autor: elvisfan
Bill se rozhlédl po své ložnici a pocítil malou úlevu. Nic se nezdálo být mimo své místo, dokonce ani ponožka, u které si vzpomněl, že mu spadla, když byl v autobuse naposledy.
„Nevidím nic špatně,“ řekl Tom přicházející z přední části autobusu. „Je to tak?“
„Ne, nic. A nikdy bys neřekl, že byla ještě před několika dny celá jedna strana autobusu posprejovaná.“
„Dorazilo sem všechno, co jsme nechali ve Philadelphii?“
„Jo, pokud můžu zatím říct.“
Bill pak pokračoval ve svléknutí se do boxerek, přehrabovat své tašky pro pár kousků oblečení, a po cestě do koupelny popadl svou tašku s make-upem. Tom seděl na posteli, třídil všechno oblečení, které s nimi jelo do hor, a nechal všechno Billovo oblečení úhledně poskládané na jeho posteli. Dal stranou Ethanovo tričko a v duchu si poznamenal, že mu ho musí vrátit. Vzhlédl, když se dveře koupelny otevřely, a důkladně si ten pohled užil.
Bill se převlékl do černého tílka, zelených maskáčových kalhot s kšandami, které mu visely u pasu, a lesklých černých bot. Jeho líčení bylo jemné, ale přesto efektivní, a vlasy měl perfektně sčesané dozadu, ani jediný pramen nebyl mimo své místo.
„Vidím, že ses rozhodl vklouznout do něčeho pohodlnějšího,“ poznamenal Tom.
„Už se zase skoro cítím jako já.“
„Znamená to, že máš lesk na rty, že tě nemůžu políbit?“
Bill se zazubil a rty se mu zaleskly. „Já jsem v tomhle vztahu hvězda, víš. Asi by sis měl zvyknout, že nejsem k dispozici dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu.“
„Myslím, že to už jsi mi říkal.“ Tom vstal, lehce stiskl Billovy boky a vtiskl mu polibek na krk. „Můžeme jít zpátky dovnitř?“
„Zpátky do reality?“ Zeptal se Bill s našpulenými rty.
„Zpátky do reality.“
Kráčeli bok po boku zpět do hotelu a do výtahu, který nemířil do jejich bývalého apartmá v sedmém poschodí, ale místo toho do devátého patra, kde byly umístěny pokoje kapely. Stáli proti sobě v opačných rozích kabiny, dokud Bill neudělal dva kroky vpřed a Toma neobjal, vtiskával mu polibky kolem celého krku.
„A co tvůj lesk na rty?“ Zeptal se Tom, než se tiše zeptal sám sebe, proč vůbec protestuje.
„Prostě si nemůžu pomoct.“
„Héj! Zalezte si s tím někam! Nikdo nechce vidět všechno to líbání! „
Překvapeně se od sebe odtáhli a usmáli se při pohledu na Ethana, který zíral a šklebil se na ně z chodby, dveře výtahu se otevřely, když zrovna nedávali pozor. Bill si odfrkl a skryl tvář do Tomova krku, jakmile Ethan vytáhl Blackberry, aby pořídil snímek.
„Kdo má zalézt?“ Emmie se objevila v jejich zorném poli a při pohledu na ně dostala pozitivní závrať. „Ach můj bože!“ Vběhla do výtahu za nimi. „Vy jste zase spolu?“
„Jsme,“ přiznal Bill rozpačitě, než se ocitl v náručí kytaristky.
„To je tak skvělé!“ Skoro skákala radostí. „Myslela jsem si, že jste spolu roztomilí, téměř od chvíle, kdy se tu Tom objevil. Takže jste si všechno vyříkali a ty ses rozhodl mu odpustit?“
„Lidi, necháte nás vystoupit z toho výtahu?“ Zeptal se Tom.
„Ukázalo se, že nebylo co odpouštět,“ informoval Bill Emmie, když vstoupili do chodby. „Všechno to bylo jen velké nedorozumění.“
„To je jak v romantickém filmu!“ Zavzdychala. „Milenci osudově rozděleni! Ale zase, hádám, že osud je to, co vás zase svedlo zpátky dohromady, že?“
„Musíte Emmie omluvit,“ smál se Ethan. „Je to novomanželka, takže všechno, co teď uslyší, je pro ni právě ta nejromantičtější věc, kterou kdy slyšela.“
Billovi málem vypadly oči z důlků. „Počkej, ty jsi…“
„Vdaná!“ Emmie hrdě zvedla levou ruku a odhalila tak jednoduchý zlatý kroužek, doprovázející nyní diamant, který nosila už téměř rok. „Jeli jsme vyřídit povolení a rozhodli se, k čertu, pojďme to prostě udělat. Žádné další stresování kolem DJs a dortů a květin a tak dále. Jeho rodiče nám jako svatební cestu zaplatili noc v Las Vegas a teď jsem zpátky s vámi, vy loseři.“
„Gratuluju, holka!“
„Pojď se mnou. Řeknu ti všechno, zatímco mi Natálie bude dělat nehty.“
Emmie propletla jejich paže a Bill se nechal táhnout chodbou, jen tak tak, že zamával Tomovi přes rameno na rozloučenou.
„Takže kde jste to, kluci, vlastně byli?“ Zeptal se Ethan.
„Mí rodiče mají dům v Poconos. Bývám tam, když nepracuju, a tak jsem si myslel, že by to bylo dobré místo, aby se Bill od všeho na chvíli dostal pryč. Cos dělal ty?“
„Člověče, táta našel sladkou káru ´63 Jaguar XKE, kterou chce dát do pořádku a ukazovat na předváděčkách. Trochu jsem mu s tím pomáhal.“
„Skvělé. Jo, tady je tvoje tričko. Díky za půjčení.“
„To nestojí za řeč, chlape. Rád jsem pomohl. Uvidíme se později.“
„Tak zatím.“
Tom se vydal hledat Davida, aby získal klíč od Billova pokoje, a narazil na Scotta. Scott jej spatřil a zatvářil se trochu rozpačitě.
„Hej, Tome.“
„Co se děje, člověče?“
„No, víš.“ Scott se nervózně poškrábal na zátylku. „Omlouvám se, že jsem se tu noc ve Philadelphii choval jako blbec. Chci říct, že jsi Billyho ve skutečnosti neztratil. Alkohol má prostě sklony dělat ze mě občas hlupáka.“
„Nedělej si s tím starosti,“ ujistil ho Tom a zavrtěl hlavou. „Tak nějak jsem se v tu chvíli cítil i já.“ Tom se otočil za zvukem svého jména a spatřil Davida, který se k nim blížil. „Popovídáme si později.“
„Jo, v pohodě.“
Scott pokračoval v cestě k Ethanovu pokoji a Tom se setkal uprostřed chodby s Davidem.
„Kde je Billy?“ Zeptal se starší muž.
„S Emmie, poslouchá všechny svatební detaily.“
„V jeho autobuse je všechno v pořádku?“
„Všechno je fajn. Nic se nehnulo z místa, podle toho, co jsme zatím mohli vidět.“
„Dobře. Billy má 914 a ty 916… nebo jakkoliv.“ David mu předat jeden klíč od Tomova pokoje a dva od Billova. „Jelikož už jsou všichni tady, můžeme zamířit na zvukovou zkoušku, řekněme, tak za hodinu a půl?“
„Jasně. Budeme připravení.“
Tom vstoupil do Billova pokoje a čekal. A přemýšlel. A ještě více čekal. Už se mu chystal poslat zprávu, když mu v ruce zapípal telefon, aby ho upozornil na zprávu od Billa.
V jakém pokoji jsme?
914
O pár vteřin později se ozvalo zaklepání na dveře a Bill vběhl dovnitř, jakmile mu Tom otevřel.
„Tak co na to říkáš, Tomi?“
Tomovy oči byly velké jako talíře, když vstřebával pohled na Billa, který se před ním otáčel, aby mu nabídl plný efekt. Jeho vlasy byly po stranách vyholeny o něco výše a prostředek byl stále dlouhý, ale užší. Gel nebo pěna nebo cokoliv jiného, čemu nerozuměl, bylo použito, aby byly uhlazené vzad, a jeho make-up se zdál být taky trochu tmavší. Zíral tak dlouho, až Bill začal být nervózní.
„Tobě se to nelíbí, že?“
Tom se postavil sotva několik centimetrů od něj, vzal jeho tvář do dlaní a naklonil se pro dlouhý, pomalý polibek, k čertu s leskem na rty. Bill ten polibek cítil až v palcích u nohou a dokonce se snažil znovu zachytit Tomovy rty, když se odtáhnul. Tom se mu díval do očí a palcem stiskl Billův spodní ret.
„Jsi absolutně nádherný,“ odpověděl tiše.
„Opravdu se ti to líbí? Prostě jsem cítil… že bych měl něco udělat, tak jsem řekl Natálii, ať s tím prostě něco udělá.“
„Připomeň mi, abych Natálii poděkoval.“
„Kolik máme času, než budeme odjíždět?“ Zeptal se Bill a lehce se odrazil na posteli, na kterou se posadil.
„Ne dost času na tohle, bohužel.“ Tom ho šťouchl špičkou palce, když se opřel o čelo postele. „Ale tak trochu jsem s tebou chtěl o něčem mluvit.“
„Ou jé,“ zašklebil se Bill a posadil se vedle Toma. „Tohle zní vážně.“
„Přemýšlel jsem o tom, cos řekl o tom, že s tímhle nepůjdeme na veřejnost.“ Chytil Billa za ruku, jakmile začal protestovat. „A ano, tvé důvody dávají perfektní smysl. David měl taky dobrou připomínku. Jasně, jsem tvůj přítel, ale pořád tady mám nějakou práci a nemůžu dovolit, aby to, že jsme spolu, na to mělo nějaký vliv. Jeden z nás by měl alespoň předstírat, že je profesionál,“ usmál se.
Bill nakrčil nos a vyplázl jazyk. „A pointa?“
„Možná, že pokud spolu nebudeme sami, tak bychom se neměli…“
„Chovat jako pár?“
„Jo.“ Tom se opřel hlavou o zeď a otočil se na Billa. „Co myslíš?“
„Dává to smysl,“ neochotně souhlasil Bill, schoulil se kolem Tomovy paže a položil si hlavu na jeho rameno. „Ale bude to na hovno. Rád tě líbám, kdykoliv chci.“
„Pořád máme všechny ty dlouhé cesty autobusem. A možná tě nechám, abys mě občas odtáhl někam do šatníku.“
„Ale pořád budeš v mém pokoji, že?“
„Dokud mě nevykopneš, jo.“
***
Tom stál na chodbě a tiše klepal hlavou o zeď, zatímco čekal, spolu se zbytkem kapely, než se Bill vynoří ze své šatny.
„Chce vypadat dobře pro Toma,“ uslyšel, jak se vedle něj Emmie zahihňala.
„Pro Toma vypadá vždycky dobře,“ odpověděl a hravě ji loktem šťouchl do boku.
„Takže hádám, že se nemusím ptát, jak jste vy dva trávili svou dovolenou.“
Tom zrovna otevřel ústa, aby odpověděl, když se dveře šatny otevřely a on otevřel ústa ještě víc. Bill se objevil, oblečený v černých vysokých botách, leopardích legínách, černém tílku a krátké černé bundě. V ruce měl sluneční brýle. Tom zachytil mírné ušklíbnutí, které Bill poslal jeho směrem, rychle se uklidnil a srovnal s ním svůj krok, zatímco šli chodbou směrem k zákulisí.
„Nový outfit?“ Zeptal se, nenuceně tak navázal rozhovor.
„Jen něco, co jsem hodil dohromady.“
„Hm. Pěkné.“
„Děkuju.“
V tichosti ušli několik dalších kroků.
„Hej, Bille?“ Tomův hlas byl o něco tišší.
„Ano Tomi?“
„Bylo by to ode mě neprofesionální říct, že právě teď vypadáš naprosto ošukatelně?“ Tom střelil očima po Billovi a spatřil ho, jak se krátce usmál.
„Jen trošku.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Zatím to je krásné jsem zvědavá kdy toho šílence chytí.
Úžasná kapitola. Díky za překlad a těším se na pokráčko.
úplne rozkošná, prekrásna kapitola. Veľmi sa bojím kedy a ako sa niečo dokazí. Ďakujem za perfektný preklad.
Fantazie, už se těším, jak to bude vypadat dál…
Zatiaľ je to v pohode, ale čakám na ten úplný návrat do reality a to, čo sa bude diať ďalej.
Ale tí dvaja sú spolu zlatí 🙂
Ďakujem za preklad.
Krása. jen se přiblble usmívám a nevím, co psát! 😀 Každopádně se mi líbí, jak se ti dva mají rádi.
Děkuji Zuzu! 🙂