autor: Muckátko :o*
Nečistá hra
Jindy příjemné vibrování hudby, která se linula zadními chodbami prostor klubu, nyní Shana dohánělo k šílenství. Kouřil jednu cigaretu za druhou, proléval své hrdlo skleničkami alkoholu a přitom nervózně přehazoval časopisy a noviny, pod jejichž nánosem nebyl drahý mahagonový stůl ani vidět. Do toho všeho zběsile proklikával náhodné webové stránky v honbě za něčím, co se podle všeho zřejmě nestalo, a přitom stát mělo.
„Kurva!“ zakřičel nasupeně a jedním rozmáchnutím shodil všechen tisk ze svého stolu. Nesvázané noviny se rozletěly do vzduchu po jednotlivých stranách a poté se snesly k zemi. Ani jeden časopis, novinový výtisk nebo webová stránka nepsala o Kaulitzově smrti. Ani jeden jediný pitomý titulek. Nic. Byly jen dvě možnosti, které by vysvětlovaly celou situaci. Buď má Kaulitzův tým nadpřirozené schopnosti a daří se jim jeho smrt zatím tutlat, nebo ten zmetek žije a to nepřicházelo v úvahu. Selhání se nenacházelo v Shanově slovníku. Tím spíš ne, pokud šlo o jeho osobu. On byl stoprocentní. Jeho poskoci byli k ničemu. To věděl, takže u nich selhání předpokládal a vždy měl připravený plán B, ale on chyby nedělal. On ne.
„Šéfe?“ ozvalo se zaklepání a poté dovnitř strčil hlavu jeden z mužů, kteří v jejich gangu dělali špinavou práci. Byl si vědom, jaké zprávy svému šéfovi nese, proto duchapřítomně zůstával skrytý za dveřmi. „Posílá mě Derek. Vzkazuje vám, že Kaulitzova složka je pořád vedená v hlavním systému policie,“ předal mu zprávu, a když viděl, jak se Shane zlostně rozmáchl a k novinám na podlaze se připojil i laptop, rychle zavře dveře a nechal Shana, aby se vyvztekal o samotě, protože kdyby zůstal, zaplatil by životem za něco, za co vůbec nemohl. Vrátil se do místnosti, kde býval zavřený celý zbytek gangu, když byl vykázaný z prostor, kde se jejich boss zdržoval. Z nejzazší místnosti se ozvalo několik hlasitých ran, které všem napověděly, že si Shane vybíjel zlost na vybavení místnosti. Během okamžiku však všem ztuhla krev v žilách a to právě tehdy, kdy se dveře od místnosti rozletěly a dovnitř vstoupil jejich pán. Obličej rudý vzteky, z očí mu šlehaly plameny, hluboce dýchal a kloubky na jeho pravé ruce byly rozbité do krve, která mu pomalu stékala po prstech.
„Mám těch her právě teď dost. Je mi jedno, kdo z vás to udělá nebo jak to udělá, ale do zítřka chci mít na stole informace o tom, kde se ukrývá Kaulitz, kde je Trümper a kam zmizel ten jeho manažer. Jestli to do zítřka nebudu mít na stole, tak se ujistím, že jak tady všichni sedíte, tak vás tady najdou s prostřelenýma hlavama. Na to vemte jed,“ zasyčel Shane a třískl dveřmi takovou silou, až se z nich vysypala úzká matná skleněná výplň.
„Zatraceně!“ zaklel jeden z mužů a vyklopil do sebe zbytek alkoholu v široké nízké skleničce. „Uhm fajn. Někdo nějaký nápad?“ zeptal se do pléna. Derek, který seděl mírně stranou od veškerého dění, sklopil hlavu k podlaze a předstíral, že neexistuje. Kdyby chtěl, zjistil by, kde se ti tři nacházejí během 5 minut. Věděl, jak prolomit policejní ochranné systémy, jak se jim napíchnout na služební telefony, a dokonce jak využít čísla na policejní stanici k tomu, aby se spojil přímo z Trümperem, ale držel se zpátky. Shane ho měl v hrsti, to on věděl, a ani kdyby mu přinesl Trümperovu hlavu na stříbrném podnose, by mu nevysloužilo propustku z jeho týmu a ochranu pro jeho rodinu. Dokud bude Shane naživu, bude muset skákat, jak píská, protože na vraždu byl moc velký zbabělec. Bylo jasné, že by se ulevilo všem v místnosti a pravděpodobně i policii, kdyby vyšlo najevo, kolik neuzavřených případů má Shane na svědomí, ale na to byl až moc velký srab, protože kdyby se to nepodařilo, byl by to on, kdo by zůstal ležet s dírou v hlavě na zemi, protože Shane byl chytrý. Natolik chytrý, že pořádně nevěřil ani svým vlastním lidem. Jen těm, se kterými se Derek nikdy nesetkal a kteří byly postrachem celého podsvětí.
„Dereku?“ vyrušilo ho z přemýšlení.
„Huh?“
„Nějaký nápad?“ zeptal se ten samý muž, který udržoval konverzaci. Brali Dereka jako svého druhého šéfa hned po Shanovi, proto bylo logické, že se obraceli k němu.
„Udělal jsem, co jsem mohl. Zbytek už bude muset zařídit někdo jiný,“ pokrčil rameny. Pokud nepřijde od Shana přímý rozkaz pro jeho osobu ohledně konkrétního úkolu, on sám se angažovat nebude. Žádné výhody by mu to nepřineslo, a protože Shane ho odmítal nechat jít, on mu nebude pomáhat z vlastní vůle, když to jediné, co by za svoji práci získal, by byl trest za to, proč už potřebné kroky nepodnikl dávno a nechal svého šéfa zbytečně čekat. Žádný vděk, úcta, odměna nebo výhody.
„Fajn. Zavoláme Carlovi, aby se zkusil znovu nabourat do systému a zjistit něco víc než minule. Projdeme tisk a webovky, jestli se média nezmiňují o tom, kam se zašil ten manažer, a budeme doufat, že něco najdeme.“ Ostatní chlapi přikývli a neochotně se zvedli z široké pohovky, aby se dali do práce. Derek nejistým pohledem sledoval, jak se všichni rozcházejí do různých směrů nebo koutů místnosti, zatímco on zůstával sedět na místě.
„Co je s tebou? Budeme potřebovat každého,“ houkl na Dereka jeden z mužů.
„Už jdu,“ pronesl na půl a zbytek nedopité sklenky s alkoholem postavil na stůl, nemaje v plánu obsah dopít.
Po probdělé noci se Shanův tým pokoušel dát dohromady, aby sesumírovali to málo, co měli, a mohli to v nějak přitažlivé podobě předat svému šéfovi, který se díky bohu zatím neukázal. Podle všeho strávil ve své kanceláři celou noc a s ohledem na to, v jakém byl stavu, nejspíš odpadl na pohovce, která se nacházela v rohu místnosti.
Derek, který platil, za Shanovu pravou ruku, byl vyslán doslova do jámy lvové. Opatrně zaťukal na dveře a nakoukl dovnitř, když se dlouho nic neozývalo. Rozhlédl se po místnosti a pohledem sjel zdemolovaný nábytek, který den předtím odnesl Shanův vztek. Opatrně prošel kolem zbytků skříní, třísek a skla a došel až ke stolu, u kterého seděl jeho šéf s hlavou položenou na lesklém povrchu. Ještě spal a Derek se ani nedivil. Bylo ještě proklatě brzy. Spící nehybný muž, kterého ve spánku nejspíš drželo předchozí emoční vypětí a také opilost podle lahví od alkoholu, které se válely všude kolem a zely prázdnotou. Shane byl mimo. Nevěděl o světě a o ničem, co se dělo kolem. Derek semkl čelist a zadíval se na sbírku nožů a šavlí, která hrdě visela za Shanovými zády. V očích se mu zalesklo, když se podíval na odhalený a vystavený krk spícího muže. Měl perfektní příležitost. Mohl by vytáhnout šavli z pouzdra, useknout mu hlavu, která tak příhodně ležela položená na desce stolu natočená na stranu. Nikdo by na nic nepřišel, dokud by nebyl za horama. Mohl by tam jeho mrtvé tělo nechat, ostatním říct, že Shane nechce být rušen pod pohrůžkou, že je zabije, a mezitím by získal dostatek času, aby zmizel co nejdál.
Život na útěku ale nebyl to, po čem by toužil. Věděl, že jednou by Shana v místnosti někdo našel, a jelikož by byl on označený za poslední osobu, která u něj byla, okamžitě by se stal lovnou zvěří od daleko horších lidí, než je Shane.
Upouštěje od původního plánu zabít osobu před sebou, díky čemuž by se lépe dýchalo hned několika stovkám lidí, nakonec přešel až ke stolu a opatrně zatřásl s Shanovým ramenem, aby ho vtáhl do reálného světa. Shane hluboce zavrčel a škubl sebou, aby setřásl otravnou ruku ze svého těla. Ještě nebyl jeho čas. Cítil, že jeho tělo ještě potřebuje několik hodin spánku, aby se zvládl ovládat, ale osoba, která stála u něj, si zřejmě přála zemřít, protože jeho rameno bylo opět stisknuto něčí dlaní.
„Shane? To jsem já Derek,“ promluvil opatrně a poodstoupil stranou, když zaznamenal, že se Shane pomalu probírá ze svého bezvědomí. Nepohodlné skučení doprovázelo celé Shanovo probouzení a neustalo, ani když se jeho otlačená tvář zvedla z desky stolu a dlaň promnula pohmožděnou část obličeje, která ležela celou noc natisknutá na tvrdém stole.
„Raději mějte Kaulitze i Trümpera spoutané vedle v místnosti, protože jinak budeš litovat, že jsi mě vzbudil,“ zavrčel Shane a palcem a ukazováčkem si stiskl kořen nosu.
„Tady je kafe,“ řekl Derek a postavil před Shana papírový kelímek s extra dávkou jeho oblíbené kávy. Shane po něm nevděčně sáhl a okamžitě upil horké tekutiny.
„Tak co je? Přišel ses sem podívat, jak piju kávu, nebo jsi mě vzbudil z nějakého důvodu, což bys měl, protože si moc dobře pamatuju, co jsem vám včera řekl, tak doufám, že to stojí za to!“
„Carl se snaží nabourat policii do systému. My ostatní jsme znovu prošli všechny webovky a tisk. Jediná věc, která by se dala teď použít, je informace, kam se uklidit ten jeho manažer.“
„Kde je?“ zeptal se Shane rovnou.
„V Americe. V Los Angeles. Kaulitz tam má studio, takže předpokládám, že tam budou mít i dům nebo minimálně byt, kde zůstávají, když jsou tam.“
„Los Angeles, huh?“ zapřemýšlel Shane a se soustředěnou tváří znovu upil kávy. „Jak dlouho bude trvat Carlovi, než se dostane do jejich systému?“
„Podle toho, co všechno se ti bude hodit. Když dostane pár dní, bude schopný napíchnout i služební telefony, takže jakmile se někdo ze stanice spojí s Trümperem, budeme o tom vědět a pak bude snadnější zjistit jejich pozici,“ snažil se Derek získat nějaký čas navíc.
„Pár dní. Pár dní! Já už nechci čekat ani minutu!“ ohradil se Shane.
„Co teda chceš, abychom udělali?“
„Rozhodně tu nebudete sedět a čekat, až se Carl někam pohne. Vezmete si na starost Josta,“ rozhodl.
„V jakém smyslu?“ zeptal se Derek s nesnadným pocitem v žaludku.
„Ty moc dobře víš, jak to myslím,“ podíval se na muže významně.
„Chceš, abychom ho zabili?!“ vyrazil ze sebe Derek.
„Něco mnohem mnohem lepšího. Zavolej Emirovi. On už bude vědět, co má dělat,“ položil se Shane do křesla a spokojeně zavrněl. „Policie si myslí, že jen oni můžou být chytří, ale to jsem ještě nevytáhl svoje největší esa,“ poznamenal Shane a s radostným úsměvem vydechl.
To znamenalo jediné. Shane se rozhodl hrát dost nechutnou a nečistou hru. Derek polkl, přivřel oči a hned na to se raději dal na odchod, než si Shane vymyslí ještě něco dalšího. On se do toho ale odmítal namočit. Pověří tímhle svinstvem někoho jiného z týmu. On od toho dá ruce pryč.
Čím míň bude mít s tímhle případem společného, tím větší bude šance, že dostane malý trest, až tohle všechno praskne a Shane skončí v base, protože upřímně to bylo to jediné, co Dereka v tu chvíli hnalo kupředu. Myšlenka, že i na takového zmetka, kterému se do teď všechno dařilo, taky jednou dojde.
Příště: „Ve tmě“
autor: Muckátko :o*
betaread: J :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Předpokládám, že policie je přesvědčená, že když je David za mořem, tak je mimo hru. Přitom každému s mozkem je jasné, že právě Jost je Tomovo slabé místo, když nemá rodinu. Doufám, že aspoň Bill tuhle alternativu předpokládá, i když ze své pozice toho pro Davida může udělat jen málo, skoro nic.
Z Dereka mám smíšené pocity. Na jednu stranu chápu, že má prdel staženou strachy, ale na druhou stranu… bez pomoci melou boží mlýny zatraceně pomalu. A tím nemyslím, že by měl Shana rovnou zabíjet, na to evidentně stejně nemá koule. 🙂
Děkuji za kapitolku a těším se na pokračování.
Doufám že se Davidovi nic nestane a nepřijdou na to kde je Bill a Tom.
Nó, zacina sa nám to vyvyjat. Len trochu zlym smerom. Konečne by sa aj polícia mohla pohnúť trochu dopredu, inak to nedopadne dobre.
Ale ne, když už jsem se začal těšit na něco fajného, zase do toho skočí oni. 😀 Skoro jsem na ně zapomněl a teď jsou tady.
Připravení v plné síle zakročit proti svým obětem!
Celkěm mě děsí, že si berou jako rukojmí Davida. Nebo já bych to tak udělal. V Tomových očích je David vlastně rodina… To nejdůležitější a nejposlednější co má. Rozhodně vsadím krk na to, že ho budou chtít na výměnu.
"Buď nám vydáte Kaulitze s Trümperem, nebo Josta zabijeme. Máte na to 24 hodin."
Uuuuu úplně to vidím, tu akci složek, Billa a vztek Toma, který se v něm bude mísit. Jenže mám pocit, že to jen tak neklapne… to by bylo moc velké štěstí a dobře si pamatuju, jak si nám říkala, že někdo příjde o kejhák… kdo jiný než David s Tomem?
Děsím se, co na mě vyskočí příště. 😀
Děkuju za díl. D :-*
Ten Shane je tak odporný, a navíc, když mi ještě skočí do děje a přeruší tak tok informací z Tomova a Billova úkrytu! Jak já bych mu přála, aby mu ten Derek ten krk opravdu podřízl! Ale tak jednoduché to zřejmě nebude a já se začínám bát o Davidův život…
Z idylky zase zpátky k realitě. Fuu, tohle bude ještě mazec, to vím celou dobu, ale člověk na to rád zapomíná, když se policie nikam nepohnula a kluci si žijí jejich pohodové, pohodlné životy zavřeném domě. Vážně mám strach, co jednou přijde!