autor: Saline A.
Na základě rozhovoru, který Bill vedl s bratrem o dávání druhých šancí, se i přes svůj prvotní odpor rozhodl dát druhou šanci Tomovým přátelům. Nejen, že se chtěl vyhnout všem budoucím hádkám kvůli tomu, že se Bill ani trochu nesnaží, ale také se chtěl ujistit, že udělal opravdu všechno pro to, aby s nimi měl dobré vztahy. Nechtěl, aby si jednoho dne vyčítal, že snaha z jeho strany byla příliš malá. Právě z toho důvodu Bushidovi spadla brada hned poté, co mladíka spatřil.
V úzkých černých kalhotách, lehce průsvitné bílé košili a s jemným nánosem líčidel stál v Bushidově cele, nervózně popotahuje za jeden ze svých náramků.
„Moc ti to sluší,“ Bushido se pousmál. „Někam se chystáš?“
„Jo,“ Bill si prohrábl vlasy a s povzdechem přešel k Bushidovu stolu, na který se usadil. „Jak mi ve středu bylo špatně, mluvil jsem s Tomem a nějak jsme se dostali k tématu druhých šancí a tak, a…“
„Nech mě hádat,“ skočil mu Bushido do řeči. „Rozhodl ses, že jeho přátelům dáš druhou šanci ukázat ti, jací doopravdy jsou.“
„Je to ode mě hodně hloupé?“
Muž si promnul krk, v zamyšlení se opřel vedle chlapce. „Spíš než hloupé bych řekl, že dost odvážné. Doufám, že s tebou celou dobu někdo bude, kdyby se něco dělo?“
„Bude tam Tom,“ přikývl Bill souhlasně, ačkoliv jemu samotnému bylo jasné, že jakmile překročí práh domu, Tom se ztratí ve snaze najít nějakou dívku k pobavení. „Mělo by to snad být v pohodě, hodně Toma přesvědčovali o tom, jak se změnili, takže doufám, že budou chtít jemu i mně ukázat, že nelhali.“
„Bille, hlavně buď opatrný,“ Bushido k chlapci vzhlédl od svých bot, vážnost a obavy vepsané ve tváři. „Snaž se nezůstávat nikde sám, vždycky buď někomu na dohled, jo? Tihle kluci umí být nebezpeční, pokud se nezměnili. Mohli by ti ublížit.“
Billovy rty ozdobil něžný úsměv, prsty jemně přejel přes Bushidovo zápěstí a lehce stiskl. „Nemusíš se bát, budu hodně opatrný. Moc jim nevěřím, takže jim nedám příležitost dostat se ke mně. Dal jsem jim sice druhou šanci, ale nejsem hloupý. Jejich pohledy na chodbách mi dávají dobrý nástin toho, jestli se něco změnilo, nebo ne.“
„Bojíš se toho, že by se mohli o něco pokusit a ublížit ti?“
Bill pokrčil rameny a sklopil pohled. „Snažím se moc nemyslet na to špatné, co by se mohlo stát. Včera jsem si to jen trochu představil a udělalo se mi zle, takže se snažím myslet spíš na všechno, co by mohlo dopadnout dobře, představuju si jen příjemné chvíle. Nechci to všechno zničit ještě před tím, než to vůbec začalo… Ale trochu se bojím,“ přiznal tiše. „Kdo by se nebál?“
„Pomůže ti trochu, že kdyby se ti něco stalo, byl bych hodně naštvaný, že s tím nemůžu nic dělat?“ zabručel Bushido tiše. Rukou se za Billovými zády zapřel o stůl, nenápadně se tak opíral o jeho tělo.
Bill si okamžitě všiml Bushidovy snahy o kontakt, ale aby ho nevyplašil, věnoval mu jen souhlasný pohled a jemný úsměv. „Ne, že by to vyloženě pomohlo, ale rozhodně je dobrý pocit vědět, že se o mě někdo bude strachovat. Moc si toho vážím.“
„Škoda, že nemůžu jít s tebou, postaral bych se o to, aby s tebou zacházeli jako v bavlnce. Celý večer by ti nosili pití, stačil by jediný pohled.“
„Sice tě ještě neznám nijak dobře, ale tohle ti věřím,“ Bill se krátce zasmál. Ani moc nepřemýšlel, když se o muže s povzdechem opřel. „Čím déle tu sedím, tím víc lituju toho, že jsem se rozhodl někam jít večer. Nechce se mi někde sledovat opilé teenagery, raději bych si zalezl do křesla a četl si.“
„Třeba to nebude zas tak zlé?“ zkusil to Bushido. Snažil se ignorovat pocit Billova těla dotýkajícího se toho jeho, ale to se dalo jen těžko vzhledem k tomu, jak hezky mladík voněl a jak příjemný fyzický kontakt byl. Během uplynulých měsíců si odříkal jakékoliv potěšení z fyzického potěšení, přestože možností měl spoustu, jen aby ze svého odsouzení vytěžil co nejvíce utrpení, kterého mohl dostat. Jak by ale mohl odolat sebemenší možnosti dotknout se někoho tak krásného, jako byl Bill? „Třeba by to mohla být sranda.“
„Sranda by to mohla být se správnou společností. S mým bratrem a jeho přáteli to bude povinné zlo, které musím protrpět, aby se on uklidnil a já měl čisté svědomí,“ zabručel chlapec neochotně. Zatímco mu po zádech pobíhal mráz a husí kůži měl všude, nemohl přestat přemýšlet nad tím, jak příjemné je být Bushidovi blízko, dotýkat se ho, a jak hezké by bylo, kdyby mohl zůstat ještě chvilku déle a nechal se objímat.
„Teda Bille, když nám Tom řekl, že se objevíš, nechtěli jsme mu věřit, ale ty jsi skutečně přišel!“ Tobias nadšeně objal Billa zezadu kolem ramen, kvůli čemuž Bill samým úlekem rozlil část svého kelímku po lince. Hbitě se vyvlékl z Tobiasova objetí pod záminkou nalezení papírových utěrek a rozpačitě se na něj usmál.
„Říkal jsem si, že je na čase, abych dal lidem důvod k drbům, po půl roce už jim došla témata o mně.“
„Ale prosím tebe, kdo by mohl šířit pomluvy o někom tak okouzlujícím, jako jsi ty?“
Bill protočil očima, zaujatě utíral rozlitý alkohol na lince. „Pokud vím, pár z těch pomluv pocházelo i od tebe.“
„To muselo určitě dojít k nějaký administrativní mýlce,“ Tobias rázně zavrtěl hlavou a ruce si založil na hrudi. „Já bych si nikdy nedovolil pošpinit někoho tak překrásného.“
„Tobiasi, prosím tě, tohle si můžeš nechat pro nějakou z holek, které tomu uvěří. V obýváku jsem takových viděl celkem dost,“ odfrkl. „Mně je jedno, kdo si o mně co povídá, takže…“ s nezájmem mávl rukou a natáhl se pro svůj kelímek. „Myslím, že se půjdu podívat, kdo všechno se přišel opít, tak… se nejspíš uvidíme později,“ věnoval mu krátký pohled a zamířil z kuchyňky, ale zastavil se, jakmile mu na rameno dopadla Tobiasova těžká dlaň.
S povzdechem se nervózně ohlédl po ostatních v místnosti, ale vypadalo to, že nikdo jim nevěnuje sebemenší pozornost. Byli pro ně prostě jen další dva, kteří se párovali. Tak, jak se to na party dělá. „Potřebuješ něco?“
„Celý měsíce jsem se těšil na to, až s náma zase někam vyrazíš,“ Tobias uznalým pohledem prohlédl chlapcovo tělo. Bylo nepopiratelné, že Bill vypadal krásně – nejeden muž se za ním otáčel, ať už byl gay nebo ne. Jemné rysy a líčidla zvýrazňující tmavě hnědé oči upoutaly spoustu lidí, přičemž když se k tomu přidala ještě útlá postava, málokdo dokázal odolat. Tím spíš, když ten někdo byl dvacetiletý muž, v jehož žilách kolovalo až příliš mnoho alkoholu na Billův vkus. „Přece mi neutečeš tak brzy?“
„Vlastně si myslím, že utíkám celkem pozdě,“ zamumlal Bill. I přes mladíkovu ruku na svém rameni se snažil udržet si nějaký odstup, bylo to ale těžké vzhledem k tomu, jak moc evidentně Tobias toužil po kontaktu. „Jsi opilý.“
„O to tady přeci jde, ne? Opít se a užít si s někým s tak perfektním tělem, že se ti o něm zdá,“ Tobias s úlisným úsměvem násilně odebral kelímek s Billovým pitím a někam ho odložil, zatímco chlapce vyzvedl na kuchyňský pult dřív, než se vůbec stačil nadechnout. „Někdo takový jsi ty, Billy.“
„Pusť mě,“ vyhrkl Bill, oči šokem rozšířené. „Víš, že budu křičet, takže mě pusť dřív, než se to stane!“ srdce se mu divoce roztlouklo, když Tobiasovy ruce neomylně zamířily k partiím pod pasem, na místa, která mu měla být navždy zapovězená.
„Ale no tak, přeci by ses nezlobil. Jenom si trochu užijeme, pobavíme se. Slibuju, že budeš spokojený i ty. Neudělal bych nic, co by se ti nelíbilo.“
„Tohle se mi nelíbí!“
„Protože jsi to ještě pořádně nezkusil,“ zavrčel Tobias. Tvrdě se na mladíka přitiskl a políbil ho na rty, v dlaních mnul jeho zadeček. Přesně v tu chvíli se v Billově mysli vynořil Bushidův obličej. Rty pevně sevřené do úzké linky a oči zúžené vzteky. Povzbuzen touto vzpomínkou Bill vypálil dlaní proti Tobiasově tváři a prudce ho od sebe odstrčil. Chvatně seskočil z kuchyňského pultu, ale ve snaze vyhnout se ostatním lidem zavrávoral a hlavou se silně praštil do rohu skříňky. Ignoruje pohledy všech okolo i rozezlený Tobiasův rychlým krokem vyběhl z kuchyně.
Cítil, že mu po spánku teče pramínek krve, ale bylo mu to jedno, zajímal se jen o to, jak co nejrychleji zmizet do bezpečí jeho pokoje. Tomovi, který ho na úprku zbystřil a chytil ho za zápěstí, se vysmekl, vzteklý a ublížený pohled mu jasně sdělil, že věřit jeho přátelům byla chyba, kterou už nikdy nebude opakovat.
Nechávaje Toma za sebou, vyběhl z domu a zamířil směrem domů. Slzy se mu hrnuly do očí. Toužil po tom, aby se mohl rozběhnout k Bushidovi a nechat se obejmout, postěžovat si na to, jak hloupý a důvěřivý byl, že si druhou šanci nezasloužili, ale vědomí, že jediný, za kterým by v tu chvíli běžet chtěl, byl ten jediný, za kterým běžet nemohl, ho zlomilo úplně. Celou dobu věděl, že jakékoliv city vůči Bushidovi všechno zkomplikují, ale plného uvědomění dosáhl až v tu chvíli, kdy mu krvácel spánek, a slzy tekly po tvářích a okolo něj nebyl nikdo, kdo by mu je mohl setřít…
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Chudáčik Bill. Ešte to len bude mať ťažké. Ale snáď to nakoniec bude dobré.
Já čekala, že se něco takového stane. Vlastně jsem i maličko ráda, ne že bych to snad Billovi přála, ale aspoň Tom konečně pochopí, s kým se to přátelí (teda doufám, že mu dojde, co má teď udělat..)
Billa je mi moc líto, nejradši bych ho objala a nepustila… 🙁
Semlelo se to ještě rychleji, než jsem čekala. Myslím, že po tomhle už Bill nemusí mít žádné výčitky a Tom by se měl konečně chytit za čumák. Jestli i po tomhle bude stranit svým kamarádům, tak ho vyškrtávám ze závěti.
Ale jsem ráda, že Bill vyvázl, i když to zranění bude muset vysvětlil Anisovi. 😀
Díky, těším se na pokračování.
Ještě že to neskončilo horší a doufám že se Tom chytí za nos a nechá Billa na pokoji.
Doufam, ze Tom tomu volovi rozbije hubu! Protoze jestli ne a jeste se s nim bude dal kamosit, tak mu asi pujdu rozbit hubu ja :/ Billovo chovani nechapu, proc tam sel, kdyz mel vsechny indicie, ze toho ta hovada nenechaji. Nicmene doufam, ze za Buem pobezi hned druhy den a necha se dukladne hyckat od toho svalnateho snedeho krale veznice 😀
Dekuji za kapitolku ^^