Uncover 11.

Tom akorát vylezl ze sprchy, když slyšel, jak jeho telefon vyzvání. Nakrčil obočí, neobtěžoval se s tím, že by se sušil, prostě si ovázal osušku kolem pasu. Bylo kolem desáté ráno, netušil, kdo mu mohl volat, a hlavně co mohl dotyčný chtít. Pustil v koupelně odvětrávání, aby se zbavil přebytečné páry, šel do obýváku, kde si mobil nechal položený na stolku.

„Prosím? Kaulitz u telefonu,“ ozval se. Byla to security firma, která měla na starosti všechny jeho objekty. Doufal, že se někdo nevloupal například do hotelu, neměl náladu řešit tyhle problémy.
„Čau Tome, tady Geo. Stalo se něco, co bys měl asi vědět.“ Hlas muže na opačné straně linky byl celkem váhavý. Tom nakrčil obočí, takhle svého zaměstnance a kamaráda v jednom neznal. Obyčejně, když mu říkal o nějaké vloupačce do jeho objektu, měl profesionální hlas, rozhodně se nemohl rovnat s tím, co slyšel teď.
„Co se stalo? Mluv, musím ještě zpátky do koupelny, ráno jsem si trochu přispal.“ Tom nakrčil obočí a posadil se na svoji sedačku, doufaje, že to nebude na dlouho. Neměl zas tolik času, aby se mohl zbytečně vykecávat po telefonu.
„Okay, tak já ti to řeknu rovnou, bez nějakého obalu. Ráno jsem jako vždy projížděl kamerové záznamy tvých objektů, jestli se nestalo něco zvláštního, nebo tak. No a…“
„No a? Georgu, sakra, já vážně nemám tolik času. Tak mluv, leze to z tebe jako z chlupatý deky,“ skočil mu do řeči. Georg dělal za každým slovem nesmyslně dlouhé pauzy, což Toma opravdu vytáčelo. Hlavně nechápal, proč to dělal? On chtěl vědět co se děje, ne nějakou pitomou omáčku kolem. Nesnášel informace, na které musel čekat takovou dobu.

„Ve tvém novém domě byli nějací dva chlapi, užívali si tam. Hned jsem tam poslal kluky, aby to všechno zkontrolovali. Zámek nebyl poškozený, dveře ani okna taky ne, všechno bylo zamčený. Absolutně nechápu, jak se tam někdo mohl dostat. Dělníci to nebyli, ale… víš co je zvláštní? Viděl jsem hodně z jejich těl, ale obličeje vůbec, teda skoro. V prvním videu se ten jeden díval do kamery, ale byl opravdu blízko, takže je to hodně rozmazaný. Vypadal ale skoro jako ten chlap, co ti ten dům zařizuje. Pak jsem si ale řekl, že jsem pitomec, jak by se tam dostal, navíc, co by tam dělal v noci.“ Georg se trochu zasmál, zakroutil hlavou a olízl si rty při vzpomínce na video. Zadek toho kluka byl opravdu parádní, moc se mu líbil. On sice nebyl na kluky, ale když se mu nabízel nějaký dobrý materiál, tak rozhodně neodmítnul, to by byl hloupý.

Tom se krátce odmlčel, nakrčil obočí. Příliš Georga neposlouchal, ale zpozorněl u toho, že ten, kdo se mu tam vloupal, musel mít klíče. Jediné klíče měl on a Bill, což muselo znamenat… Trhnul sebou, to snad nemohla být pravda! Doufal, že je to jenom pitomá shoda náhod a Bill nevyvádí takové věci. Dělal mu snad naschvály? Dost dobře věděl, kde všechny kamery jsou. Tím pádem by se mohl natočit tak, aby nebyl on ani Tobias poznat, mohl si dát zkrátka pozor. Povzdychnul si, palcem a ukazovákem si promnul kořen nosu. Měl ještě dost času na to, aby dělal ukvapené závěry. Nakonec by Billa odsoudil, přičemž ten by si spokojeně chrupal ve svojí posteli, po boku Tobiase, jak jinak.

„Geo, díky za informaci, ještě bych to rád taky prověřil. Obzvlášť, když říkáš, že zámky a všechno jsou v pořádku,“ povzdychnul si Tom a přivřel oči. „Mohl bys mi prosím přeposlat ty kamerové záznamy do e-mailu? Podívám se na to a dám ti kdyžtak vědět.“ Tom po chvilce mlčení, kdy si potřeboval urovnat svoje myšlenky, promluvil. Ne, že by byl nějaký úchyl, který potřeboval sledovat jiný pár u toho, co si to spolu rozdává… Ale byl to jeho dům a hlavně byl zvědavý, jestli to byl opravdu Bill. Pokud ano, jeho uvažování bylo opravdu dětinské a u Toma klesl už teď o pár stupňů dolů.
„Chlape, máš to tam. Bylo mi hned jasné, že si něco takového nebudeš chtít nechat ujít,“ zasmál se Georg a prokřupnul si prsty. Pustil si video na svém počítači znovu a olíznul si rty. „Ale varuju tě, ten kluk má opravdu parádní zadek. No… však to uvidíš za chvilku sám.“
„Jasně, díky za informaci, čau.“

Aniž by čekal na odpověď, Tom hovor ukončil. Hodil mobil vedle sebe, po stolku si přitáhl blíž svůj notebook a rychle ho zapnul. Slyšel, jak v koupelně pořád hučí větrák, ale to právě teď pokládal za nepodstatné. Také nepřemýšlel nad tím, že by si měl tělo namazat tělovým mlékem, jinak bude vysušený jak treska. Ne, v tento okamžik se potřeboval co nejrychleji dostat na e-mail, aby se podíval na to, co mu Georg poslal. Pořád v koutku duše doufal, že to byl snad jen nějaký omyl, nějací dva dělníci se v domě schovali a rozhodli si tam užít. Všechno by bylo mnohem příjemnější, než kdyby opravdu viděl Billa v akci s jeho přítelem.
Tomova tvář brunátněla. Přišlo mu, že přihlašování do e-mailu trvá snad celou věčnost. Už tak mu stačilo, že se mu zase musely stahovat nějaké pitomé aktualizace, které ho také zdržovaly. Když už měl v ruce mobil, že se podívá přes něj, tak se počítač konečně pořádně rozběhl a nebránilo mu nic v tom, aby se dostal na internet, následovně na svůj e-mail, kde měl mít už velmi žhavou poštu od Georga.
„Tak se na to podívejme,“ řekl si Tom sám pro sebe. Otevřel Georgův e-mail, kde měl v příloze přiložená dvě videa. Jedno bylo kratší, druhé delší. Povytáhl obočí, to snad… Měl to být snad záznam ze dvou místností? Ještě než alespoň jedno video otevřel, tak si pomyslel, že dvojice opravdu neotálela. Otřásl se znechucením, že si někdo v jeho domě užil ještě dřív než on sám. Svým způsobem ho to ale začínalo pomalu vzrušovat, což si nedokázal vysvětlit. Nebyl tam přeci on.

Tom myší najel na první video, které trvalo pár minut. Spustil ho, pohodlněji se opřel do sedačky a sledoval obrazovku. Zalapal po dechu, když se po malé chvíli objevil na scéně vysoký hubený blonďák, který byl oblečen v tmavém. Měl hlavu sklopenou do země, až když přišel blíž, tak ji zvedl. Jak ale upozorňoval Georg, obraz byl opravdu zrnitý. Tom nakrčil obočí a… zalapal po dechu, opravdu to byl Bill! Dal si dlaň na ústa, nechápal, co to do něj tak najednou vjelo. Nebyl schopen slov, nemohl ani popsat, co cítí. Jestli nenávist, nebo rostlo jeho vzrušení, že uvidí Billa při akci. Nasucho polknul, když se mladý muž začal před kamerou provokativně svlékat. Prohlížel si celé jeho nahé tělo, sledoval každý záhyb, vtiskával si jeho podobu do paměti. Kdyby ten večer, co se Bill zřídil pod obraz, nebyl pitomý… Dávno by Billovo tělo znal a nemusel by se spokojit jen s jeho videem. On se mu tak lacině nabízel, mohl toho využít, on raději ale použil rozum a z Billova bytu odešel, vrátil se až ráno, kdy byl střízlivý. Pokud by mě další příležitost, rozhodně by to udělal jinak.

První video skončilo, Tom už neměl odvahu na to, aby si pustil to druhé. Nebyl přesvědčen o tom, že je chce s Tobiasem vidět, byl si jistý, že by určitě žárlil a kdo ví, třeba by udělal nějakou blbost, které by mohl později litovat, což bylo to poslední, co právě teď chtěl. Notebook zaklapnul, vzal do ruky zase svůj mobil. Potřeboval vysvětlení a to hned.
„Za hodinu se sejdeme ve Starbucks na náměstí. Přesně za hodinu, Bille, čas se počítá i na minuty.“
Naťukal Billovi rychlou esemesku. Podíval se na čas na mobilu, ten mu ukazoval, že je 10:27. Nemá tedy ani moc času pro sebe, aby dodržel i on sám to, co Billovi do zprávy napsal. Zatím nevěděl, jak o tomhle začne a co vůbec od něj bude požadovat. Byl si ale jistý, že na něco určitě přijde, hodina nebyla málo času na přemýšlení. Teď se jen potřeboval co nejrychleji převléknout a hlavně vyčistit si zuby. Měl před sebou nepříjemný rozhovor.

…

Bylo 11:25 a Tom přijel svým autem k domluvené kavárně. Spokojeně se pousmál nad tím, jak časově vycházel. Doufal, že už tam Bill čeká, i když jeho zpráva pro něj tak nezněla, moc rád by si tam pár minut navíc na vysvětlení počkal, a pokud ani to ne, byl ochotný si ho prostě najít. K jeho štěstí ale už přes prosklenou stěnu viděl Billa, jak sedí s notebookem u stolu a popíjí kafe. Zhluboka se nadechnul a vešel do kavárny. Nemohl uvěřit, jak klidně se ten kluk tvářil, a už vůbec ne tomu, jak si ho teď živě dokázal představit bez jeho šatů. A to byl dneska opravdu skvěle oblečený. Měl vysoké černé kalhoty do pasu, do kterých měl zastrčenou černou košili, jejíž rukávy měl ohrnuté nad lokty. Vždycky uznával Billův smysl pro módu a hlavně oblečení, jako bylo tohle, krásně mu obtahovalo jeho skvělou postavu. Zavrtěl nad tím hlavou, nebyla to věc, kterou chtěl zrovna teď řešit.

„Přeji hezké ráno,“ usmál se na něj zeširoka Bill, když si k němu jeho klient přisedl. Byl trochu nervózní, tak nějak tušil, proč tady oba jsou.
„Ahoj, Bille,“ řekl Tom tak nějak neutrálně a podíval se na blonďáka. Ten k němu přisunul kafe.
„Nemusel sis dávat tak na čas, byl jsem tady, ještě než jsi mi poslal tu textovku. No a tak jsem si dovolil ti koupit přesně v 11:20 tvé oblíbené kafe. Mělo by být tak akorát, snad budeš spokojený,“ usmál se na něj Bill a napil se ze svého kelímku. Tom nakrčil obočí a poděkoval, upil ze své kávy a vydechl, měl pravdu, bylo perfektní. Nechápal, jak mohl být tak klidný, když ještě před pár hodinami měl sex se svým přítelem nejspíš v jeho obýváku. Netušil snad vůbec, proč tady je? Vždyť se mu před tou kamerou v kuchyni tak předváděl, moc dobře věděl, že tam ta kamera je.

„Tušíš, proč jsme se tady sešli?“ Tom se podíval Billovi do očí, ale stále mu úsměv nepadal, jen už se tak připitoměle, ale sladce neculil, aspoň něco.
„Jo, mám takové tušení. Viděl jsi to celé? Nechali jsme se trochu unést. Ale než budeš na tom stolečku jíst, měl bych ho asi trochu umýt. Musím ale přiznat, že byl pohodlný.“ Tom zamrkal a nechápavě se na něj díval. Zaznamenal, že se Billovy tváře trochu začervenaly a nedíval se u toho na něj, když pronesl těch pár vět, takže mu to nebylo úplně příjemné o tom mluvit, což chápal. Tudíž to bylo úplně jasné, byla to nějaká Billova dětinská schválnost, jak ho naštvat. Nejspíš za tu smlouvu, nedokázal si představit jiný důvod.
„Máš pro to nějaké vysvětlení? Rád bych ho slyšel.“
Bill zamrkal a usmál se, přikývnul a zase se napil svého kafe. Zavřel notebook, kde měl rozdělanou práci, která se týkala nového klienta, a podíval se na Toma.
„Mám jednoduché vysvětlení a chci k tobě být upřímný. Neměl jsi důvod mi změnit termín a překopat naši smlouvu. Okay, začínám být smířený s tím, že nedostanu ani čtvrtinu z toho, co si za práci u tebe zasloužím. A ty mi ještě vyčteš ty večeře, Tome? To snad nemyslíš vážně. Nikdy jsem se tě o to neprosil, pokud si dobře vzpomínám. A pokud ty jsi tohle všechno udělal z obchodních důvodů, já jsem čistě profesionálně chtěl vyzkoušet, jestli se ti bude v tvém domě dobře…“ Bill se odmlčel a polknul. Nikdy nepoužíval ten slovník, který se momentálně snažil použít. Nadechl se a cítil, jak zase červená. Tom si toho samozřejmě nemohl nevšimnout, pobaveně nad jeho stydlivostí vytáhl obočí a čekal, jak Bill větu dokončí.

„… šukat,“ odsekl Bill potichu a odvrátil pohled. Zavrtěl nad tím trochu hlavou, mělo to být něco, co Toma donutí se zamyslet a ne, co ho pobaví. Když se na něj zpátky podíval, viděl, jak se snaží potlačit smích, naštvalo ho to. Nakrčil obočí.
„Sakra, tohle ti nemá být k smíchu, Tome, není to směšné, okamžitě přestaň,“ zavrčel Bill a semkl rty.
„Ale no tak, Bille, řekni mi to slovo ještě jednou,“ zasmál se Tom a zavrtěl hlavou. Bill zamrkal a nadechl se, aby odpověděl, ale nenapadlo ho nic, co by na to mohl říct, tak se jen napil z kelímku kapučína. Zavrtěl hlavou a vydechl.
„To je fuk. Já se ti svěřil, proč jsem to udělal, tak ty mi řekni, proč jsi změnil názor na naši smlouvu. A bude to fér.“
„Jo, řekl jsi mi, proč jsi měl zadek na mém skleněném stole a proč jsi tam šukal, jak jsi sám řekl,“ zasmál se Tom a zavrtěl hlavou. Vydechl a pousmál se, celkem ho pobavil jak Billův stud, tak jeho naštvaný obličej. Myslel, že se na něj bude moc zlobit, ale jak už dávno věděl, v Billově přítomnosti bohužel nejde mít neustále kamennou tvář. „A myslím, že sám moc dobře víš, že nemám vždy důvod hrát fér. Ale musím přiznat, že ta tvoje scénka u kamery, jak ses mi tam hezky svlíkl, bylo to skvělý. Upřímně mě to celkem vzrušilo, škoda že jsem u toho nebyl já, nemyslíš?“ Tom si olízl provokativně rty a podíval se na Billa. Blonďák zamrkal a sledoval muže naproti sobě, kousnul se u toho do rtu. Jak mohl Tom teď takhle mluvit, nechtěl na takové věci myslet. Na takové věci s ním, nebylo to moc vhodné a navíc… Nemohl ho chtít vzrušit v kavárně.

„Tome, přestaň,“ sykl Bill potichu a nakrčil obočí. „Jsme na veřejnosti, a i kdybychom nebyli, není to vhodné. Mám přítele.“
„Oh, no jasně.“ Tom se myšlenkami uvedl zase zpátky trochu do reality. Byl tady ještě pořád Tobias, skoro na něj zapomněl, jak byl ponořený do škádlení Billa. „Každopádně, jsem rád, že jsi mi vysvětlil situaci, ty nahrávky si pro jistotu nechám a je doufám jasné, že už se to opakovat nikdy nebude. Pokud na tom stole nebudeš ležet pode mnou, samozřejmě. Jinak se postarám o to, abys z toho vyšel moc zle.“ Tom vstal ze židle a vyndal peněženku. Hodil na stůl bankovku a vzal si do ruky své kafe. „A děkuji za kafe. Jo a taky mimochodem… Skvělý zadek, blonďáku,“ mrkl na něj Tom a nahodil ten svůj úšklebek, který u něj Bill vídal ze začátku. Nespouštěl z něj oči, dokud Tom nebyl pryč z kavárny. Úlevně vydechl a zavřel oči. V duchu si zanadával, trochu ho opravdu dostaly ty Tomovy řeči.

„Skvělý zadek, blonďáku.“ Zaznělo Billovi hlavou a přistihl se, jak se u toho spokojeně pousmál.

autor: Catherine & Sch-Rei