Tom se pomalu probíral, promnul si spánky a otevřel oči. Hlava ho šíleně bolela, skoro stejně, jako když byl mladý a ještě neuměl pít. Dneska to měl ale z levného alkoholu, nic víc za tím nestálo. Pomalu otevíral oči, byl parádně rozlámaný, jako kdyby ani nespal ve svojí posteli.
„Dobré ráno, Tome.“ Bill stál ve dveřích, už dobrých pár minut se bavil tím, že sledoval Toma, jak se probírá. On sám si přivstal, aby se upravil. Očividně Toma stále přitahoval, což ho více než těšilo. Nechtěl mu to udělat moc jednoduché, zasloužil si malou odplatu. Proto se hned ráno namaloval a oblékl si černé, pekelně upnuté kalhoty, ve kterých skoro nemohl ani chodit. Příliš mu na tom nezáleželo, důležité pro něj bylo, že mu perfektně obepínají zadek. Doplnil to bílým, trochu průsvitným tričkem, takže šly skvěle vidět všechny jeho tetování, ale především piercing v bradavce.
„Dobré… Cože?!“ Tom vyletěl hned do sedu, uvědomil si, že není nejen ve své posteli, ale ani ve svém domě. Podíval se za hlasem, zdálo se mu to, nebo snad…? Sakra, Bill. Nasucho polknul, zalapal po dechu, jak ho tam tak viděl stát. Přemýšlel, že se mu to snad musí ještě celé zdát.
„Ne, dělali jsme jiné věci.“ Zasmál se Bill, pomalým houpavým krokem se rozešel k Tomovi. Usadil se do křesla, které bylo hned vedle gauče.
Tom nasucho polknul, Billa si prohlížel. Nemohl věřit svým uším, zoufale se snažil vzpomenout si, o čem to Bill mluví. Pamatoval si jen, že nastoupil do taxi s tím, že má potřebu vidět Billa, ale neví, jestli se to zrovna teď hodí. Snažil si vzpomenout na to, co bylo dál, ale bylo to marné. Očividně k Billovi dojel, ten ho nechal přespat. Mluvil o jistých věcech, ale Tom o tom neměl ponětí. Trochu zrudnul, váhavě si kousal ret. Doufal, že spolu neměli sex, to by byla katastrofa. Udělal by to, po čem tak dlouho toužil, viděl by ten perfektní zadek ve skutečnosti a nic z toho by si nepamatoval? To by byl, alespoň pro něj, pořádný pech.
„Hlupáčku, by jsi tak moc opilý, že jsem tě tu jen nechal přespat.“ Bill se znovu rozesmál. Uznal, že Toma potrápil už dost. Jak se na něj ale váhavě díval… Nemohl říct, že by si to nevychutnával. Konečně on byl taky ten, kdo si z toho druhého utahuje. Vlastně se mu ta pozice vcelku začínala líbit.
„Počkej, takže… Nic nebylo? Nějak to přestávám chápat,“ zamumlal Tom a opřel se do pohovky. Sledoval Billa, pobaveně si ho prohlížel a usmíval se. To se mu moc nelíbilo, tohle měla být přece jeho pozice, rozhodně ne Billova.
„No. Přišel jsi sem, protože jsi mě moc chtěl políbit,“ usmál se Bill a naklonil trochu hlavu na stranu.
„Ne, nepolíbil. Byl jsi na to moc opilý, uložil jsem tě tady na sedačku a hned jsi usnul. Teď jsme v podstatě vyrovnaní,“ zasmál se Bill a kývl si. Prohrábl si blond vlasy, pár pramínků mu spadlo do obličeje. Sledoval, jak na něj Tom chvíli jenom zírá, určitě ho bolela hlava a snažil se trochu si vzpomenout, nebo vymyslet, co říct. Jisté bylo, že se necítil vůbec dobře ani pohodlně. To si ale zasloužil za to, že zvonil u Billa v takovou hodinu.
„Cože? Ty jsi mě tehdy opil, Tome, zasloužil jsem si to!“ zasmál se Bill a vytáhl obočí. „Nebuď tak nefér. Ale jestli chceš, běž si dát sprchu a zvu tě na skvělou snídani.“
„Zní to skvěle, co jít do té restaurace, jak jsi tam tehdy na mě omylem vylil tu sklenici vody? Tam se ti líbilo, ne?“
„To rozhodně máš, takže zvu já tebe.“
14. prosince 2015
Bill se procházel ruku v ruce s Tobiasem po náměstí, kde byla vánoční výzdoba, trhy, stromeček. Miloval tuhle atmosféru, vždy si vánoční čas hrozně užíval. Dokonce i teď, kdy měl před sebou už jen deset dní a bude muset Tomovi předat hotový dům, jinak nedostane předem smluvenou odměnu. V posledních dnech moc dobře nespal, nešlo to. Pokud se mu to už podařilo, tak se mu zdály takové noční můry, že raději vylezl z postele a hledal, jaké doplňky by se ještě mohly do Tomova domu hodit. Vlastně byl celkem spokojený, kromě pracovny měl kompletně hotový celý dům, zbývaly už jen doplňky, které byly maličkost, alespoň si to tedy myslel. Přesto se nemohl přestat stresovat a být podrážděný, což mělo opět důsledky na jeho vztah. Navíc, přesně jak si myslel, Tobias se přestal snažit. Nastěhoval si ho zpátky k sobě do bytu, ale pár dní na to přestal Tobias chodit do práce. Sváděl to na to, že dostali celozávodní vánoční dovolenou, která byla jako bonus k práci, ale tomu se mu nechtělo věřit. Navíc, Tobias pracoval ve firmě krátce, tudíž by ani zdaleka neměl nárok na tolik bonusů. Bill se tohle celé ale snažil odsouvat na druhou kolej a nemyslet na to. Alespoň do té doby, než hotový dům Tomovi předá a odpadne mu tak nejdivnější klient, kterého kdy měl.
„Na co myslíš, zlato?“ usmál se Tobias, pustil Billovu ruku a chytil ho kolem pasu. Pohladil ho po boku, víc si ho k sobě přitiskl a otočil na něj hlavu. „Myslíš na to, na co já?“
„To stěží,“ zakroutil blonďák hlavou a zastavil se u jednoho stolečku, který sloužil lidem, kteří si dopřáli svařák. „Za deset dní mám Tomovi předat hotový dům. Já… Bojím se, že to přeci jenom nestihnu, bude tam nějaká maličkost a nedostanu ty peníze. Já jsem na tom tak dřel, aby to bylo co nejlepší, opravdu jsem se snažil. Dostal jsem ze sebe to nejlepší za celou dosavadní kariéru a jsem na to pyšný, samozřejmě. Ale prostě… Mám strach.“ Bill ze sebe nedostal zdaleka všechno, co ho v posledních dnech trápilo. Nejenže pro většinu věcí by Tobias neměl pochopení, ale hlavně… Nemohl se mu přeci svěřit s tím, co v něm Tom vyvolával pokaždé, když se sešli. Svým způsobem se těšil na to, až svou spolupráci ukončí a už se při troše štěstí nikdy neuvidí, aby si mohl konečně srovnat své city a dát se do pohody.
Blonďák to už víc nekomentoval. Samozřejmě, oceňoval Tobiasovu snahu uklidnit ho, ale bylo to tak trochu zbytečné. I kdyby mu navykládal cokoliv, bude ve zbývajících deseti dnech víc a víc neklidný, protože se mu bude blížit finále. Ano, měl to takhle s každým klientem, ale Tom byl prostě výjimečný, nedal se vůbec srovnávat s někým jiným. Zpozorněl, když se mu v tašce, kterou měl přehozenou přes rameno, rozvibroval mobil. Jediný, kdo mohl v tento okamžik volat, byl Tom, protože Tobias stál vedle něj a neměl tak tedy důvod. Do kabelky sáhl, vytáhl svůj iPhone a opravdu. Ten, kdo ho zrovna teď otravoval, byl Kaulitz.
„Zlato, počkáš chvilku? Teď jsem si uvědomil, že jsem u pár stánků viděl vánoční ozdobičky, které by se mi přesně hodily na stromek v Tomově domě.“ Vymlouval se, ale neměl moc možnost výběru. Ne, pokud nechtěl Tobiase příliš naštvat, že bere pracovní hovory i teď, když jsou spolu venku.
„Jasně, ale… Nemám tě tam doprovodit?“
„V pohodě, zvládnu to. Je to opravdu kousek, dej si zatím svařák, hm?“ usmál se Bill a políbil Tobiase na tvář. Jak se vzdaloval, tak hovor přijal.
„Bille, jsi pořád na náměstí? Zhruba před půl hodinou jsem tě viděl s Tobiasem, tak jestli bychom se nemohli sejít.“ Ozvalo se v telefonu. Bez jakéhokoliv pozdravu, čehokoliv. Ale s radostí v hlase. Bill se usmál, zakroutil hlavou a vydechl. Nebyl si jistý, jestli je to dobrý nápad. Tobias je buď mohl spolu zahlídnout, nebo se mohl až příliš zdržet, a to by nebylo o moc lepší, sám by si to odvodil. Přivřel oči, byl to risk, ale nakonec trochu přikývl.
Jak Tom řekl, hned na kraji parkovala jeho Audi. Naposled se pořádně rozhlédl kolem sebe a vlezl si dovnitř.
„Ahoj,“ slyšel Toma, a když se k němu ohlédl, viděl ten velký úsměv, musel se nad tím také usmát, zavrtěl trochu hlavou.
„Dobrý večer, pane Kaulitzi. Proč jste se rozhodl ukrást mi můj volný čas?“ zasmál se Bill a opřel se do pohodlného sedadla. Nemyslel to samozřejmě vážně, rád Toma viděl, možná až moc rád. Vyndal si z kabelky krabičku cigaret a zapálil si, trochu pootevřel okýnko.
„Máš pravdu, už nebude moc času.“ Potáhl si z cigarety a podíval se na Toma. Taky se na něj díval, takový zvláštním pohledem. Musel ale přiznat, že tak, jak ho dřív pohled na Toma znervózňoval, tak se teď na něj moc rád díval.
„Už se nemůžeme vidět, Tome. To… prostě nejde. Tobias kvůli tobě šílí a já bych si rád ten vztah udržel a zase ho dal dohromady. Jak vztah, tak Tobiase. Zkus to trochu pochopit, prosím.“ Blonďák zavrtěl hlavou, těžko se mu drala ta slova z pusy, i když v podstatě to byl opravdu jeho názor, i když možná cítil něco trochu jiného. Museli ovšem udělat to, co je správné, a to tohle rozhodně bylo. Pro ně oba a taky pro Tobiase.
„Nikoho jsem nezabil, nemysli si,“ zasmál se trochu Tom a zavrtěl hlavou, zapálil si cigaretu. Možná o tom neměl začínat, nebyla to vhodná chvíle. Vlastně ani nechtěl, aby o něčem takovém Bill jenom třeba tušil. Byla to minulost, která je už pryč.
„Pěkné svátky, Tome.“ Poslal mu ještě provokativně sladkou vzdušnou pusu a trochu se zasmál. Vystoupil z auta a co nejrychleji šel zpátky za svým přítelem.
autor: Catherine & Sch-Rei
Jen počkej, Bille, až jednoho krásného dne zjistíš, proč byl Tom ve vězení. Uvidíme, co si o něm budeš myslet pak…
Tobias zase začíná blbnout ? Takže je jen otázkou času, kdy dostane zaslouženě kopačky. Upřímně se přiznám, že mě to zklamalo. Opravdu jsem doufala, že už bude sekat latinu a Bill zůstane s ním. Ne že bych ho měla až tak ráda, ale beru ho prostě jako menší zlo. Tom sice umí být i milý, ale na druhou stranu jeden nikdy neví, kdy mu rupne v kouli. Je lepší se před ním mít na pozoru…
Bill vůbec netuší, s čím si zahrává. Tohle flirtování s Tomem by mohlo skončit špatně. Ať už se mu to vymstí u Toma nebo u Tobiase. Tom už má na svědomí pěknou hnusnost, a na Tobiasovu reakci bych taky moc nesázela. Zatím se prezentuje jako pěkně vyčůraný hajzlík. Škoda že se Bill musí tak soustředit na svou práci, že nemá šanci toho svého přítelíčka prokouknout. Snad pomůže náhoda, jak už to v životě bývá.
Díky, těším se na pokračování.
Bill mě pěkně štve sám neví co chce až zjistí co je Tobias za zmetka tak půjde brečet za Tomem.
Tobias sa zase vracia k starým zvykom? To mu to sekanie dobroty dlho nevydržalo. Som zvedavá, kedy začne zase Billovi vyčítať málo času a obviňovať ho, že spí s Tomom a potom sa zas zoberie a odíde 😀 Tobias je proste ako obohratá gramofónová platňa.
Ale Bill si pekne zahráva, keď s Tomom tak provokatívne flirtuje, ale pritom nevie, čo je Tom zač.
Ďakujem za časť.