Uncover 17.

Bill si ještě několikrát přečetl, co bylo napsáno na papíře, než byl schopný se podívat na Toma. Přišlo mu, že se to odehrávalo všechno nějak rychle, vždyť teprve včera ukončil vztah s Tobiasem. Vlastně Tobias ukončil vztah s ním. Byla pravda, že už si hodně dlouho byli opravdu blíž, dokonce ještě než se dal zase dohromady s Tobiasem, ale potom začal být tak… jiný. A chvíli trvalo, než se všechno napravilo. Jasně, že o tom taky někdy přemýšlel, ale nenapadlo ho, že by to mohlo být dnes. Přemýšlel nad tím, dokonce ještě když byl zadaný. Vždycky si připadal za to tak špatně a myslel, že Tom by se mu jen smál. Ale teď to měl tady před sebou, cítil to stejně jako on, ale Bill nenacházel slova k odpovědi. Dokonce už skoro zapomněl, jaká zima mu byla.

„Přítel?“ řekl Bill po chvilce trochu nejistě, možná až moc nejistě, hned si všiml, jaký výraz nabral Tomův obličej.
„Já… Jo, chápu, měl jsem to asi nechat být, co?“ vydechl Tom a zavrtěl hlavou. Vzal si od Billa zpátky list papíru a dal ho do červené obálky, odkud ho Bill vylovil.
„Co to děláš? Vždyť jsem neodpověděl. A pokud vím, patří to teď mně,“ zasmál se trochu Bill a vzal si od něj obálku zpátky. Tom trochu zmateně zamrkal a přikývl, nevěděl tak úplně, co si myslet podle Billovy reakce.
„Víš, Bille… já ti tuhle obálku chtěl dát už dávno. Pamatuješ si, jak… jsi mi napsal, že ses vrátil k Tobiasovi?“ začal Tom, rozhodl se, že Billovi celou situaci trochu vysvětlí, přece jen to mělo trochu delší příběh.
„Pamatuju,“ vydechl Bill a trochu pokýval hlavou. Objal si tělo pažemi, už ho to překvapení začalo trochu přecházet a zase pocítil tu příšernou zimu, která tam byla.
„Tak… Byli jsme domluvení, že půjdeme další den na večeři, ale pak jsi řekl tohle a už to nějak prostě nešlo. Tehdy jsem to měl pro tebe připravené, myslel jsem, že to byla správná chvíle, bylo nám spolu skvěle,“ vydechl Tom a trochu se při vzpomínce na tu dobu pousmál. Byla to pravda, dostával Billa z rozchodové deprese a dařilo se mu to, tehdy si začali tak skvěle rozumět. „Jenže, jak víš, vrátil ses k němu a nemohl jsem ti to už dát. Tak to ber ode mě jako malý dárek, nečekám, že mi budeš chtít hned odpovědět, ale přemýšlej nad tím, prosím, ano?“

Bill se na Toma chvíli potichu díval, vypadalo to, že opravdu přemýšlí už teď, ale přitom se jen snažil na celou situaci najít vhodnou odpověď a opravdu mu byla šílená zima.
„Takže dárek? Znamená to, že chodit s tebou by byla vlastně taková protekce? Takový dar? Výhra?“ zasmál se Bill a naklonil trochu hlavu. Začínala se mu zimou už trochu klepat brada. To, co řekl, nemyslel vážně, jenom chtěl trochu odlehčit situaci, viděl, jak je Tom hrozně nervózní a nesvůj. Asi se mu takové věci nestávaly moc často, nebo ho jen při těchto situacích prostě opouštělo sebevědomí. Chvíli se bál, jak na to zareaguje, ale nakonec se i Tom zasmál.
„Měli bychom jít dovnitř, nemyslíš?“

Bill seděl v obýváku, co se vrátili ze zahrady, pořád v ruce držel obálku s těmi slovy. Měl to pořád v hlavě a stále nevěděl, jak na to reagovat, co si myslet a jak vlastně přijít na to, aby věděl, co si má správně myslet. Tom šel prý něco zařídit, tak měl aspoň čas dát pod stromeček dárky pro něj. Těšil se na jeho reakci, doufal, že ho to aspoň trochu potěší. Byly to sice jen dvě maličkosti, ale o tom přeci Vánoce nejsou.
Napil se vína a otočil se se skleničkou v ruce, když slyšel, že se Tom vrací. Překvapeně zamrkal, Tom nesl pár zabalených balíčků a nějaké tašky, podle značek poznal, že se bude nejspíš jednat o boty.
„Tome! V tom obchodním centru jsem ti říkal, ať ani nezkoušíš něco takového, sakra, udělat,“ zasmál se Bill a zavrtěl hlavou. Nechápal, jak stihl tohle všechno nakoupit, zabalit a vůbec přivést sem, aniž by si toho sám všiml. Když to viděl, jak je pokládá ke stromečku, cítil se trochu špatně, že do Tomových dárků neinvestoval o dost víc.
„Ale vidím, že jsi mi taky něco koupil, nemáme si tedy co vyčítat, nemyslíš?“ pousmál se Tom a zavrtěl hlavou. Místo k Billovi na gauč se posadil na Billův oblíbený černý koberec, vedle kterého stál stromeček. Bill usoudil, že je tedy nejspíš čas se do dárků rovnou vrhnout, a tak se přesunul k němu. Podal mu jeho skleničku s vínem a sám si svou dolil.
„Víš, že sám si nalévá pouze alkoholik, Bille?“ zamručel Tom a koutek úst se mu vytáhl do lehkého úsměvu. Bill se nad tím musel zasmát, zvlášť když si vzpomněl, jaké rychlé účinky na něj alkohol má. Jako alkoholik by rozhodně moc neutratil.

„Měl bys otevřít mé dárky jako první,“ usmál se na Toma a položil skleničku se svým vínem. Natáhl se pro dárek, který nedávno koupil. Přivezl ho včera večer, když se tady pořádně opil. Bylo to něco placatého zabaleného v čistě červeném balicím papíru a byla na něm velká bílá mašle. Bill se neobtěžoval s tím, aby napsal, pro koho to je, připadalo mu to zbytečné. „Tak, ten je první ode mě.“ Když si Tom od něj dárek vzal, chytil zpátky svoji skleničku a napil se. Těšil se na jeho reakci, bylo to něco, co mu nepřipadalo nějak vzácné, nebo jako něco, co by asi každý chtěl, ale byl si téměř jistý, že Tom to chtěl.
Tom začal, ne příliš opatrně, rozbalovat Billův dárek. Byl zvědavý, co si na něj vymyslel. Když sundal červený papír, objevil černo-bílý obal vynilové desky. Usmál se a podíval se na Billa. „Station to station?“
„Nemohl jsem uvěřit, že máš všechny a tahle ti chybí, měl by ses stydět, Tome,“ zasmál se Bill a napil se vína. Byl spokojený, očividně, podle toho, jak se Tom tvářil, ho jeho dárek opravdu potěšil. Věděl, že miluje hudbu Bowieho jako on, a opravdu byl překvapený, když skládal jeho LP desky na místo a tuhle tam nenašel.
„To je skvělý, musíme si to pustit,“ řekl Tom a hned vstal ze země. Gramofon už byl po včerejšku na svém místě v obývacím pokoji, tak na něj desku položil a nechal ji hrát. Pousmál se, i Bill byl opravdu pozorný, bylo to vážně milé.

„Teď je čas na dárek pro tebe,“ usmál se Tom a posadil se zpátky vedle Billa. Podíval se na hromadu dárků, které pro něj měl. Doufal, že mu tím udělá alespoň trochu radost. Pro něj to opravdu nic nebylo, dalo by se říct, že to byly jen takové maličkosti, které rychle s pomocí prodavaček vybral.
„Tak sem s tím,“ zasmál se Bill a trochu se zavrtěl. „Opravdu sis ale neměl dělat vůbec škodu. Stačí mi, že jsem dneska s tebou.“
„Bille, kdybych nechtěl, tak to nekoupím, hm? Nedělej si z toho hlavu.“ Tom vzal jednu z menších krabiček a podal ji Billovi. Byla zabalená ve zlatém papíru a převázaná velkou mašlí. Bill po papíru opatrně přejel prsty, už jen tohle se mu moc líbilo.
„Nechci poničit ten papír.“
„Bille, je to jen kus balicího papíru, prostě to roztrhej,“ zasmál se Tom a pohladil blonďáčka po zádech. „Kdybych věděl, že ti to bude líto, nebalil bych to.“
„To jsi balil sám?“ zamrkal Bill a položil si krabičku na stehna. „Vlastně… Divím se, že mě to ještě vůbec překvapuje. Pořád děláš věci, které bych do tebe neřekl.“
„Nesnaž se odvádět moji pozornost, Bille,“ zasmál se Tom a zakroutil hlavou, Billovy úmysly mu byly naprosto jasné. „Jo, zabalil jsem to sám, ty to teď ale rozbal, honem.“

Bill se tedy dal bez dalšího pobízení do rozbalování, bylo mu jasné, že stejně prohrál a nějaké další námitky nemají cenu. Opatrně tedy odvázal mašli a pomalu rozlepoval izolepu, snažil se nadělat co nejmenší škody, pokud to bylo vůbec možné.
„Tome, to…“ zalapal po dechu, když papír konečně sundal. Opatrně přejel přes krabici, která pyšně hlásala značku Burberry. „Zbláznil ses.“
„Vůbec ne. A už se podívej dovnitř,“ zasmál se Tom a odklopil víko krabice, které položil na zem. Bill zalapal po dechu, uvnitř byla složená šála, kterou si tak moc přál. Líbil se mu styl této značky, ale přišlo mu šílené utrácet tolik peněz pouze za šálu a napodobeniny neměl rád. Opatrně po šále přejel prsty a pak padnul Tomovi kolem krku, držel se ho jako klíště.
„Děkuju, Tome, to je… Já ani nevím, co říct. Hrozně jsem si to přál, děkuju, moc.“

„Vím, že to bylo tvoje přání,“ pokýval hlavou Tom a tajemně se usmál. „Pamatuješ, jak se ti vybil mobil a tvrdil jsi mi, že se na něco musíš nutně podívat na internet?“
„Uhm, jo. Matně si vzpomínám.“ Bill se nervózně zasmál a podíval se na Toma. Jednou, když se sešli, si od Toma půjčoval jeho iPhone, když se mu jeho vlastní vybil. Sledoval aukci, ve které se hrálo právě o tu samou šálu, kterou dostal od Toma. Celou dobu byl se svou částkou ve vedení, kontroloval to snad každou minutu. Bohužel pro něj, při schůzce na celou akci dočista zapomněl, a když si uvědomil, že o něco důležitého hraje, bylo pozdě – předhonila ho nějaká ženská a aukce skončila. Myslel, že si vytrhá všechny vlasy, jak byl na sebe v tu chvíli naštvaný.

„Dobře, to stačí,“ usmál se Tom a šálu z krabice vyndal, omotal ji Billovi kolem krku. „Dovolil jsem si ten večer doma v posteli podívat se do historie, co naléhavého jsi potřeboval. Viděl jsem tam tu aukci a no… Když jsem tu šálu na tobě od té doby neviděl, bylo mi jasné, že jsi ji nevyhrál.“ Pokrčil rameny a Billa pohladil po zádech. Dělalo mu radost vidět ho takhle šťastného. Kdyby jen tušil, že jen z takové věci bude mít v očích jiskřičky jako malé dítě, pravděpodobně by mu ji dal už dřív, určitě by vymyslel nějaký důvod, proč mu to dává.
„Ty jsi zatracený špion, Tome!“ zasmál se Bill a uštědřil Tomovi malý výchovný pohlavek, který ale rozhodně nemyslel vážně.
„To mám za to, že jsem tak pozorný?“ povytáhl Tom pobaveně obočí. „V tom případě… bych měl ty ostatní dárky využít pro sebe, co?“ zasmál se a jemně do Billa šťouchl. Ten se na něj otočil a pohladil ho po tváři, naklonil se k němu a polaskal jeho rty svými.
„Samozřejmě, že ne. Moc si toho vážím, opravdu.“ Bill svá slova téměř zazpíval a vyskočil na své dlouhé nohy. Udělal pár skoků ke krbu, nad kterým viselo obrovské zrcadlo. Prohlédl si sám sebe a pokýval spokojeně hlavou, musel uznat, že mu to opravdu slušelo.

Tom se na Billa díval, zády se opřel o sedačku a zakroutil hlavou. Byl do něj tak šíleně zamilovaný, jako snad ještě nikdy do nikoho. Vlastně Billův vzhled, který ho už jen na fotografiích uhranul, byl hlavní důvod, proč si vybral spolupráci právě s ním. Kdyby měl být upřímný, práce, kterou viděl u jedné své známé, mu přišla průměrná, stejně tak, co viděl na internetu. Nic, co by nezvládl každý jiný designér. Nepočítal s tím, že Bill pro něj udělá něco extra, ale když do domu poprvé vešel, opravdu mu padla brada k zemi. Když se s Billem dnes po domě procházel, nevěřil vlastním očím. Přišlo mu, jako kdyby to, co viděl jinde, ani nebyla Billova práce. Navíc, když vše zvládl v tak rekordním čase.
„Pojď se za mnou, Bille, vrátit, prosím. Máš tu ještě spoustu nerozbalených dárků…“ pousmál se Tom a sedl si pohodlněji. Sjel pohledem Billovu postavu zezadu, sám pro sebe se usmál a spokojeně vydechl. Nikdy neviděl krásnějšího muže než Billa.
„A ty už jen jeden,“ povzdychl si zklamaně blonďák a váhavým krokem se k Tomovi pomalu vracel, přišel si opravdu hloupě.
„Já nepotřebuju žádné dárky, Bille. Pro mě je největší dárek, že dnešek trávíš tady se mnou.“

…

Bill vylezl ze sprchy, měl kolem sebe omotanou sněhobílou osušku. Tom už ležel na posteli, oblečený pouze v boxerkách. Doufal, že se Bill ohledně celé té situace nebude cítit nějak nepohodlně, konec konců, klidně by šel spát do pokoje pro hosty, neměl s tím žádný problém. Jen chtěl, aby se Bill prostě cítil, co nejlépe to šlo.

„Bille, uhm…“ Tom zalapal po dechu a skousnul si ret, podepřel se na loktech a prohlédl si blonďáka, který vešel do místnosti. Na ramenou měl ještě kapky vody, vlasy měl mokré, obličej odlíčený. Byl neskutečně sexy. U každého jiného chlapa, který by měl osušku omotanou kolem celého těla, by mu to přišlo rozhodně komické, ale Bill byl prostě jiný, přišlo mu, jako kdyby to k němu takhle patřilo.
„Co?“ zasmál se blonďák a prohrábnul si vlasy. „Já se tě jen přišel zeptat… Asi sis nevzal ještě jedny boxerky navíc, co? Nebo… Cokoliv jiného, co nosíš.“ Trochu zrudnul. Nedalo se říct, že by se cítil příjemně, když se s Tomem začal bavit o spodním prádle. Neměl ale na výběr, svoje si namočil. Byl smířený s tím, že si natáhne své použité boxerky, ale to se mu jednoduše nelíbilo.
„Jasně, proč?“ pousmál se Tom a zvedl se z postele. Sklonil se k cestovní tašce, kterou položil do rohu místnosti, a vyndal černé boxerky. „Chceš vědět, co nosím?“ zasmál se a naklonil hlavu.
„Ne, já jenom… Namočily se mi v koupelně.“ Bill si skousnul ret, natáhl k Tomovi ruku. „Tak půjčíš mi je, prosím?“
„Jasně, pokud mi dáš pusu,“ navrhl Tom a ukázal si na rty, druhou ruku, ve které spodky držel, dal za záda. „Tak já čekám…“
„Vyděrači!“ zasmál se Bill, ale k Tomovi se přiblížil a dal mu rychlou pusu na rty. Potřeboval co nejrychleji zmizet do koupelny a oblíknout se, opravdu byl nesvůj. Sice v sobě měl trochu alkoholu, ale nebylo to tolik, aby nevěděl, co dělá.

Hned jak mu je Tom podal, rychle odkráčel zase do koupelny a shodil ručník. Ještě se trochu osušil a oblékl si Tomovo spodní prádlo. Bylo mu trochu volnější, ale co se dalo dělat, nemohl si v takové situaci vybírat. Ještě se podíval do zrcadla a prohrábl si vlhké vlasy. Usoudil, že vypadá dobře. Teoreticky vůbec nemusel spát s Tomem v posteli, ale ta myšlenka se mu dost líbila, navíc… Daly se tím perfektně završit Vánoce. Neříkal, že by hned jen tak chtěl mít s Tomem sex nebo tak, ale taky tuhle možnost vůbec nevylučoval. Trochu se nad tím pousmál a vrátil se zpátky do Tomovy ložnice. Ten už zase seděl v posteli, po pás byl přikrytý dekou, ale i pohled od pasu nahoru na jeho tělo se Billovi moc líbil. Usmál se, zhasnul velké světlo, rozsvítil jen zářivky pod postelí, které nechal speciálně udělat. Bylo to příjemné, celkem romantické. Hned potom si vlezl k Tomovi do postele a posadil se k němu.

„Děkuju, za krásné Vánoce,“ řekl potichu a Toma dlouze políbil na rty. Ze vší té vděčnosti a hromady pocitů, co měl, chtěl být tak blízko Tomovi, jak jen to šlo. Měl nutkání se ho dotknout, třeba ho obejmout, hlavně ho pořádně políbit.
„Nebyly by bez tebe, Bille.“ Tom pohladil Billa po boku, cítil, jak se zachvěl pod jeho dotekem, když ho pohladil po nahé kůži. Už jen to ho vzrušovalo, ale byl ostýchavý k tomu, něco víc udělat. Nechtěl Billa urazit, nebo odradit, cokoliv. Chtěl, aby se cítil dobře.
„Měli bychom si pustit muziku.“ Bill se od Toma odtáhl. Byl nervózní, doufal, že mu hudba pomůže se trochu uvolnit. Navíc spánek teď opravdu nebyl to, co by chtěl. Natáhl se na stolek pro ovladač a zapnul hifi věž, která tam byla perfektně, skoro neviditelně, nainstalovaná. Povzdechl si, byl opravdu pyšný na tuhle ložnici. Mělo to všechno přesně ten efekt, ve který doufal.
„To rozhodně měli…“ přitakal Tom, pohladil Billa po tváři a víc si ho k sobě přitáhl. Chtěl ho mít u sebe co nejblíž, nikdy ho už nepustit. Cítil se jako nejšťastnější chlap pod sluncem. „Miluju tě, Bille.“
„Miluju tě,“ odpověděl šeptem blonďák a jemně se přitiskl na Tomovy rty. Byl si jistý, že tohle byly ty nejkrásnější Vánoce, které kdy zažil.

autor: Catherine & Sch-Rei