autor: Gaja
Bill si nanesl na oční víčka slabě třpytivé šedé stíny, trochu více je ztmavil ve vnějším koutku oka a zamrkal na sebe do zrcadla. Dnešní večer měl volný, což samo o sobě nebylo zas tak vzácné, ale tohle byl první večer po několika měsících, co se rozvrhy jeho malé skupinky přátel shodly a všichni se tak mohli sejít. Obvykle měl někdo z nich práci nebo už měl jiné plány, takže to odkládali a odkládali v naději, že to vyjde další týden, a Bill tak strávil další volný večer lenošením ve svém bytě, tříděním svého oblečení nebo sledováním filmů, jako to dělal většinou, když měl volný večer.
Dnes večer se měli setkat v nějakém klubu, o kterém Angela tvrdila, že je úžasný a přesně podle Billova vkusu. Byl módní, měl poměrně mladou klientelu, a zřejmě podával to nejlepší Martini, které kdy měla, a to už něco vypovídalo. Bill Angelu zbožňoval už od té doby, co se poprvé setkali, brzy poté, co se přestěhoval do města, ale dívka byla tak trochu ochlasta a Bill se probudil více než několikrát natažen na její pohovce poté, co jí pomohl domů, když to přehnala.
Bill se dotkl řasenkou svých řas a rozhodl se, že vypadá dostatečně dobře na večer strávený se svými přáteli, vše, co měl na sobě, bylo utlumené od jeho obvyklé pracovní vizáže. Oči měl daleko méně výrazné, značkové džíny vyměnil ve prospěch starších a odrbaných a přes to si natáhl černý rolák. Pro něj to bylo prakticky pod úroveň, ale pokud bude tradice pokračovat, stále bude ten nejlépe oblečený v jejich malé skupině. Popadl tašku ze stolku u dveří a zamířil ven na drby a chlast.
***
„Nejhorší na tom je, že teď si myslím, že si myslí, že jsem do ní snad blázen, protože pořád zírám,“ řekl Jarret a odmlčel se, aby se napil ze svého piva. „Já se jen bojím, že kvůli těm věcem zakopne. Nebo narazí do stolu, protože přísahám, že kolem sebe v žádném případě nemůže vidět.“
„Nikdy nepochopím posedlost téhle společnosti prsy,“ vložila se do toho Angela a odhrnula si hrst zrzavých kadeří z obličeje. „S těmihle se mi zatím vede celkem fajn a nemám zájem je zvětšit o několik desítek velikostí.“ Angela se prohnula a vystrčila hrudník v celé jeho áčkové kráse. „Co myslíš, Billy? Nejsou tak špatné.“
„Myslím, že jsi nádherná přesně taková, jaká jsi,“ řekl Bill a vysloužil si tím zářivý úsměv za ten kompliment.
„Vidíš? Billy ví, jak to funguje. Není to všechno jen o vzhledu.“
Jarret si odfrkl a dopil svůj nápoj jediným polknutím. „Uvědomuješ si, že mluvíš o chlápkovi, který má na sobě víc make-upu než právě teď ty, že jo?“
„Jenom žárlíš, protože Billy a já se jednoho dne vezmeme,“ řekla Angela a přezíravě na Jarreta mávla rukou. „A ty nebudeš pozvaný, protože bys nám nedal žádné dobré dárky.“ Angela se natáhla přes stůl a chytila Billovu ruku do své. „Bude to krásné.“
„Jednoho dne,“ odpověděl Bill a s úsměvem stiskl Angelininu ruku. Tak dlouho, jak si jen Bill pamatoval, Angela mu říkala, že se vezmou a on se v určitém okamžiku rozhodl, že bude hrát spolu s ní. Myslel si, že to bylo sladké, i když většinou s tím přišla proto, aby mohla dráždit Jarreta, svého vlastního přítele. Angela přivedla Jarreta do jejich kruhu přátel, když spolu začali chodit poprvé, aby mu představila svého úplně nejlepšího kamaráda Billa, a pak se během několika dní rozešli. Ač to bylo zvláštní, zdálo se, že Angela a Jarret spolu vycházeli daleko lépe, když spolu zrovna nechodili, což bylo jedním z důvodů, proč se znovu a znovu dávali zpátky dohromady. Celá věc Billa nutila být tak trochu rád, že se rozhodl, že se zatím nebude obtěžovat s celou tou věcí s randěním. Prostě to vypadalo jako příliš moc ztraceného úsilí.
„Myslím, že teď je na řadě Bill, aby platil,“ řekl Jarret a odstrčil prázdnou sklenici doprostřed stolu.
„Ale já mám pořád svůj první,“ argumentoval Bill a zvedl z poloviny plné Appletini. „Myslel jsem, že pravidlo skupiny bylo, že ten, kdo dopije jako první, musí obstarat dalšího kolo.“
„Pak bychom všechno kupovali já a Angie, ty muší váho,“ řekl Jarret s úšklebkem a lehce Billa kopl pod stolem. „Kromě toho to taky znamená, že ty jsi pravděpodobně ten jediný z nás, který přinese skleničky zpátky ke stolu, aniž by s nimi po cestě spadl.“
Angela vedle něj v úžasu zalapal po dechu. „To se stalo jen jednou!“
„Moje bunda byla ještě měsíc cítit jako Amaretto,“ střelil Jarret nazpět, zazubil se na dívku a dostalo se mu zazubení na oplátku.
Bill protočil oči a zvedl se od stolu, protože až příliš dobře věděl, že ve chvíli, kdy se dostane zpátky, budou ti dva už zase spolu. „Fajn, ale nikdo mi nedopije můj drink, zatímco budu pryč, Angelo.“
„Říkala jsem ti, že jsou dobré,“ odpověděla Angela samolibě a zamávala, zatímco Bill odcházel od stolu.
S vrtěním hlavy se Bill prodíral přeplněným klubem, slušně odmítl několik nabídek k tanci, a zamířil k baru. Se zábleskem úsměvu byla celá barmanova pozornost v tu chvíli u něj a Bill mu nadiktoval objednávku, než se lehce opřel o hranu baru a čekal, až to muž vše namíchá. Musel přiznat, že ten klub byl pěkný, a na to, že to bylo nové místo, hudba nebyla tak úplně špatná a i zvuk byl dobrý. Bill mohl vzadu mluvit se svými přáteli a vzájemně se přitom slyšeli, aniž by museli křičet, ale jakmile jste se dostali na parket, hudba byla dostatečně hlasitá, že jste ji mohli i cítit, a dokonce i jeho krátký výlet přes parket stačil na to, že se Billovi chtělo tančit. Jakmile se vrátí ke stolu, možná by mohl zvážit vyzvání Angely k tanci.
S poklepáváním nohou do rytmu se Bill rozhlížel po ostatních zákaznících okolo. Většina z nich vypadala, že se až příliš snaží, aby získali něčí pozornost. Kluci byli přestylizovaní a dívky toho na sobě měly až příliš málo, zatímco balancovaly na vysokých podpatcích. Bill odvrátil pohled od parketu a v tom okamžiku mu vyschlo v ústech, srdce se mu v hrudi silně rozbušilo, téměř dost hlasitě na to, aby přehlušilo bubny z reproduktorů. Ne víc než několik metrů od něj opřený o bar, stejně jako on, stál Tom s pivem v ruce a hlavou si pokyvoval do rytmu. Nebyl nijak našňořený, měl jen džíny, tričko a širokou mikinu s kapucí, ale Bill by jej v tom okamžiku nejradši sežral zaživa. Nebo možná by se jen schoulil do jeho mikiny a nechal by Toma, aby jej na chvíli držel. Pravděpodobně obojí, kdyby dokázal přijít na to, jak to udělat.
Bill zcela ztratil přehled o světě kolem a sledoval Tomův profil, prohlížel si všechno. Obdivoval křivku jeho nosu a měkké záblesky světla, které odráželo jeho piercing, když na něj posvítila světla z parketu, a Bill by ho nejraději olízl. Vše, co by k tomu stačilo, by byla hrstka kroků stranou a on by mohl do Toma náhodně vrazit a zahrát to jako čirou náhodu; páni, co tady děláš, chodíš sem často? Chceš se svlíknout a rozdat si to na baru? To znělo uskutečnitelně.
Byl tak soustředěný, že barmanovi to zabralo tři pokusy, než získal Billovu pozornost a předal mu jeho objednané drinky. Bill rychle zaplatil a prchl zpátky ke stolu dřív, než měl šanci udělat něco, čeho by později litoval.
„Bille!“ Zašvitořila Angela přimáčknutá těsně k Jarretovu boku. „Podívej, kdo se sem nakonec dostal!“
Bill odložil drinky na stůl a nechal Kat, aby mu věnovala své obvyklé objetí a uvítací polibek, který vždy minul jeho tvář a místo toho mu přistál v koutku úst. „Páni, z čeho ti tak září oči, pane? Nemyslím si, že máš až takovou radost, že mě vidíš,“ řekla Kat a ukořistila Billův nový drink, než se posadila a nechala Billa, aby se namáčkl vedle ní.
„Ach, však víš, že tě vždycky moc rád vidím,“ odvětil Bill, šťouchl do dívky ramenem a věnoval jí úsměv, zatímco v duchu vyšiloval, jestli mu vážně tak nemístně ´září oči´. Byl to jen jeden pohled. Jeden pohled a možná pár vteřin fantazírování, které by neměly stačit na to, aby se jeho oči rozzářily.
Bill se schoval v zadním rohu jejich kóje a usrkával zbytek svého Appletini, zatímco zbytek jeho skupinky klábosil o úžasně všedních věcech. Kat přišla pozdě, protože její šéf na ni hodil tři hodiny kompletování pět minut před tím, než měla odejít. Angela si stěžovala, že v práci trčela hodinu s nějakou příšernou ženskou, jíž pomáhala najít boty, které by pasovaly k jejím odporným rukavicím a nevypadaly by na jejích nohou jako kopyta. Jarret jim pověděl o tom, jak šel předvést zákazníkům dům, jen aby zjistil, že se tam předchozí noc vloupala banda teenagerů a celé to místo zdemolovala. A Bill mlčel a nechal všechny ostatní mluvit o jejich práci, zatímco míchal svůj nápoj. Za svou práci se nestyděl, jen to prostě opravdu nebylo něco, o čem by chtěl mluvit se svými přáteli. Co by jim vlastně měl říct? ´Oh, ta žena zní vážně příšerně. Což mi připomnělo můj minulý víkend, kdy na mně jedna žena téměř hodinu jezdila, zatímco jsem byl svázaný řemenem, a ta měla taky opravdu hrozné boty.´
Bill si už předem dokázal představit ty prázdné pohledy. A pak nekonečné otázky o tom, proč a jak, a dožadování se každého detailu, který by jim mohl dát, což by bylo přinejmenším v rozporu s pravidly agentury. A tak zůstal zticha, přikyvoval a smál se, když to bylo vhodné, a snažil se nemyslet na Tomovy rty.
Jarret se právě vrátil s kolem drinků číslo tři a Billovým druhým drinkem, když Bill vyklouzl ze svého místa a nohou si z podlahy přitáhl svou tašku. „Záchod,“ prohlásil jasně, aby předešel jakýmkoliv otázkám. Znovu se proplétal davem a trvalo mu asi minutu, než vystopoval záchody až na druhém konci baru, což mu ani v nejmenším nevadilo. Vykonal, co potřeboval, a po cestě ven se zastavil u zrcadla, aby si zkontroloval oči a ujistil se, že jeho make-up je stále na svém místě. Hodil by se mu dotek lesku na rty, usoudil, a vylovil ze své tašky malou tubu.
Spokojen si Bill uhladil vlasy a snažil se, aby několik volných pramenů zůstalo na svém místě, zatímco stočil pohled do strany, kde se opět otevřely dveře, a on se široce rozevřenýma očima zůstal zírat na osobu, jejíž odraz se odrážel v zrcadle.
Tom na něj do zrcadla zíral nazpět a ústa měl překvapením otevřená dokořán.
„Ahoj.“
Bill ztuhl, jak se snažil, aby vypadal co nejvíc chladně a rezervovaně, jak jen to bylo možné, a zaměřil se na svůj obličej, na nějž si už podruhé nanášel lesk na rty. „Proč jsi mě sem sledoval?“ Zeptal se Bill, jeho hlas byl plynulý a klidný.
„Cože? Já… nesledoval. Nevěděl jsem, že jsi tady, jen jsem potřeboval jít na záchod,“ řekl Tom, prošel kolem něj směrem k pisoárům a Bill se v duchu přikrčil nad ublíženým tónem v jeho hlase.
„No, tak pak je to v pohodě,“ odpověděl Bill nepřesvědčivě, zatímco si vlhkým prstem uhlazoval obočí. Věděl, že by měl odejít, vyjít ze dveří a nikdy se neohlédnout, ale chtěl si víc než cokoliv jiného ukrást těchto chabých pár chvil s Tomem bez ohledu na to, jak špatný nápad to byl.
„To jsem si tak nějak myslel,“ řekl Tom, přišel vedle Billa, aby si umyl ruce a přitom si ukradl několik pohledů do zrcadla. „Dneska vypadáš hezky.“
Bill se musel odvrátit, aby jej Tom neviděl se usmívat, a skryl to zakašláním. „Dík, myslím.“
„Jo,“ řekl Tom tiše. „Stejně bylo fajn tě zase vidět. Dávej na sebe pozor,“ Tom jemně stiskl Billovu paži, než jej obešel a zamířil ke dveřím.
Kdyby se ho později někdo zeptal, Bill by ze všeho vinil alkohol, celou tu tři čtvrtinu Martini, kterou ten večer vypil, cokoliv, jen aby měl výmluvu, proč jednal tak impulzivně.
Tom už měl téměř ruku na dveřích, když jej Bill popadl, strhl ho zpátky a přitlačil jej proti zdi tak silně, až se jednou odrazil, než zůstal přitlačený na doraz. Na okamžik si myslel, že se na něj Bill chystá křičet a říct mu, aby ho nechal, kurva, na pokoji a už se ho nikdy znovu nepokusil kontaktovat, ale místo toho našel Billova ústa na svých vlastních, zoufalá a hladová. Billovy ruce zuřivě přejížděly po jeho těle, chytaly jeho tvář, než mu na vteřinu sklouzly na hruď, kde se mu zamotaly do trička, a pak se pohnuly směrem k jeho bokům a zase zpátky. Tom je jemně zachytil, ustálil jeho potřebné ochmatávání a přesunul je tak, aby se mu Billovy paže omotaly kolem krku.
Tom si přitáhl Billa pevně proti sobě, slíbával jeho hlad, krmil jeho potřeby přesně s tím, co Bill chtěl: pomalými, jemnými polibky, ze kterých jej bolelo srdce a ve slabinách mu pulzovalo. Jak Billovo zoufalství ubývalo, potřeba v něm rostla a on se pomalu otíral o Tomovo stehno v naději, že se dovtípí. „Tome, já…“ Bill vydechl proti Tomovým rtům a díval se na něj skrz přivřené oči. „Prosím.“
„Mám nahoře pokoj,“ zašeptal Tom a přejížděl při tom prsty po stranách Billova obličeje. „Jestli chceš.“
Bill přikývl, nechal Toma, aby jej vzal za ruku a vedl ho zpět do klubu, dav zákazníků kolem nich byl zapomenut, jak jej Tom podél zdi dovedl až ke dveřím. Bill se držel blízko, zatímco Tom vytáhl klíče, odemkl dveře a vzal jej dovnitř. Bill vlál za ním při té krátké cestě nahoru. Stále mohl skrz nohy cítit vibrace hudby z klubu, když se rozhlížel po malé místnosti. Opravdu to nebylo nic víc než jen kancelář s jednou postelí přitisknutou ke zdi, a to pro Billa bylo lepší než jakýkoliv pětihvězdičkový hotel, který kdy viděl.
Bill si Toma přitáhl zpátky k sobě, mikinu mu shodil z ramen a políbil ho pomalu a jemně. Jednu věc za druhou si pomalu svlékli, věci nechali na podlaze zamotané tak, jak tam dopadly. Kůže na kůži, Bill Toma pošťouchl směrem k posteli, položil ho a rozkročmo se na něj usadil, přitiskl k sobě jejich těla tak blízko, jak jen to šlo, aniž by měl Toma uvnitř sebe. „Tome,“ zamumlal Bill tiše a políbil jej na čelist.
Tom jej s povzdechem hladil po zádech. „Nic tady nemám,“ řekl Tom omluvně, spokojený s tím mít Billa pouze takhle u sebe, aniž by dělal cokoliv víc.
Bill se zarazil, projel jím malý záblesk zklamání, ne proto, že Tom byl nepřipravený, ale proto, že on byl, vždycky byl. „Já mám,“ řekl tiše a přejel nosem přes Tomovo ucho, než z něj slezl, vylovil ze své tašky to, co potřeboval, a opět se usadil na své místo.
Tom Billa jemně připravil, jeho rty ani na okamžik neopustily Billovu kůži, zatímco jej jemně hladil uvnitř a Bill mu každou chvíli kňučel do ucha. Byl překvapený, když se od něj Bill odtrhl, napůl už si v hlavě vytvořil otázku, než Bill popadl kondom, s roztrhnutím ho otevřel a sroloval ho dolů po Tomově erekci, než se usadil zpátky na své místo. Popadl Toma do dlaně, nasměroval ho směrem do sebe a s očima upřenýma do těch Tomových na něj dosedl.
S pomalým pohupováním, Bill sledoval Toma po celou dobu, co na něm jezdil, dokonce i když se jeho dech začal zrychlovat a nohy se mu začaly třást. Ve chvíli, kdy Tom přesunul ruku přes jeho boky, aby se jej dotkl, Bill si nebyl jistý, jestli chce vyvrcholit nebo křičet nebo brečet nad celou tou situací. Nakonec zůstal u toho prvního a trochu toho druhého, jeho oči se konečně odtrhly od Tomova obličeje, když vyvrcholil, a v duchu proklínal skutečnost, že vůbec kdy museli skončit.
Tom jej následoval brzy po něm, jeho boky sebou několikrát škubly vzhůru proti Billovu tělu, než nakonec musel Billa přesvědčit, aby jej pustil. Tom si stáhl kondom a odhodil jej do odpadkového koše u čela postele, než vklouzl zpátky do postele a přijal Billa zpět do své náruče.
Bill se přitulil blíž, zabořil hlavu do teplé prohlubně Tomova ramena a nechal Toma, aby přes ně přetáhl deku. „Děkuju,“ řekl Bill tiše, sotva dost nahlas, aby jej Tom slyšel, a Tom mu vtiskl polibek na temeno hlavy.
„Zůstaň dnes v noci se mnou,“ zašeptal Tom a hladil Billův bok, když se proti němu napjal, aby uklidnil jakékoliv obavy, které Bill z té myšlenky měl. O několik dlouhých okamžiků později Bill přikývl a schoulil se po Tomově boku, zatímco oba poslouchali, jak klub pod nimi pomalu utichá. Brzy vše, co Tom mohl slyšet, bylo Billovo hluboké oddechování, jak bledý mladík usnul, vlasy mu přitom překrývaly obličej. Tom jej znovu políbil a nechal zvuk Billova oddechování, aby jej ukolébal ke spánku, v příjemném a teplém pohodlí, jak leželi zamotaní na jeho úzké posteli.
Když se Tom následujícího rána vzbudil, Bill už byl dávno pryč a jediná věc, kterou po sobě zanechal, byla slabá šmouha od make-upu na Tomově rameni.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Tak to bylo krásné shledaní jsem zvědavá jak to bude dál.
Ani to moc dlouho netrvalo a náhoda kluky znovu svedla dohromady. Nebo to byl osud ? 🙂
Jsem zvědavá, co teď Bill bude dělat. Už v tom pěkně lítá…
Díky moc za překlad
Konecne sa stretli, bolo mi Toma luto v min. dieli ked sa Bill hral na nedostupneho. Asi to bude dost komplikovane kvoli Billovej praci ale verim ze budu spolu,som zvedava co bude dalej 🙂 velmu sa tesim na dalsi diel. Dakujem za preklad
No, to vážně netrvalo moc dlouho. 😀 A ani Bill se nějak zvlášť nesnažil ovládnout. Je to prostě silnější, jako vždy. No aspoň teď ví, kde Tom bydlí, kdyby ho chtěl náhodou navštívit. A věřím že ho to tam potáhne.
Moc děkuji za překlad a těším se na další díl.
Bolo to prekrásne stretnutie, len v živote je takýchto náhod tak málo… aspoň mne sa nestávajú… nikdy.
To bolo pomerne rýchle opätovné stretnutie. Ako sa hovorí "náhoda je blbec", a tak sa stretli hneď, ako mal Bill voľno.
Páčilo sa mi, ako Bill proste neodolal a vrhol sa na Toma. Ale myslím, že aj napriek tomuto to ľahké nebude. Bill sa len tak nevzdá v tom, že klame sám sebe, takže myslím, že Tom bude s ním mať ešte veľa práce.
Ďakujem za preklad a som zvedavá, čo sa bude diať ďalej a kedy sa znova stretnú.
Takže tomu napomohla náhoda. A nakonec to byl Bill, kdo neodolal. Byla to nádhera, jenže pak se vypařil jako pára nad hrncem. Co bude příště?
Tak teď mám trošku radost a i obavy dohromady! 😀 jsem samozřejmě ráda, že se kluci takhle náhodně potkali a užili si vzjámených chvil, ale na stranu druhou..já nevím. Je to trošku smutné! Oba dva se mají očividně rádi a budou se takhle trápit? Ach jo!!! 🙁