autor: blame_my_dirty_mind
Billeam se na Tomeka kradmo podíval, jako by kontroloval jeho reakci.
Tomek se zamračil. „Víš, že tak jsem to nemyslel,“ řekl. Billeam odvrátil pohled, bezpochyby, aby se schoval. Jeden pohled do jeho očí a jeho vina by byla prozrazena. Dokonce se zachvěl. Tomek si povzdychl porážkou. Už se nemohl držet zpátky. „Ale co, ksakru, beru to,“ řekl a přispěchal k němu.
Billeam vykulil oči. Tomek se na něj vrhnul a okamžitě mu pokládal hladové polibky na kůži pod čelistí. Strčil do Billeama, zatlačil ho do jejich přístřešku.
Billeam byl až moc v šoku, nebo možná až moc zamyšlený ohledně jeho rozhodnutí. Odstrčil Tomekovu ruku pryč, když začala směřovat k jeho rozkroku. Tomek se na něj díval a ustoupil, líbilo se mu, jak se Billeam červená.
„Myslel jsem, že tohle chceš,“ řekl. Billeam otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale ať už chtěl říct cokoliv, zůstalo to nevyřčené. „Jsi tak překrásný,“ řekl Tomek. Billeam se začervenal ještě víc. „Tvoje plachost mě ohromuje, Billeame. Musíš být zvyklý na takové věci. Nikdy mě nepřesvědčíš, i když se mi budeš snažit tvrdit, že ti nikdo předtím neskládal komplimenty na to, jak vypadáš.“
Billeam zabručel, pořád se díval jinam. „Nikdy to nebyl pes,“ zamručel.
Tomek se zazubil. „No, v tom případě mě nech jako psa říct, že opravdu nepotřebuješ své bojovnické schopnosti. Vyhrát může být tak snadné. Jen jsem se potřeboval podívat na tvou tvář, a přiznal jsem porážku.“
„Pitomý ps-“ Billeam zalapal po dechu, když mu Tomek rozdělal kalhoty a klekl si. Tomek se na něj podíval.
„Vsadím se, že se ti to líbí, když před tebou pokorně klečím,“ řekl s úšklebkem, ale Billeam se zdál spíš vyděšený než glorifikovaný.
Tomek se dal rychle do práce, pustil dolů Billeamovy kalhoty a nenasytně chytil jeho vzrušení. Billeam zněl, jako by najednou přišel o hlas a něčím se dusil. Tomek zavřel oči a vzal si Billeama do pusy.
„Kurva!“ vykřikl Billeam, celé jeho tělo sebou trhlo.
Bylo to poprvé, co měl Tomek v puse něčí penis, i když se na to už nějakou dobu těšil, vlastně od chvíle, kdy viděl Billeama nahého. Před dlouhou dobou mu to přišlo pobuřující, nepřipadalo mu ale šokující, že tak začal o Billeamovi přemýšlet, ani to, že myslel na to, jak asi chutná. Dokonce viděl, že pouhá myšlenka na uspokojení Billeama mu sužovala klín. Samozřejmě, že by neváhal, kdyby dostal možnost.
Dělal mu to, co věděl, že má on sám rád od jiných. Nebyl si jistý, jestli to dělá dobře, ale stačilo slyšet Billeamovy steny a byl ujištěn. Nikdy si nepomyslel, že dostane tolik zpátky; ten úžasný pocit horkého penisu, který tepal proti jeho jazyku, slyšet jeho neutuchající steny. To vše zrychlilo jeho srdce a přinášelo ho blíž k jeho vlastnímu vrcholu.
Billeam tahal Tomeka za vlasy a škrábal ho do ramene, přitahoval ho k sobě blíž. Tomekova hlava se pohybovala kupředu a zpátky v jednotném rytmu, jednou rukou hladil Billeama po kostrči a pak ji nechal na jeho zadku.
Celá ta věc byla šílená. Billeama pohltila okamžitá lítost, když pes lehce přijal jeho nabídku. Ale trpěl jen několik vteřin. Když ho pes začal opravdu sát, vděčnost přišla jako blesk a vyrazila mu dech. Nemohl se soustředit na nic jiného než na ten pocit. Ten zatraceně dobrý pocit. Uvědomil si, jak moc mu chybělo páření nebo tření se, nebo cokoliv, co dělali. Přehlušilo to jeho pocit hanby z toho, jaký požitek mu to přinášelo, kvůli tomu jak ztrácel rozum a nezáleželo mu na ničem jiném.
„Ahhh… Do prdele… kurva!“
Prohnul se; rty se mu semkly. Zavřel oči a čekal, až přijde ten nádherný záblesk nebe. Cítil, jak se pes rychle dotáhl, jak jeho silné sání povolovalo. Chytil ho za hlavu, přitáhl ho dopředu a sám sebe tlačil do psovy pusy. Pes se odtáhl, tentokrát silněji. Billeam cítil šílené znepokojení, když se psovy rty odtáhly od jeho penisu.
„Ne! Nepřestávej!“
„Ššš!“ řekl pes, trochu tvrdě. Billeam se zamračil. Pes měl oči zavřené a nozdry se mu rozšiřovaly. Začal čichat. Otočil se k východu z přístřešku, silně nasával. Zvedl se a měl v úmyslu Billeama opustit.
„Počkat… Kam—?“ Billeam zmlkl, když mu pes zacpal pusu.
„Buď tiše,“ zašeptal pes. „To to neslyšíš?“
Billeam byl až moc rozptýlený na to, aby něco slyšel. Ale pak uslyšel zvuk, který byl až moc evidentní na to, aby ho ignoroval. Ztuhl. Teď v klidu dost dobře slyšel skřípání štěrku. Něco se venku plížilo, něco velkého. Pes opustil jeho bok a vytáhl svůj blaster a pomalu se blížil k východu.
Pak se zastavil a byl připravený pálit na cokoliv, co by se na prahu objevilo. Zvuky kroků utichly, než se cokoliv objevilo. Pes vydechl. Billeam založil ruce. Tohle byla opravdu špatná chvíle, zabručel.
Pes se na Billeama otočil a ukázal mu, aby zůstal na místě, a pak znovu vyrazil směrem k prahu. Dělal nepříjemně pomalé a tiché kroky a pak se pokusil podívat ven, než tam vyjde. Billeam se mračil, přál si, aby pes už odešel a zabil to, co tam bylo, ať to bylo cokoliv.
Přivál lehký vánek, hrál si s lesními listy, a pak zvuky přírody a brouků ožily a navodily zavádějící atmosféru klidu.
Pes konečně vykročil ven a okamžitě vešel do pasti jako moucha k pavoukovi, až na to, že ta věc opravdu nebyla pavouk. Vypadalo to jako jedna z příšer v aréně, vysoká a chlupatá se silnými končetinami a malou hlavou, jako yetti. Příšera psa chytila a začala ho drtit mezi pažemi. Pes vrčel a kopal a příšera ho pustila, ale když se pes pokusil vystřelit, znovu ho uhodila. Pes upustil svou zbraň a kolísal. Obluda ho znovu rychle chytila pod krkem. Pes se dusil a příšera mačkala silněji.
Tomek měl dojem, že mu tím tlakem exploduje hlava. Cítil, jak ho veškerá síla opouští stejně, jako vzduch odcházel z jeho plic. Začalo se mu stmívat před očima. Slyšel zvuk výstřelu a plíce se mu rychle naplnily vzduchem, když stisk na jeho hrdle povolil. Silně kašlal a sípal, otočil se. Příšera byla mrtvá po jediném výstřelu a zásahu do lebky.
Tomek zvedl pohled a spatřil Billeama, jak drží jeho blaster a míří na něj. Polkl. Tohle bylo podruhé, co okolnosti dovolily, aby Billeam sebral jeho blaster, i když se mu ho pokoušel několikrát ukrást. Teď přemýšlel, jestli by to opravdu udělal, jestli ho opravdu zabije, když má možnost.
Billeam sklopil zbraň a znovu namířil na příšeru. Několikrát po ní vystřelil, aby stvůru dodělal pro případ, že by tomu ještě tak nebylo; i když si byl Tomek dost jistý, že už je po tom.
Billeam se podíval na zbraň, co držel a odfrkl si. Pak ji zahodil jako kost bez masa.
Tomek vydechl. Nemyslel si, že by ho Billeam zabil, když celou tu dobu zadržoval dech. Otočil se k příšeře. Byla to jedna ze dvou zbývajících, které uprchly z arény. První byla wyverna, kterou zabil v docích, a tahle chlupatá věc, kterou zabil Billeam. Příšera se sem nejspíš vrátila a hledala jídlo, jen aby se sama stala jídlem. Tomek se oklepal, měl by víc myslet. Nejspíš ani zdejší divočina by nechtěla tohle jíst. Tomek se sklonil a zvedl jednu z končetin.
„Co to děláš?“ zeptal se Billeam.
Tomek ji začal táhnout pryč od jejich přístřešku.
„Ty snad chceš, aby to tu zůstalo?“
„Udělej to později.“
„Nebudu to dělat později; jak bude hnít, bude páchnout ještě víc.“ Zabručel Tomek. Váha příšery byla možná moc i pro něj samotného. „Měl bys mi pomoci.“
„Nech to tady.“
„Ani náhodou! Musím to odnést tak daleko, jak to jen půjde, a pak vykopu díru, do které se to pohřbí.“
„Můžeš nechat tu zatracenou věc na pokoji?“
„Nechám, ale musím-„
„Sakra, Tomeku, řekl jsem, ať to necháš na pokoji!“
Tomek ztuhl. Podíval se vykuleně na Billeama. „Tys mi řekl jménem?“
Billeamovi se zkroutil obličej, jako by si neuvědomoval, co řekl, a začervenal se. Odvrátil pohled, bručel.
Tomek se usmál. „Byl bys radši, kdybych tady tu příšeru nechal ležet blízko u nás?“
„Samozřejmě, že ne,“ odpověděl Billeam. „Taky to chci pryč.“ Otočil se zpátky k Tomekovi a přísně koukal. „Zbavíš se toho, ale nejdřív mě doděláš!“
Tomek se zamračil. „Cože?“
Billeam zaťal zuby. „Dokonči mě,“ řekl. Tomek naklonil hlavu. Billeam se zamračil. Lehl si, na záda, kolena lehce pokrčená, přesně jako když…
„Oh!“ řekl Tomek. Billeam protočil oči. Tomek si vzpomněl, že odešel těsně předtím, než měl Billeam šanci se udělat. Nebyla to jeho vina, že nepochopil, co Billeam myslel. Bylo to pořád dost neočekávané. Pořád nemohl uvěřit tomu, že se k tomuto dostali, a nejen k tomu, že mu to Billeam dovolil, ale také k tomu, že požadoval intimnosti – za jeho vlastních podmínek, samozřejmě, ale stejně. Díval se, jak Billeam roztahoval nohy, a podivoval se nad tím, jak moc se jeho kočičí partner změnil, alespoň v pohledu na tohle. Rozhodně měl menší obavy. Rád by si myslel, že je to kvůli tomu, že ho fyzicky přitahoval, ale věděl, že je to spíš jeho pářící instinkt.
Tomek lehce bez dalších myšlenek nechal příšeru na pokoji. Sundal si své vlastní kalhoty a šel vedle Billeama. Klekl si a vtěsnal se Billeamovi mezi nohy, díval se mu přímo do očí a otřel se klínem o Billeamův. Billeam okamžitě odpovídal na jeho dotek, jeho erekce byla znovu plnohodnotná. Tomek ho jemně hladil, palcem mu přejížděl po žaludu. Billeam zasténal, zaklonil hlavu. Tomek se sklonil a olízl jeho penis, na chvíli ho zavřel mezi své rty a pak přejel jazykem po celé jeho délce.
„Co to děláš?“ zanaříkal Billeam.
„Jen si tě chci sám užít,“ odpověděl Tomek. Znovu ho letmo vzal do úst a pak pokračoval v laskání jazykem.
„Je to mučení,“ řekl Billeam.
„Měl bych přestat?“ řekl Tomek. Billeam neodpověděl. „Měl bych pokračovat?“ zeptal se Tomek. Znovu bez odpovědi. Tomek se usmál. Tohle se mu líbilo, hrát si s Billeamovou myslí. Nejspíš byl natolik zmatený, že ani nevěděl, jak odpovědět a co chtít.
Ale hrát si takhle s Billeamem mělo kousek mučení i pro něj samotného. Jeho vlastní vzrušení rostlo do bolestivé potřeby pro rychlou úlevu. Ale neopovážil se přestat, radši dál překračoval limity. Lehce zatlačil na Billeamovy nohy a jeho hravý jazyk zavítal do Billeamovy anální štěrbiny.
Billeam zalapal po dechu. „Počkat!… Tohle ne!“
Tomek mu pevně držel nohy a tlačil jazyk dál, lízal ho, co nejvíc mohl, než se Billeamovi povedlo ho odstrčit. Billeam tvrdě škubl Tomekovi za vlasy, snažil se ho sundat. Tomek zastrčil špičku jazyka dovnitř. Billeam sebou cukl a pustil. Tomek pokračoval, opakovaně do něj zajížděl jazykem, to horko a pulzující úzko ho dohánělo k šílenství.
Billeam zvučně zabručel. Tomeka to trochu překvapilo a podíval se na něj, myslel, že zašel až moc daleko. Billeam těžce dýchal, jeho karamelové oči vypadaly zamlženě, ale ještě divočeji.
„Ojeď mě,“ řekl najednou, nebyla to žádost, ale spíš rozkaz.
Tomek zamrkal. „Cože?!“ řekl, nevěřil vlastním uším. Billeam zasyčel, ruka se mu zaťala v pěst.
„Řekl jsem, ojeď mě! Ojeď mě teď, nebo si to rozmyslím!“
„Kurva!“ řekl Tomek, protože rozhodně nechtěl, aby si to rozmyslel. Zvedl Billeamovy nohy a pořádně si ho narovnal. Billeam sebou cuknul a zanaříkal, když do něj zajel, ale jinak nijak neprokazoval to, že by chtěl, aby Tomek přestal. Tomek do něj pomalu zajel, napomohl si slinou. Jeho srdce bilo a mysl byla chaos, nebyl schopný rozpoznat, jestli to není jen sen, nebo jestli se to opravdu děje.
Billeam si na to zvykl docela rychle, nebo spíš to bylo jeho vlastní vzrušení, které to pro něj zjednodušovalo a on tak přijal nezvyklý tlak ve svém těle.
Tomekova pánev se brzy rytmicky srovnala s tou jeho, hluboce do Billeama přirážel. Billamovy vzdechy se smísily se steny. Tomekova mysl zůstala ztracena, ale touha přebila chaos. A i tak, v tom prázdnu mysli docílil čirého momentu vědomí, kdy zapomněl na svůj vlastní vrchol a soustředil se na ten Billeamův. Podíval se mu do očí a byl ohromen, když mu byl pohled opětován. Jeho výraz byl nečitelný. Užíval si to? Nenáviděl to? Ale pak se Billeamovy oči zavřely a on se prohnul v zádech a udělal se, vystříkal se Tomekovi na břicho. Tomek se usmál, díval se jak se Billeam snažil dát do kupy.
„Miluji tě, Billeame,“ vydechl.
Ta slova Billeamovi otevřela oči a jejich pohledy se protnuly, zatímco se Tomek do něj udělal.
autor: blame_my_dirty_mind
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Nebylo to sice žádná romantika, ale rozhodně to bylo žhavé. Billeam zřejmě překvapil sám sebe, ale kdo by Tomekovi odolal? Jsem zvědavá, jak bude později reagovat. Snad už tam nebude žádná příšera, která by je vyrušila v nejlepším. 😀
Díky za překlad a těším se na pokračování.
tak se konečně Tomek dočkal jen jsem zvědavá jak zareaguje Bill.
Jo jo, všetko sa na dobré obracia. Uvidíme,ako dlho im to vydrží! Ďakujem za časť!
Billeam je potvora ale tak rozkošná, že má všetko odpustené, snáď si už konečne prizná, že sa zamiloval do psa a zmieri sa s tým:) Ďakujem za super preklad.
No pááni, tak tohle jsem v brzké době nečekala. Billeamovy pocity jsou ale asi silnější, než si vůbec sám myslí. 😛
Skvělá povídka! Moc děkuji za překlad. 🙂