autor: elvisfan
Bill stál u zadních dveří, díval se na místo, kde Tom seděl na terasové houpačce, a snažil se přesvědčit sám sebe, aby prostě šel a udělal to, co tak strašně moc udělat chtěl.
Proč jsi takový srab? Byl jsi statečnější, když ti bylo šestnáct! Včera v noci tě políbil, proboha! Musí cítit alespoň trochu toho, co cítíš i ty, tak prostě vyjdi ven a řekni mu to!
S posledním mentálním kopancem do zadku Bill otevřel dveře a vyšel na terasu. Tom vstal a nabídl mu cigaretu, jakmile ho uviděl.
„Tome, chci…“
„Bille, musím ti něco říct. Chtěl jsem ti to říct už před pár dny, než se všechno zbláznilo.“
„Aha, okay.“
„Dlužím ti omluvu. Ten večer v Detroitu, nikdy jsem to neměl nechat zajít tak daleko.“
„Tome…“
„Ne, nech mě domluvit. Přehnal jsem to a je mi to líto. Jsi dospělý muž a můžeš si dělat, co chceš a s kým chceš. Měl jsem se prostě držet dál, ale… Bože, ten chlap mi tak lezl na nervy!“ Nevšiml si malého úsměvu na Billově tváři a pokračoval. „Neměl jsem právo se takhle chovat, a… Bille, neměl jsem se tě vůbec takhle dotýkat. Jestli jsem ti nějak ublížil, jakkoliv, tak se moc omlouvám.“
„Tome, neublížil jsi mi.“
„A nikdy už na tebe znovu nevztáhnu ruku ve vzteku, slibuju. Nikdy bych…“
„Tomi, tys mi neublížil.“
Bill přistoupil blíž a objal Toma kolem pasu, zkroutil se mu žaludek, když ho obklopila dvojice silných paží.
„Jsi si jistý?“ Zeptal se Tom váhavě a vdechoval přitom mandlovou vůni Billova šamponu.
„Rozhodně.“
Zůstali takhle nějakou dobu a Bill skoro zapomněl, že přišel ven za nějakým účelem. Byl by více než spokojený, kdyby zůstali tady na té terase v Tomově náručí.
„Bille?“
„Hm?“
„Chtěl jsi něco říct, že?“
„Ach!“ Bill si opřel čelo o Tomovu hruď a zadíval se na jejich nohy. „Jo, ehm… Tomi…“ To zvládneš, Bille. Až napočítám do tří… „Tomi, ten večer v Detroitu… Snažil jsem se, abys žárlil.“
„Myslím, že to fungovalo.“
„Ty jsi ten, koho jsem ten večer chtěl.“ Pomalu zvedl hlavu a podíval se Tomovi do očí. „Jsi ten jediný, koho chci teď. Pořád tě miluju a… chci být zase tvůj.“
Tom polkl a pevně sevřel čelist, zatímco jeho žaludek dělal kotrmelce a on se snažil racionálně přemýšlet.
„Bille, v posledních dnech se ti toho stalo opravdu hodně. Nám oběma. Pravděpodobně se cítíš…“
„Já vím, co cítím, Tomi, a vím, co říkám. Není to proto, že se bojím nebo jsem emocionální nebo… sentimentální nebo tak něco. Říkám to proto, že jsem tě miloval, když mi bylo šestnáct, a miluju tě i teď.“ Bill přesunul ruce z Tomova pasu k jeho ramenům. „Vždycky jsem tě miloval.“
Tom věděl, že Billa stále miluje. Od toho polibku předchozího večera taky věděl, že by to měl říct, a chtěl to říct hned. Ale když otevřel ústa, vyšlo z něj něco úplně jiného.
„Proč jsi odešel?“ Pustil Billův pas a udělal krok zpátky. „Já vím, je to už pět let a možná by to už mělo být jedno, ale musím to vědět. Pokud jsi mě tolik miloval, tak proč jsi mě opustil kvůli někomu jinému?“
Bill si strčil ruce do kapes a zíral na dřevo pod svými bosými chodidly. „Nebyl tady nikdo jiný.“
„Takže sis ho prostě vymyslel?“
Bill přikývl.
„Bille, proč? Pokud jsi už se mnou být nechtěl…“
Billova hlava vystřelila vzhůru a on na Toma zazíral. „Samozřejmě, že jsem s tebou chtěl být. A teď vím, že jsem měl zůstat a promluvit si s tebou, a mohli jsme se přes to dostat, ale…“
„Počkat.“ Tom byl nyní důkladně zmatený. „Dostat se přes co?“
Bill si povzdechl, obával se toho, co nastane. „Tomi, viděl jsem tě. Na té Jordanově párty.“
„Co jsi viděl? Jak jsem zvracel do popelnice a pak omdlel v našem hotelovém pokoji?“
„Mluvím o tom, co se stalo předtím, než jsi omdlel. Viděl jsem tě opouštět párty a nastupovat do výtahu a jet nahoru s někým…“
„Georg.“
„Co?“
„Viděl jsi mě nastupovat do výtahu s Georgem.“
„Tys spal s Georgem?“
„Sakra ne! Byla jsem tak zřízený, že jsem mohl stěží stát, takže Georg mi pomohl dostat se do našeho pokoje a pak se vrátil dolů na párty, aby naše tebe. Ale tys byl pryč.“
To uvědomění Billem otřáslo jako domečkem z karet.
„Já… nevěděl, že je to Georg,“ vysvětlil. „Nikdy jsem neviděl, kdo to byl, jen jsem tě viděl klopýtat do výtahu a padnout do něčí náruče. Myslel jsem…“
„Ty sis myslel, že jsem tě podvedl?“
„Takže… to všechno bylo jen obrovské nedorozumění.“
„K čertu nedorozumění, Bille.“ Tom si zapálil druhou cigaretu toho odpoledne a cítil, jak jeho vztek roste. „Nejen, že sis myslel, že jsem dost bezcitný na to, abych tě podvedl, ale taky dost hloupý na to, abych to udělal, když jsi byl kolem. A pak, místo toho, abys byl naštvaný a konfrontoval mě kvůli tomu, jsi prostě utekl.“
„Co jsem měl dělat, Tomi? Prostě vejít, když jsem si myslel, že tě najdu, jak šukáš s někým jiným? Předpokládám, že ty bys…“
„Kurva ano! Kdybych tě viděl odcházet s někým jiným, můžeš vsadit svůj sladký zadek na to, že bych byl hned u tebe a chtěl bych vědět, co se to sakra děje. Pak bych mu nakopal zadek a pustil tě k vodě z očí do očí a ne na kusu papíru.“ Tom přecházel po terase sem a tam. „Zasraný vzkaz, Bille! Probudím se s největší kocovinou mého života, ty nejsi nikde k nalezení a nezvedáš telefon. Jdu domů do svého pokoje a tam je můj prsten spolu s poznámkou, která mi oznamuje, žes potkal někoho jiného a odjíždíš s ním z města. A vše, na co jsem mohl myslet, bylo proč. Co jsem mohl udělat, abys ode mě chtěl odejít?“
„Nechtěl jsem tě opustit, Tomi! Myslíš si, že to pro mě bylo snadné…“
„Bylo pro tebe dost snadné zabalit si celý svůj šatník a napsat spoustu sraček během několika málo hodin.“
„Z toho, co jsem věděl, jsi mi právě zlomil srdce, Tome!“
„Měl jsi zůstat!“
„Bál jsem se, že řekneš, že je tam někdo jiný!“
„Takže jsi to radši řekl první?“ Tomův hlas byl teď děsivě klidný. „Měl jsi tak malé mínění o mně, o tom, co jsme spolu měli, že bys dokázal uvěřit, že jsem tě takhle zradil? Byl jsem do tebe zamilovaný, Bille. Strávil jsem s tebou dva roky svého života. A tys prostě odešel.“
„Tomi, udělal jsem chybu. Je mi to líto.“ Bill se natáhl po Tomově ruce, ale Tom ji odtáhl. „Ale to neznamená, že nemůžeme prostě… začít znovu.“
„Opravdu? A jak? Já řeknu, že tě miluju, dáme se zase dohromady, a pak příště, až se pohádáme nebo něco takového, tak znovu odjedeš, aniž by sis se mnou promluvil?“ Tom se otočil a zamířil zpátky do domu. „Promiň, Bille, ale nemyslím si, že bych tím dokázal znovu projít.“
Bill se zhroutil dolů na houpačku, zapálil si cigaretu a proklínal svou hloupost.
Neměl jsem o něm kdy pochybovat, nikdy jsem nevěřil, že by mi byl nevěrný. Ale co jsem si měl myslet? Neměl jsem tušení, že to byl Georg v tom výtahu! Chápu, proč je naštvaný… ale neměl by pochopit i on mě?
Po návratu zpátky do domu Toma nikde neviděl, takže předpokládal, že je ve svém pokoji. Zaklepal na dveře a čekal, ale nedostal žádnou odpověď.
„Tomi?“
Slyšel, jak se Tom na druhé straně dveří pohybuje, takže předpokládal, že začínal se svou vlastní verzí léčby tichem.
„Tomi, omlouvám se. To je vše, co můžu říct. Nerozuměl jsem před pěti lety, ale ty nerozumíš teď.“
Tom místo odpovědi zapnul rádio a Bill za dveřmi protočil oči.
„Miluju tě, ty pitomče,“ zamumlal, když se vracel chodbou.
***
Tom si držel telefon dál od ucha a čekal, než se Georg přestane smát.
„Už jsi skončil, Geo?“
„Promiň, chlape,“ Georg se dál pochechtával. „Dokonce i kdybychom my dva hráli za stejný tým, neexistuje tady žádný způsob, jak by mě mohl přitahovat tvůj vychrtlý zadek.“
„To je úplně vedlejší.“
„Okay, Tome, poslouchej. Nejsi hloupý. Celé tohle tvé malé dilema je poměrně jednoduché.“
„Máš pravdu. Já vím.“ Tom si povzdechl a přitiskl si na čelo hřbet své ruky, cítil, jak jej začíná bolet hlava. „Můžu zůstat na Billa naštvaný za něco, co se stalo před pěti lety a znovu ho tak ztratit. Nebo se přes to můžu přenést, říct mu, že ho miluju, a můžeme být zase spolu. A já jen musím doufat, že se mi to celé nevymstí.“
„Tome, přemýšlej o tom takhle. Vztahy končí neustále. Neměl jsi tušení, jestli to vydrží, když jste se s Billem dali poprvé dohromady, viď?“
„Ne.“ Tom už mohl vidět, kam jeho kamarád míří.
„Ale stejně jsi to zkusil, že?“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
No jo, takže si to konečne všetko vysvetlili. Teraz už stačí odpustiť, nájsť toho prenasledovatela a môžu žiť šťastne až do smrti. :-p Ďakujem za časť!
Konečně mají mezi sebou jasno. Tom akorát potřebuje vychladnout. Koho by to taky nenaštvalo, když důvodem jeho trápení bylo nakonec hloupé nedorozumění a Billův strach ho v tu chvíli konfrontovat. Všechno mohlo být jinak. Ale na druhou stranu… Existoval by Bily Future?
Děkuji za překlad a těším se na další.
Minulosť konečne vyšla na povrch a musím povedať, že Bill sa teda zachoval vtedy poriadne hlúpo. Ani sa Tomovi nečudujem, že je teraz naňho naštvaný. Ale tak stačí, aby sa Tom trochu upokojil a dal Billovi šancu, aby mu dokázal, že ho stále miluje a už rovnakú chybu neurobí.
Ďakujem za preklad a som zvedavá, ako sa to medzi nimi ďalej vyvinie.
Tak že to bylo nedorozumění a Billova nedůvěra doufám že mu to Tom odpustí a začnou od znova.
Bill je šialenec a je mi ľúto, že sa s Tomom rozišiel len tak, že si nepýtal ani vysvetlenie, ale som rada, že si to povedali aspoň teraz a Georg má pravdu… a dúfam, že Tom to skúsi znova. Sú spolu tak úžasní…
Mně je strašně líto, že to Bill tehdy tak zaalil a prostě Toma opustil bez toho, aniž by si promluvili. Mohli si tak odpustit celé ty roky trápení a milování druhého, i když spolu nebyli. Je to vážně škoda, ale na stranu druhou..alespoň že jsou kluci už zase spolu. Tentokrát ji to vyjde!
Moc děkuji za překlad! 🙂