autor: elvisfan
Tom zastavil auto a vypnul motor, než si odepnul bezpečnostní pás a pohlédl na Billa.
S nohama nataženýma na palubní desce, rukama zkříženýma na hrudi a hlavou nakloněnou směrem dozadu Bill spal. Byl v této pozici celou poslední hodinu a Tom neměl tušení, jak to udělal.
„Hej.“ Natáhl se a přejel hřbetem ruky po Billově tváři, dokud se nezavrtěl. „Jsme tady.“
„Kde tady?“ Zeptal se Bill sotva slyšitelným hlasem, jakmile se probudil. Vyhlédl z okna na dům z červených cihel v rančerském stylu.
„U mě. No, spíš na prázdninovém místě mých rodičů, ale já tady zůstávám, když zrovna nejsem nikde na cestách. Jsme v Poconos.“
„V horách?“
„Jo. Myslel jsem, že to bude docela dobrý způsob, jak se dostat od všeho a všech. Pokud… nechceš jít prostě jen někam do hotelu nebo tak něco.“
„Ne, ne. Tohle je fajn.“
Tom popadl z kufru jejich zavazadlo a vešli dovnitř. Bill odhodil svou tašku a rozhlédl se po hnědém koberci, na několika místech celkem opotřebovaném, a tmavě modrém a zeleném kostkovaném nábytku, který vypadal, že je tam už celá léta. Pohlédl na zarámované fotky nad krbem a spatřil obrázek mladšího Toma.
„Ne tak úplně čtyřhvězdičkový hotel, co?“ Usmál se Tom.
„Vypadá to jako… prázdninový domek v horách,“ pokrčil Bill rameny. „Pohodlně.“ Rozhlédl se po obývacím pokoji a překvapivě velké kuchyni. „Sedí to k tobě.“
„Tam dál v chodbě jsou tři pokoje a koupelna,“ ukázal Tom doleva. „Já jsem v tom posledním napravo, ale ty můžeš mít, který chceš, z těch zbývajících dvou.“
Bill přikývl. „Je to okay, pokud si na chvíli lehnu? David nebyl příliš daleko od pravdy, když řekl, že jsem vyčerpaný.“
„Jasně. Těch posledních pár dní bylo pěkně šílených.“ Tom zvedl kufr a následoval Billa do první ložnice, kde postavil kufr na židli. „Kdyby ses chtěl převlíknout nebo něco podobného.“
„Díky.“
„Jasně. Já budu, ehm, uvidíme se později.“
Tom za sebou zavřel dveře a Bill se rychle převlékl do spacích kalhot a do pěti minut spal.
***
Bill spal asi hodinu, když Tom uslyšel zvonění telefonu. Vylovil mobil z Billovy tašky a spatřil na něm Gustavovo jméno a číslo.
„Haló?“ Odpověděl. „Billův telefon.“
„Kdo je to?“ Dožadoval se odpovědi Gustav.
„Tady Tom.“
„Tome, nech mě mluvit s Billem.“
„Spí.“
„Možná bych se měl zeptat kde, jelikož oficiální prohlášení je, že musel zrušit vystoupení z důvodu vyčerpání a v současné době se nachází na neznámém místě. Což jsem se musel dozvědět z MTV spolu se zbytkem planety.“
„Je se mnou a je v pořádku,“ odpověděl Tom záměrně vágně. „Prostě potřeboval pauzu.“
„Blbost. Slovo vyčerpaný není v Billově slovníku, Tome. Alespoň ne, když jde o kapelu. Co se stalo?“
„Pokud Bill bude chtít, abys to věděl, může ti to říct.“
„Takže se mu něco stalo.“
„Ano.“
„Ty jsi ale plná studnice informací, co?“
„Promiň, Gustave, dokud Bill neřekne, že je to okay, aby to lidé věděli, tak víc informativní nebudu.“
Gustav si hlasitě povzdechl. „Ale teď je v pořádku?“
„Teď už je v pořádku.“
„Postarej se o něj, Tome.“
„Udělám pro to maximum. Řeknu Billovi, ať ti zavolá, jakmile vstane.“
„Díky, chlape.“
Tom položil telefon na konferenční stolek a šel zkontrolovat Billa. Našel ho rozvaleného na břiše, s polovinou obličeje pohřbenou v polštáři.
***
Tom zkontroloval Billa ještě třikrát během následujících čtyř hodin a vždy ho našel ležet ve stejné rozvalené poloze, s prsty téměř u konce postele.
Po zaslechnutí otevření a zavření dveří Bill otevřel oči, převalil se na záda a zíral do stropu. Byl si docela jistý, že to asi nebylo poprvé, kdy jej Tom přišel zkontrolovat.
Byla to taková Tomovská věc.
Ve třeťáku, pár měsíců poté, co spolu začali chodit, Bill chytil do krku streptokoka a vynechal dva dny školy. Tom měl každý den přijít, aby mu přinesl úkoly a dal mu vědět o všem, co prošvihl. První den mu přivezl i karamelový pohár z McDonalds, Billův oblíbený, a druhý den trval na tom, že jej bude líbat, i když mě Bill strach, že se taky nakazí.
„Kluci od svých přítelů nemůžou nic chytit,“ řekl. „To je prokázaný fakt.“
„Ty jsi idiot,“ vysmál se mu Bill. „Prostě mě jen chceš políbit.“
O dva dny později byl Tomův krk v jednom ohni a Bill měl škodolibou radost. Byl si také zatraceně jistý, že miloval toho kluka, se kterým chodil zatím tak krátce.
A nyní, sedm let po tom nakažlivém polibku, věděl, že ho milovat nikdy nepřestal.
Nebyl si tak docela jistý, jak chce naložit s tímto vědomím, ale vrátil se zpět k spánku, dokud ho o další hodinu později neprobudil žaludek. Prošel chodbou a uviděl na hodinách nad krbem, že je téměř sedm hodin večer. Stál ve dveřích a sledoval, jak se Tom pohybuje po kuchyni, stále ještě neinformován o přítomnosti druhého muže. Tom vytáhl z poslední nákupní tašky čtyři plechovky a jednu upustil. Ale když se sehnul, aby ji zvedl, spadly mu další dvě.
„No do prdele,“ zabručel, než se otočil ke dveřím za zvukem hihňání. „Ahoj.“
„Problém s konzervami, Tome?“ Zazubil se Bill.
„Jen nejsem právě teď příliš koordinovaný.“ Tom postavil plechovky na pult, složil tašku a nacpal ji do odpadkového koše. „Chtěl jsem tě jít za chvilku vzbudit. Máš hlad?“
„Velký.“
„Špagety?“
„Skvělé.“ Bill zívl a vešel dál do kuchyně. „Byl jsi nakupovat, když jsem spal?“
„Ach ne. Paní, která vlastní nedaleký obchod, je dobrá kamarádka mé mámy. Kdykoliv jsem tady, tak jí prostě zavolám a ona pošle víc než cokoliv, co potřebuju.“ Tom upravil jeden z hořáků na sporáku a postavil na něj hrnec s vodou. „Měli bychom toho mít na pár dní víc než dost. Navíc poslala několik krabiček cigaret a pár časopisů, takže se nebudeme příliš nudit spolu navzájem.“
„Řekl jsi jí, že máš hosta, že?“
„Řekl jsem jí, že tady mám kamaráda, jo.“ Tom pokrčil rameny a sklonil se, aby vytáhl ze skříně pánev, a pak vzal z ledničky trochu mletého krůtího masa.
Poté, co odjakživa bídně selhával v kulinářském umění, Bill si docela užíval pozorovat Toma při práci v kuchyni. Už to párkrát dělal, když spolu ještě chodili, a vždy se vybičovával k něčemu, co Bill považoval za gurmánské jídlo, i když všechno, co udělal, bylo, že hodil hrnec do trouby.
„Bille?“
„Co?“ Bill zavrtěl hlavou a uvědomil si, že se Tom dívá přímo na něj. „Co je?“
„Co se děje?“
„Oh, nic. Jen… jsem si na něco vzpomněl.“
„Gustav volal, když jsi spal. Doufám, že ti nevadí, že jsem to vzal.“
„Ale ne, vůbec ne. Nemáš nic proti tomu, když si dám cigaretu, zatímco mu zavolám zpátky?“
„Od toho tady jsou. Stačí jít ven na zadní verandu. Zavolám tě, až bude večeře hotová.“
***
Po večeři, kterou Bill označil za naprosto vynikající, si oba vyšli na terasu na cigaretu. Později seděli na opačných koncích gauče a Tom přepínal programy na televizi.
„Ach! Tome, nech to tam,“ Bill několikrát vzrušeně poskočil. „Prosím?“
„Jasně. Vypadá to, že to zrovna začíná.“
Film, který zachytil Billovu pozornost, byl Já, robot. Ne náhodou, Já, robot byl film, na kterém byli na svém prvním rande.
„Říká ti to něco, Tome?“ Bill se usmál. Odvážně si lehl a položil si hlavu do Tomova klína podobně, jako když se dívávali na filmy na střední škole. Ani se nepohnul, nejistý, jak Tom bude reagovat, ale brzy se uvolnil, když ucítil jeho paži na svém rameni.
„No, Will Smith vypadá povědomě, ale…“ Tom pohlédl na Billa a ušklíbl se nad zděšeným výrazem, o kterém už dokázal říct, že se tvoří na jeho tváři. „Dělám si srandu, Bille. Moc dobře si pamatuju, s kým jsem ten film poprvé viděl.“
„Jen se ujišťuju.“
Nějakou dobu se v tichosti dívali a Bill pocítil útěchu, když se Tomovy prsty začaly líně třít sem a tam přes střed jeho hrudi. Film skončil a oni pokračovali na stejném kanále, aby sledovali cokoliv, co mělo přijít jako další. Bill otočil hlavu a podíval se na Toma, když ho uslyšel zívat.
„Doufám, že je ti jasné, že se mnou musíš zůstat vzhůru,“ informoval ho Bill a jeho pozornost byla rychle zvukem střelby rychle vrácena zpátky k filmu.
„Opravdu?“
„Ano. Celý den jsem spal, takže budu vzhůru celou noc. Musíš taky zůstat vzhůru.“ Znovu s úšklebkem pootočil hlavu. „Přece jen, jsi můj bodyguard.“
„Ale ty právě teď nepracuješ. Tohle je spíše… situace typu dovolená.“
„Tome, kde je tvůj smysl pro dobrodružství?“ Bill se zvedl a rozběhl se do kuchyně, odkud se zakrátko vrátil s chipsy a dvěma velkými sklenicemi Coly. „Zůstaneme vzhůru celou noc. Bude to jako šprtání na závěrečné zkoušky nebo něco takového.“
Tom se skepticky podíval na zpěváka, který popadl hrst chipsů. „Šprtání na zkoušky, první film, který jsme viděli společně, co je to za nostalgii, Bille?“
„Já nevím. Prostě jen… přemýšlím o různých věcech.“ Bill se podíval Tomovi do očí a poté se pokusil o ležérní úsměv. „Leží mi to v hlavě, když jsi kolem mě v posledních měsících skoro nepřetržitě.“
„Hádám, že tím by to mohlo být.“
„Nevadí ti to?“
Tom mohl téměř přečíst ten výraz, který Bill měl, než obrátil svou pozornost k chipsům ve své ruce.
„Ne, nevadí. Já na to taky myslím, někdy,“ přiznal.
„A na co?“
„Třeba na to, jak ses mi skoro na jedno nadechnutí představil a zároveň mě pozval na rande.“
Bill nad tou vzpomínkou silně zčervenal a skryl si tvář do dlaní. „Tak takhle si to pamatuješ? Bože, byl jsem takový hňup!“
„Byl jsi roztomilý a líbilo se mi, že ses nenechal zastrašit mým omračujícím dobrým vzhledem a nesmírnou popularitou.“ Tom zvedl ruku, aby odklonil polštář namířený na jeho hlavu. „Jen jsem upřímný.“
„A tak skromný.“
„Hej, tys mě pozval na rande, pamatuješ?“
„A já myslel, že si ze mě jen děláš srandu, když jsi mě požádal o číslo.“
„Dokud jsem ti skutečně nezavolal.“
Bill se dál červenal, zatímco se snažil vedle Toma stočit do klubíčka plného rozpaků, s nápadným úsměvem na tváři.
„Je dobré vidět tě se usmívat,“ poznamenal Tom. „V posledních několika dnech jsi na mě byl buď naštvaný, nebo…“
„Nebo vyděšený k smrti,“ dokončil Bill za něj a snažil se nemyslet na to, jak trčel v té komoře. „Tome, já vím, že je to tvá práce a tak, ale… děkuju ti, žes mě dostal ven a… a postaral ses o mě.“
„Bille…“ Tom zavrtěl hlavou a povzdechl si. S uzavřením mezery mezi nimi se Tom naklonil a vtiskl jemný polibek na Billovy rty. Po pár krátkých vteřinách se odtáhl a sledoval, jak se Billovy oči se zachvěním otevřely a Bill na něj zíral víc než jen trochu v šoku. „Nejsi pro mě jen další práce, Bille.“
Jejich pohledy byly semknuty ještě nějakou chvíli, dokud nervy drásající výkřik neobrátil jejich pozornost zpátky k televizi. Polibek byl zapomenut, nebo alespoň pro tuto chvíli potlačen, a oni pokračovali ve svých předchozích pozicích ve sledování filmů a Tom se vzdal kontroly nad ovladačem ve prospěch Billa.
Billova probdělá noc trvala až téměř do čtyř hodin ráno, kdy už Tomova víčka odmítla zůstat ve zvednuté poloze. Vypnuli televizi, zhasli světla, a Tom dvakrát zkontroloval dveře, než následoval Billa chodbou. S posledním přetrvávajícím pohledem si popřáli dobrou noc, než odešli do svých oddělených pokojů.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Děkuji moc za další kapitolu, jsem ráda, že už je to mezi nimi lepší a že pro Toma není Bill pouze další práce 😉
Zatiaľ sa to vyvíja dobre a už načali aj tému minulosti.. teraz nech sa ešte dopracujú aj k tým problémom, aby ich mohli vyriešiť a môžu byť konečne spolu 😀
Ďakujem za preklad.
Krásna kapitolka je fajn že je to mezí nimi už v klidu.
Pár nostalgických vzpomínek a co to udělá. Skoro je mi líto, že se nerozpovídali víc, protože to vypadalo na docela zajímavou historku. Možná bychom se i zasmáli. 😀
V každém případě se posunuli zase o kus dál a Bill si naplno uvědomil, že Toma pořád miluje.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Tom to povedal strašne krásne a Bill bol roztomily keď spomínal. Veľmi som zvedavá ako to s Tomovym podvádzanim bolo. Ďakujem za preklad.
Jejich vzpomínky jsou moc hezké. Předpokládám, že spolu měli moc hezký vztah. Tak snad se jim to povede dát zase dohromady! 😉