autor: Gaja
„Jsem v rozporu,“ prohlásil Bill jasně a strčil Tomovi do rukou stále ještě teplý papírový sáček, jakmile otevřel dveře. „A přinesl jsem muffiny.“
„Ehm, cool,“ řekl Tom, stále ještě v šoku z toho překvapení, a zavřel dveře, jakmile se Bill kolem něj prohnal dovnitř. „Co tady děláš?“
„Dostávám se k tomu,“ odpověděl Bill, posadil se na Tomův gauč, natáhl nohy a překřížil je v kotníku. „Včera večer mi volala jedna kamarádka a řekla mi všechno o tvé malé dohodě s Jarretem ohledně domu,“ pokračoval a sepjal si ruce v klíně, zatímco Tom sklopil hlavu. „Byl jsem, podle mého názoru, pochopitelně zklamaný, že ses prakticky rozhodl přeměnit jednoho z mých přátel na mého pasáka, protože to je do značné míry kreténský tah, vzhledem ke všem okolnostem. Tak jsem si pomyslel, že jestli jsi byl opravdu tak zoufalý se se mnou vyspat, tak fajn. Já přijdu, dám ti to, za co sis zaplatil, a pak na tebe zapomenu.“
Tom se na Billa zoufale podíval, vůbec jej nenapadlo, že by jeho dohoda mohla být přijata takhle, v případě, že by na ni přišla řeč. „Ale tak jsem to vůbec nemyslel. Já jen…“ začal, ale Bill zvedl ruku, aby ho umlčel.
„Ještě jsem neskončil. To je to, co jsem se chystal udělat. Ale problém je, že snažit se na tebe zapomenout se nezdá být tak jednoduché, jak jsem doufal. Chci říct, že jsem tady, právě teď, takže každý jiný okamžik, kdy jsem se o to pokoušel, jsem očividně zatím dost bídně selhal,“ řekl Bill a zavrtěl hlavou.
„Ty ses na mě snažil zapomenout?“
„Zoufale,“ odpověděl Bill. „Není to pro práci dobré mít… takovéhle osobní komplikace. Snažím se dělat svou práci a myslím na tebe, a to je prostě trapné.“
„Ty na mě myslíš v práci?“ zeptal se Tom a zvedl obočí.
Bill se odvrátil, přejel si rukou po vlasech. „Není to často nebo tak něco, ale občas se ti podaří dostat se do mé hlavy, a to je nepříjemné. Proto jsem se snažil, aby to šlo pryč, a nefunguje to,“ řekl Bill s povzdechem. „Takže jsem si myslel, že ten plán zkrachoval a místo toho tě přijdu seřvat za to, že jsi kretén, když ses mě pokusil znovu koupit, i když jsem řekl agentuře, aby tě nenechali si mě znovu zarezervovat, což opět vede k celé té věci s tím ‚zapomněním,‘ která nevyšla.“
„Vlastně jsem o tom přemýšlel,“ řekl Tom, posadil se ke stolu a vytáhl muffin, lehce se usmál nad tím, že byly borůvkové.
„Sejde z očí, sejde z mysli, víš? Ty nemůžeš vidět mě, já nevidím tebe, a o pár měsíců později jsi jen výkyv v dlouhé historii. A pak mě Angela zatáhne do klubu a…“ Bill se odmlčel s neurčitým pokrčením ramen. Oba dobře věděli, co se stalo potom. „Ale pak, po cestě sem jsem se zastavil pro muffiny, protože jsem měl hlad, a začal jsem přemýšlet o tom, co mi říkala po telefonu, a jestli tak nějak nemá pravdu.“
„Pravdu v čem?“ zeptal se Tom.
„Že ses nesnažil být podlý. Prostě jsi mě chtěl vidět, a to dost hodně na to, abys kvůli tomu podplatil Jarreta. Nějakým zvráceným způsobem je to tak trochu sladké, a je ještě více zvrácené, jak mě to nutí mít špatný pocit z toho, jak jsem se ti po tak dlouhou dobu bránil. Vlastně jsi ve skutečnosti neudělal nic špatného, byl jsi jen… milý, a mně se vlastně líbilo s tebou být, docela hodně. A představa, že bys zašel až tak daleko, je celkem roztomilá. Takže to tak nějak zabilo mou zlobu z celé té věci,“ řekl Bill, stáhl nohy zpátky a zašoupal nohama o koberec. „Navíc je to docela těžké zůstat naštvaný poté, co jsem měl několik těchhle muffinů, protože jsou zatraceně dobré.“
Tom se navzdory všemu rozesmál a dostalo se mu od Billa zářivého úsměvu, ze kterého pocítil v břiše teplo. „Takže tady nejsi proto, abys se mnou spal…“
„To jsem neřekl,“ přerušil ho Bill a Tom zvedl obočí.
„Dobře, tedy ne spal se mnou naštvaným způsobem, a nejsi tady, abys na mě řval za to, že jsem byl blbec, kterým jsem opravdu nechtěl být. Takže jsi tady prostě proto, abys mi přinesl muffiny? “ zeptal se Tom, kousl do borůvkového muffinu, který držel, a musel souhlasit s Billovým hodnocením; byly zatraceně dobré.
„Ty muffiny jsou jen jakýsi vedlejší bonus,“ řekl Bill, který vstal a přejel si rukou po vlasech. „Stál jsem v pekárně a přemýšlel nad tím vším, myslel jsem na tebe, na to, jak mi Angela řekla, že má o mě strach,“ pokračoval, mírně nakrčil nos, „a napadlo mě, že možná jsem se snažil až moc tvrdě od sebe všechny držet dál. Sakra, mí přátelé ani nevědí, čím se živím. Jediné co ví, je, že dělám nějaký nejasný zákaznický servis, o kterém vážně nemám co říct.“ Bill si povzdechl, dosedl na stůl naproti Tomovi a vydoloval z tašky další muffin. „A tak jsem si myslel, že, možná, bych ti tu šanci mohl dát, pokud bys ji ještě chtěl.“
„No,“ začal Tom, rozžvýkal další sousto a polkl, „to tak trochu záleží na tom, proč to chceš,“ řekl. Bill prudce střelil očima k těm jeho, s obavami jasně vepsanými ve tváři. „Pokud to chceš prostě zkusit, protože tě tví přátelé přinutili cítit se provinile, tak toho nechci být součástí. Ale pokud bys to opravdu chtěl vyzkoušet, protože to sám chceš, budu tady pro tebe ve vteřině.“
Bill se zazubil. „Chci to, protože to chci,“ řekl a natáhl ruku přes stůl, aby zachytil Tomovu. „Opravdu tě mám rád a už jsem unavený z toho, jak se snažím předstírat, že ne.“
Tom si zvedl Billovu ruku k ústům a políbil ho na prsty. „To se vyvíjí docela dobře, protože já tě mám tak nějak taky rád.“
„Dobře,“ řekl Bill, sesunul se dopředu a položil si bradu na paži, kterou měl složenou na stole. „Můžeme teď dělat něco jiného? Jsem vycucnutý ze vší té otevřenosti a asi za hodinu to stejně budu muset celé udělat znovu.“
„A proč?“ Zeptal se Tom a zvedl obočí.
Bill vágně pokrčil rameny a přejel palcem po hřbetu Tomovy ruky. „Angela chce jít na oběd a promluvit si o tom, jaký jsem bohem zapomenutý poustevník. Nebude to moc velká zábava, ale bude se pak cítit líp, vždycky to tak je.“
„Je to něco, co se děje často?“
„Každý rok,“ připustil Bill. „Stěžuje si na to, jak trávím své mládí o samotě a já ji ujišťuju, že je mi fajn. Říká, že bychom si všichni měli častěji někam vyrazit, já s ní souhlasím, a tak to děláme asi měsíc. Pak nám do cesty opět vklouzne reálný život a někdo má vždycky moc práce a všechno se vrátí do normálu, dokud se opět nerozhodne, že jsem osamělý, a celé se to opakuje. Myslím, že je to sladké, že si dělá starosti, i když je to trochu vyčerpávající. Líbí se mi, že se stará.“
„Zní jako milá holka,“ řekl Tom a pohladil Billovu ruku na oplátku. „Můžu přijít?“
Bill se zděšeně napřímil. „Ach, bože, to ne.“
„Proč ne? Dělá si starosti, že jsi osamělý, ty se objevíš a představíš jí svého možná-něco-více-než-kamaráda a celá situace se zklidní. Navíc dostanu oběd a strávím víc času s tebou, takže mi to připadá jako dobrá věc,“ řekl Tom a usmíval se na Billa.
„Ale ona bude chtít vědět, jak jsme se potkali a všechno.“
„A nemyslí si snad, že nás před pár dny seznámil Jarret?“
Bill zamrkal, uvědomil si, že má Tom pravdu. „Ale…“
„Ale co? Mohla by to být zábava a Jarret mi pořád říká, že nás brzy představí. Možná bychom mu mohli zavolat a přitáhnout ho taky. Mohli bychom jít všichni na zmrzlinu, zvu tě,“ řekl Tom a přitom se na Billa přes stůl zubil.
Bill zavrtěl hlavou. „V žádném případě nejsem připravený začít chodit na dvojitá rande. Pořád ještě napůl vyšiluju z myšlenky na tohle,“ odpověděl a zagestikuloval mezi nimi dvěma.
„Je tady něco, co můžu udělat, abys vyšiloval méně?“ Zeptal se Tom a ušklíbl se nad ostýchavým úsměvem, který mu Bill věnoval.
„Napadá mě pár věcí, které by se mi líbily, kdybys udělal,“ řekl, natáhl se přes stůl a věnoval Tomovi polibek.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Začátek vypadal na docela pěkný průser, když Bill vletěl k Tomovi domů a pustil se do něj jaký je kretén, že uplatil Jaretta a kdesi cosi… Ale nakonec to dopadlo překvapivě dobře.
Jsem ráda, že Bill konečně vzdal tu svoji vnitřní bitvu a rozhodl se to s Tomem zkusit. Uvidíme, jak dopadne to setkání s Angelou, na které se Tom tak hezky nenápadně cpe 🙂
Díky za překlad
Bill je teda komediant. Ze začátku jsem vážně měla stažený zadek, že se rozejdou, a ve zlém. Uf to se mi ulevilo. Teď přemýšlím nad tím, jak dlouho bude trvat, než Billovi přátelé (speciálně Angela) přijdou na to, jak se Bill vlastně živí. Skrývá to před nimi už docela dlouho.
Díky za překlad a těším se na pokráčko.
Ku koncu som sa škerila ako debil, :-p Super, ide to dobrým smerom. Ďakujem za časť.
Bála jsem se že Bill odejde ale konečně pochopil že mu je z Tomem dobře.
Som fakt šťastná, že Bill je inteligentný a sebakritický chlap a hlavne si vie priznať fakty a nie je ješitný a som strašne rada, že to s Tomom plánuje skúsiť, len čakám na to, kedy plánuje zmeniť prácu….
Jo, to byla paráda, z Billa jsem nadšená, čekám na další…
Bill byl se svým proslovem vážně sladký! 🙂 Musela jsem se u toho celou dobu usmívat. Klukům to spolu strašně sluší!!!!