Devotion 9.

Tom nabýval dojmu, že se mu celý svět vysmívá. Čím menší měl náladu na potkání Adama, tím spíše ho potkával, ať už s Billem nebo samotného, a čím víc se na něj mračil a dával najevo své pohrdání jeho maličkostí, tím více se Adam usmíval. Tom měl sto chutí popadnout jeho dlouhý krk a zakroutit jím, těsně před tím, než by s ním hodil do předem vykopané díry, kde by ho zasypával hlínou tak dlouho, dokud by jeho přehnaně laskavý výraz nezmizel.

Když ho podobná myšlenka napadla poprvé, byl ze sebe poněkud v rozpacích. Přeci jen, není úplně normální v mysli přemýšlet nad tím, jak zabijete člověka, se kterým flirtuje vaše dvojče, o kterém, mimochodem, máte erotické sny. Když se ale počet způsobů, jakými by Adama mohl zabít, zvýšil na úctyhodných patnáct, přijal to jako součást sebe samého a neobtěžoval se nějakými rozpaky. Přeci jen, žárlivost není žádná extra zvláštní věc, a to, že všechny způsoby dokázal vymyslet během dvou dnů, nic neznamenalo. Vůbec nic. Horší však bylo, že to poznal Bill. A vůbec se mu to nelíbilo.

Tom, který začal posilovat, jen aby ze sebe alespoň trochu upustil páru, se zrovna vracel z tělocvičny, když zaslechl Billův zvonivý smích vycházející z jejich pokoje. Přišlo mu to divné, protože když byl Bill sám, málokdy dával nahlas najevo emoce u filmů nebo knížek, a proč jinak by se smál, pokud by tam… Zaskřípal zuby, jakmile spatřil na své posteli chlapce, o jehož mrtvole přemýšlel se spokojeným úsměvem. „To je moje postel,“ zavrčel, aniž by se obtěžoval pozdravit.

„Promiň, Bill měl na té svojí rozložené věci a já nechtěl…“

„Je mi celkem fuk, co jsi chtěl nebo nechtěl,“ odsekl Tom, odhazuje tašku s věcmi z tělocvičny na zem. „Já ti oznamuju, že je to moje postel, a že by ses z ní měl okamžitě zvednout.“

„Tome, aspoň se snaž být milý,“ Bill se zamračil.

„Nechápu, proč bych měl,“ Tom si otráveně sundal tričko a schválně ho hodil na postel na důkaz vysoké ignorace Adama. „Něco s ním mám, že bych k němu měl být milý?“

Bill dvakrát naprázdno otevřel a zase zavřel pusu, než se zhluboka nadechl. „Je to můj kamarád. Už jen kvůli tomu bys ho mohl alespoň respektovat, Tome.“

„Ne, díky.“

„Co se to s tebou stalo? Dostal jsi ránu do hlavy, začal jsi brát drogy nebo co, že je z tebe poslední dobou takovej idiot?“

„Radši nechtěj, abych ti na tohle musel odpovídat,“ Tom zavrtěl hlavou, pohledem krátce spočinul na Adamovi. „Jdu do sprchy, takže doufám, že až za necelých deset minut vylezu, tvůj zadek nebude v mojí části pokoje, protože pokud jo, ručně bych se postaral o to, aby tam nebyl a dost jasně si pamatoval, že tam lézt nemá,“ zavrčel, načež s ručníkem v ruce a tepláky ve druhé za sebou zabouchl dveře do koupelny, díky čemuž už nemohl slyšet Billovy nadávky.

*

„Pamatuješ, jak jsi mi říkal, že pokud nechci, aby mě Bill nahradil na prvním místě, nesmím se chovat jako kretén?“ Tom s povzdechem dosedl vedle svého kamaráda a promnul si obličej. Georg krátce kývnul. „No, myslím, že to první a nejdůležitější pravidlo jsem vrcholně posral.“

„Co jsi provedl?“ Georg protočil očima, nijak překvapený, že Tom udělal nějakou chybu. Dalo se to očekávat, nebyl zvyklý na podobnou situaci a jako začátečník měl tendence chybovat.

„Choval jsem se jako kretén,“ pokrčil Tom rameny. „Adam byl u nás v pokoji a seděl u mě na posteli, a já jak poslední dva dny viděl rudě pokaždý, když jsem ho potkal, tak… jsem trochu ujel,“ nakrčil nejistě nos. „V podstatě jsem mu řekl, že pokud se nezvedne z mojí postele, vykopu ho pryč osobně takovým způsobem, že příště už se neodváží si tam sednout…“

„Ježiši, Tome, ty jsi vůl,“ Georg se hlasitě rozesmál, až se Gustav, právě mířící k nim, nechápavě zarazil v půli kroku.

„Co mi ušlo?“

„Že Tom je kardinální vůl,“ zavrtěl Georg hlavou, stále se hlasitě smějící. „Hele, když by sis chtěl někoho udržet, jak by ses k němu choval? Lezl bys mu do zadku, nebo se choval jako hovado?“

„Logicky bych udělal první poslední,“ pokrčil Gustav rameny, tázavě se na své kamarády dívaje. „Proč? Co provedl?“

„Trošku jsem vyhrožoval Billovu něcojakopříteli,“ zabručel Tom neochotně, s pohledem upřeným k nebi zavrtěl hlavou. „Ten mi to dá ještě sežrat.“

„Kdo, něcojakopřítel?“

„Ne, Bill,“ zaúpěl zoufale. „Kdybych si to měl vyřizovat s Adamem, ničeho bych se nebál, s tou nickou bych si nebral servítky, ale Bill? Sakra, zažili jste někdy Billa, když je opravdu v ráži? To dokonce i JÁ mizím pod postelí a krčím se strachy. Když začne řádit, je lepší klidit se z cesty.“

Tentokrát se rozesmáli Gustav i Georg. „Tak tahle představa zní naprosto famózně. Nemohli bychom se večer stavit? Byli bychom pod protější postelí, jen abychom tě dobře viděli.“

„Vy jste fakt kamarádi,“ Tom protočil očima, ale smích jeho přátel byl tak nakažlivý, že se nakonec neudržel a rozesmál se s nimi. Co jiného mu koneckonců zbývalo? Kdyby se z celé situace měl stresovat ještě víc, nejspíš by se zbláznil. Stačilo, že se mu nechtělo zpátky na pokoj, protože Bill mu skutečně dá všechno sežrat, a on nemohl říct ani půl slova, protože Bill byl v právu. Jenomže znal sám sebe příliš dobře na to, aby věděl, že se nebude držet zpátky a hlasitě se ozve také. A rozhodně to nedopadne dobře. Proto se smál, aby na chvíli vytěsnil z hlavy myšlenky na to, jak špatně může celý večer skončit.

*

Když se Tom vracel do jejich společného pokoje, šel rychlostí zhruba metr za hodinu. Předtucha hádky s Billem se mu protivila snad ještě víc, než jeho trávení času s Adamem, ačkoliv jedno znělo hůř než to druhé. Očekával, že Bill už bude na pokoji netrpělivě vyhlížet jeho příchod, jen aby ho mohl pořádně sjet hned mezi dveřmi, stejně jako tomu bylo pokaždé, když se pohádali. Místo toho našel ale jen prázdný pokoj, což znamenalo, že události se budou vyvíjet mnohem hůř. Ticho nikdy nebylo dobré, akorát to prohlubovalo Billův vztek, který pak najednou zničehonic explodoval, a Tom se skutečně krčil pod postelí, bílý hrůzou.

S nadějí vzhlédl od vzoru povlečení, když se otevřely dveře a vešel Bill, lehce se usmál. Úsměv mu na rtech ale zamrzl, když Bill pohledem Tomovo místo minul a zamířil rovnou ke svému stolu, za který se usadil a otevřel nějaký sešit. „Ty se mnou nemluvíš?“

„Nemám ti co říct.“

Tomovy rty se zkřivily ještě víc. Jak moc tohle podělal? „Bille, promiň, já jsem…“

„Mně se neomlouvej, omlouvej se Adamovi. Před ním jsi ze sebe udělal idiota. Já to vím už delší dobu.“

„Cože?“

„Myslíš si, že nevím, že ten tajemný kluk ze sprch jsi ty?“ Bill na něj krátce pohlédl, než se odvrátil znovu ke svým úkolům. „Celou dobu jsi mi tady hrál divadlo, jak je to nechutné, jen abych pak zjistil, že tam docházíš pravidelně, a ještě mi tu děláš kázání o tom, jak Adama využívám. Trochu povrchní, Tome, nemyslíš?“

Tom ztěžka polknul. Doufal, že tahle část jeho večerního já se ztrácení z pokoje, zůstane před Billem skryta tak dlouho, dokud nenajde odvahu mu o tom sám říct, samozřejmě hned poté, co by s tím skončil. Jak by s tím ale mohl skončit, když jediný, s kým by chtěl spát opakovaně, je Bill, a bez něj je odkázaný na širší veřejnost? „Bille, já…“

„Nemusíš mi nic vysvětlovat. Neměl jsi potřebu doteď, tak nechápu, proč bys měl začínat vysvětlovat, Tome. Je to tvoje věc, tvoje svědomí. Jen buď tak hodný a nepleť se do toho, co je mezi mnou a Adamem.“

„Ono mezi váma něco je?!“ Tomův hlas se nebezpečně zatřásl, představa dalšího sbližování jeho bratra s Adamem mu protočila žaludkem.

Bill na bratra pohlédl, změna hlasu mu neunikla, stejně jako výrazně světlejší barva jeho obličeje. „Jsi v pořádku?“

„Ne, nejsem v pořádku,“ odsekl Tom, třesoucí se rukou si promnul obličej a zavrtěl hlavou. Celou dobu počítal s tím, že se Bill může zamilovat do někoho jiného, a že s tím člověkem bude trávit čas. Věděl, že se může stát, že je bude mít každý den na očích a bude muset poslouchat jeho zamilované řeči. Myslel, že je na takovou situaci připravený, že to, co se v něm samém vůči Billovi odehrává, je jen pobláznění, a když si Bill někoho najde, tak to přejde, že mu dojde, jak nereálné to vlastně je. Jenže teď, když tu byla reálná situace, mu bylo naprosto příšerně.

Cítil bratrovu dlaň, která i přes veškerý vztek vůči němu starostlivě kroužila po bratrově rameni. Vdechoval jeho jemnou vůni, lehkou jako samotné jarní ráno. Miloval, když Bill použil právě tenhle parfém, připomínal mu jeho křehkost a láskyplnou povahu. Zatmělo se mu před očima. Nevěděl, která část mozku hýbe jeho tělem, když se naklonil a přitiskl rty na bratrovy. Ale ta část mozku přesně věděla, co má dělat.

autor: Saline A.