještě k nikomu necítil.“
Billeam se podíval na psa. „Dostal jsem tě, i když jsi věděl, že zničím tvou rasu?“
Pes zůstával vážný a na chvíli neodpovídal, jako by sbíral své myšlenky. „Jediné, co vím, je, že mě ztratili ve chvíli, kdy jsem tě potkal.“
Billeam sklopil pohled. Co to sakra bylo? Bylo to divné; stěží to poznával; pocit hanby.
„Miluji tě, Billeame.“
Pes se naklonil. Billeam v panice semknul oči a rychle odvrátil obličej, odmítal být políben na rty.
Pes ho jemně políbil na tvář, pak na čelist, pak ho líbal dolů po krku. Začal pohybovat boky, otíral se o Billeamův rozkrok. Billeam zkřehl, nemohl se bránit ani reagovat.
***
Tomek zasténal uspokojením, boky přirážel proti Billeamovým. I když toužil po penetraci, byl šťastný, že to může jen předstírat; vlastně byl opravdu vděčný za jakýkoliv kontakt, který mu Billeam dovolil.
Zíral na Billeamův rudý obličej a přemýšlel, jestli to, že mu dovoluje tak intimní kontakt, je dobrovolná věc. Už od začátku si všiml, jaký na něj měly vliv jeho komplimenty. Jak lehko se červenal, jak se bál, když přišla na řadu láska. Nebyl si snad vědom vlastní krásy, krásy tak pohlcující, že ji viděly i oči jiného druhu? Nebo možná byly sladké řečičky jeho slabina?
Tomek se otřel rty o Billeamův hrudník, jemně ho políbil na obě bradavky. Usmál se, když Billeam protestoval, ale nezastavil ho. Chtěl otestovat svou hypotézu.
„Tvůj pach mě dovádí k šílenství,“ zachraptěl. Billeam okamžitě ztuhl. Tomek se na něj škodolibě podíval. Okamžitě přemýšlel, jestli měly na Billeama vliv i sprosté řeči. „Tak moc bych se chtěl do tebe ponořit.“ Billeam se zatvářil, jako by měl bolesti. „Sním o tvé chuti v mých ústech. Je tak sladká.“ Billeam sebou trhl a unikl mu sten. Tomek vzal do dlaně Billeamův rozkrok a cítil jeho erekci. Jeho penis jako by žadonil, aby ho pustil ven z kalhot. Přirazil proti němu silněji, při tom ho i hladil. Billeam začal těžce dýchat. „Bolí mě péro, když myslím na to, jak se ho dotýkáš svými růžovými rty.“
Billeam se prohnul v zádech, třásly se mu ruce. „Ahhhh…“
„Toužím dotýkat se tvých nejtajnějších míst svým jazykem.“
„Ahh… Ahhh…“
Tomek cítil, jak se pod ním Billeamovo tělo chvěje.
„Jsi tak překrásný, když se uděláš,“ řekl. Billeam semknul oči a nasál vzduch. Tomek ucítil vlhkost v Billových kalhotách. Sám si rychle rozepnul ty své a stáhl Billeamovy dolů. Billeam zalapal po dechu a chtěl se posadit, ale Tomek ho držel na zemi.
„Nic neudělám, jen chci cítit tvojí kůži proti mé,“ řekl. Položil svůj penis do žlábku mezi Billeamova stehna, kluzká od toho, jak se udělal. Položil se na Billeamův hrudník a pokračoval ve tření. Na chvíli se jeho bručení a steny ozývaly lesní ozvěnou.
Tomek naposledy přirazil, zabručel; v dlaních drtil Billeamova zápěstí. Vydechl a uklidnil svůj dech, povolil stisk. Podíval se na Billeama a naklonil se k němu, Billeam se ale znovu otočil pryč, vyhýbal se mu.
„Proč mi nedovolíš tě políbit?“ zeptal se Tomek nespokojeně.
Billeam ho ze sebe chtěl sundat. Tomek z něj slezl a dovolil se mu zvednout.
„Nemá to žádný vliv na mé fyzické potřeby,“ odpověděl Billeam chladně.
Tomek si byl vědom toho, že Billeam neopětoval jeho romantické city a že to, co mu dovolil, bylo jen k ukojení jeho fyzických potřeb. Ale i přesto, když ho to slyšel říct nahlas, zlomilo mu to kus srdce.
Uběhl ani ne týden, když konečně dokončili přístřešek. Byl dost velký na to, aby se tam mohli hezky zabydlet a aby měli velký oheň, který je ochrání od nepříjemného chladu, který teď prostupoval nočním lesem. Když uvnitř spali první noc, Tomek viděl, že nevyužijí celý prostor. Byl opravdu překvapený, když Billeam opustil svůj spací prostor a usídlil se hned vedle něj.
„Nechci chytit, až budu v noci nechtěně cestovat,“ řekl Billeam na vysvětlenou, když viděl Tomekův tázavý výrazu. „Takže budu prostě spát tady.“
Přitulil se k Tomekovi a zavřel oči.
„Co s tím má co společného mazlení?“ zeptal se Tomek.
„Zmlkni,“ odpověděl Billeam. Tomek se uchechtl.
Prakticky každou noc si dělali před spaním dobře. I když to byl Billeam, kdo se jako první přitulil, byl to Tomek, kdo inicioval jejich intimní setkání, Billeam ale neprotestoval. Pořád odmítal každý pokus o polibek, ale Tomek si byl jistý, že to také jednou přijde. I když to trvalo už moc dlouho.
Při jednom takovém setkání se svalil z Billeama přímo uprostřed činu. Billeam lapal po dechu a zíral na Tomeka se zmateným výrazem.
„Co?“ zeptal se.
„Víc nebude, pokud mě nenecháš tě políbit,“ řekl Tomek. Byl si dost jistý, že teď Billeam podlehne, teď když byl tak blízko vrcholu. Billeam se zamračil a otočil se k němu zády.
„Pitomej pse,“ zabručel. Tomek se zašklebil, najednou se v něm začala vařit zlost z jeho znepokojení.
„To seš tak hrdá číča, že se nemůžeš snížit k políbení psa, je to tak?“
Billeam se otočil zpátky a zamračil se na něj. „Nenávidím psy! Já psy zabíjím!“ odsekl na odpověď, jako by byl Tomek ještě hloupější, než si myslel, že se musel ptát. „Proč bych měl, kurva, chtít nějakýho líbat?“
„Já tě nechal žít!“ Zavrčel Tomek na oplátku. „Byl bys tuhej, kdyby nebylo mě.“
„A radši bych zemřel, než abych musel žít s touhle hanbou. Jsem naživu jen proto, že doufám, že uvidím, jak vy psi vyhynete.“
Tomek zavrčel a skočil po něm. „K čertu s tebou!“
Billeam syčel a sekl po něm na obranu. Tomek cítil, jak se v něm znovuzrodila nenávist ke kočkám. Billeam byl jen další kočka, říkal si, a on potřeboval, aby Billeam znal své místo, což bylo pod ním.
„Ty zatracená kočko! Ty zlá, bezcitná číčo!“ Billeam vrčel, když ho Tomek tvrdě srazil k zemi. „Nikdy neuvidíš můj druh vyhynout. Nenechám tě žít, abys to viděl.“
Tomek chytil kočku kolem krku. Billeam zalapal po dechu. Tomek se díval Billeamovi do očí. Billeam měl v očích slzy a měl je vykulené strachem. Tomeka najednou ochromila bolest v hrudníku. Uvědomil si, že jeho nenávist k Billeamovi nic neznamenala, stejně jako mu bylo najednou úplně jedno, že je kocour. Miloval ho tak moc, že ho hluboce bolelo jen pomyšlení na to, že mu ublíží. Nikdy Billeamovi krk nestiskl. Pustil ho a zacouval.
„Omlouvám se,“ řekl a sklopil pohled. „Zdá se, že jsi teď silnější než já a já s tebou nemůžu bojovat,“ přiznal zachmuřeně, i když bylo už dlouho po tom, co si uvědomil, že je ztracen. „Máš právo se radovat z toho, že jsi vyhrál, Billeame. Ty a tvůj druh jste nad námi vyhráli. Doufám, že se teď cítíš povzneseně.“
Billeam zůstal potichu ztracený v myšlenkách. Tomek se položil na bok a vrátil se ke spánku. Po tomto už se s Billeamem nepokoušel intimně spojit.
autor: blame_my_dirty_mind
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Páni…je to naprosto úžasná kapitola 😉 děkuji moc za skvělou práci 🙂
Už zase je mi Tomeka tak strašně líto, skoro bych nad ním brečela. Bill sice není fyzicky silnější, ale zato slovně umí tnout do živého. Přitom mi připadá, že je tak protivný jen proto, že si nechce přiznat, že mu ten "prašivý pes" taky není lhostejný. 😀
Díky, za překlad, těším se na další.
Bill mě pěkně štve když nemá na Tomeka sílou tak mu ubližuje slovně.
Nadrženci to jsou. Jeden jako druhý. 😀 Líbí se mi jak je Tomek upřímný. Klidně spolkne hrdost a řekne, že Billeam nad ním zvítězil. Snad si to ta kočka bláznivá trochu srovná v hlavě. Skvělý díl.
Moc děkuji za překlad
Dúfam, že to Billeama bude mrzieť, keď sa Tom trochu stiahne. Myslím, že mu tie dotyky a reči budú chýbať… Veľmi pekne ďakujem za kapitolu a teším sa na pokračovanie.
Oooh, tak teď je mi Tomeka neuvěřitelně líto! 🙁
A ačkoli se mi docela líbí to, co mezi sebou mají a že jsou jen spolu sami dva..stejně mě to nutí přemýšlet o tom, kam tohle povede? Dostanou se někdy odtud zpět domů nebo někam jinam? Pro ně oba by bylo asi nejlepší, kdyby zůstali jen spolu sami dva už navěky, ale nevím, zda je to vůbec možné.
Moc děkuji za překlad. 🙂