autor: Saline A.
Simone při umývání nádobí s přimhouřenýma očima sledovala oba své syny. Zatímco Tom tupě zíral do televize při hraní videoher, jak u něj bylo zvykem, Bill si plnil svoje úlohy do školy. Ani u něj to nebylo nic neobvyklého – už od první třídy byl svědomitý žák a všechny své úkoly měl hotové ještě v den jejich zadání, zdržení míval maximálně jeden den, pokud byl opravdu hodně vytížený. Stále to pro něj ale byla povinnost, zadání zpracovával mechanicky, bez emocí. Tentokrát se ale usmíval a vzhledem k tomu, jak často se zastavil a mezi zuby skousl konec tužky, všechno nasvědčovalo tomu, že je myšlenkami mimo. Vypadal šťastně, rozhodně ale důvodem nemohla být nová kniha, jako tomu bývalo obvykle, to by věděla. Muselo v tom být něco jiného.
„Bille, jak pokračuje tvoje praxe ve vězení? Minule jsem si všimla, že jsi tam byl i o víkendu.“
Bill s překvapeným zamrkáním zvedl hlavu. „Ehm, jo. Muž, se kterým se tam vídám, má nějaké zdravotní problémy v rodině, takže se nám teď budou rušit schůzky přes týden a nejspíš přibudou ty víkendové,“ přikývl krátce.
„Aha, to znamená, že budeš přes týden více doma?“ matka se potěšeně usmála, už se viděla s Billem v kuchyni při přípravách večeří.
„Ne, budu tam chodit tak, jak jsme teď byli zvyklí. Pokud by tam Bushido zrovna nebyl, zůstal bych v knihovně a povídal si s jinými lidmi,“ Bill pokrčil rameny. Jeho přítomnost tam mu přišla tak přirozená, že jen při představě, jak málo času mu tam zbývá, se mu dělalo mdlo. „Chci využít každou chvilku, kterou tam mám, ti lidé jsou zajímaví.“
„Bushido,“ Simone nakrčila obočí, v zamyšlení odložila talíř stranou a založila si ruce na prsou. „To jméno je mi nějak povědomé.“
„Je tam za autonehodu, při které zemřela malá holčička. Možná to proběhlo novinama,“ Bill bez zájmu pokrčil rameny a sklonil se zpět ke svým úkolům do školy, konverzace pro něj byla ukončená. Jen sotva zaregistroval matčino přikývnutí a Tomovo zvědavé zazírání, oba dva ale nechal být.
Od minulého víkendu se sice Billův vztah s bratrem o něco zlepšil, alespoň s ním dokázal komunikovat, pořád tam ale byly překážky, přes které se jen těžko dostávalo. Bill si všiml, že Tom razantně odstřihl Tobiase od celé jejich party, zejména kvůli pohledům, které mu Tobias věnoval pokaždé, když ho náhodou potkal. To rozhodně pomohlo k tomu, aby se Bill alespoň trochu přenesl přes to, co se stalo. Pořád ale Tomovi nedokázal odpustit, že raději zůstal, aby si vyměnil číslo s dívkou, se kterou tam zrovna byl, než aby se s ním okamžitě vydal domů. Cítil se ublížený a věděl, že na to má nárok. Jasné ale bylo i to, že bratrovi odpustí.
∞
Ležel na posteli a nohama pohupoval do stran, v pozadí mu hrál jeden z jeho oblíbených seriálů pro zvukovou kulisu. Úkoly měl všechny hotové, matce v domácnosti také pomohl, a najednou tu nebylo nic, co by ještě mohl dělat. Byl z toho krajně otrávený, dokonce natolik, že ani ten seriál ho nebavil. Věděl o místě, kam by mohl jít a rozhodně by se nenudil, naopak by byl nadšený, kdyby tam mohl jít. Nechtěl ale vzbuzovat podezření, rozhodně ne dřív, než by se domluvil se Sakim. Nezbývalo mu tak nic jiného, než se doma nudit.
„To by mě zajímalo, kdy naposledy jsem tě viděl takhle znuděnýho.“
Bill Tomovi nevěnoval ani pohled koutkem oka, otráveně pokrčil rameny. „Je to už pár týdnů.“
„Možná i měsíců,“ přitakal Tom souhlasně. Pečlivě za sebou zavřel dveře a přešel k Billově posteli, na kterou se, mezi hromadu polštářů, vyšplhal. „Proč nevyrazíš za Andreasem?“
„Viděl jsem ho v úterý, na nějakou dobu nám to stačilo.“
„Knížka?“
„Nebaví.“
„Seriál?“
„Nebaví,“ prstem ukázal na puštěné Přátele.
„Zpěv, úklid, vaření, poflakování se na zahradě?“
„Nebaví, nebaví, nebaví a už vůbec nebaví,“ Bill zaúpěl a stulil se to klubíčka, frustrovaně si prsty prohrábnul vlasy. „Mám jeden z těch dnů, kdy mě nebaví ani spát. Dokonce i mluvit se mi nechce. Je to jeden z těch hloupých dnů, které bys nejraději vymazal z kalendáře.“
„Tak co kdybychom si zajeli někam na výlet?“ jediný pohled na Billův výraz Tomovi stačil, aby mu došlo, že jeho nápad je zcela mimo mísu. „Dobře, to mi celkem stačilo… Tak já nevim, co chceš dělat?“
„Vymazat dnešek z kalendáře, protože to je jeden z těch nejzbytečnějších dnů, jaké jsem kdy zažil.“
Tom protočil očima a lehce bratra dlaní plácnul do stehna. „Koukej se sebrat a přestaň tu na mě házet ty tvoje otrávený pohledy, ti na ně nejsem zvědavej. Přišel jsem tě povzbudit, tak se nesnaž mě taky otrávit.“
Černovlásek si ublíženě promnul bolístku, ale s povzdechem přikývl. „Já vím, promiň, chovám se jako pako. Jen jsem prostě táááák…“
„Otrávený, já vím,“ skočil mu Tom do řeči. „Pověz mi radši něco o tvojí praxi. Bál ses tam někdy?“
„Vlastně… byla tu jedna situace, ze které jsem byl hodně nesvůj,“ Bill nakrčil obočí.
Bill si přitiskl notes pevněji na hrudník a lehce se přikrčil. Byl tak zabraný do psaní své eseje, že úplně zapomněl na čas. Venku už se stmívalo a uvnitř věznice se muži už pomalu odebírali do svých cel, aby se konečně mohli po dlouhém dni vyspat. Spousta z nich se ale stále zdržovala v knihovně, využívajíce tak svého volného času před večerkou. Byl mezi nimi i Bushido, stále mlčky sedící v rohu a sledující černovlasého mladíka.
Bill mu věnoval poslední krátký pohled, než se i s taškou přes rameno konečně rozešel směrem k dozorcům. Byl utahaný jako pes, sám sebe viděl uprostřed své velké postele, schovaný pod peřinou na cestě do spánkového kóma. Ani ho moc nepřekvapilo, že do někoho vrazil. Překvapilo ho ale, že když zvedl hlavu k omluvě, nespatřil klidnou až přátelskou tvář, ale obličej stažený ve vzteklé grimase. „Omlouvám se, nesledoval jsem cestu…“
„Neříkej, toho jsem si nevšiml. Oh počkej, vlastně všiml, protože jsi do mě vrazil!“ zavrčel muž, který Billovi moc povědomý nebyl. Znamenalo to, že byl z nižšího patra a v knihovně tedy často nebyl. „Dávej si pozor, kudy šlapeš, zatracený děcko. To, že tu nad tebou pár chlapů drží ochrannou ruku, neznamená, že tu není dost prostoru, kde by nikdo z nich nebyl a já bych mohl ochutnat to tvoje tělíčko,“ odfrkl si a s mlasknutím plácl Billa přes zadek.
„Hej, co se tam děje?“ ostrý hlas protnul dlouhou chodbu. Bill se okamžitě za hlasem ohlédl, vděčný, že na nastalou situaci nezůstal sám.
„Vysvětloval jsem mu, aby se díval na cestu,“ houknul zpátky muž, s pohledem stále přilepeným na mladíkovi. „Nebo by si taky mohl ublížit.“
„Tak pokračuj zase v cestě a Billa nech jít!“
Bill na dozorce vděčně mávnul a muže chvatně obešel, spěchaje na dozornu bez jediné známky únavy.
„Setkal ses s ním ještě někdy od té doby?“
„Ne, nesetkal. Myslím, že ten dozorce si všiml, že tam něco není v pořádku, tak to nahlásil a zajistil, abychom se nepotkávali. I když nevím, hodně času teď trávím hlavně s Bushidem a okolí pozornost moc nevěnuju,“ Bill s pokrčením ramen prostrčil ruku mezi kolena a překulil se na bok. „Možná jsem ho viděl a ani o tom nevím.“
„Zachoval jsem se jako hodně velkej idiot, předtím na té party, viď?“ Tom s povzdechem šťouchnul špičkou nohy do bratrova lýtka. „Tolik jsem věřil tomu, že se všichni změnili, až jsem zapomněl na to, že se můžu mýlit. Omlouvám se, možná kdybys mi řekl, co se stalo, byl bych opatrnější.“
„Ono ani nejde o to, že ses v nich zmýlil, Tome… V lidech je snadné se zmýlit, za to nemůžeme. Mně jde spíš teď o to, že když jsi zjistil, že se mi něco stalo, tak jsi tam zůstal. Já vím, že jsi přišel chvilku po mně, ale Tome, kdyby se něco takového stalo tobě, já bych nechal všechno ležet a okamžitě šel s tebou. To mě zaráží. Že sis první řekl o číslo té holky a pak teprve šel za mnou…“
„Posral jsem to na všech možných stranách, co?“ Tom zaúpěl, bratra si přitáhnul do náruče a pevně ho objal. „Promiň, slibuju, že už se to nikdy nestane. Hlavně ale už nikdy nedovolím, aby ses v mojí blízkosti ocitl v situaci, která ti nebude příjemná.“
„Stačí, když budeš respektovat moje rozhodnutí, když někam nechci jít, a nebudeš mě nutit,“ Bill s výdechem omotal ruce kolem bratrova pasu a obličej mu zabořil do břicha. Bylo odpuštěno.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
To by nebyl Bill, aby svému dvojčeti neodpustil. Zvlášť když Tom sám přišel se sklopenýma ušima. 😀
Zato čichám problém ve vězení. Byla jenom otázka času, kdy to tam na Billa někdo zkusí. A ejhle… už zkusil. A zřejmě to nebude poslední pokus.
Díky za kapitolu.
Tak už je odpuštěno a doufám že se Billovi ve věznící nič nestane.