autor: Muckátko :o*
Plné ruce ničeho
Když se Tom probudil následující den do pozdního rána, ani se nedivil, že leží v posteli sám zachumlaný do přikrývky, vdechující vůni, která ulpěla na polštáři, na němž spal jeho bodyguard. Zmoženě vydechl proti měkkému bříšku polštáře a protřel si oči. Po všech událostech předešlého večera neměl nejmenší chuť vstávat z postele, a už vůbec ne se podívat Billovi do tváře. Nevěřil, že by se mu agent snad posmíval nebo si ho dobíral, ale přesto se necítil na to, aby s ním komunikoval. Pomalu se posadil na matraci, zívl a podrbal se na hlavě. Otočil se k nočnímu stolku, aby zjistil, kolik je hodin, a hned na to rozšířil ospalé oči dokořán, když vedle digitálních hodin na stolku ležel tác se snídaní a podle páry, která stoupala z hrníčku nejspíš s čajem, bylo jasné, že byla ještě teplá. Možná právě podvědomé vnímání vůně jídla Toma vytrhlo ze spánku, jinak by možná ještě několik hodin zvládl.
Přisunul se blíž, aby na tác dosáhl a mohl si ho položit na klín. Se slinami, které se mu pomalu ale jistě začaly sbíhat v ústech, si prohlédl tu hostinu a skoro by i nadšením vypískl, kdyby se včas nezarazil. Na talíři leželo několik palačinek, kolem dokola bylo vše, co se dalo na palačinky namazat a na menším talířku bylo dokonce pokrájené ovoce. V hrníčku Tom nakonec nenašel čaj, ale kakao. Dnes si tou snídaní opravdu doslova osladí život, což mu ani trochu nevadilo, potřeboval si něčím zlepšit náladu a sladké tomu rozhodně pomáhalo.
Po jídle se během necelé čtvrt hodinky zaprášilo a Tom se z postele hrabal s o dost lepší náladou. Odnesl tác do kuchyně, dal si rychlou sprchu, oblékl na sebe čisté oblečení a hodlal jít po sprše hned za Billem, aby mu poděkoval. O to víc byl překvapenější, když otevřel dveře od koupelny a proti němu chodbou kráčel Bill v zádech s komisařem Leßnerem.
„Dobrý den, pane Kaulitzi,“ pozdravil ho komisař.
„Dobrý den,“ dostal ze sebe Tom nechápavě. „Stalo se něco?“
„Pracovní záležitost. Poprosím vás, abyste nás na chvíli omluvil,“ požádal komisař, ačkoli to v překladu znamenalo, aby je nechal na pokoji a do místnosti nevcházel.
Tom přesto přikývl a nechal oba muže zmizet v řídící místnosti. Nebylo mu dobře z toho, že neví, co budou za zavřenými dveřmi řešit a jestli se ho to případně netýká, ale nechtěl se zbytečně hádat, proto zamířil do kuchyně, aby probudil toho malého lenocha, který od včerejšího večera pravděpodobně ještě nevylezl ze svého pelíšku.
*
„Posaďte se,“ ukázal Bill na volnou židli u stolu a sám se usadil na své obvyklé místo.
„Všechno podle plánu? Žádné změny?“
„Hned bych to hlásil podle protokolu,“ podotkl Bill. Komisař si protřel oči a zmoženě vydechl. Neměl dostatek sil, aby se ke svému podřízenému choval povrchně, proto se rozhodl přejít rovnou k věci.
„V případu 611 nic nového. Znovu jsme vězně vyslechli, ale buď měl svoji výpověď tak perfektně naučenou, nebo mluví pravdu, protože vypovídal naprosto stejně jako tenkrát po zadržení. Nedostali jsme z něj jednu jedinou novou informaci. Trvá na tom, co už bylo zanesené v protokolu, takže na téhle frontě jsme pohořeli,“ přiznal komisař.
„A ten falešný novinář?“
„Tam je to snad ještě zoufalejší. Ten mrtvý měl podřezané hrdlo, ale nenašli jsme na něm absolutně žádnou stopu cizí DNA nebo nějakého jiného materiálu. Skoro to vypadá, jak by měl vrah na sobě naprosto sterilní oděv, aby po něm nezůstalo ani jedno jediné vlákno. Ten podvodník je sice vedený v policejní databázi, protože seděl za krádeže, ozbrojené loupeže a ublížení na zdraví, ale tu vraždu mu přišít nemůžeme, protože nemáme jeden jediný důkaz, že to byl on. Mohli bychom pracovat s verzí, že si na toho pravého novináře počkal, zabil ho, vzal mu věci a pak se přemístil k budově, kde se nechal jako všichni ostatní zkontrolovat, ale bez důkazů nám tahle teorie neprojde.“
„Jak to, že ho nikdo neviděl? Okolí se hemžilo policisty kvůli zajištění bezpečí a ta mrtvola se našla jen kousek od budovy. Někdo ho přece musel vidět, nebo alespoň něco zaslechnout,“ přemýšlel Bill nahlas.
„Je docela dobře možné, že se v tu dobu všichni z jednotky přesunuli k budově, protože největší nebezpečí se očekávalo právě v době, kdy byla budova přístupná. Navíc podle událostí, které po tom následovaly, je možné, že ten chlap měl být jen návnada, aby odlákal naši pozornost, což se mu z části povedlo.“
„Co vypověděl?“
„Že mu někdo zaplatil, aby si vzal ty novinářské věci, zúčastnil se té konference a pokusil se Kaulitze unést.“
„A ta stříkačka?“
„Obyčejná sedativa jen zněkolikanásobená dávka.“ Bill přikývl. To tušil už na místě.
„Takže ten zmetek nás prakticky nikam neposunul,“ odvodil Bill.
„Kromě toho, že půjde sedět za podvod, napadení veřejného činitele a pokus o únos, nás nikam neposunul,“ připustil komisař.
„A ten střelec?“
„Byl pryč dřív, než se policisté stačili k budově vůbec dostat. Stejně jako my jsme měli dostatek času lokalitu zabezpečit, on měl nejspíš stejně dlouho dobu na to, aby naplánoval svůj únik.“
„A náboje, které se vyndaly z vesty?“
„Klasická ráže a podle rozměrů a typu nejspíš běžný sniper.“
„Co chcete říct Kaulitzovi? Jak mu chcete vysvětlit, že se naskytly hned 2 příležitosti, jak zjistit, kdo po něm jde, přičemž jedna z nich je k ničemu a druhá zdrhla, a my tu stále stojíme s prázdnýma rukama?“
„Kaulitzovi se nic říkat nebude. Stejně není oprávněn zasahovat do vyšetřování ani o něm nemá právo být informován.“
„To možná bude fungovat na pár dní. On se začíná ptát, jak dlouho to bude ještě trvat, takže bych vám byl vděčný, kdybyste mi poskytl alespoň něco, co by mu zavřelo ústa, nebo se s tím vypořádejte sám.“
„Mám téměř denně na drátě toho jeho manažera, který neustále potřebuje ujištění, že ani jedna z těch tří ran Kaulitze nezabila, nehledě na to, že se pořád ptá, jestli už jsme je chytli, takže já mám sám co dělat, abych vymýšlel uspokojivá vysvětlení,“ sykl komisař podrážděně.
„Já prostě nevěřím, že ty dva případy spolu nesouvisejí. Nemusím se ani účastnit výslechů, abych věděl, že v tom jede jedna a ta samá osoba,“ naléhal Bill, zatímco se jeho vnitřnosti souhlasně kroutily.
„Podívej, v tom posledním případu jsi byl zaangažován daleko více, než jsi v tomhle, to ale neznamená, že každý padouch, kterého naháníme je ten, kterého chceš vidět mrtvého. Nemůžeme pracovat jen s jednou jedinou teorií!“
„Říkejte si, co chcete, ale já vím, že na konci toho všeho budu já ten, kdo měl pravdu,“ zavrčel přesvědčeně. Komisař zakroutil hlavou a od stolu vstal.
„Na tohle nemám čas ani náladu,“ zamumlal.
„A co bude teď? Ten střelec si pravděpodobně myslí, že Kaulitze zabil, takže jak tuhle skutečnost využijete ve svůj prospěch?“
„Ta situace nám tak maximálně dává víc času, protože můžeme doufat, že už Kaulitze nikdo nebude tak usilovně hledat, když si budou myslet, že je mrtvý,“ pokrčil komisař rameny.
„To nám může projít na pár týdnů, ale když média neoznámí jeho úmrtí, začnou se shánět po jeho těle.“
„Tohle díky bohu spadá do kompetence oddělení kapitána Brandta, takže my dva můžeme klidně spát,“ odvětil komisař a dal najevo svůj odchod, který vyžadoval agentovu přítomnost. Ve chvíli, kdy se Bill přesvědčil o komisařovu odjezdu z jejich pozice, nasupeně došel do obýváku a naštvaně nakopl gauč vší silou, která byla poháněna jeho vztekem a bezmocí.
„Kurva!“ zaklel skrz zatnutou čelist, opřel se dlaněmi o vysoké opěradlo pohovky a svěsil hlavu mezi ramena.
Tom, který byl kousek od dveří kuchyně v půlce pohybu, že vstoupí do obýváku, zůstal stát přimrzlý k podlaze a snažil se ani nedýchat, aby Billa zbytečně nevydráždil. V takovém stavu agenta ještě neviděl, ale teď bylo jasně znát, že rozhovor s komisařem v něm vyvolal tak silné emoce, že je už nemohl skrývat za stoickým výrazem. Nejspíš také doufal, že je Tom ve své ložnici, takže jeho drobný výbuch neuvidí.
Tom odložil láhev s vodou na pultík po své levici a Snowyho postavil na podlahu. Opatrnými kroky přešel až k agentovi, který setrvával ve stejné pozici s rukama zabořenýma do opěradla pohovky a hlavou skloněnou.
„Bille?“ oslovil mladého muže jemně a položil dlaň na jeho strnulé rameno. „Stalo se něco?“ zeptal se váhavě.
„Hmpf!“ odfrkl si Bill. „Stalo se to, že policie je naprosto neschopná. Prvního kreténa neumí pořádně zmáčknout, aby z něj dostali pravdu, a toho druhého pro jistotu nechají rovnou utéct a já tu mám jen sedět, předstírat, jak jde všechno podle plánu a přihlížet tomu, jak se vyšetřování posunuje spíš dozadu než dopředu a je mi zasraně jedno, kolik protokolů a předpisů jsem právě porušil tím, že jsem ti tohle všechno řekl. Já tu nebudu chodit a tvářit se, že je policie jen pár kroků od dopadení toho parchanta a že půjdeš brzo domů. To ani omylem, takže se připrav na to, že tu strávíš mládí, protože policie drží v rukách jedno velké tlusté nic,“ utrhl se na Toma, ale víc než na něj byl ve skutečnosti naštvaný na své kolegy, takže ten hněv patřil jim. Ne Tomovi. Ten tam jen musel být a všechno to vyslechnout.
Bill vypustil velké množství vzduchu skrz nosní dírky, jak se snažil upustit páru a zase se uklidnit.
Tom nešťastně nakrčil obočí, když viděl, jakou frustrací agent právě prochází. Zvedl i pravou dlaň a umístil ji na agentovo druhé rameno. Pomalu začal masírovat ztuhlé svaly, které
Tomovi připomínaly spíš kámen, a to ne z nedostatku pohybu, ale kvůli starostem.
„Ty víš, že to není tvoje vina, Bille,“ promluvil k němu Tom vlídně.
„Není, ale ani s tím nemůžu nic udělat,“ vrátil mu agent sice podrážděným, ale už ne jedem odkapávajícím hlasem.
„Tak zkus toho chlapa vyslechnout sám,“ navrhl Tom.
„Jak asi, když musím hlídat tebe?“
„Můžeš se snad na pár dní s někým vyměnit, nebo ne? Posledně to šlo, když tu byl Neureuther,“ připomněl mu.
„Tobě by to nevadilo?“ zeptal se Bill rádoby bez zájmu.
„Bille,“ zasmál se Tom tiše. „Dělej, co musíš. Na mně nezáleží. Jestli si věříš, že bys z toho chlapa dostal víc než policie, tak jdi a udělej, co uznáš za vhodné. Na mě se neohlížej,“ pověděl mu bezstarostně. Bill natočil hlavu na stranu, aby si svého klienta prohlédl.
„I kdyby, tak by mě k němu stejně nepustili. Musel bych ho zabít, kdyby mi nehodlal říct, co chci slyšet,“ zavrčel Bill vážným tónem. Zlomil mu ruku jen tak pro nic za nic, aniž by to bylo nezbytně nutné, takže by neměl problém z něj tu pravdu vymlátit.
„Nech to teď být, hm? Dáme jim pár týdnů času na to se někam posunout, a pokud se vyšetřování nepohne ani o píď, tak vymyslíme nějaký plán,“ navrhl Tom. Bill si povzdychl.
„Naše jediná výhoda je, že si ti, co po tobě jdou, myslí, že tě ten střelec zabil, pokud tedy budeme předpokládat, že jejich IQ je stejně vysoké jako IQ kamenů na to, aby si mysleli, že jsme byli natolik hloupí a neopatrní, že jsme ti nedali neprůstřelnou vestu, takže s tímhle by se dalo nějak pracovat,“ zopakoval Bill něco, co si už dávno myslel.
„Tak vidíš!“ zaradoval se Tom mírně. „Dáme policii pár týdnů a pak prostě přijdeme se svým návrhem.“ Bill zvedl hlavu, narovnal se a postavil se čelem k Tomovi.
„Je ti ale jasné, že pokud budeme muset přijít s něčím vlastním, budeš znovu vystaven stejnému nebezpečí jako posledně. Znovu tě někdo nasadí jako volavku, aby ty grázly vylákali,“ varoval ho Bill.
„Možná, ale tentokrát musíme být zkrátka chytřejší,“ pokrčil Tom rameny ochotný přistoupit k čemukoli.
„To jsme to dopracovali,“ uchechtl se Bill ironicky. Tom nakrčil nechápavě obočí. „Klient v systému na ochranu svědků vede vyšetřování místo policie,“ pověděl znechuceně nad celým jejich ochranným systémem.
„Jo, ale má u sebe zkušeného agenta s dobrými nápady,“ polichotil mu Tom a prstem ho hravě píchl do ramena.
„Uvidíme, na jak dlouho,“ procedil Bill skrz zuby a obešel pohovku, aby si na chvíli sedl. Tom sice nerozuměl tomu, co měla agentova průpovídka znamenat, ale nechal to plavat. Místo toho obešel pohovku z druhé strany a padl hned vedle Billa.
„Vím, že na to asi není úplně vhodná chvíle po tom, co tě komisař tak naštval, ale chtěl jsem ti poděkovat, že jsi se mnou zůstal a taky za tu výbornou snídani,“ pousmál se Tom.
„Ta nebyla ode mě. Stavovala se tu brzy ráno Amelie,“ uvedl Bill na pravou míru.
„Oh,“ zarazil se Tom a lehce zčervenal, když se právě přiznal, že si celou dobu myslel, že by Bill byl tak hodný a udělal mu snídani do postele. Zároveň byl ale lehce zklamaný, protože s tou představou, že byla snídaně od agenta, se mu dýchalo mnohem snadněji.
„Dělám si legraci. Kromě komisaře tu nikdo nebyl a ten by se sotva s něčím takovým obtěžoval, navíc teprve přicházel, když jsi vycházel z koupelny,“ vysvětlil.
„Oh!“ vydal ze sebe Tom znovu.
„Není za co,“ ukončil Bill Tomovo trápení.
„Uhm jo… děkuju,“ dostal ze sebe Tom, protože nějak nevěděl, co víc by k tomu všemu měl říct.
„Musím zpátky,“ vydechl Bill skoro až lenivě a z pohovky vstal. Tom chápavě přikývl. „Já dělal snídani, tak doufám, že na mě bude čekat oběd, když sis pořídil tu skvělou kuchařku,“ prohodil Bill ledabyle a nečekaje na reakci, zmizel v řídící místnosti. Tom se pobaveně uchechtl, ale stejně vstal a odebral se do kuchyně, aby mohl agentovi vynahradit jeho péči tím, že pro změnu on uvaří jemu.
Příště: „Nečistá hra“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Policajti jsou v téhle povídce jak zlej sen. Tom nemá právo být informován o průběhu vyšetřování ? Tak hlavně že má právo riskovat život, aby jim pomohl se v tom vyšetřování někam pohnout. A navíc úplně zbytečně, protože oni vůbec nic nezjistili…
Naštěstí si z toho Tom zatím nic moc nedělá. Určitě na tom má velký podíl to, že jsou teď s Billem v pohodě. Od Billa bylo moc hezké, že Tomovi přichystal snídani 🙂
Díky za díl
Heh, ze by byli ti grazlove az takovi tupci? Tomu, ze Tom je mrtvy nemuzou prece vubec verit… zadna krev, zadne telo, zadny pohreb. Nicmene uvidime, jak dlouho budou tupe cekat. Tusim, ze budou o krok napred pred stagnujici policii.
Snidane od Billa byla uzasna :)))
Dekuji za dil ^^
Je pěkné, že Billovi začíná na Tomovi záležet trochu víc, než jen jako na svěřeném úkolu. Konečně se začíná chovat jako člověk a ta snídaně byla opravdu milé překvapení.
Já osobně myslím, že ten zmetek moc dobře ví, že Tom žije. Možná je šílenec, ale určitě není debil. To už by byl dávno pod drnem. Takže až bude policie zase vymýšlet nějakou past, pozor, aby se do nějaké nechytli sami. Jsem zvědavá, jestli Tom s Billem něco vymyslí sami.
Díky za kapitolku a těším se na pokračování.
Pokud si dobře pamatuji, tohle je první komentář, který pod povídkou zanechávám a nemůže začít jinak, než poděkováním :). Děkuji za tenhle díl i všechny předešlé, které jsem někdy z nedostatku času, jindy z pouhé línosti nekomentovala, ale pokusím se polepšit, máš moje slovo. Jsem opravdu zamilovaná do jejich postupného sbližování a nemůžu se dočkat dalších společných chvil 🙂
Konečně Bill začíná z Tomem komunikovat a policajti jsou všude stejný.
Báječný a zajímavý počteníčko, díky!
Tak mě napadlo, že Tom je naprostý chudák, který ani nemá chudák informace ani představu o tom, co se vlastně kolem něj a hlavně za ním děje.
Trochu si říkám, že je vlastně naprosto neinformován, je sám v baráku s Billem, bez Davida, bez přátel… bez všech.
Trochu ho lituju. 🙁 Je to takový malý opuštěný chuďátko, o které se Bill tak vehementně stará- nestará. 😀
Policisté jsou taky naprosto na palici a dokonce nemůžou ani pohnout s tak důležitým případem, i když to chápu 😀 nejsou kouzelníci.
Doufám, že je Bill najde, protože jestli ne, tak mu zakroutím krkem sám! :D.
Děkuju za díl :*
Našla jsem si onečně čas, se zase plně věnovat vašim komentářům, takže na ně zase jednou budu reagovat. 🙂
[1]: Ano, policie se zdá být naprosto neschopná, ale Shane je ve svém oboru jednička a jedno opravdu umí zatraceně dobře – nezanechávat ani stopy ani svědky, takže o to víc to má policie těžší. A určitě máš pravdu, že Tomovi hodně pomáhá, že se s Billem dostávají na přátelštější rovinu, protože jinak by tu situaci snášel mnohem hůř.
[2]: Vzhledem k tomu, že je Shane neuvěřitelně vychytralý, tak moc času navíc policie asi nezíská.
[3]: Ta snídaně se mi podařila napsat tak, jak jsem chtěla, protože kdyby byl obrátil o 360°, nezapadalo by to do povídky. Takhle udělal něco hezkého, ale stejně se choval jako kus ledu, takže je to přesně tak, jak jsem si představovala. Jestli něco vymyslí policie, nebo bude muset dojít na Billa s Tomem, na to odpoví příští díly.
[4]: Vítej v klubu komentujících. Jsem šťastná za každý komentář, tudíž jsem moc ráda, že ses nakonec odhodlala jeden zanechat. Budu doufat, že se ti budou líbit i následující díly.
[5]: Vztah Billa s Tomem je opravdu konečně na dobré cestě a policie to tady opravdu nemá lehké.
[6]: Jsem ráda, že se ti povídka líbí a není zač.
[7]: Ono je možná někdy lepší nevědět, ale v jeho případě bych se asi taky třásla na každou novou informaci, která by mě posouvala blíž k návratu zpátky do normálního života. Uvidíme, z koho nakonec udělám rytíře na bílém koni, který zachrání svět.
Díky vám všem za komentáře a jsem moc ráda, že zůstáváte povídce – někteří pravidelně, někteří nepravidelně – věrní. M. :o*
Tak vidím, že se vztah mezi kluky pomalu a jistě posouvá dopředu a dopředu. Ani tomu nemůžu uvěřit, abych se přiznala! Jsem strašně ráda, jak si ti dva teď rozumí a snad jim to vydrží už napořád a jejich vztah bude spíše sílit a sílit!
Jinak jsem i ráda, že vím, co se děje s Tomovým případem..ačkoli, ono se vlastně nic neděje, protože nikdo zatím nic nezjistil. :-O Aby nakonec s něčím vážně nemuseli přijít kluci…!