Escort 9.

Odhrnul Angele vlasy z obličeje a tiše si povzdechl. Oni dva se skutečně dohodli, že pokud se oběma podaří zůstat až do 35 svobodní, vezmou si jeden druhého a budou mít celou tu věc za sebou. Dohodli se tak už před lety, tři měsíce poté, co se potkali v nějakém tmavém klubu, kde oba pomrkávali řasami, aby dostali zadarmo drinky, které si sami nemohli dovolit. Bill se tenkrát teprve nedávno přistěhoval do města, osmnáctiletý mladík, který snil o něčem velkém a místo toho žil v podělaném bytě, který si sotva mohl dovolit ze svého platu pokladního, ale přesto se mu podařilo dát dohromady pár haléřů, aby si mohl jít jednou týdně zatancovat a spoléhat, že díky svému vzhledu se bude moct alespoň napůl opít, než budou všichni vykopnuti do noci. Jedné noci strávili on a Angela dobrou půlhodinu flirtováním jeden s druhým, než si uvědomili, že se oba snaží o totéž. Zasmáli se tomu, a když na sebe následující víkend narazili znovu, vsadili se o to, kdo za tu noc získá více drinků.

Bill vyhrál o tři.

O měsíc plný sendvičů s arašídovým máslem později Bill sám sebe přistihl, jak si prohlíží tu vizitku o něco vážněji. Věci v práci se nevyvíjely příliš dobře od chvíle, kdy přijali nového manažera a většinu dní by se Bill raději bodnul do oka tužkou na oči, než aby tam šel, a zvýšení platu, které mělo po roce přijít, se neobjevovalo. Navíc, opravdu ničemu nemohlo ublížit, kdyby se na tu adresu jen zašel podívat, aby viděl, jaké to tam je. Nemusel jít dovnitř, nebo se k něčemu zavazovat nebo tak něco. Mohl jen bloudit kolem a zjistit, jestli tato ´služba´ byla v nějaké staré, zašlé budově hemžící se krysami, zastrčené někde v ghettu, nebo jestli to bylo něco, co vypadalo seriózněji.

Se zjištěním, že už přece jen došel až takhle daleko, Bill zatlačil na obyčejné bílé dveře a vešel dovnitř. Tak nějak byl interiér čistší než exteriér, Billovy boty klapaly po zářícím bílém mramoru, když zamířil k jediné recepci uprostřed široké, dobře osvětlené místnosti. Hezká brunetka po Billově příchodu vzhlédla, věnovala mu veselý úsměv a příjemný pozdrav a zdvořile se jej zeptala, co pro něj může udělat. Bill cítil, jak lehce zrudl, než vytáhl z kapsy malou bílou vizitku a vysvětlil příběh, který se za ní skrýval, jen aby se mu dostalo jejího vědomého přikývnutí, a následně k němu přisunula formulář, který se ukázal být poměrně standardní žádostí o zaměstnání. O dvacet minut později měla všechny jeho osobní údaje a Bill měl domluvenou schůzku s lékařem a příslib toho, že mu zavolají, jakmile dorazí jeho výsledky.

Schůzka s lékařem byla trochu nečekaná a překvapivě důkladná, Bill si prošel kontrolou na nemoci, o kterých si byl jistý, že dříve ani neslyšel jejich název, a několika výtěry a píchanci, při kterých mu bylo odebráno snad pět litrů krve. V tomto bodě Bill usoudil, že ať už z této jeho žádosti o práci vzejde cokoliv, alespoň z toho vyjde naprosto zdravý. Snad.

Uplynuly další dva týdny somrování, než se Bill konečně dočkal zpětného zavolání a žádosti, aby následujícího dne přišel opět do agentury. Bill se na tu schůzku vyfintil, namaloval si oči tak dokonale, jak to jen svou levnou, nejasnou tužkou na oči dokázal a prošel dveřmi, jako by mu to tam patřilo. Byla tam opět ta stejná recepční, obdařila Billa svým hezkým úsměvem a dala mu vědět, že ve skutečnosti prošel testy s vlajícími praporky, a tak se mohou přesunout k další části procesu. Tentokrát byl formulář, který mu podala, asi třikrát delší než ten předchozí a žádal jej, aby odškrtával věci, které byl ochoten udělat. Většina z nich byla poměrně běžná: kouření, sex, hračky, ale pár věcí způsobilo, že Bill vytřeštil oči a zaškrtl vedle nich políčko ´ne´ tlustou, dvojitou čarou.

Bill si zoufal nad tím, co si na sebe vzít, zatímco čekal, než mu telefon znovu zazvoní. Nic z toho, co měl, se nezdálo být dost dobré, všechny jeho džíny byly vybledlé nebo potrhané a jeho jediné slušné kalhoty byly ty, které musel nosit do práce, a zdálo se trochu divné jít v nich na schůzku do nějakého bordelu, i když opravdu pěkného. Dokonce i jeho trička se náhle zdála být pod úroveň, všechno to byla jen hloupá trička s obrázky skupin, anebo s velkými nápisy, a to se prostě nezdálo být ono.

Bill souhlasil a byl nasměrován k postranní chodbě, kterou nikdy dříve neviděl, jelikož se nikdy nedostal dál než k recepci, a do malé, uklizené místnosti s křeslem a postelí. Srdce mu bušilo proti hrudnímu koši jako kladivo, zatímco čekal, protože věděl, že někdo brzy přijde, někdo, s kým se ještě nikdy nesetkal, o kom nic nevěděl, a on ze sebe bude muset vydat to nejlepší. Bylo trochu děsivé o tom přemýšlet, ale zároveň úžasně vzrušující. Přece jen, už dříve zažil několik jednonočních záležitostí, nebyl žádný červenající se panic, ale tohle bylo něco úplně jiného.

Začal úplně na dně, samozřejmě, dostával práce, na které ti zkušenější společníci neměli čas, a cokoliv k tomu, co se naskytlo, k čemu byl speciálně vhodný díky svému vzhledu. Nebylo to moc, ale stále to bylo více, než kolik si vydělal dřív a byl v tom dobrý, což bylo něco, co nikdy nemohl prohlásit jako pokladní. Pomalu ale jistě si vybudoval svou vlastní základnu pravidelných zákazníků a sbíral více zakázek díky tomu, že se slovo rychle šířilo. Čím více lidí jej chtělo, tím více jim agentura mohla účtovat za jeho čas a brzy se Bill stěhoval z mrňavého bytu do svého krásného nového bytu.

Sklonil hlavu a věnoval Angele pusu na čelo. „Hej, Angel,“ zašeptal tiše a hladil ji po paži, dokud na něj nezamrkala. „Potřebuju se dostat domů. Osprchovat se a tak.“

Vyklouzl z postele a podařilo se mu najít boty a tašky, které byly odloženy stranou v obývacím pokoji, a dal Angele další přátelský polibek, než vyrazil ven a zavolal si taxi domů, kde bylo všechno opět odloženo stranou. Bill vyhrabal svůj telefon a povzdechl si, než vytočil číslo do agentury. Jeho dovolená skončila a v podstatě zkrachovala v tom, k čemu měla sloužit, ačkoliv dvě vteřiny v Mexické restauraci zvládly udělat to, co dva týdny na ostrově nemohly. Už skončil s tím, být svázán kvůli nějakému klientovi – bývalému klientovi – se kterým si představoval něco víc.

autor: Gaja

original